| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč (ne)máme dítě?

 Celkem 59 názorů.
 Binturongg 


Jedno dítě je málo :o) 

(12.7.2010 9:21:36)
No, mně se zdá, že je jedno dítě málo. Čímž se tedy nechci dotknout těch, u nichž to jinak nešlo (já možná dopadnu stejně).
Ale jsem prostě vychovaná v tom, že jedináček není to pravé ořechové z hlediska jedináčka i rodičů.
Ano, vy jste sice tři, ale Ty máš pořád jedináčka a vůbec se nedivím, že chceš ještě jedno nadělení.
Manžel by to nakonec taky ustál, ale když už jsi mu to před lety smetla ze stolu a on je teď vnitřně srovnaný s tím, že další dítě nebude, musíš ho nechat vnitřně přehodnotit situaci - tzn. nenaléhat, nemluvit s ním o tom, jen si sem tam rýpnout, občas si povzdechnout nebo uronit slzu nad "náhodně" nalezenými dupačkami po synovi... ~;)

Máš čas, mně se prvorozený podařil v pětatřiceti a jsem zvědavá, jestli se ještě zadaří - chci určitě a přítele se nikdo na nic neptal, považuje dvě, tři děti za normální...
 satty 


Re: Jedno dítě je málo :o) 

(4.11.2011 11:38:15)
Já si myslím, že oba momentálně nemáte k této záležitosti zdravý postoj a až trochu emočně vypjatý a rozhodně bych teď nedělala ukvapené věci. Trochu se zapomíná na to nenarozené dítě, které by si přálo úplnou rodinu, klid a bezpečí a ne, situaci viz. další příspěvky, žít jen z mamkou, protože táta odejde, nebo mít narušený partnerský vztah, tudíž i nepěkné rodinné prostředí pro dítě.
Vím, že je to těžké, ale pokud se Vám argument nemáme na to peníze, zdá nepravděpodobný bude za tím zřejmě něco jiného. Musíte si o tom promluvit, což je někdy velmi těžké, protože chlapi občas neradi mluví, respektive řeší. Bohužel jak bylo uvedeno v jiném příspěvku, občas tento nesoulad zaviní zánik vztahu. Mám s tím praktickou zkušenost. Pokud o Vás a Váš vztah stojí musíte to probrat, ať chce nebo ne. Možná má pocit, že bude více vázán, než je nyní, možná již pominulo období zamilovanosti, kdy dítě chtěl on, nebo Vám jen vrací, to co vy jste udělala jemu, když on dítě chtěl. To musíte zjistit jen vy sama a taky jestli s tím a ním dokážete žít. Přeji štěstí, ať se rozhodnete jakkoliv.
 Vladka a Mishell 


Re: Jedno dítě je málo :o) 

(8.9.2012 22:16:04)
No mi jedno dite prijde taky malo.Prvni jsme meli jedinacka s tim,ze jednou by jsme druhe dite chteli,ale vubec jsme neresili za jak dlouho.Kdyz mela dcerka tri roky,rozbusily se mi biologicke hodiny.Sveho muze jsem se zeptala jednou,prodiskutovali jsme to,zvazili situaci......tak jsem vysadila antikoncepci a uz mame na svete druhe ditko.Mi to prijde skvele,protoze vim,ze obe moje deti maji nekoho blizkeho o koho se oprit,popovidat si...Samozrejme nevim jak se k sobe budou chovat az vyrostou,ale od malicka jim tlucu do hlavy,ze vzdy musi drzet spolu a pomahat si.U prvniho (bylo mi 20 let) mi to jeste moc nedochazelo,libilo se mi mit miminko,ale neak jsem se nad tim nepozastavovala.Kdezto u druheho citim,jak je to nadhery pocit vedet,ze nekomu muzu dat zivot.Tak me to laka si poridit i treti dite.Do tricitky mi jeste neaky ten patek zbyva,praci mam stalou,muj muz take,tak ad tim uvazuju.Muz se zminil ze kdyby treti,tak az do ,,sveho,, cekame na vyrizei hypoteky jestli nam ji schvali nebo ne.Me cas ai moc netlaci,ale muz bude mit 40,a chci aby si deti jeste ve zdravi uzil.
 susu 
  • 

logické 

(12.7.2010 9:52:10)
Chlap už má dvě pubošky a ještě pomáhá s péčí o předškoláka. Nedivím se, že další nechce. Chápu, že další chce autorka. Hmmm, kudy z toho netuším. jestli ukecat chlapa, vykašlat se na další dítko, nebo pořídit jiného chlapa?
 miniii 


Re: logické 

(18.7.2010 23:35:36)
Z mojej skusenosti to vidim najskor na toho noveho chlapa ~;) Robit nejake nasilie na partnera co sa tyka dalsich deti nie je dobra cesta. A presviedcat sama seba... To uz vobec neodporucam. Kazdopadne prajem vela stastia ~;((
 agnes+ 2 kluci 


řešení neexistuje 

(12.7.2010 10:48:13)
Řešit to podle mě nejde,v tomhle se kompromis udělat nedá.Můj manžel nechtěl druhé díťe ,ale najednou přišel a řekl,že ho chce,že si to rozmyslel.Dodnes nevim co ho k tomu vedlo,nebo co se pro něj změnilo.Určitě toho nelituje,protože syn je jeho věrná kopie a neumime si představit ho nemít.
 Theend 


Tady je každá rada drahá, 

(12.7.2010 12:52:30)
ale každopádně doporučuji trvat na tom, že se téma vytáhne ze šuplíku zakázaných. Jestliže to tvůj muž před známými zlehčuje a tebe se to bolestně dotýká, není to v pořádku. A vůbec, každopádně je asi potřeba dát tomu tématu komunikační prostor, abyste navzájem znali své důvody, proč ten druhý dítě chce/nechce a jak moc.
 Šárka 
  • 

po 30 už není tolik času 

(12.7.2010 14:38:48)
Markéto, já z vlastní zkušenosti bych Vám radila na nic nečekat a miminko si pořídit. Já mám s manželem 2 velké děti. Vždy jsem toužila mít děti 3. Ale přesně jak říká Váš manžel, tak to bylo u nás. Nemáme na další mimčo peníze, už nejsme nejmladší atd. Takto jsme to odkládali do mých 34 let. Pak jsem na dovolené otěhotněla. Bohužel v pátém měsíci těhotenství jsem rodila těžce nemocné umírající miminko. Pak jsme zase chvíli váhali a když jsme se opět pro miminko rozhodli, nemohla jsem otěhotnět. Při tom dříve jsem nikdy takové problémy neměla. 4x jsem otěhotněla téměř hned /z toho 1x jsem samovolně potratila/. Rozhodli jsme se pak, že si vezmeme děťátko z dětského domova. V tu dobu jsem otěhotněla, ale opět potratila. Nyní máme 2 bio děti a 2 děti v pěstounské péči a jsem za ně za všechny moc vděčná a šťastná. Tím vším jsem Vám ale chtěla říct, že po třicítce není na co čekat, i když dnes jsou matky ještě starší. Peníze mohou přijít i po padesátce, miminko už ne.
 Vladka a Mishell 


