Zdokonalujeme ruce i nohy

Uběhlý měsíc si Adam zkodonaloval hlavně ruce a prstíky. Pilně procvičuje i svoje nohy a také hlasivky.

Stačí nechat trochu pootevřené dveře do kuchyně, vlítne tam po čtyřech, otevře si spodní zásuvku a vyhazuje věci ven. Jsou zde uloženy dětské výživy, suchary, chlebíky a další jeho lahůdky. A protože každá lahvička nebo krabička je jiné barvy i tvaru, tak to je něco! Když už je většina věcí venku, tak se snaží po sobě i uklidit, ale to ho už tolik nebaví. Zpět vrátí maximálně třetinu toho, co vyházel ven. Pak se přesune o kousek dál, otevře skříňku a pro změnu přehazuje hrnce a pokličky. U toho dokáže občas strávit ještě více času než u šuplíků. Ze své skříně o oblečením vyhazuje ponožky a pyžámka. On už totiž zjistil, na co je a jak funguje klika. Když se postaví na špičky, tak na ni i dosáhne a otevřít tu svoji skříň nebo dveře se mu po chvilce snažení podaří. Vyprazdňování nádob a rozhazování věcí mu jde velmi dobře.

Už zkoordinoval ruce při skládání barevných kelímků do sebe, nebo kroužků na tyč a trefuje je docela přesně. Jen ještě nepochopil, že větší kelímek do menšího nedá. Místo toho, aby to různě zkoušel, radši kelímky odloží (spíš s nimi mrskne o zem) a odleze si hledat jinou zábavu.

Poslední dobou občas zkouší stát i samostatně, ale moc se mu nechce, radši se vždy o něco opře a drží se alespoň jednou rukou. Když už sám stojí, tak se asi po 5 vteřinách radši posadí na zem nebo se něčeho chytí. Jako by se lekl, že stojí sám a radši si pro jistotu kecne na zadek. Když si ale něco důkladně prohlíží (např. hračku ve vaně), nebo si zatleská, když se mu něco povede, vydrží stát i déle. Víc se soustředí na hračku nebo na tleskání, než na to, že stojí jen na svých nožkách.

Z hraček asi v současnosti vedou jakákoliv auta, nebo věci, se kterými se dá jezdit po podlaze. S hračkou zatřese, kousek posune po zemi a když dobře jezdí nebo klouže, tak si objede několik koleček po pokoji, ani to nemusí mít kolečka. Koupili jsme mu proto jedno větší auto - náklaďák se sklápěčkou, ve které byly ještě skládací maxi-kostky. Ani nás nenapadlo, k čemu bude auto používat - jako oporu na chození. Takže nyní chodí s autem sem a tam po bytě nebo venku na zahrádce. Další věc, kterou rád tlačí před sebou je pochopitelně jeho kočárek.

Adámek sice moc nemluví, ale zato dokáže slušně pištět a houkat. Když něco chce, začne se po dané věci sápat a houká. Má-li radost, začne strašně pištět. Zvláště na procházkách by občas neškodily špunty do uší. V kočárku sedí zpříma, ani si záda neopírá o opěradlo, a rozhlíží se pozorně po okolí. Uvidí něco zajímavého (pes, kočka, auto, jiné děti či miminka) a hned začne křičet: "jééééé, hrrrmm nebo huuuuuu". Některé slabiky ale taky umí vyslovit, zvláště dobře mu jde tatatatatata nebo tetetetete.

Už máme i první zkušenost s vyšetřením u anglické lékařky. Adam měl 2 dny teplotu (skoro 38,5), měl slabý průjem, nic moc ho nezajímalo, prstíky v puse měl zavrtané skoro pořád, v noci naříkal, zkrátka to nebyl on. Zavolala jsem k lékaři, objednali nás jako naléhavý případ hned na druhý den k poledni (pro běžné problémy je čekací doba asi týden). Nevěděla jsem, zda-li mu jen neroste nový zoubek, nebo je skutečně nemocný. Další den už byl Adam opět čiperná rybička. K lékařce jsme přece jen zašli - pro jistotu. Vyjmenovala jsem jí vše, co mu bylo. Podívala se mu do uší, řekla, že měl virozu a šli jsme z ordinace ven. Myslela jsem, že se alespoň podívá na dásně, jestli se zoubky skutečně neprořezávají...

Snažíme se každý víkend jet někam na výlet. Navštívili jsme i Wales a Adam viděl poprvé moře. Jako správný vodní živel se zahleděl na vlny, zjistil, že je to voda, začal křičet radostí a hned si namočil kolena - nožičky mu zaplavila nečekaná vlna. Ani si nestěžoval, že je voda studená, jen začal plácat rukama do písku. Máme malinký problém s cestováním, moc dlouho nechce sedět v autě v sedačce. Zabavit se taky moc nedá, všechno ho přestane po minutě bavit. Sice děláme přestávky, ale na dlouhé cestování to pro něj není nejlepší. :-(