tisk-hlavicka

Vyhoření ohrožuje i pedagogy mateřských škol

25.5.2020 Mgr. Marie Těthalová Informatorium 3-8

Celkem 867 učitelek a učitelů mateřských škol se zapojilo do rozsáhlého výzkumu.

Celkem 867 učitelek a učitelů mateřských škol se zapojilo do rozsáhlého výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jaké je riziko vzniku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů.

Stres a další zátěž, která v delším horizontu přispívá k pocitu vyhoření, se nevyhýbá ani mateřským školám. Vyučující by proto měli mít o tomto riziku povědomí, a především by měli být vybaveni dovednostmi, které jim umožní náročné situace zvládat. Co vyhoření je? Odpovídá doc. Irena Smetáčková, vedoucí Katedry psychologie PedF UK. „Jedná se o dlouhodobý pocit fyzické i duševní nepohody, která se vyznačuje velice sníženou hladinou energie a nezájmem o danou profesní oblast. Může se odrazit i v kognitivní, sociální a emoční sféře. Vzniká v důsledku dlouhodobého, chronického stresu. Lidé se ocitají ve stresu, který nedokážou zvládat, což vede k tomu, že vydávají mnohem více energie, než mají možnost přijímat. A pokud tento stav trvá delší dobu, může se u nich rozvinout vyhoření.

Jak vyhoření ovlivní práci učitele

Podle docentky Smetáčkové se stres a vyhoření zákonitě odrazí v tom, jak je pedagog schopen vykonávat svoji práci. „Je nutné podotknout, že k vyhoření může dojít ve všech pracovních oblastech,“ upozorňuje Irena Smetáčková. „V žádném povolání bychom toto riziko neměli zanedbávat. Lidem, kteří vyhoří, se žije opravdu velice špatně. V pomáhajících profesích, kde jde o permanentní kontakt s jinými lidmi, a zejména v učitelství, jsou důsledky pro kvalitu pedagogického procesu fatální. Ze zahraničních výzkumů víme, že vyhořelí učitelé neučí kvalitně, nezajímají se o odborné novinky, mají velmi nefunkční vztahy s dětmi a také se u nich zvyšuje nemocnost. Tito pedagogové pak ze školství odcházejí dříve než jejich kolegové, u kterých se vyhoření nevyskytuje,“ vysvětlila psycholožka.

Vyhoření se věnoval on-line průzkum, který spolu s Katedrou psychologie PedF UK pořádala organizace Edulab. „Pocit vyhoření je stále poměrně tabuizován, učitelky a učitelé jej cítí jako své selhání a nechtějí o něm mluvit, což je jen dalším krokem k plnému rozvoji tohoto syndromu,“ komentuje výsledky výzkumu Miluše Vondráková, vedoucí metodička pro primární a preprimární edukaci vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Důležitá je prevence

Z výsledků výzkumu je patrné, že je nutné se v maximální míře zaměřit na prevenci, která spočívá především ve zvládání takzvaných copingových strategií. Jde o strategie zvládání zátěže, které se dělí na pozitivní a negativní. Výzkum prokázal, že čím více učitelky a učitelé používají pozitivní coping, tím méně trpí pocitem vyhoření, a naopak čím více využívají negativní coping, tím častěji se u nich projevy vyhoření objeví. „Důležité je proto podpořit vyučující v rozšiřování pozitivních a odmítání negativních strategií, nejlépe prostřednictvím kurzů nácvikového charakteru,“ uvádí doc. Irena Smetáčková. Zároveň dodává, že pedagogové, kteří se zapojili do výzkumu, popisovali nejsilnější projevy syndromu vyhoření ve fyzické oblasti, a naopak nejslabší v emocionální oblasti, což lze považovat za poměrně pozitivní zprávu, protože emocionální vyčerpání má nejhorší dopady na pedagogické vztahy k dětem, jejich rodičům i kolegům.

Výzkum také odhalil další souvislosti, například že syndromem vyhoření je více ohrožena skupina respondentů, která pečuje o vlastní děti a bydlí s nimi ve společné domácnosti. Ukázalo se třeba i to, že vyučující zatěžuje práce s dvouletými dětmi více než práce s dětmi s výraznějším mentálním opožděním či s dětmi s odlišným mateřským jazykem,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

V rámci výzkumu odpovídali učitelé a učitelky na série otázek, které se mimo jiné týkaly náročných pracovních podmínek, například co dělají v obtížných situacích nebo zda se cítí dlouhodobě v pracovním stresu. „Základem úspěchu je znalost tohoto rizika a osvojení pozitivních strategií zvládání stresu, protože právě stres je hlavním důvodem rozvoje tohoto syndromu a ve školním prostředí se mu nelze vyhnout,“ dodala doc. Smetáčková.

Z výsledků výzkumu

  • 21 % pedagogů nemá žádné projevy syndromu vyhoření, 61 % udává mírné (ohrožená skupina) a 18 % střední až závažné.
  • Syndromem vyhoření je nejvíce ohrožena skupina mezi 38 a 55 lety.
  • Členové vedení vykazovali výrazně silnější projevy vyhoření než učitelky/učitelé.
  • Míra projevu vyhoření neměla žádnou souvislost s velikostí školy ani s podílem dětí se SVP.
  • Pouze 23 % vyučujících uvedlo, že zná a využívá supervizi. Naopak 77 % supervizi nevyužívá, z čehož je dokonce 22 % těch, kteří vůbec o této službě nevědí.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.