Re: po 30 už není tolik času 

(8.9.2012 22:30:00)
Sarko,nezlobte se a me,ale musim s vama kraje nesouhlasit!!!
V ZADNEM PRIPADE SI NEDELEJTE DETI POKUD NECHCETE OBA!!!!!! Tak dopadla ma znama,mela se svym pritelem jedno dite,ona chtela druhe,on ani moc ne.oNA MELA POCIT,ZE ONA CHCE,TAK TO TAK BUDE vysadila prasky,otehotela jak chtela a ejhle,behem tehotenstvi zjistila,ze ma jeji pritel jinou.....asi proto druhe dite nechtel...tak donosila dite,na ktere uz se ani moc netesila,skripela zuby a cekala az bude moct od pritele odejit.....
Vite,dite neni zalezitost na rok,dva,pet...je to na cely zivot a je treba si to dobre promyslet.Muze se stat,ze se rodina rozpadne,to ano,ale ezadane dite muze rozpad jen urychlit a nejvice na to doplati ten,kdo za to vlastne vubec nemuze....
 Pavlína 
  • 

možná je to létem 

(12.7.2010 15:37:13)
mám ty samé úvahy, přičítám je létu a teplu. uvidíme, jak silné budou na podzim. sama jsem měla obě děti po 30. upřímně si myslím, že pokud je věkový rozdíl větší než 6 let, nemáš "děti", ale dva jedináčky...
 jary 
  • 

Re: možná je to létem 

(19.7.2010 22:01:51)
To jsou kecy, nikdy bych se nenaučil tolik věcí, kdybych neměl sourozence s odstupem. S tím, s kterým je věkový rozdíl největší, máme vztah nejlepší.
 Barunka 
  • 

když nechce dítě, nemá souložit ;-) 

(12.7.2010 16:17:58)
To je hrozně smutný příběh ~:(
Mám pocit, že když tohle na ženskou přijde, tak je to hrozně silná biologická potřeba. Možná něco jako sex pro chlapa? A když se neuspokojí, tak to vztah časem hrozně poškodí (asi jako kdyby nebyl sex?).
Vlastně to s tím sexem i přímo souvisí, takže by to mělo být pro chlapy i celkem srozumitelné, ne?
Já jsem se naštěstí (a vážně za to děkuju osudu), do takové situace zatím nedostala. Ale kdyby se to stalo, partnerství by to jistojistě nevydrželo.
Aspoň já to takhle mám, když na mne přijdou pudy, tak přes to nejede vlak ~:-D.
Držím palce, ať to dobře dopadne (pro vás pro oba) :-)
 Vladka a Mishell 


Re: když nechce dítě, nemá souložit ;-) 

(8.9.2012 22:43:42)
Co ze??? :) :) kdyz nechce dite nema soulozit???? Ja jsem v 17,18 ani v 19 take jeste echtela dite,ale uz jsem soulozila.Vetsina lidi soulozi nejen za ucelem splodit dite,ale i za ucelem vzajemne blizkosti,hlubsi projev citu.....ebo proste uspokojit svuj biologicky pud.Kdysi bylo normalni,ze lide meli hodne deti,atikoncepci eresili,ale ted je vse jinak.Clovek si musi dobre spocitat vsechny klady a zapory.Jaka byla kdysi rozvodovost?Kolik paru s detma nebylo sezdanych?kolik lidi bylo bez prace?Vsechno je jinak a je treba premyslet nad tim jestli ano nebo ne deti a kolik.Kdyz si to vezmete,ten muz uz bude mit na ,,starosti,, 4 deti dve pubertacky nejsou zrovna levne,predskolak az zacne chodit do skoly taky bude stat neco z rodinneho rozpoctu a novorozene??Ani nemluve....Ale i on musi vzit na vedomi,ze pro ni to budou jen dve deti.To je nevyhoda rozvedenych vztahu s detma.Jak to skombinovat,kdyz mu jde o 4 dite a ji teprve o druhe????Pro ni je jedinacek malo,samozrejme,ale pro neho jsou 4 deti celkem dost.
 Sisi Karamelka 


Otevřete zásuvku "Zakázáno" 

(12.7.2010 17:17:19)
V této situaci jsem nebyla, ale rozhodně bych vám radila vyndat problém ze zásuvky "Zakázáno". Problémek tam totiž může pořádně narůst, až zásuvku vyrazí a na světě bude ničivá smršť.
 .. 


mimino 

(12.7.2010 18:22:52)
ahoj...
těžko poradit... myslím si, že jeho "nechci" argument nemá větší váhu než tvůj "chci". Nemít dítě proto, že ho druhý nechce je divné. Naopak nechtít dítě když vidíš, že ten, koho miluješ po něm touží, je přinejmenším sobecké. Co ze vztahu z mužem, který ti vědomě upírá to, co je nejpřirozenějším vyvrcholením ženy v plodném období?
Já bych vysadila antikoncepci, nijak bych se nechránila, pravděpodobně bych mu to neřekla, určitě by se moc snažil, abys neotěhotněla. Pokud budeš těhotná, jemu to na duši určitě neublíží a dřívě či později se to srovná, ale ty nebudeš mít do konce života pocit promarněného života, co se dětí týče...

ale musíš si sama srovnat v hlavě, jestli bys dokázala uživit sebe, předškoláka a mimino, když by chlapovi ruplo v bedně a těhotenství milované osoby by považovat za podraz na svou životní úroveń.)
 Lenka 
  • 

Re: mimino 

(12.7.2010 20:15:28)
No možná pocit zavírajících se dveří, ale taky asi že se s tebou o tom vůbec nebaví, že rozhodl "o nás bez nás".

