Re: Každá rada drahá

Ten článek mi přišel moc smutný, to už tu myslím někdo psal. Touha po miminku totiž může být obrovsky silná, bolestivá. Dlouhodobě toto prožívat se pro mě nesrovnává se spokojeným partnerským životem, který tak nějak autorka naznačuje. Samozřejmě chápu, že nikdo nikoho nutit k otcovství/mateřství nemůže, ale v milujícím vztahu by ten druhý měl být minimálně schopný nějaké diskuse. Pokud tě miluje, musí ho přece zajímat, na co myslíš, po čem toužíš, nebo ne? Kdybych já měla v sobě takhle silnou touhu a z jeho strany viděla nezájem alespoň si promluvit, jen těžko bych v sobě hledala pocit, že jsme si souzení, že jsme se našli. Nedávno jsem i já prožívala podobné období - tedy ta podobnost je pouze v tom, že jsem si strašně moc přála otěhotnět. Rozdíl je v tom, že už 2 společné děti máme, a k tomu jsou ještě malé, tříletou a ani ne dvouletou holčičku. Nevím, co mě k tomu vedlo, práce s nimi mám až nad hlavu, ale prostě jsem to vnímala tak, že ještě jedno bych zvládla a bylo by to fajn. Bylo mi hloupé vybalit to na manžela naplno, aby to nevyznělo tak, že jsem nenasyta a abych ho už dopředu moc nepolekala. Tak jsem mu řekla, že jsem ztratila recept na antikoncepci a že si teď tři měsíce musíme dávat trošku pozor, než dostanu nový. Jeho reakce mě naprosto uzemnila:"A proč to vůbec bereš? Mít ještě chlapečka by přece byla paráda, ne?" No, nebudu zdržovat, zkrátka už nějakou dobu jsem potřetí šťastně těhotná. Chci říct, že jsem Bohu nebo svému osudu - ať si to každý přebere, jak chce - strašně moc vděčná, že se se svým mužem v důležitých věcech vždycky shodneme. Je to obrovský dar. Co na tom, že třeba mým rodičům připadá pomalý, v něčem až moc puntičkářský, nepraktický a kdovíco ještě.. Takovým připomínkám se jen směju. Nemám potřebu takové maličkosti řešit, stejně by to byl jen zástupný problém něčeho většího, něčeho, na čem mi záleží mnohem víc, třeba toho, že já chci dítě a on za žádnou cenu ne. To si dokážu představit, že žít v dlouhodobě nenaplněné touze by pro mě možná znamenalo, že mi na něm začnou vadit úplné drobnosti, malichernosti. A jak snadno se naopak překonávají, když víte, že vedle sebe máte někoho, kdo smýšlí podobně, kdo vás vždycky podpoří, když to zrovna budete potřebovat.. Milá autorko, moc ti přeju, ať tohle období šťastně překonáte ke spokojenosti obou dvou. Sama bych to udělala přesně tak, jak tu už několik pisatelek navrhovalo - vysadila bych antikoncepci a řekla bych mu to. Já tedy sama nemám až takové zkušenosti s muži, ale ti, které jsem trošku blíže poznala,měli jedno společné: bytostně nenávidí kondomy. Takže při troše štěstí a nečekané vášně - kdo ví?