tisk-hlavicka

Cesta na Slovensko

11.10.2000 Káča Skokanová 14 názorů

4. měsíce

Nechce se mi ani věřit, že Adam oslavil už své čtvrté "měsíčniny". Zase nám o kousek poporostl (71 cm) a také přibral (před dvěma týdny 7.45 kg).

Na počátku 3. měsíce byl na poslední kontrole v Motole po operaci a z pohledu chirurgů je zdráv. :-) Jen jsme ještě dostali žádanku na kontrolní ultrazvuk, na který se máme objednat až na listopad. Dostal i svolení k očkování a plavání. Telefonovala jsem na středisko, kdy mám tedy s Adamem přijít na tříměsíční prohlídku a očkování. Za čtyři dny jsme odjížděli na Slovensko, opět jsme tedy prohlídku o týden posunuli. Kdyby měl po očkování nějakou reakci, bude lépe, pokud budeme doma a ne na cestách.

Takže tříměsíční prohlídka se konala, když bylo Adamovi víc jak 3,5 měsíce. Nejdříve si se sestřičkou trochu popovídal, paní doktorka mu také byla sympatická a smál se na ní, zvláště když mu řekla, že je "statný". Po zdravotní stránce prošel výborně. Přišla řada na včeličku. Zpočátku jen koukal, když mu píchla jehlu do zadečku, tak stále nic a pozoroval zeď před sebou (byl na bříšku). Jenže pak mu paní doktorka vstříkla sérum do zadečku a tím Adámka rozčílila. Začal pláč. Vytrvalý pláč. Plakal celou dobu, co jsem ho oblékala a přestal až u mne v náručí. Konejšení slovně během oblékání nepomohlo. Ještě jsem dostala potřebné instrukce co dělat, kdyby se u něj projevila reakce na očkování. Buď může mít jen zarudlý a oteklý zadeček, nebo se může projevit reakce celého těla a měl by i teplotu. Jeli jsme domů, celou cestu v autě brečel. Doma byl asi 2 hodiny klidný, pak si ho švagrová vzala na ruku a spustil svůj vydatný křik. Vůbec nebyl k utišení. Na přebalovacím stole jsme se podívaly, jestli nemá třeba nějaký "dáreček" v plence. A ejhle, už nám bylo jasné, proč tak brečí. Pravá půlka zadečku byla červená a okolo vpichu to měl oteklé. A jak ho Jitka měla posazeného na ruce, tak ho to vlastně bolelo. Dala jsem mu na to červené jelito studený obklad (dobře se osvědčily kostky ledu v žínce) a do zadečku půlku paralenového čípku, protože měl i trošku teplotu. Za chvilku usnul a v postýlce spal asi hodinku. Když se probudil, tak z něho bylo opět veselé miminko, kouknu na zadeček - otok už také splasknul a po zarudnutí ani stopy. :o))

Nyní ale k cestě na Slovensko. Nejdříve jsme strávili necelý týden u Skokyho rodičů ve Spišské Nové Vsi a pak víkend na chatě u Richnavského jezera (blízko Banské Štiavnice) s našimi kamarády. Auto jsme nacpali vším možným i nemožným, co se na cesty bere. Připadalo mi, že v autě je jeden menší kufr s mými a Skokyho věcmi a všechno ostatní je jen Adama (přesně jako v knihách o "Prevítovi" od Simona Bretta; kdo jste to četli, víte, co mám na mysli). V plánu jsem měla, že naložíme i cestovní postýlku, ale ta nakonec zůstala doma. Tchán smontoval postýlku, ve které kdysi spal Skoky a následně asi dalších pět miminek, a na chatě spal Adam v posteli s námi. Vyrazili jsme tedy z Prahy a asi po 10 minutách jízdy usnul. Chtěla jsem dojet co nejdále, když spí (spali oba - Adam i Skoky) a podařilo se mi to až za Olomouc. Tam jsme měli první přestávku v jízdě. Adam se prokakal skrz naskrz, takže jsme ho museli komplet převléknout. Nakojila jsem ho, trochu jsme se protáhli a jelo se dál. Jenže tak jednoduché už to nebylo. Adamovi se cesta přestala líbit a spustil koncert. Připravila jsem mu výjimečně i čaj, ale ani ten ho neuklidnil. Brečel, křičel, vůbec nevnímal, že vedle něj sedím a snažím se ho uklidnit. Od té chvíle začaly naše časté přestávky v cestě. Zastavit, vyndat Adámka ze sedačky (přestal plakat), pohrát si s ním, přebalit (opět se pokakal, celkem asi 4x; normálně kaká jen 1x za den), dát zpět do sedačky, vyjet dál a za 5 minut Adam opět brečí. Na česko-slovenské hranici jsme projeli velice rychle, celník viděl a slyšel brečící mimino a skoro ani nechtěl vidět naše pasy. Měli jsme i jednu delší přestávku (asi hodinu), stavili jsme se u příbuzných v Martině. Znova Adam usnul až někde před Popradem. Do Spišský jsme zdárně dorazili po 9,5 hodinách cesty ve 21 hodin.

Další dny jsme pochodili po městě, absolvovali návštěvy u příbuzných, trochu se prošli ve Slovenském ráji i v Tatrách. Bylo to fajn, všichni jsme se dostali na čerstvý vzduch. Jenže když jsme byli doma, tak nám Skokyho rodiče Adámka "sebrali", vraceli nám ho jen na kojení, přebalení, večerní koupání a uspávání. Přes den patřil jen jim a my jsme se se Skokym bez něho nudili.

