| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nevěra: Co prožívá podváděný partner?

 Celkem 36 názorů.
 Evena, tři děti 


o ničem 

(14.5.2010 11:33:26)
... tohle je podle mě zbytečný článek o ničem. Obecný, teoretizující, nic neříkající. Dokonale instantní, jen zalít horkou vodou a pokrm připraven pro každého :-(
 MrakovaK 


Re: o ničem 

(14.5.2010 16:34:44)
asi tak.
 Pavel, 2 děti 
  • 

Re: o ničem 

(15.5.2010 9:28:33)
Pro někoho o ničem, pro někoho je to třeba informace, že to co se s ním děje, není nic výjmečného a je rád že si to může alespoň přečíst.
 metty, 3 kluci 


Re: o ničem 

(15.5.2010 16:53:42)
Co prožívá podváděný partner se dá odvodit bez dlouhého článku už z nadpisu - asi bude dost naštvanej, ne? ~t~
 vakat 


Re: o ničem 

(15.5.2010 21:36:01)
Je to o ničem, protože to, co zažije podváděný se nedá moc dobře popsat, hlavně když je to kombinace všech možných nevěr.
 aaadka 


nevera 

(16.5.2010 14:59:49)
Nemyslim si, ze by bol clanok "o nicom"... Zaujimavo su popisane stavy, ktore potom nastavaju.
Ja osobne som ale cakala nejaku konkretnu radu, co robit. Tie, ktore su v zavere clanku mi nestacia...
Dr. Plzak kedysi povedal, ze sa netreba s rozvodom po nevere ponahlat. Vraj trva jeden rok, kedy sa partner, ktory podvadzal, spamata a ma zaujem o predchadzajuci vztah. Uz je to len na tom druhom partnerovi, ci ho zoberie naspat...velakrat si ale ten uz zariadil svoj zivot a nema zaujem...zaujimave.
 Myss 


Re: nevera 

(16.5.2010 18:25:31)
dejte nevere 3-5let.Je to silene,ale podvadejici se jaksi nasyti a zjisti,ze vsude chleba o dvou kurkach a s partnerem z prvniho vztahu ma alespon spolecne mladi a deti.Je to dlouha doba,ale pracujte na sobe,zamestnejte se co nejvic,drete,cvicte,budte lepsi a pak uz jen zvazte,zda partnera/partnerku vezmete zpet.Funguje to na 100pct.
 Ecim 


Re: nevera 

(16.5.2010 20:36:18)
Myss, nesouhlasím. Znám řadu případů, kdy to takto nefungovalo.
 Petr 
  • 

Re: nevera 

(16.5.2010 21:59:12)
Nejde ani tak o to, zda to funguje ve smyslu že se dotyčný/dotyčná nasytí a vrátí. To se samozřejmě stát může, ale také nemusí. Sám jsem se dostal do podobného stavu. Jde o to, že si vytvoříte naději, že k návratu může dojít. To Vás z části uklidní. Nemáte již co ztratit. Stanovíte si osobní cíle co chcete na sobě vylepšit. Staráte se o svůj osobní růst, pracujete na sobě. To vám vyplní čas který by jste v nečinnosti věnovali fňukání a sebelítosti. Postupně se začnou dostavovat výsledky. Začne Vás to naplňovat a začnete být hrdí sami na sebe. Získáte sebeúctu. Když se budete cítit lépe, začnou se objevovat i nové příležitosti k lepšímu žití. Po čase už vás nebude trápit jestli se vrátí nebo ne. Pokud se bude chtít vrátit, tak před sebou uvidí nového sebevědomého člověka který ho bude přitahovat dříve než předtím. To Vám dává volbu s hrdostí ho přijmout zpět nebo odmítnout. A pokud se nevrátí máte možnost si vybrat někoho jiného jako sebevědomý člověk který má rád sám sebe a ne jako troska která se jenom lituje.
 ujinka 


