| Aňa | 
 |
(17.5.2010 10:34:26)
Tiež som prežila neveru na vlastnej koži.Bol to pre mňa obrovský životný šok. Nemohla som tomu uveriť, pretože manžel bol ku mne vždy veľmi pozorný, spolu sme si plánovali budúcnosť,dovolenky, postavili sme chalupu, úžasne mi pomáhal pri výchove našich detí, veľa sme sa smiali a o všeličom rozprávali, bol úžasný spoločník, nikdy sme sa nenudili...Veľmi som bola pyšná aj na jeho pracovné úspechy. S odhalením nevery som sa nevedela vyrovnať a on mi to zrazu nevedel vysvetliť.Odmietal rozhovory na túto tému s tým, že všetko raz začne a raz skončí a že sám nevie prečo to spravil. Jeho mimomanželský vzťah trval dva roky. Hľada som v sebe chybu, nechápala som prečo to spravil, ako sa tak mohol toľký čas predomnou, deťmi a pred jeho rodičmi pretvarovať. V ten moment som mu prestala dôverovať a aj to čo sme si dovtedy spolu rozprávali, o čom sme snívali, bolo zrazu ukrutné klamstvo. Preplakala som celé noci. V zamestnaní a pred jeho rodičmi som sa tvárila že sa nič nedeje, pretože som to pokladala za náš problém a nechcela som tým zaťažovať okolie. Zrazu začala naša komunikácia viaznúť a rozprávanie sme obmedzili len na to najnutnejšie. Toto hrozné obdobie trvalo dva roky. Musela som navštíviť odbornú pomoc, pretože manžel nič nechcel riešiť a ani navštíviť manželskú poradňu.Postupne sme sa začali odcudzovať jeden druhému. Časom som na ňom spozorovala, že chodí z práce čoraz viac a viac unavený,bez iskry v očiach, k čomu sa neskôr pridružili aj iné zdravotné problémy zažívacieho charakteru. Až na moje naliehanie som ho doviezla na pohotovosť, kde mu zistili rakovinu hrubého čreva, bez prítomnosti metaztáz. Okamžite ho museli operovať. Nervovo som sa zrútila, pretože to bol pre mňa ďalší nečakaný životný šok. Pred Vianocami, keď som ho priviezla z nemocnice domov mi povedal, že všetko dá tento rok /2009/do poriadku a začneme žiť znovu tak, ako predtým a aby som mu všetko odpustila.Odpustila som mu s tým,že možno to bolo pre nás oboch poučenie, alebo výzva od Pána Boha, aby sme si viac vážili jeden druhého. Verili sme, že naordinovanú polročnú liečbu zvládne a začneme nový plnohodnotný život.Pomáhala som mu, ako som bola schopná. Ukrývala pred ním moje trápenie a bolesť ktorú som prežívala, len aby bol psychicky v poriadku. Bohužiaľ po 2 týždňoch chemoterapie, nastali ďalšie veľmi veľké zdravotné komplikácie, zauzlenie čriev, po ktorých ma môj manžel navždy opustil. Dostala som sa do hlbokej depresie, pocitu viny a beznádeje. Nedokázala som vstať z postele, len som hľadela do prázdna a premietala si celý náš spoločný život.Zrazu môj život prestal mať zmysel. Navždy som stratila muža môjho života. Dodnes mi hlavou vŕtajú rôzne myšlienky. Prečo nás Pán Boh takto potrestal? Napriek všetkému som ho milovala celým svojim srdcom a aj navždy budem.Prežili sme spolu krásnych 23 rokov. Neviem bez neho žiť.Trápim sa ešte viac ako predtým. Trpím nespavosťou a depresiami. Preto prosím, vážte si každú spoločne prežitú chvíľu, lebo nikdy neviete, či nie je tá posledná. S pozdravom Aňa
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(17.5.2010 14:46:52)
Aňo, je mi to líto. 
|
|
| petis | •
|
(17.5.2010 18:54:47)
Dekuji za tento smutny pribeh, je to 1000x lepsi nez puvodni clanek a dava to cloveku chut zit.