V pátek jsme odjeli na chatu, kde jsme se sešli s našimi kamarády. Celkem nás tam bylo 9 dospělých, 3 miminka a 1 pes. Tady jsme Adama nosili venku jen v klokance, v kočárku odmítal ležet. Asi chtěl mít rozhled na naše kamarády a přírodu kolem, ale nakonec stejně v klokance usnul. Jak jsem již psala, spal s námi v posteli (tedy spíše se mnou, Skoky se na té jeho půlce moc rozvaloval). Chata byla ale celá dřevěná, takže když jsme udělali krok, všechno slušně vrzalo a praskalo. Adam se proto v noci několikrát vzbudil, plakal a usnul jen u prsu.

Cestu zpět jsme s brekem přežili a dorazili domů. Zajímavé je, že na cestě zpět brečel jen na okresních silnicích, tzn. v zatáčkách. Když jsme vjeli na dálnici, tak byl klidný a hrál si se mnou. Buď si to jen namlouvám, nebo se mu v zatáčkách dělalo špatně. Nebo jen neměl náladu na cestování.

Adámkovo noční buzení na chatě mělo i následky doma. Trošku si rozhodil spaní a začal se v noci budit. Musím uznat, že daleko rychleji si zvykám na to, že spí celou noc a vstávat k němu není potřeba. Po návratu jsem si musela zase zvyknout na noční vstávání. Jednou v noci mi v opětovném uspávání pomáhal i Skoky. Ve tři hodiny se Adam vzbudil, očka dokořán, úsměv od ucha k uchu a na spaní tedy vůbec nevypadal. Nakojila jsem ho, ale spaní se stále nedostavilo. Skokymu se podařilo ho znovu uspat v půl páté ráno. Další noci už to bylo lepší, jen se probudil a začal si broukat svoje "eeeee eeeee". Buď jsem ho pohladila nebo dala dudlíček a spal dál, asi dvakrát dokonce usnul dříve, než jsem došla k němu do pokojíku. Po návratu z cest už vydržel spát i párkrát celou noc, tak doufám, že se to opět srovná a bude spinkat.

Začal si ale odkopávat v noci peřinu. Zvedne nožky kolmo vzhůru a bum dolů, peřinka se o kus posune. Opakuje to do doby, než je celá pryč. Běžně jsme mu na noc oblékali body, plátěný nebo flanelový propínací pytel na spaní a peřinku navrch. Potom, co jsem ho ráno našla úplně odkopaného a mezi knoflíky ještě protáhl nohu ven (samozřejmě ji měl ledovou), změnili jsme noční úbor. Oblékli jsme mu ještě tlustý spací pytel, to se ale v noci zase hodně zpotil na zádech. Ubrali jsme proto spodní vrstvy a osvědčilo se obléci jen bavlněné triko s dlouhým rukávem a na to rovnou tlustý spací pytel (je na zip, takže vystrčená nožka ven nehrozí…). Zatím se ani jednou neodkopal. Jestli znovu začne, tak nám už snad zbývá jen systém, který prý praktikovali moji rodiče na mně. Odkopávala jsem peřinku také, jednoduše na rohy peřiny máma přišila gumu, kterou přivázala k tyčkám postýlky. Mohla jsem zvedat nohy, ale peřina se vždy vrátila na původní místo…

Když jsem byla u těch dudlíků - Adámek má nyní opět dudlíkové období, dříve dudlík odmítal, na Slovensko jsme dokonce jeli bez dudlíku (příbuzenstvo to nemohlo přenést přes srdce). Dnes má dudlík, zvláště na usínání, a přes den si také rád zadudlá. Jinak je schopný si žužlat vlastní dolní ret, palec nebo jazyk. "Slovní projev" si trošku rozšířil, začal výskat, no spíš pištět. Je to slyšet po celém domě.

Museli jsme skončit s koupáním ve vaničce, už se do ní nevešel. Měl ponořené tělíčko, ale nožky mu koukaly ven. Sice si je Adámek elegantně zapřel do děr na mýdlo, ale přece jen ve velké vaně je to lepší. Pěkně se tam vyřádí, kope nohama i rukama, voda mu cáká až do obličeje. Během koupele si ještě stačí občas strčit palec do pusy a trochu ho ocucat. Konečně mi doktoři povolili i plavání kojenců, tak jsem ho hned přihlásila a 20.10.2000 má první lekci. Moc se na to těším, věřím, že se mu to bude líbit.

Názory k článku (14 názorů)
plavani... Misak 12.10.2000 10:35
plavani... Misak 12.10.2000 10:37
plavani... Misak 12.10.2000 10:37
Spani v pytli Martina, syn Michal, 2,5 měsice 12.10.2000 20:6
Spani v pytli Martina, syn Michal, 2,5 měsice 12.10.2000 20:6
Velký malý Adam Markéta, 9měsíční Veronika 12.10.2000 20:48
*Re: Velký malý Adam Káča Skokanová 16.10.2000 20:32
cesty na Slovensko Dáša, 4 a´1/2 měsiční klučina 16.10.2000 10:51
*Re: cesty na Slovensko Káča Skokanová 16.10.2000 20:36
Ahoj Skokánci Lenka (Šárka 5 měsíců ) 18.10.2000 19:24
Re: Ke článku: Cesta na Slovensko Marcela a Emmicka (7a1/2 mes.) 20.10.2000 0:57
Plavání Ivana, Natálka 4 měsíce 20.10.2000 22:47
Plavání Ivana, Natálka 4 měsíce 20.10.2000 22:47
Prosím Kristyna,jedna dcera 9.11.2000 13:35




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.