Re: nevera 

(17.5.2010 8:17:00)
~R^naprosto souhlasím.~g~
 Ecim 


Re: nevera 

(17.5.2010 8:54:42)
Tyto rady mi přijdou velmi dobré na to, aby se člověk odpoutal od problematické/ho partnera/partnerky (nemusí jít nutně o nevěru), začal si víc vážit sám sebe a získal tak sílu k řešení své situace, ale nesouhlasíms tím, že by někdo měl 3-5 let čekat, až se partner(ka) uráčí ho přestat podvádět a vrátí se.
 pavla 
  • 

Re: nevera 

(17.5.2010 15:00:28)
Já jsem čekala rok...než se manžel vrátil. Mezitím jsem si už taky někoho našla a chtěla se rozvést...to byl pro něj impulz k návratu. A tak jsme po oboustraném uvážení a trochu i kvůli dětem, vztah dali dohromady. Bohužel teď po dalších dvou letech nemůžu říct, že to byl dobrý nápad. Nehádáme se, snažíme se, mám ho ráda a jsem člověk dost tolerantní....ale ta důvěra se v plnné míře nevrátí. A i když on se teď snaží jak může, já cítím, že jsem chladná a odtžitá a nemůžu s tím nic dělat.
 gita 
  • 

Re: nevera 

(26.7.2010 9:44:48)
(to se lehko rekne,ale hur udela.mam za sebou 4roky nevery manzela,ale uz jsem psychicky na dne a on si uziva.
 Aňa 


Nevera 

(17.5.2010 10:34:26)
Tiež som prežila neveru na vlastnej koži.Bol to pre mňa obrovský životný šok. Nemohla som tomu uveriť, pretože manžel bol ku mne vždy veľmi pozorný, spolu sme si plánovali budúcnosť,dovolenky, postavili sme chalupu, úžasne mi pomáhal pri výchove našich detí, veľa sme sa smiali a o všeličom rozprávali, bol úžasný spoločník, nikdy sme sa nenudili...Veľmi som bola pyšná aj na jeho pracovné úspechy. S odhalením nevery som sa nevedela vyrovnať a on mi to zrazu nevedel vysvetliť.Odmietal rozhovory na túto tému s tým, že všetko raz začne a raz skončí a že sám nevie prečo to spravil. Jeho mimomanželský vzťah trval dva roky. Hľada som v sebe chybu, nechápala som prečo to spravil, ako sa tak mohol toľký čas predomnou, deťmi a pred jeho rodičmi pretvarovať. V ten moment som mu prestala dôverovať a aj to čo sme si dovtedy spolu rozprávali, o čom sme snívali, bolo zrazu ukrutné klamstvo. Preplakala som celé noci. V zamestnaní a pred jeho rodičmi som sa tvárila že sa nič nedeje, pretože som to pokladala za náš problém a nechcela som tým zaťažovať okolie. Zrazu začala naša komunikácia viaznúť a rozprávanie sme obmedzili len na to najnutnejšie. Toto hrozné obdobie trvalo dva roky. Musela som navštíviť odbornú pomoc, pretože manžel nič nechcel riešiť a ani navštíviť manželskú poradňu.Postupne sme sa začali odcudzovať jeden druhému. Časom som na ňom spozorovala, že chodí z práce čoraz viac a viac unavený,bez iskry v očiach, k čomu sa neskôr pridružili aj iné zdravotné problémy zažívacieho charakteru. Až na moje naliehanie som ho doviezla na pohotovosť, kde mu zistili rakovinu hrubého čreva, bez prítomnosti metaztáz. Okamžite ho museli operovať. Nervovo som sa zrútila, pretože to bol pre mňa ďalší nečakaný životný šok. Pred Vianocami, keď som ho priviezla z nemocnice domov mi povedal, že všetko dá tento rok /2009/do poriadku a začneme žiť znovu tak, ako predtým a aby som mu všetko odpustila.Odpustila som mu s tým,že možno to bolo pre nás oboch poučenie, alebo výzva od Pána Boha, aby sme si viac vážili jeden druhého. Verili sme, že naordinovanú polročnú liečbu zvládne a začneme nový plnohodnotný život.Pomáhala som mu, ako som bola schopná. Ukrývala pred ním moje trápenie a bolesť ktorú som prežívala, len aby bol psychicky v poriadku. Bohužiaľ po 2 týždňoch chemoterapie, nastali ďalšie veľmi veľké zdravotné komplikácie, zauzlenie čriev, po ktorých ma môj manžel navždy opustil. Dostala som sa do hlbokej depresie, pocitu viny a beznádeje. Nedokázala som vstať z postele, len som hľadela do prázdna a premietala si celý náš spoločný život.Zrazu môj život prestal mať zmysel. Navždy som stratila muža môjho života. Dodnes mi hlavou vŕtajú rôzne myšlienky. Prečo nás Pán Boh takto potrestal? Napriek všetkému som ho milovala celým svojim srdcom a aj navždy budem.Prežili sme spolu krásnych 23 rokov. Neviem bez neho žiť.Trápim sa ešte viac ako predtým. Trpím nespavosťou a depresiami. Preto prosím, vážte si každú spoločne prežitú chvíľu, lebo nikdy neviete, či nie je tá posledná. S pozdravom Aňa
 Bumbi&05,08,10 