|
| Aňa |
|
(18.5.2010 9:33:14)
Ja ďakujem Vám za to, že napriek tragickému koncu a môjmu veľmi smutnému životnému príbehu, Ste sa rozhodli prečítať ten článok až do konca. Prežila som peko na Zemi. Celú situáciu znášam veľmi ťažko. Uzavrela som sa do seba, pretože mám pocit, že nikto kto neprežil podobnú tragédiu na vlastnej koži ma nikdy nepochopí. Hľadám chybu v sebe, v manželovej milenke, v lekároch ..... To strašné trápenie sa už odzrkadlilo na mojom zdraví. Prestala som sa tešiť zo života. Nemám radosť ani z pekného slnečného dňa. Najhoršie sú víkendy v prázdnej chalupe bez lásky, bez milovanej osoby. Strašne trpím celou tou udalosťou a neviem sa pohnúť dopredu. Prezerám si spoločné fotky, v duchu spomínam a kladiem si znova a znova otázky: Prečo práve ja mám takýto strašný životný osud? Čo zlé som na tomto svete spravila? Stratila som energiu a chuť žiť. S pozdravom Aňa
|
| Cimbur | 
|
(18.5.2010 9:41:05)
Taky jsem si přečetla Tvůj příběh a nevím, jak reagovat, jak Ti pomoci. Je to celé tak kruté. Cítím s Tebou.
|
|
| DitaB | 
|
(18.5.2010 10:00:52)
Váš příběh je velmi smutný a hluboký, chápu, že sama se s tím vypořádáváte jen obtížně. Pokud nemáte radost ze života, brala bych to jako varovný signál. Já se ve chvílích, kdy je mi těžko a mám pocit, že na to sama nestačím, obracím na svého vynikajícího psychologa. Momentálně hodlám začít řešit svoje stará (i nevědomá) traumata za pomoci velmi zkušené homeopatky a také chci jít na rodinné konstelace. Jak homeopata, tak člověka, který vede konstelace, je ale třeba vybírat velmi pečlivě, nejlépe na doporučení aspoň 3 důvěryhodných lidí. Také si k těmto technikám člověk musí najít cestu a mít v ně důvěru - tzn. opravdu uvěřit, že to účinkuje. Jinak ta šance na zlepšení rapidně klesá.
Nevzdávejte to.
Moc zdravím a přeji obrat k lepšímu...
Dita
|
| Aňa |
|
(18.5.2010 14:45:40)
Milá Dita! Úprimne ďakujem za rady, ktoré by možno zmierili, alebo úplne vyliečili moju chorú dušu. Verte mi aj ja som na podnet mojich detí navštívila odbornú pomoc psychológa. Lieky ktoré mi predpísal boli veľmi kvalitné, hlavne nenávikové. Trochu mi pomohli dostať sa z toho najhoršieho, ale začala som po nich veľmi priberať /za 3 mesiace 8 kg/, tak mi ich lekár z dôvodu možných ďalších negatívnych vplyvov na moje zdravie, radšej vysadil a nadradil inými. No tie mi nezaberajú. Najhorší je pocit samoty, vnútorného prázdna a beznádeje. Stále ma prenasledujú negatívne myšlienky, rozmýšľam ako to všetko sama s deťmi zvládnem. Všetku energiu som venovala hlavne mojej rodine, záchrane manželstva a záchrane života môjmu manželovi. Všetko bolo zbytočné. Už nevládzem a mne nemá kto pomôcť. Nemám oporu ani u svokrovcov, pretože krátko po manželovej smrti, obvinili mňa z jeho choroby a následného úmrtia, čo bola ďalšia životná rana. Svojich rodičov už bohužiaľ nemám. Nemám sa komu vyžalovať, vyrozprávať. Stratila som dôveru ľudí. Všetci mi hovoria, že to chce čas, ale ja mám pocit, že čas nevyrieši nič, iba sa naučíme s tým žiť. Ešte raz vďaka! Aňa
|
| sosina | 
|
(18.5.2010 21:37:48)
Aňo,
také jsem si přečetla Váš životní příběh, je v něm opravdu dost bolesti, smutku, ale také hodně síly a odhodlání. Vždyť už jste dokázala tolik bojovat! Musíte se rozhodnout, že chcete teď bojovat za SEBE SAMA! Kdesi jsem četla motto: "Někde uvnitř mě je síla, která je silnější než já".