Já tohle měla taky, ale u prvního dítěte. O druhé nijak zvlášt nestojím, ani jsem nestála, ale to jedno jsem chtěla. No nakonec jsem se dočkala, změnil názor, ale prošla jsem si tímtéž - "ne, ne, striktně ne". Ale jednotný recept na to, jak přemluvit asi neexistuje, snad "pozvolna nahlodávat a doufat".
 metty, 3 kluci 


Re: mimino 

(12.7.2010 21:55:07)
Vysadit antikoncepci a partnerovi o tom neříct nepovažuju za podraz na jeho životní úroveň, ale podraz totální. To je trochu silné kafe. Taková zásadní rozhodnutí by asi měli měli oba dělat spolu - nebo ne?
 Vladka a Mishell 


Re: mimino 

(8.9.2012 22:51:18)
Presne tak.Pokud utratim penize ze spolecneho rozpoctu bez uvazeni,pokud mu nereknu,ze jdu ecer s kamoskou ven atd....co na tom.Ale pokud mu nereknu,ze se chystam mu zmenit zivot,to je vrchol sobeckosti.Kdo to kdy udelal stydte se FUJ FUJ
 Beruška 
  • 

Re: mimino 

(12.7.2010 22:19:38)
Mně to taky přijde podlé. Od dospělých lidí, kteří by měli své problémy řešit rozumně, mi to přijde přinejmenším ubohé.

Mimochodem, proč by měl být názor ženy přednější než názor muže??

Nějak nechápu některé diskutující, které přemlouvají k okamžitému otěhotnění, jako kdyby to byla nějaká povinnost a jaksi neberou v potaz to, že druhá strana nechce... Co je iracionálního na tom, že muž nechce dítě? Totéž, co na tom, že žena chce dítě. Já to vidím tak, že buď se partneři nějak dohodnou nebo si každý půjde svou cestou.
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: mimino 

(12.7.2010 22:34:16)
Tak takhle to tedy nefunguje, to si buď jistá.
 Beremi 


Re: mimino 

(12.7.2010 23:01:08)
Hlavne ne proti jeho vuli, to je poradna blbost. Tim prijdes o duveru ve vztahu a ta je mnohem cennejsi.

Dej mu chvilku pauzu, pod tlakem se chlap jeste vic zatvrdi. Az bude vhodna chvilka, promluvte si o spolecne budoucnosti, co jeste od zivota cekate. Dobre zvaz, proc spolecne dite vlastne chces, at mas argumenty. Pokud jsou potize s jeho detmi, nedivim se, ze ma strach, aby se situace neopakovala.

Byla jsem na tom uplne stejne. Manzel 2 deti zijici s matkou a ja jedno doma. Nebyl problem s detmi, ale s byvalymi partnery s nazorem na vychovu a zabezpeceni. Proto jsme chteli jeste jedno spolecne mimi. Bylo to prani nas obou, mit dite, o ktere se nemusime s nikym delit. Takove pokracovani nasi lasky. Nejaky cas jsme museli pockat, az budou podminky. Ted mi tu spinka miminko a jsem moc stastna. Preji at to u vas dopadne take tak. Z 30 bych si hlavu nedelala, cas jeste mas.
 Jíťa 
  • 

Re: mimino 

(12.7.2010 23:18:17)
"Nemít dítě proto, že ho druhý nechce je divné. Naopak nechtít dítě když vidíš, že ten, koho miluješ po něm touží, je přinejmenším sobecké."

To nemůžu nereagovat. A co to bylo před tím, když on chtěl a ona nechtěla? Ženský, sakra, proč máte dojem, že furt musí být jen po vašem?
 Petra Neomi 
  • 

Re: mimino 

(13.7.2010 1:54:03)
No, nevím, ale kdyby můj partner přišel s tím, že on chce dítě, rozhodně bych se nepovažovala za sobce, když ho pošlu do kélu. Nikdo není povinnen mít dítě, pokud ho nechce, ani muž, ani žena.
 Barunka 
  • 

hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 10:21:42)
Když mně se pořád zdá, že to má hodně co dělat s tím sexem. U mne je to tak, že když začnu toužit být těhotná, tak sex najednou přestane být roztomilá hra, ale smrtelně vážná věc. A dělat to v takové situaci s tím, že beru prášky, mi připadá jako souboj na deset kroků, kde já ale budu střílet slepejma, aby se pánovi nemohlo nic stát.
Já bych vysadila antikoncepci a řekla mu to. Jestli opravdu nechce, ať se chrání sám. Hormonální antikoncepce je ochrana pro ženy, ne pro muže ~;)
 Petra Neomi 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 12:07:29)
No, na druhou stranu, žena, pokud dítě nechce, má možnost to stopnout i po početí, chlap ne.
 Barunka 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 13:55:49)
co se týče rozmnožování a rodinného života, jsme na sobě, muži a ženy, takovým zvláštním způsobem navzájem závislí. A čím jsem starší, tím míň se mi to zdá nespravedlivé :-)
 Margot+1 


Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 13:25:48)
Taky mám pocit, že tyhle problémy nám "nadrobila" antikoncepce - na takové rozhodování nás příroda nevybavila. Každé rozhodnutí je pak nějakým způsobem špatné.
Mám dojem, že před antikoncepcí museli lidi pořád tak nějak počítat s tím, že sex je součástí reprodukce; teď už je to jenom zábava na víkend, když není nic lepšího v tv.
Jestlipak ještě lidi cítí morální potřebu nečekané těhotenství "přikrýt veselkou"? Nebo se to už posunulo do roviny "když je hloubá a nic nebere, ať si poradí, jak chce?" ~d~
Hele, co myslíte, že by se stalo, kdyby se např. otec dvacetileté těhotné holky pokusil "přivést k kluka zodpovědnosti?" ~t~
 Jíta 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 13:37:21)
Osobně bych manželovi urazila ruky, kdyby chtěl "přivádět nějakýho kluka naší holky k zodpovědnosti". Co to dneska řeší? Nic. Pokud jim to neklapalo doteď, tak dítě to stejně nezmění.
 Margot+1 


Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 13:42:43)
Co to dnes řeší? Nevím, to samé, co dřív? Že se pokusí dítěti zajistit rodinu? ~d~
Jak poznáš, že jim to neklapalo, když spolu byli např. jenom tři měsíce?
A co bys tedy dělala v případě své dcery?
Poslyš, ptám se fakt jen hypoteticky, sama nevím, jak se k věci postavit, nějak na to vymizely všechny společenské normy...
 Barunka 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 15:14:02)
Tahle diskuze mě nějak svádí k přispívání, ani nevím proč :-).
Nemám dceru, natož dospívající, takže můžu mluvit jenom teoreticky a možná dost naivně. Ale nechtěla bych žádnou holku, kterou mám ráda, tlačit do svazku s klukem, který ji nechce těhotnou. Těhotná ženská, i taková, která si to dítě přála, je podle mne velmi zranitelná a zaslouží si zázemí a ochranu.
Já osobně mám obrovské štěstí (a dneska už podruhé děkuju osudu, snad to není rouhání :-D), že jsem z velké a velmi soudržné rodiny, kde je samozřejmost, že se lidi navzájem podržej, když je to potřeba. Kdyby se u nás něco takového stalo a holka zůstala sama těhotná, tak by se o ní rodina prostě postarala. I o to dítě, rozhodně by nebylo bez rodiny, i kdyby bylo bez otce.
Takže za mne, budu se snažit žít tak, aby i moje děti a vnoučata jednou měly stejně bezpečné rodinné zázemí, jako mám dneska já :-)
 Margot+1 


Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 15:18:30)
Barunko,
nemyslím, že by ji třeba vůbec nechtěl. Jen jestli by ho vůbec napadlo, že by ji měl/neměl požádat o ruku (i kdyby se mu mělo hóódně ulevit, kdyby řekla ne ~t~)
Hele, a co teprve by dělali rodiče dvacetiletého kluka, který by přišel s tím, že holka, kterou zná tři měsíce, je v tom ~t~
 Barunka 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 16:07:03)
No to by ho asi napadlo. Možná ne přímo požádat o ruku, ale určitě by normální kluk přemýšlel, jestli se o ní bude moct postarat s dítětem. Jiná věc je, jestli by to považoval za svou povinnost. Ale skoro si myslím, že většinou jo. Že hlavní problém u chlapů (a u ženských samozřejmě taky) je šílený strach z neznámého a ze změn a ze zodpovědnosti a ne každý tomu strachu dokáže čelit.
Mám takovou teorii, že proto u chlapů existuje orgasmus, aby se o tom, jestli zplodí nebo nezplodí potomka, rozhodovali pozdě v noci ve stavu hlubokého hormonálního opojení a ne nad šálkem ranní kávy :-D.
 Vladka a Mishell 


Re: hezky narovinu :-) 

(8.9.2012 23:17:52)
To mi strasne pripomina me.Ja mela 20,pritel 36,byli jsme spolu pet mesicu a ja zjistila,ze jsem v osme tydu tehotenstvi...tradaaaaaa.A pritel byl jeste k tomu v rozvodovem rizeni,takze oficialne porad jeste zenaty.....(znali jsme se 2 roky,ale chodili spolu jen tak kratce)
Strasne mi ublizilo kdyz mi mamka rekla,ze nam dava maximalne 5 let,ze se na me vykasle..ja,zamilovana az po usi,nosila jsem pod srdcem dite,ktere jsem milovala a bylo delane z ciste lasky...a nekdo kdo by mel stat pri vas a podporit vam vas sen bori jako domecek z karet!!!!STrasny pocit....Ted uz jsem matka a doufam,ze se takhle ke sve dceri nikdy nezachovam.Kazdopadne jsme s pritelep porad spolu,vsechny odrazujici poznamky jsme spolu preckali,mame spolu krasne dve deti a porad jsme spolu a jsem spokojena,ze jsem to vse preckala.Kdyz se ohlidnu zpet,vsichni me od toho vztahu odrazovali, a nakonec kdyz jsem potrebovala podrzet byl to jedine on kdo stal vzdy pri me.~m~
 Jíťa 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(13.7.2010 17:19:47)
A co má dítě z toho, že má rodinu? Pokud ten dotyčný jede dál ve starých kolejích...

Sama jsem si podobným manželstvím "aby dítě mělo rodinu a já nebyla černou ovcí rodiny" prošla. Vydrželo přesně půl roku. Po narození dítěte jsem neměla sílu dělat chůvu ještě tatíčkovi a s díky jsem ho vrátila jeho mamince. A dítě stejně rodinu nemělo, protože tatíček byl celej šťastnej, že je zas svobodnej a nemusí mít nějakou zodpovědnost.
Podobných případů je kolem stále ještě dost a dost, jen se musíš poohlídnout ve starších (předrevolučních) generacích.

Svojí dceři bych v tom případě poradila, ať si dobře rozmyslí, jestli se chce následujících cca 20 let s tím mužem/klukem stýkat. Že ji klidně podpořím, pokud se rozhodne být svobodnou matkou dítěte "bez původu" (jak se dříve označovaly děti, které měli v rodném listě kolonku prázdnou). Než problematický tatíček, to radši žádný.
 jary 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(19.7.2010 22:10:38)
Jsem spíš toho názoru, že Ti chyběla včasná (sebe)výchova na téma "jak si vybírat partnera", a chyběla by i té Tvé hypotetické dceři.
Holka, co se vdá po 3 měsících vztahu
Resp. co je po 3 měs. vztahu těhotná... Takže s ním vlezla do postele hned...
Platí to zrovna tak naopak - borec, co si myslí, jak je dobrej, že ji dostal do postele... Nechápaje, že tu by tam dostal každej...
 Vladka a Mishell 


Re: hezky narovinu :-) 

(8.9.2012 23:06:18)
Kazdopadne,pokud by neaky kluk privedl do jineho stavu mou dceru a nehodlal by pokusit se o to vytvorit pro to dite rodinu,vlastnorucne bych mu ho usekla a dala sezrat.Zapichat si umi kde kdo,ale postarat se....proc by vzdy ta zodpovednost mela lezet na zene?Pokud jim to nevyjde,tak jim to nevyjde,jde jen o to,ze se snazili,vztah je vzdy sazka do loterie,bud to vyjde nebo ne,ale nesnazit se pokud je dite,je na par facek.
 jary 
  • 