Re: Nevera 

(17.5.2010 14:46:52)
Aňo, je mi to líto. ~s~
 petis 
  • 

Re: Nevera 

(17.5.2010 18:54:47)
Dekuji za tento smutny pribeh, je to 1000x lepsi nez puvodni clanek a dava to cloveku chut zit.
 Aňa 


Re: Nevera 

(18.5.2010 9:33:14)
Ja ďakujem Vám za to, že napriek tragickému koncu a môjmu veľmi smutnému životnému príbehu, Ste sa rozhodli prečítať ten článok až do konca. Prežila som peko na Zemi. Celú situáciu znášam veľmi ťažko. Uzavrela som sa do seba, pretože mám pocit, že nikto kto neprežil podobnú tragédiu na vlastnej koži ma nikdy nepochopí. Hľadám chybu v sebe, v manželovej milenke, v lekároch ..... To strašné trápenie sa už odzrkadlilo na mojom zdraví. Prestala som sa tešiť zo života. Nemám radosť ani z pekného slnečného dňa. Najhoršie sú víkendy v prázdnej chalupe bez lásky, bez milovanej osoby. Strašne trpím celou tou udalosťou a neviem sa pohnúť dopredu. Prezerám si spoločné fotky, v duchu spomínam a kladiem si znova a znova otázky: Prečo práve ja mám takýto strašný životný osud? Čo zlé som na tomto svete spravila? Stratila som energiu a chuť žiť. S pozdravom Aňa
 Cimbur 


Re: Nevera 

(18.5.2010 9:41:05)
Taky jsem si přečetla Tvůj příběh a nevím, jak reagovat, jak Ti pomoci. Je to celé tak kruté. Cítím s Tebou.
 DitaB 


Pokus o radu... 

(18.5.2010 10:00:52)
Váš příběh je velmi smutný a hluboký, chápu, že sama se s tím vypořádáváte jen obtížně. Pokud nemáte radost ze života, brala bych to jako varovný signál. Já se ve chvílích, kdy je mi těžko a mám pocit, že na to sama nestačím, obracím na svého vynikajícího psychologa. Momentálně hodlám začít řešit svoje stará (i nevědomá) traumata za pomoci velmi zkušené homeopatky a také chci jít na rodinné konstelace. Jak homeopata, tak člověka, který vede konstelace, je ale třeba vybírat velmi pečlivě, nejlépe na doporučení aspoň 3 důvěryhodných lidí. Také si k těmto technikám člověk musí najít cestu a mít v ně důvěru - tzn. opravdu uvěřit, že to účinkuje. Jinak ta šance na zlepšení rapidně klesá.
Nevzdávejte to.