Všichni máme za sebou nějaké problémy - vyřešené nebo nevyřešené ... a ten můj příběh se absolutně nedá srovnávat s tím Vaším, jen je podobný v tom "odmítání života". Měla jsem pocit, že už nemám pro co žít, moje existence byla jen o chození do práce a jakémsi fungování pro mé rodiče, ikdyž viděli, že nejsem šťastná, ale COSI mi bránilo ten tehdy hloupý a mladý život ukončit. Přidaly se zdravotní problémy, následovaly psychické....trochu jsem zabojovala, začala chodit na terapii..., dost věcí jsem si ujasnila, ale zase jsem se dostala na dno a pocit, že NIC nemá cenu, se vrátil. A pak nějak zafungovala náhoda! Potkala jsem ženskou - dnes výbornou kamarádku, která byla z úplně jiného těsta než já a ta mě vtáhla - ani nevím jak - zpátky do života. A já ten život už dalších 9 let opravdu žiju, mám novou rodinu, nové radosti a nové bolesti. Nevzdávejte se, někde na Vás ještě čeká ŠTĚSTÍ a snad i LÁSKA, ikdyž tomu třeba teď nevěříte. Přeji Vám hodně síly
|
|
| Eluš | 
|
(19.5.2010 7:29:32)
Smutné,lepší ženu váš manžel nemohl potkat.Nic si nevyčítejte,udělala jste pro vašeho muže i pro váš vztah maximum a ještě navíc,on to v tom nebíčku ví,nebojte se.Odžila jste a obětovala jste svůj život pro vašeho muže,i když vám tak ublížil,odpustila jste mu,starala se o něj v době nemoci,on si to všechno uvědomoval,ale možná on sám si přivodil tu nemoc,stresem,který 2 roky zažíval,když vám musel lhát a zakrýval dvojí život.Stres je startérem nemoci,to je obecně známo,každý máme v sobě něco,co číhá na vhodný okamžik,zaútočit na naše zdraví.Vy se ted znovu nadechněte do NOVÉHO ŽIVOTA!Stres vás táhne na dno.Žijte nyní to,co se děje teď,vaše děti z vás musí být zoufalé,když vás takhle vidí,je mi jich líto,uvědomte si,co mají vše za sebou,ony vám tu lásku budou pořád vracet,ony vám ted chtějí dělat radost,dovolte jim to,at se s váma zase můžou smát,je to dar,který máte,važte si ho,zdravé děti nejsou samozřejmostí.Také si řeším problémy s nevěrou a mám roční ditě,chci pro sebe a pro něj krásný život,proto musím něco změnit,odrazit se ode dna,těším se na svůj nový život a VY to udělejte také,držím nám oběma palce,jste tak statečná,doufám,že jsem také tak silná jako vy,udělějme to pro sebe a naše děti,které tak milujeme,ano????
|
| Cimbur |
|
(19.5.2010 8:12:59)
Leno, taky si to trochu myslím - o tom stresu jako startéru nemoci.
|
|
| Aňa |
|
(19.5.2010 14:26:10)
Veľmi krásne slová. Dávajú mi silu. Chcela by som sa smiať tak ako kedysi, tešiť sa znovu z maličkostí, zo študijných úspechov mojich detí...Keď manžel vážne ochorel, verila som že sa uzdraví a robila preto všetko, hoci to bolo ukrutne vyčerpávajúce. Videla som ako ho chemoterapia postupne ničí. Videla som svojho milovaného muža, ako mi pred očami zomiera.Nestihla som sa s ním ani rozlúčiť... Všetko to bolo ako v zlom sne.Raz pri jednej z návštev mi povedal, aby som začala myslieť aj na seba, že keď nebudem ja v poriadku, nezvládne to ani on. Myslím, že už vtedy cítil blízkosť smrti. Nervovo som sa zrútila. Verila som, že už bude dobre, že to zlé máme za sebou. Začala som sa obviňovať, že som zlyhala na plnej čiare a upadla do hlbokej depresie. Mám pocit, že môj živoj už bez neho nemá cenu, ako by mi niekto vytrhol srdce. Ostalo mi v duši veľa smútku a pocit prázdnoty. Vám prajem hodne sily a radosti zo života, aby Ste nikdy nepocítili takú krutú bolesť ako ja. Aňa.
|
|
|
|
|
| Kika | •
|
(18.5.2010 16:11:38)
Aňo, taky s tebou moc cítím, je to osud a třeba časem najdeš na tom všem něco co tě obohatilo, i když teď se to jeví naprosto nereálně. Buď šťastná alespoň ze svých dětí a važ si toho, že jsou tady a že jsou zdravé, v nich žije tvůj manžel i tvoje budoucnost. Řeším jak teď pomoci své kamarádce, která má zdravého manžela, ale jejím dvěma malinkým dětem lékaři stanovili krutou diagnózu, nemoc, která se nedá vyléčit. Peklo je, když onemocní děti. Ale tím nezlehčuji tvoje utrpení. Buď statečná a žij pro ty, kteří jsou tady s tebou. Pro svého muže jsi udělala maximum a ničilo by ho, kdyby viděl jak ti podruhé ublížil, tentokrát svým odchodem...
|
|
|
|
|
naprosto souhlasím.
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)