Re: hezky narovinu :-) 

(19.7.2010 22:06:47)
Ale jo, přestav si, že je ještě i dneska dost lidí, co mají morální potřeba vstoupit prvně do manželství, než s tím sexem doopravdy začnou.
 Vladka a Mishell 


Re: hezky narovinu :-) 

(8.9.2012 22:59:20)
Barunko,tak ty jsi to vyhrala,ja byt chlapem,tak asi se poddam :) to je fakt originalni zpusob.Dat mu jasne najevo,ze ja si stojim za svym a ty se tomu postav jak uznas za vhodne.To bych asi udelala ~R^
 Lusika 
  • 

Re: mimino 

(13.7.2010 10:27:53)
Ahoj, tak to je fakt síla. Když si to představím obráceně - že by nám manžel pořídil dítě za mými zády a proti mé vůli... Brrrr

Já mám dvě děti a s druhého souhlasil bez nejmenšího zaváhání. Ale otěhotnění přijal bez jakékoliv radosti.
Mladšímu je rok, manžel se vrací z práce stále později a velmi často se snaží před námi "utíkat" za prací, za kamarády, za koníčky. A to mi přijde velmi velmi smutné, nejen kvůli přetížení mé osoby, ale také jako příklad dětem.

Lusika
 jary 
  • 

Re: mimino 

(19.7.2010 22:13:40)
Nedávej mu úkoly, neříkej, co má dělat, nedělej ze sebe tu přetíženější, co víš, jaké to má v práci? Když žena vytvoří doma podmínky, aby tam muž byl RÁD, rád se tam vrací - pokud tam může být sám sebou, je respektován a může si - aspoň občas - dělat, co chce. Světe div se, oni pak ti muží často dělají, co prospěje jejich ženě - když je to ale na nich. Ne když jim to někdo furt diktuje, to by otrávilo každého.
Samozřejmě se bavíme o zralých mužích, ne o nedomrlcích, co pořád chtějí péči a servis a nic nedávají, ale to je nutno si vybrat předem.
Samozřejmě výše uvedené platí též naopak, žena není služka atp.
 Elí+Kaya 


Re: mimino 

(8.8.2010 21:48:20)
Ze zkušenosti vím, že i rozumní a inteligentní partneři se někdy prostě nesomluví. Prožívám něco podobného, sice mi neujíždí vlak, jsem mladá, ale vždycky jsem chtěla být mladou mámou... ALE.. s prtnere, jsem 6 let, před třemi roky jsem mu poprvé řekla své přání o miminku a co myslíte, krom všelijakých výmluv o zabezpečení, špatné době a jiným kravinám zůstal až dodned u odpovědi, že se na to necítí. Je mu 30let.. Prostě mi řekl, buď vydrž a až se budu cítit , bude dítě, nebo jdi.. je to rok a tři měsíce co jsem mu řekla, že ještě rok počkám... už nějak tři měsíce jdu přes.. protože.. zrovna on se mi jeví jako ten pravý.. na druhou stranu nechápu, jak se mi tak může jevit, když už tak dlouho nechce splnit tohle moje přání..Navíc nás obou by to bylo dítě první.. Antiko neberu, nikdy jsem nebrala, ale kdybych ji brala, tak ten podraz, jak tomu říkáte klidně udělám..protože podle mě má mít pár dítě, když se na to cítí žena, protože ho nosí v břiše, kojí ho. stará se v prvních letech mnohem víc, než otec.. A aby žena neměla dítě jen protože že jí chlap řekne, že ne.. to je hrůza... a přestože to tak cítím, tak se pořád nemůžuž odhodlat a čekám a doufám až si to rozmyslí...
 maram 
  • 

Re: mimino 

(6.9.2012 21:53:20)
Ahojky, ja to mela uplne stejne jako ty. Asi tak po 3 letech vztahu jsem zacala mluvit o miminku a partner se vymlouval na zabezpeceni atd. Porad jsem cekala, protoze se mi zdal jako ten pravy. Po 6ti letech se se mnou rozesel. Myslim si, ze pokud chlap nechce po 2-3 letech vztahu dite, nema cenu s nim dal setrvavat. Ted jsem ve vztahu temer dva roky a muj nazor se uz nezmeni. Jestli me ten kluk chce, bude se mnou chtit mit i miminko. Jestli ne, budu muset hledat dal, protoze vic casu s nim proste stravit nemuzu. Jeste par takovejch dlouhodobejch vztahu "k nicemu" a mohlo by mi byt 40 :(
 Vladka a Mishell 


Re: mimino 

(8.9.2012 23:31:52)
No jo holky,to je krasne,ale zenske i po tricitce svobodne se hleda uplne jinak nez zenske s ditetem.Ja mam jeste celkem daleko do triceti a uz mam dve deti a ani v tom nejhorsim snu si nechci predstavit,ze bych si mela hledat jineho partnera nez mam.Pak uz nehledate partnera jen pro sebe,ale zaroven otce pro vase uz stavajici deti.coz okruh vyyyyrazne zuzuje.Ale nebudu presvedcovat nikoho,Kazdy sam sveho stesti strujcem....Kazdemu se muze stat,ze se vztah nevydari,ale proc tomu prikladat pod kotlem?
 Sisi + 2 + bříško 


Zakousni se do toho 

(12.7.2010 21:33:33)
U nás to takhle bylo u 3. dítěte. Manžel po porodu dcery strašně chtěl hned další. Já ne, měla jsem co dělat se dvěma, ale říkala jsem později. Mluvil o tom hodně, pak méně a méně,až přestal úplně. Pak jsem začala já, chtěla jsem ještě mimi, my byli taky 3. Manžel nechtěl ani o tom nechtěl mluvit. Nakonec jsme kousli do kyselého jablka a domluvili se, že teda za rok. No, a ani nevím, kdy jsem otěhotněla, ale stalo se, bylo to překvapení pro oba, ale i manžel se s tím smířil a už chystáme výbavičku, protože v srpnu to u nás vypukne naplno. Tak se neboj, promluv si s ním a uvidíš. Držím palce!
 Vladka a Mishell 