Moc zdravím a přeji obrat k lepšímu...
Dita
 Aňa 


Re: Pokus o radu... 

(18.5.2010 14:45:40)
Milá Dita! Úprimne ďakujem za rady, ktoré by možno zmierili, alebo úplne vyliečili moju chorú dušu. Verte mi aj ja som na podnet mojich detí navštívila odbornú pomoc psychológa. Lieky ktoré mi predpísal boli veľmi kvalitné, hlavne nenávikové. Trochu mi pomohli dostať sa z toho najhoršieho, ale začala som po nich veľmi priberať /za 3 mesiace 8 kg/, tak mi ich lekár z dôvodu možných ďalších negatívnych vplyvov na moje zdravie, radšej vysadil a nadradil inými. No tie mi nezaberajú. Najhorší je pocit samoty, vnútorného prázdna a beznádeje. Stále ma prenasledujú negatívne myšlienky, rozmýšľam ako to všetko sama s deťmi zvládnem. Všetku energiu som venovala hlavne mojej rodine, záchrane manželstva a záchrane života môjmu manželovi. Všetko bolo zbytočné. Už nevládzem a mne nemá kto pomôcť. Nemám oporu ani u svokrovcov, pretože krátko po manželovej smrti, obvinili mňa z jeho choroby a následného úmrtia, čo bola ďalšia životná rana. Svojich rodičov už bohužiaľ nemám. Nemám sa komu vyžalovať, vyrozprávať. Stratila som dôveru ľudí. Všetci mi hovoria, že to chce čas, ale ja mám pocit, že čas nevyrieši nič, iba sa naučíme s tým žiť. Ešte raz vďaka! Aňa
 sosina 


Re: Pokus o radu... 

(18.5.2010 21:37:48)
Aňo,
také jsem si přečetla Váš životní příběh, je v něm opravdu dost bolesti, smutku, ale také hodně síly a odhodlání. Vždyť už jste dokázala tolik bojovat! Musíte se rozhodnout, že chcete teď bojovat za SEBE SAMA! Kdesi jsem četla motto: "Někde uvnitř mě je síla, která je silnější než já".
Všichni máme za sebou nějaké problémy - vyřešené nebo nevyřešené ... a ten můj příběh se absolutně nedá srovnávat s tím Vaším, jen je podobný v tom "odmítání života". Měla jsem pocit, že už nemám pro co žít, moje existence byla jen o chození do práce a jakémsi fungování pro mé rodiče, ikdyž viděli, že nejsem šťastná, ale COSI mi bránilo ten tehdy hloupý a mladý život ukončit. Přidaly se zdravotní problémy, následovaly psychické....trochu jsem zabojovala, začala chodit na terapii..., dost věcí jsem si ujasnila, ale zase jsem se dostala na dno a pocit, že NIC nemá cenu, se vrátil. A pak nějak zafungovala náhoda! Potkala jsem ženskou - dnes výbornou kamarádku, která byla z úplně jiného těsta než já a ta mě vtáhla - ani nevím jak - zpátky do života. A já ten život už dalších 9 let opravdu žiju, mám novou rodinu, nové radosti a nové bolesti. Nevzdávejte se, někde na Vás ještě čeká ŠTĚSTÍ a snad i LÁSKA, ikdyž tomu třeba teď nevěříte. Přeji Vám hodně síly~s~~s~~s~
 Eluš 


Re: Pokus o radu... 

