| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nelehké rozhodnutí

 Celkem 75 názorů.
 Petra 
  • 

Obdivuji te 

(12.2.2010 9:18:48)

Vzdat se ditete pro je prospech.... Opravdu klobouk dolu.

Petra
 madlenka07 


Re: Obdivuji te 

(12.2.2010 14:10:37)
I já Tě obdivuji.Nevím,jestli já bych to dokázala.
 Insula 


husí kůže 

(12.2.2010 16:05:31)
Brr, úplně mi jde husí kůže po těle. Do půlky to bylo jako by o mě. Taky manžel miluje dceru (a ona jeho - nikdy mi to nevadilo, že jsem u dcery druhá) a na mě už láska nezbyla (syn je zase víc ke mě).
Je úžasné, jak "děti" dokáží nakonec prozřít (ne vždy) a to je moc dobře. Moc ti přeji, že tvoje dcera pochopila. ~x~
 Eva_1976 


Re: Obdivuji te 

(12.2.2010 19:34:38)
Přijde mi neuvěřitelné že vážně nemocný člověk lpí na "vysokých životních standardech", většinu lidí nemoc apod. naučí vnímat život z jiných stránek....
 Liné 
  • 

Klobouk dolů  

(12.2.2010 9:24:49)
Klobouk dolů, ta analogie s tou pohádkou je přesná...
 Taodvedle 


laska 

(12.2.2010 9:27:20)
tak tohle je opravdova materska laska,
 Liška s banem :) 


Autorko 

(12.2.2010 9:30:00)
měla jsi smůlu na partnera, ale zase máš štěstí v tom, že tvá dcerka je rozumná a tzv. prohlédla, že je vlastně svým otcem manipulována.
 monikki 


Re: Autorko 

(12.2.2010 9:45:08)
Vaše společná cesta byla hodně dlouhá. Petro, jsi statečná a trpělivá žena.
Přeji ti do dalšího života štěstí, hodně lásky a pevný vztah s tvou dcerou.
 Binturongg 


Re: Autorko 

(12.2.2010 10:13:51)
Zaplaťpámbu, že to tak dopadlo! Nejsem žádný církevní fanatik, ale v Tvém příběhu jsou hned dvě biblické paralely: Ta pohádka je příběh z dob krále Šalamouna, který ty dvě matky soudil a to, jak Tvá trpělivost zvítězila a pomalu se vše v dobré obrací, to jsou Boží mlýny.
A teď zcela nekřesťansky - upřímně doufám, že ten Tvůj bývalý fňukal a sebestředný sobec, nenalezne nikdy kidný a spokojený život (což, jak soudím dle střídání milenek a věčněho kňourání, naštěstí opravdu nenalézá)!
 Petra 
  • 

Re: Pravda  

(12.2.2010 10:24:05)
Děkuji,všem

Je pravda, můj bývalý manžel není a nikdy nebyl s ničím spokojený,už je to naštěstí zam nou .A o to víc si vážím toho co mám nyní:-))
 naggy 


Re: Pravda  

(12.2.2010 12:17:25)
Milá Petro,

zaujal mě Váš příběh. Prožívám něco podobného a kdesi v koutku věřím, že to jednou bude mít stejně dobrý konec, jak byl ten Váš.
Pokud byste si chtěla se mnou vyměnit pár řádků, byla bych ráda.
Lenka
 petra 
  • 

Re: Pravda  

(12.2.2010 13:00:06)
klidně mi napište,pokud budete chtít ráda předám další osobní zkušeností :-))Petra.NN@seznam.cz
 MrakovaK 


Re: Autorko 

(12.2.2010 10:14:01)
To je pravda. Někdy to nemá dobrý koncec a dítě je jedním rodičem zmanipulováno tak, že si o druhém rodiči nemyslí nic dobrého. Je dobře, že dcerka má vlastní rozum.~R^
 Paryss 


Re: Statečná.... 

(17.2.2010 13:42:11)
jsi obdivuhodná ženská,je to strašný vzdát se svého dítěte,ale teď už se vše v dobré obrátí a dcera naštěstí pochopila,kdo to s ní myslel dobře...Hodně štěstí Vám přeji ~x~
 Gladya, bývalá dasa, 


gratuluju 

(12.2.2010 10:43:28)
Vyřešila si to dobře, Asi to bylo hodně těžké. Dala přednost klidu dítěte, dokázala si nemstít se prostřednictvím dítěte otci,nešpinit otce a to i za cenu toho, že dcera nežila s Tebou (pokud jsem to dobře pochopila, i přes oficiálně střídavou péču byla víc u otce).
Vypadá to tak, že si přesto - a nebo možná právě proto - dceru neztratila, ale naopak. Držím palce
 janna001 


Hodně sil 

(12.2.2010 11:02:59)
Držím ti palce a přeju v životě už samé příjemné věci, myslím, že už je máš předplacené. Připojím jednu moji osobní zkušenost: dneska vím, že není dobré dětem realitu zpříjemňovat.Myslím tím třeba mluvit pouze pozitivně o rodiči, i když si myslím něco jiného. Určitě je třeba sdělit tu nepříjemnou skutečnost šetrně, nicméně dneska bych už třeba, že si třeba myslím, že ten rodič neříká tak úplně pravdu.
 Petra 
  • 