Re: Zakousni se do toho 

(8.9.2012 23:40:03)
Sisi,ja si ale myslim,ze je velky rozdil,jestli si do stavajici rodiny porizujes druhe ci treti dite (navzajem se s partnerem znate z uplne jine stranky,nez randici par) ty vis,jak se zqachova kdyz je za potrebi opravdu pomoct,postarat se,podrzet,jaky je otec on zna tebe jak se dokazes dobre postarat o deti,co od tebe muze cekat.Kdezto par,ktery si porizuje prvni spolecne dite to ma trosku ,,horsi,, jelikoz se po teto strance vubec neznaji a jdou do neznama.Prvni dite jsme s pritelem resili ale druhe uz ne,ja jsem rekla chci on tak jo a bylo to.Resili jsme jen financni zajisteni,jestli to utahnem.Kdezto u prvniho jsem to resila od A do Z co kdyz na neho nebude spoleh,co kdyz mi s nicim nepomuze a z milujiciho partnera bude otec neschopa,ktery po praci se vytrati za kamarady...on si treba rikal,co kdyz z moji krasne pritelkyne se stane uricena marena,nervozni,ktera nestihne ani uklidit a umyt si vlasy a ja ji prestanu milovat......,,svobodnemu,, paru prebihaji v hlave uplne jine myslenky,nez tem,ktere uz spolu jedno dite maji a jdou se mnozit dal ~t~ to tedy soudim podle sebe.
 Jíťa 
  • 

netlačit na pilu 

(12.7.2010 23:11:35)
Těžko radit. Podle mě byste měli chtít dítě oba. Když budeš hodně otravovat, pravděpodobně nakonec ustoupí nátlaku. Jenže co to udělá s vaším vztahem?
Nechala bych to nějakou dobu uležet a pak opatrně zasondovala, jestli už se situace změnila.

Nepíšeš ani, jak dlouho jste spolu. Situace se od doby, kdy ještě manžel chtěl, mohla poněkud změnit. Děti v pubertě sakra něco stojí a to ani nemusí mít přehnané nároky. Přechod na SŠ je v rozpočtu rodiny dost poznat... Možná proto má manžel obavy, že to finančně neutáhnete.
 Koralka 


Důležité je, co chceš ty 

(13.7.2010 0:12:28)
Zvláštní, že partner nejdřív dítě chtěl, že by to bylo fajn a najednou nechce ani slyšet. Co se změnilo?
Jinak vysadit antiko a neříct mu to, je podraz, to bych nedělala. Já bych vysadila antiko "ze zdravotních důvodů" a řekla bych mu to, že ochrana je teď na něm. Záleží na tom, jakou metodu budete používat.
Mám s tématem nedávnou zkušenost: já si společné dítě přála, partner dítě rozhodně nechtěl, pak selhala jeho metoda ochrany a máme mimčo. Bylo to ale dost těžké, ustát jeho reakce. Teď už je to lepší.
Jinak si nedovedu představit, že bych měla jen jedno dítě, bylo by mi to líto, že kvůli nějakému muži bych se druhého dítěte měla vzdát. Jako ve smyslu "partner nechce, tak dítě nebudu mít". Ale máš ještě čas...
 Petra Neomi 
  • 

Re: Důležité je, co chceš ty 

(13.7.2010 1:58:34)
Když partner nechce, tak nechce... samozřejmě může být jiný parner, co dítě chce, možnost volby je tu vždycky, ne? Nesterilizují vás, jen prostě nechtějí zpolodit dítě. To je legitimní.
 helis78 


Je to těžké 

(13.7.2010 10:38:36)
Já nevím, možná je to blbost, ale když chceš dítě, proč teda bereš antikoncepci? Já bych partnerovi řekla, že já dítě chci,tudíž nebudu brát antikoncepci a ať vezme zodpovědnost na sebe a řeší tuto situaci on, jestli se chce chránit, tak ať se chrání, třeba názor přehodnotí.~d~
 helis78 


Re: Je to těžké 

(13.7.2010 10:41:45)
aha, vidím, že už tady někoho napadlo totéž.~6~
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Každá rada drahá 

(13.7.2010 14:44:15)
Moc dobře tě chápu, my jsme s manželem dlouho váhali nad druhým dítětem. Nejdříve chtěl on a já moc ne, pak se to otočilo, pak jsme si říkali, že mít jedináčka nechcem, ale zase ta znovunabytá část svobody byla lákavá... Pak jsme se rozhodli že jo. Nechala jsem si odstranit tělísko a snažili jsme se a nic. Pomalu jsem si začínala myslet, že z toho nic nebude a smiřovala jsem se s tím. Těhotenství mě překvapilo a nadchlo. Ale musím přiznat, že pro mne to nebyla jen radost, míchalo se mi to celou dobu s pochybnostma - peníze, sourozenecká žárlivost, strach jestli budu mít to druhé ráda stejně jako první, zdraví... Syn je skvělý a jsme šťastní, že ho máme. Ovšem já mám posledním rokem zase nějaké "chutě", strašně moc bych si přála třetí. Tak dlouho a intenzivně mě to ještě nikdy nedrželo. Ale manžel je naprosto jednoznačně proti. Jednak kvůli penězům - ne že bychom neměli co jíst, ale je fakt, že už pár let žijeme s kontokorentem, který umoříme jen občas, finanční rezervu jakous takous máme, ale na vyskakování to není, dovolenou musíme hooodně promýšlet (v Čechách). Jednak kvůli bytu (3+1, asi bychom se museli vzdát ložnice, což nás ovšem nejspíš stejně čeká), jednak kvůli tomu, že on si bohužel až moc dobře pamatuje to, co moje vědomí lehce vytěsnilo - celodenní ranní nevolnosti, potíže s nízkým tlakem, hormonální bouře emocí, ne zrovna snadné porody, uřvaný mimino, nevyspalost, další emocionální bouře, únavu, zatížení vzájemného vztahu... Říká, že tohle už by v životě dobrovolně nepodstoupil. A že jestli chci dítě, pak prosím, ale s někým jiným. Nejhorší je, že ho chápu, ale na druhou stranu si říkám, je ti holka 33, mladší už nebudeš a kdy, když ne teď... Sama sobě jsem dala lhůtu cca 1-2 roky, kdy buď manžel podlehne (kéž by) nebo se budu muset smířit s tím, že už další dítě prostě nebude...
 Vlasta, 2 holčičky 
  • 