(19.5.2010 7:29:32)
Smutné,lepší ženu váš manžel nemohl potkat.Nic si nevyčítejte,udělala jste pro vašeho muže i pro váš vztah maximum a ještě navíc,on to v tom nebíčku ví,nebojte se.Odžila jste a obětovala jste svůj život pro vašeho muže,i když vám tak ublížil,odpustila jste mu,starala se o něj v době nemoci,on si to všechno uvědomoval,ale možná on sám si přivodil tu nemoc,stresem,který 2 roky zažíval,když vám musel lhát a zakrýval dvojí život.Stres je startérem nemoci,to je obecně známo,každý máme v sobě něco,co číhá na vhodný okamžik,zaútočit na naše zdraví.Vy se ted znovu nadechněte do NOVÉHO ŽIVOTA!Stres vás táhne na dno.Žijte nyní to,co se děje teď,vaše děti z vás musí být zoufalé,když vás takhle vidí,je mi jich líto,uvědomte si,co mají vše za sebou,ony vám tu lásku budou pořád vracet,ony vám ted chtějí dělat radost,dovolte jim to,at se s váma zase můžou smát,je to dar,který máte,važte si ho,zdravé děti nejsou samozřejmostí.Také si řeším problémy s nevěrou a mám roční ditě,chci pro sebe a pro něj krásný život,proto musím něco změnit,odrazit se ode dna,těším se na svůj nový život a VY to udělejte také,držím nám oběma palce,jste tak statečná,doufám,že jsem také tak silná jako vy,udělějme to pro sebe a naše děti,které tak milujeme,ano????
 Cimbur 


Re: Pokus o radu... 

(19.5.2010 8:12:59)
Leno, taky si to trochu myslím - o tom stresu jako startéru nemoci.
 Aňa 


Re: Pokus o radu... 

(19.5.2010 14:26:10)
Veľmi krásne slová. Dávajú mi silu. Chcela by som sa smiať tak ako kedysi, tešiť sa znovu z maličkostí, zo študijných úspechov mojich detí...Keď manžel vážne ochorel, verila som že sa uzdraví a robila preto všetko, hoci to bolo ukrutne vyčerpávajúce. Videla som ako ho chemoterapia postupne ničí. Videla som svojho milovaného muža, ako mi pred očami zomiera.Nestihla som sa s ním ani rozlúčiť... Všetko to bolo ako v zlom sne.Raz pri jednej z návštev mi povedal, aby som začala myslieť aj na seba, že keď nebudem ja v poriadku, nezvládne to ani on. Myslím, že už vtedy cítil blízkosť smrti. Nervovo som sa zrútila. Verila som, že už bude dobre, že to zlé máme za sebou. Začala som sa obviňovať, že som zlyhala na plnej čiare a upadla do hlbokej depresie. Mám pocit, že môj živoj už bez neho nemá cenu, ako by mi niekto vytrhol srdce. Ostalo mi v duši veľa smútku a pocit prázdnoty. Vám prajem hodne sily a radosti zo života, aby Ste nikdy nepocítili takú krutú bolesť ako ja. Aňa.
 Kika 
  • 

Re: Nevera 

(18.5.2010 16:11:38)
Aňo, taky s tebou moc cítím, je to osud a třeba časem najdeš na tom všem něco co tě obohatilo, i když teď se to jeví naprosto nereálně. Buď šťastná alespoň ze svých dětí a važ si toho, že jsou tady a že jsou zdravé, v nich žije tvůj manžel i tvoje budoucnost. Řeším jak teď pomoci své kamarádce, která má zdravého manžela, ale jejím dvěma malinkým dětem lékaři stanovili krutou diagnózu, nemoc, která se nedá vyléčit. Peklo je, když onemocní děti. Ale tím nezlehčuji tvoje utrpení. Buď statečná a žij pro ty, kteří jsou tady s tebou. Pro svého muže jsi udělala maximum a ničilo by ho, kdyby viděl jak ti podruhé ublížil, tentokrát svým odchodem...
 Aňa 


Poďakovanie!!! 

(19.5.2010 11:17:31)
Milé priateľky!
Ďakujem Vám všetkým za podporu, cenné rady, ktoré mi ponúkate. Som nesmierne poctená a milo prekvapená Vašimi reakciami na môj trpký a ukrutne bolestný,životný príbeh. Ja som tiež presvedčená, že spúšťačom zákernej choroby bola nevera. Ako Ste mi napísali, "hral na dve strany". Doma milovaného, starostlivého manžela, otca a vzorného syna a mimo domu úžasného milenca. Všetko to prepuklo náhodnou ľúbostnou SMS od jeho kolegyne, ktorú mi dokonca na jednej zo spoločenských akcií bez problémov predstavil.Nemusel sa s ňou schovávať,alebo vypíňať mobil,keď mu telefonovala aj počas víkendov, pretože manžel bol jej nadriadený a spoločne riešili svojich klientov,ktorí ich pozývali na rôzne spoločenské, alebo športové akcie.Môj manžel bol skutočne veľmi uznávaný či už v zamestnaní, alebo medzi klientami. Ako sa hovorí: "Dotiaľ sa chodí s džbánom po vodu, kým sa nerozbije". Po prepuknutí celej aféry musel zmeniť zamestnávateľa a dennodenne dochádzať za prácou cca 200 km. Zrazu stratil svoj povestný humor a úsmev. Videla som na ňom ako v sebe niečo dusí a hanbí sa za to čo spravil. So mnou veci odmietal riešiť. Povedal, že je už zo všetkého unavený a nevládze. Napriek tomu mu "ONA" nedala pokoj. SMS pokračovali aj naďalej a prosby o stretnutia. Nevadilo jej že zničila naše manželstvo, naše zdravie, manželovu kariéru. Bola o 10 rokov odo mňa mladšia a vydatá. Neskôr po manželovom pohrebe mi jeho kolegyne povedali, že "ONA" bola do neho veľmi zaľúbena a strašne ho zbožňovala, že svojho muža verejne ponižovala a ohovárala aký je neschopný a nevzdelaný. Ony niečo o ich vzťahu tušili. Dnes je už po všetkom. Môjho manžela už nič nebolí, už sa netrápi.Verím tomu, že dáva na nás pozor. A "ONA", keď manžel zomrel, začala riešiť svoje manželstvo. Majú polročného syna a možno sú aj šťastní. Určite ju netrápi svedomie, čo všetko spôsobila.
Zažila som toľko zla v krátkej dobe, že už neverím v lepšiu budúcnosť. Moje dni nie sú o žití, ale o prežívaní. Z kedysi krásnej a hlavne šťastnej rodiny ostali už len spomienky a fotografie. S prianím oveľa krajších dní ako mám ja s deťmi ostáva s pozdravom Aňa.
 Eluš 


Re: Poďakovanie!!! 

(19.5.2010 14:02:36)
Z toho,co jsi nyní napsala,je vidět,že opravdu nemyslíš na budoucnost,rozebíráš stále to,co se stalo,žiješ minulostí.Nech ji už spát a svého manžela v klidu také,on už se ted bránit nemůže.Ty to nezměníš a ta nezodpovědná milenka už ti ublížit nemůže,nemá jak a na kom.Nenech ji,aby tě dál ničila vzpomínkami,aby ti působila na nervy a zdraví,aby zebrala tvým dětem po tátovi i mámu.Žij si svůj život a dělej vše proto,abys sis ho zlepšila.Určitě jsi ještě mladá,ale roky utíkají,tak je nezahazuj pro takovou potvoru,už ti vzala času,nervů a energie dost,mysli už konečně na sebe,já to ted dělám také a věř,je mi mnohem líp.Mám už zase plány a chut do nového života,i když na chlapa nemám ani pomyšlení.Věřím,že vše přijde v pravý čas,v minulosti se už nenimrám,bralo mi to strašně moc slzí a energie,kterou ted potřebuji pro svou maličkou.Drž se!~;((~x~
 Aňa 


Re: Poďakovanie!!! 