Re: Každá rada drahá 

(13.7.2010 23:44:05)
Ten článek mi přišel moc smutný, to už tu myslím někdo psal. Touha po miminku totiž může být obrovsky silná, bolestivá. Dlouhodobě toto prožívat se pro mě nesrovnává se spokojeným partnerským životem, který tak nějak autorka naznačuje. Samozřejmě chápu, že nikdo nikoho nutit k otcovství/mateřství nemůže, ale v milujícím vztahu by ten druhý měl být minimálně schopný nějaké diskuse. Pokud tě miluje, musí ho přece zajímat, na co myslíš, po čem toužíš, nebo ne? Kdybych já měla v sobě takhle silnou touhu a z jeho strany viděla nezájem alespoň si promluvit, jen těžko bych v sobě hledala pocit, že jsme si souzení, že jsme se našli. Nedávno jsem i já prožívala podobné období - tedy ta podobnost je pouze v tom, že jsem si strašně moc přála otěhotnět. Rozdíl je v tom, že už 2 společné děti máme, a k tomu jsou ještě malé, tříletou a ani ne dvouletou holčičku. Nevím, co mě k tomu vedlo, práce s nimi mám až nad hlavu, ale prostě jsem to vnímala tak, že ještě jedno bych zvládla a bylo by to fajn. Bylo mi hloupé vybalit to na manžela naplno, aby to nevyznělo tak, že jsem nenasyta a abych ho už dopředu moc nepolekala. Tak jsem mu řekla, že jsem ztratila recept na antikoncepci a že si teď tři měsíce musíme dávat trošku pozor, než dostanu nový. Jeho reakce mě naprosto uzemnila:"A proč to vůbec bereš? Mít ještě chlapečka by přece byla paráda, ne?" No, nebudu zdržovat, zkrátka už nějakou dobu jsem potřetí šťastně těhotná. Chci říct, že jsem Bohu nebo svému osudu - ať si to každý přebere, jak chce - strašně moc vděčná, že se se svým mužem v důležitých věcech vždycky shodneme. Je to obrovský dar. Co na tom, že třeba mým rodičům připadá pomalý, v něčem až moc puntičkářský, nepraktický a kdovíco ještě.. Takovým připomínkám se jen směju. Nemám potřebu takové maličkosti řešit, stejně by to byl jen zástupný problém něčeho většího, něčeho, na čem mi záleží mnohem víc, třeba toho, že já chci dítě a on za žádnou cenu ne. To si dokážu představit, že žít v dlouhodobě nenaplněné touze by pro mě možná znamenalo, že mi na něm začnou vadit úplné drobnosti, malichernosti. A jak snadno se naopak překonávají, když víte, že vedle sebe máte někoho, kdo smýšlí podobně, kdo vás vždycky podpoří, když to zrovna budete potřebovat.. Milá autorko, moc ti přeju, ať tohle období šťastně překonáte ke spokojenosti obou dvou. Sama bych to udělala přesně tak, jak tu už několik pisatelek navrhovalo - vysadila bych antikoncepci a řekla bych mu to. Já tedy sama nemám až takové zkušenosti s muži, ale ti, které jsem trošku blíže poznala,měli jedno společné: bytostně nenávidí kondomy. Takže při troše štěstí a nečekané vášně - kdo ví?
 Ajanika 


Re: Opačný případ 

(14.7.2010 16:23:18)
Mě bylo 30 a měla jsem 10tiletého kluka,on byl svobodný,mladší o 8 let a logicky děti chtěl. Mě se do toho moc nechtělo,už jsem si zvykla na klid atd.nicméně,jsme to zkoušeli...a nic.Kolem 40 to se mnou dost cvičilo,dokonce jsem mu říkala že se rozejdem,aby měl vlastní děti. Nakonec po různých hormonálních peripetiích máme dvojčata~R^Radosti a starosti byly jsou a budou,ale určitě bych litovala,kdybych do toho nešla.~b~
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Každá rada drahá 

(14.7.2010 23:10:41)
Každopádně moc gratuluji. Nicméně k tomu, co píšeš - je to smutné, když dva partneři mají různé názory na počet dětí a ještě horší, když se tyto názory postupně mění. Nicméně přestože partner je velmi otevřený diskusi, tato končí vždy stejně, další dítě prostě nechce. A co dál. Píšeš, že bys uvažovala, jestli jste si souzeni... přestože na spoustu věcí (také zásadních) máte stejný názor a zároveň už máte dvě děti.... to je totiž můj případ. Velmi moc bych si přála třetí třetí dítě. Ale partner nechce. Jsou tu dvě strany a každá má právo na svůj postoj. Když Tě miluje... je fakt špatný argument. Samotnou mne to strašně mrzí, ale v podstatě- co s tím?
 Petra.V 
  • 

rozumím  

(16.7.2010 10:55:20)
Ahoj, Market, nevím, jestli si tento příspěvek přečteš, protože jsem se vrátila z dovolené a je na rodince poměrně dlouho.Jakmile jsem tvůj článek začala číst tak jsem si řekla" vždyť je to uplně můj příběh to snad není možné, věk, děti ikdyž jiného pohlaví, druhé manželství, manžel podnikatel skrátká úplně stejná situace:-)) také jsme se našli,ale nikdy jsme se nerozcházeli a problémy s dětmi naštěsti nemáme:-)Ještě když jsem byla těsně po rozvodu, tak jsem byla přesvědčená, že se už nikdy nevdám a že druhé dítě ani náhodou a pak přišel on, můj osudový muž a mi najednou bylo moc líto, že s tak skvělým člověkem mým osudovým mužem nemám dítě. Na začátku vztahu jsme se bavili o tom, že jsme vlastně už ani jeden z nás už další dítě nechtěli, ale teď bychom se společnému dítěti nebránili. Jenže Já po dítěti začala toužit,asi mi tikaji biologické hodiny a vím, že se můj čas na rozdíl od manžela krátí. Vždy jsme se domluvili, manžel žekl víš co příští rok to zkusíme, jenže už jsou to další dva roky a pořad se to odkládá. Důvod ? co jiného než finance a bydlení, jenže já vím, že opravdový důvod je jiný, pohodlnost klid svoboda, navíc jeho rodina je přsně taková 1 dítě stačí a když se před níma zmíníme, že o tom uvažujeme, tak pořád slyšíme... jste blázni, co vám chybí aj. Manžel asi změkl, mé všechny kamarádky mají malé děti a manžel si s nimi úžasně rozumí, hraje si s nimi je skvělý a také jsem s ním vedla vážný rozhovor, o tom, že máme každý pouze jedno dítě a to je málo, řekla jsem mu výhody společného dítěte i to, že nás to moc finančně neohrozí a on obrátil, domluvili jsme se, že se pokusíme příští rok na jaře, ale to už bude definitivní a bez odkladu, takže držte pěsti ať se to povede a vše dobře dopadne... A vám přeji samozřejmě totéž Petra
 Sexa 
  • 