(19.5.2010 15:59:52)
Naozaj sa o to snažím. No nejde to. V zamestnaní a pred deťmi sa pretvarujem, aby nemali o mňa strach. Najhoršie sú príchody do prázdnej chalupy, ktorú sme spolu budovali. Pocit, že už si nikdy nedáme spolu na terase kávu, že na mňa už nikdy nezavolá, je deprimujúci.Už nedokážem ani plakať len zúfalo hľadím jedným smerom a neviem ako ďalej.
Vďaka za rady, aj Tebe prajem veľa pozitívnej energie a rodinného šťastia. Aňa
 Cimbur 


Re: Poďakovanie!!! 

(19.5.2010 21:24:02)
Aňo, je to jak ze špatného filmu, jak Ti pomoct? Psycholog Ti nepomohl? Nějaká nová skupina lidí, nový zájem, koníček? Musíš se dívat dopředu!
 Aňa 


Re: Poďakovanie!!! 

(20.5.2010 12:11:29)
Nikto nevie ako mi pomôcť. Ani moji súrodenci a ani spychológ to nedokázal, hoci som dostala na neho vynikajúce referencie. Predpísané sedatíva ma na chvíľu trochu "oblbli", ale daný problém neriešili. Bude to tým, že som vo veľmi krátkom čase zažila strašne veľa sklamania a jedno horšie od druhého. Na manžela som bola citovo veľmi naviazaná. Chcem ísť dopredu a niekam sa pohnúť no nevádzem. Rada by som sa odrazila z toho dna a začala nový život, ale nemám silu a životnú energiu.Aj to málo čo vôbec dokážem spraviť, je nasilu. V myšienkach si často predstavujem, aký by sme boli všetci štastní, keby manžela nezkolila tá zákerná choroba. Bobužiaľ skutočnosť je iná a už nezvratná. Spomínam na všetko to, čo sme si v posledné spoločne prežité dni povedali. Boli hrozne ťažké a bojovali sme s tým obaja. Preto je pre mňa veľmi ťažké na to všetko zabudnúť a kráčať ďalej. Vážim si každú jednu radu a podnet. Veľa šťastia! Aňa
 Eluš 


Re: Poďakovanie!!! 

(20.5.2010 12:48:01)
Aňo,nevím,kdy tě manžel opustil.Psychologové tvrdí,že smrt blízkého člověka a rozvod jsou dvě nejstresovější situace pro člověka a trvá nejméně rok,než se jedinec z tohoto šoku a změny v životě vzpamatuje.V tvém případě tě vlastně manžel opustil jakoby 2x,když si našel milenku a pak po návratu k tobě zemřel.Máš právo na takový psychický stav,nebylo by ani normální,abys byla hned v pohodě.Nechej působit čas,ten to vyřeší,stane se něco,nebo potkáš někoho,kdo ovlivní tvůj život,půjde to pak samo,neboj se,dostaneš se z toho smutku,nic netrvá věčně.Manžela budeš určitě stále v duchu milovat,ale jeho cesta tady zkončila a tvoje pokračuje dál.Časem na to přijdeš sama,teď ti žádné rady asi nepomůžou,musíš si ten smutek vyčerpat až do dna a pak začne něco hezčího a veselejšího.Můžeš to pak každý večer povídat manželovi,věř,že by nechtěl,aby si se kvůli němu trápila.Moje teta si každý večer povídá se strýcem,který odešel před 2 roky,moc se milovali,rok umíral na rakovinu.Je sama,ale už je to zase ta veselá ženská,našla si nový smysl života,vaří pro vnoučata,koupila si štěňátko...Mně,když už bylo hodně zle,vyhledala jsem kartářku,tu její pravdu jako bych nechtěla slyšet,ale teď,postupem času a už to trvá rok,zjišťuji,že se její věštba začíná naplňovat a vede mě to dál.Budu se stěhovat,budovat si nové hnízdečko,budu s malou chodit hodně ven,do přírody,na kole,na bruslích...moc se na to těším.Přeji ti,aby si se brzo dostala z tvé smutné izolace ve vašem domě a abys zjistila,že venku je krásně a potkáš i hodné lidi,kteří ti nechtějí ublížit.Zvládni to ve zdraví,čas pracuje pro tebe,hodně štěstí...~;((~;((~;((
 Aňa 


Re: Poďakovanie!!! 

(20.5.2010 15:07:49)
Milá Lenka! V 10. marca 2010 bol rok, čo ma už navždy môj manžel opustil a stále to hrozne bolí. Po večeroch, keď nemôžem zaspať, tiež sa s ním rozprávam o deťoch, o tom čo ma trápi, čo sme spolu prežili. Snívam o krajšej budúcnosti a pýtam si od neho radu,pomoc a hlavne silu. Verím, že ani on nechcel, aby takto rýchlo a bolestne všetko skončilo. Bol pre nás naozaj všetkým. Deti miloval neskutočnou láskou. Je pre ne veľkým vzorom. Nie je dňa, čo by sme ho nespomenuli. Pri všetkých rozhodnutiach najskôr premýšľame, čo by na to povedal ocino, až potom konáme. V lete minulý rok, mi deti kúpili psa labradora, aby som aspoň trochu moju pozornosť upriamila iným smerom. Je krásny, ale veľmi rozmaznaný. Našu lásku sme venovali jemu a on to zneužíva ako sa dá. Keď prichádzam k domu, už ma čaká pri bránke a dáva mi úžasným spôsobom najavo, ako som mu chýbala cez deň. Spustošil takmer celý dvor, povytŕhal okrasné rastliny a kríky, ale momentálne to pre mňa nie je dôležité. Chceli sme, aby našiemu domovu znovu vdýchol radosť a život. Hlavne deti majú z neho veľkú radosť. Lenka, ďakujem Ti za úprimné slová. Viem, že by si mi chcela pomôcť. Priznám sa, že aj napriek tomu, že sa osobne nepoznáme a určite je medzi nami aj veľký vekový rozdieľ, mám pocit, akoby sme spolu vyrastali a dokonale sa poznali. Si tiež veľmi citlivý človek. Z Tvojho listu cítiť veľa naozaj úprimnej lásky a pokory, ktorá pomáha aj mne. Ďakujem! Osobne Ti prajem veľa zdravia, lásky a životného šťastia. Aňa
 Eluš 


Re: Poďakovanie!!! 

(20.5.2010 17:32:49)
Nezlob se,ale vzbudila jsi ve mně zvědavost ohledně velkého věkového rozdílu,mně je 41 a budu se stěhovat do Olomouce,můžu vědět,kolik je tobě a odkud píšeš?Mám pocit,že jsi psala o studujících dětech,takže až tak velký rozdíl věku,názorů a životních zkušeností mezi náma nebude.Nemusíš prozrazovat,jestli se necítíš...pa,pa Lenka~x~~x~
 Eluš 


Re: Poďakovanie!!! 

(20.5.2010 17:37:58)
...a vůbec,jestli máš chuť,náladu a stála bys o to,napiš mi na: sentynka@seznam.cz,zase...nemusíš,jen tak...pa:-)
 Aňa 


Re: Poďakovanie!!! 

(21.5.2010 8:12:10)
Ahoj Lenka! Ďakujem za všetky povzbudenia, rady..., ktoré mi skutične, veľmi pomáhajú. Určite sa Ti ozvem. Praje Ti veľa šťastia! Aňa
 Aňa 


Re: Poďakovanie!!! 

(24.5.2010 9:30:00)
Ďakujem všetkým za dôveru a prejavenú priazeň. Až v tomto príspevku som našla v sebe obvahu napísať o svojom ťažko skušanom životnom príbehu.Prajem Vám všetkým veľa lásky, lebo je jej málo a veľa ľudského šťasťia, aby žiť za to stálo! Aňa

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.