Re: rozumím  

(16.7.2010 15:37:15)
Moje rada zní: V intimní chvilce chce každý chlap stříkat do ženský - tak bych vysadila antiko a řekla mu před střikem, že hrozně moc toužíš po miminku ať tě nastříká - to většinou žádnej chlap neodolá a nemyslí na starosti co přináší mimino a místo toho stříká jako smyslů zbavenej :):):)
 p.svetla 


mít nemít dítě s druhým partnerem 

(18.7.2010 22:17:50)
Markéto, nevím jestli má životní zkušenost Ti pomůže nebo ne.....
Je mi 44 et a z prvního manželství mám 23 a 18 letou dceru. Manželovi nynějšímu je 50 let a z prvního manželství má syna 27 a dceru 22 let. Seznámili jsme se před 6 lety a dva roky jsme manželé. jeho děti mi i po takové době vykají a i když už si na mě musely zvyknout, taky to není nic moc.Také jsme se oba rozváděli z ne vlastní viny. Partner po dvou letech našeho vztahu ve slabé chvilce zalitovatl, že už nebude mít příležitost si děti nebo dítě vychutnat neboť , když jeho děti byly malé, tak jezdil po republice , aby vydělal peníze. Jeho steskům jsem nevěnovala celkem pozornost, vždyť už mám za sebou praní plín a jiné chuťovky...,takže jsme toto téma na dlouhou dobu neřešili. Před třemi lety se asi hormony zbláznily mě a jelikož jsem byla přesvědčená, že můj miláček je tím nejlepším otcem na světě, tak jsem téma dítěte otevřela. Po dalším půl roce jsem ho přesvědčila, a přestala brát antinu, ale nedělo se nic. Byli jsme rozhodnuti jít na umělé oplodnění i když v mém věku 40 let mě každý ,, rozumný,, považoval za blázna. Také jsme to neměli jednoduché: já platila svůj byt a starala se o dcery, manžel platil svůj byt a ještě jsme se pustili do rekonstrukce domečku po manželových rodičích , což znamenalo vzít si stavebko a z něj úvěr. Nakonec jsme mimi přestali řešit a vyrazili na dovolenou do Tunisu. Další měsíc mi perioda nepřišla, což jsem přikládala ke změmě klimatu.... No a dnes nám běhá v domečku malá krásná a hlavně zdravá Esterka.Sourozenci ji přijali lépe než naši svatbu. Byla jsem na všech dostupných vyšetřeních včetně odběru plodové vody, někde na mě zírali jak na zombii, tak stará matka a otec_--rarita, ale my jsme neskonale šťastni.Toto těhotenství bylo nejleší a nejpohodovější než ty předtím. Manžel byl u porodu, Etinku si okoupal a omládli jsme oba.Já zastávám toto, jestli se to má stát, tsk se to stane. Manželovy děti mě prý ve skrytu obdivují, neboť jsem také i pracovně vytížená. Jsem auditor, takže zvládám práci doma, a když mám audit, tak hlídá muž nebo mé dcery a velký brácha, a te´d Eti má 2 roky, jsem 1 den v práci a malá v miniškolce. Zvládám s ní i plavání od 6 týdnů jejího života a vůbec se necítím jako stará matka. Přeji Ti hodně odvahy a štěstí. Manžel vzpomíná na to , jak jsem mu říkala, no vidíš a te´d by se k Tobě nějaký malý brouček tulil a říkal by Ti tatínku a dnes to tak opravdu je... jestli budeš chtít, tak mi napiš e- mail a já ti pošlu fotky naší rodiny,ať víš do čeho jdeš....
 Marcela, 2 děti 
  • 

Držím pěsti 

(19.7.2010 9:02:42)
Soucítím s Vámi a držím pěsti, aby vše nakonec dopadlo ke spokojenosti všech...
Našemu synovi byly téměř dva roky, když jsem zatoužila zažít si ještě jednou těhotenství a vše s tím spojené. Manžel nebyl proti, ale trvalo nám to 10 měsíců "tvrdé práce". Byly to dlouhé měsíce zklamání, pocitu selhání a představ, že už se to nepodaří. Až ve chvíli, kdy jsem se uvolnila a přestala sledovat teplotu a ostatní "příznaky" a řekla jsem si od srdce, že budeme mít jenom Adámka tak to přišlo.
Proto mě napadá - co kdybyste šla podobnou taktikou na manžela - a "jakože" souhlasila, že to nebyl dobrý nápad a že má pravdu, i když by Vás to finančně příliš neohrozilo, ale bude to takhle lepší. Není třeba aby Vás spojovalo něco silnějšího, když Váš vztah je maximálně dokonalý.
Většínou se setkávám s tím, že manžel na chvíli zkoprní a nereaguje a po nějakém čase bere moji "původní" myšlenku za svůj bravurní nápad a k realizaci už pak nebývá daleko... :o)
Není to nějaká zaručená taktika a ani to nepoužžívám nějak záměrně, ale jakmile nad něčím mávnu rukou - on přemýšlí... Mějte se. Marcela
 Myss 


je mi 45 let 

(25.7.2010 19:20:40)
bohužel už jsem za horizontem,a dalsi "bohuzel"-protoze na to nevypadam.Ted se nechvastam,vypadam o deset let mladsi."Bohuzel" pisu proto,ze manzel touzi po holcicce-mame dva kluky,jeden dospely,druhy 7-lety a i toho jsem mela jako 38-leta a kazdy si tehdy klepal na celo.Dnes se cas trosku posunul,takze mi 38 pripada normalni,ale 45?To uz prece fakt ne!Manzela mate muj zjev a zapomina,ze uz proste muzou prijit problemy,nemoci atd.Mam z toho strach.Jestli radej nebyt rad,ze mam co mam a nepokouset osud?

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.