Re: Hodně sil 

(12.2.2010 13:17:56)
Děkuji,
dnes se znažím s dcerou více mluvit o tom, co se tehdy stalo, je pravda, že spoustá věcí ji pomalu dochází,ale ikdyž ji teď např. její otec vyhodil z domu,nehodí se jeho milence,která přijela na pár dní, tak tomu stále nějak nevěří, že by mohl být opravdu takový, navíc dcera je povahou po mě, což mu asi také vadí.Je to pro ní hodně těžké, protože, te´d ji od sebe odstrkuje a až milenka odjede,taj ji bude zase citově vydírát ... je mi dcery líto a tak se pomalu snažím ji směřovat správným směrem. Kdykoli příjde řeč, na ex manžela, tak dcera řekne, že se o něm nechce bavit, že ji mrzí,protože si na něho stěžujou úplně všichni(kamarádi, jeho rodina.) a ji je líto, že je takový. No je to těžké. Jde to pomalu ....
 Zuuuza 


Jste úžasná 

(12.2.2010 12:33:19)
Petro, jste úžasná. Udělala jste to dobře. I když je jasné, jak moc to bolelo.. Ale vyplatilo se. Přeji vám hodně radosti a lásky s vaší dcerou. Je to správná holka. Držte se!
 Astrit 


Šťastná žena 

(12.2.2010 12:36:31)
Myslím, že v dané situaci jste se zachovala předpisově, bylo to jediné správné řešení a i odborník z manželských poraden by před vámi smekl. Nicméně prošla jste si peklem a nedovedu si představit, že bych musela tak dlouho čekat na to až dcera sama pozná, kdo je na její straně. Zvolila jste nenásilnou cestu a dala jste dceři možnost volby, to je projev skutečné mateřské lásky. Jste šťastná žena.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Šťastná žena 

(12.2.2010 20:38:44)
Opravdu je optimální řečení nechat se manipulátorem zahnat do kouta a nechat ho, aby ve svém patologickém chování pokračoval a ničil dítě? Dítě může manipulaci bránit manipulaci hůř než dospělý. PRostě si myslím, že není vždycky dobře nastavit druhou tvář.
 Astrit 


Re: Šťastná žena 

(13.2.2010 18:22:04)
Máš pravdu, Petro, pokud by ten manžel byl manipulátor a možná je...jenže známe jen jednu verzi příběhu. Dcera byla zmanipulována otcovou opičí láskou a bylo prakticky nemožné jí vysvětlovat, že tatínek na ni hraje habaďůru. Stoprocentně by matce nevěřila a ještě víc by se zatvrdila. Myslím, že autorka se zachovala správně, že nechala dceru přijít na to jaký otec doopravdy je. Ale ruku na srdce, já bych to nedokázala, bojovala bych o dceru hlava nehlava, nedokázala bych si zachovat takový nesobecký postoj a možná bych na to doplatila ztrátou dceřiny lásky. Babo raď, že~a~....
 malaa 


Petro, 

(12.2.2010 13:52:03)
za všechno, čím jsi prošla a čeho ses dokázala vzdát, máš můj obdiv. Vůbec nevím, jestli bych v tvém případě dokázala nechat dceru otci...myslím tím, jestli bych dokázala být tak nesobecká...neumím si to vůbec představit, neumím se vcítit do takové situace....vím, co bych měla, co je správné, ale druhá věc je pak skutek....... Chci ještě říct, že vždycky, když čtu takové články nebo příspěvky , posílí to můj vztah k mému manželovi, hodnému chlapovi a správnému taťkovi a biju se do hlavy, proč jsem na něj někdy pro maličkost protivná :-). Díky
 Petra 
  • 

Re: Petro, 

(12.2.2010 13:57:22)
Děkuji:-))
Mám to úplně stéjně, teď mám skvělého chlapa a jsem za to ráda, Máš pravdu nebylo to jednoduché,navíc se hodně lidí pozastavovalo nad tím, že jsem to mohla udělat nechat mu dceru. Bylo to těžké,ale ja věřím, že se mi to jednou vrátí.
 malaa 


Re: Petro, 

(12.2.2010 14:03:00)
....to mě vždycky nejvíc baví, jak se okolí pozastavuje nad něčím, o čem ví prd ~:(. Přeju už jen všechno dobré, špatné už tu bylo :-)~;((
 DENISA 


Drsne 

(12.2.2010 13:54:38)
Tak to je smutny pribeh a pri jeho cteni jsem ani nedoufala ve stastny konec. Ze sve zkusenosti muzu rict ze autorka opravdu za nic nemuze, existuji lide, kteri jsou skveli manipulatori a dokazi se pretvarovat x let. Takze si nekdo vezme uzasneho partnera a najednou se dotycny/a zmeni v psychoteroristu ci po letech zjisti, ze je opacne orientace atd. atd. Je to velice smutne, ze autorka ztratila 7 let zivota sve dcery, ale nastesti ona prozrela, coz se ne vzdy musi podarit. Pokladam si otazku, zda bych tohoto byla schopna, zda bych nebojovala jako lev pro ziskani sveho ditete zpet, ale uvedomuju si, ze autorka prokazala daleko vic vnitrni sily, ze to dokazala ve prospech ditete vyresit takto. To je asi daleko vetsi hrdinstvi nez se rvat. Takze preji hodne stesti do dalsich let.
 petra 
  • 

Re: Drsne 

(12.2.2010 14:40:38)
Děkuji, nazvala jste to přesně, můj bývalý manžel je manipulátor, nejtěžší bylo vždy to,že než to poznali i ostatní, kteří s ním nežili tak si mysleli, že sa vše mohu já,a že si nevážím takového chlapa, je fakt, že mi ze vším co se dítěte týkalo pomáhál v očich jiných byl fakt dokonalý, ale nemohla jsem při něm absolutně dýchat.
 kathy 


Re: Drsne 

(12.2.2010 15:38:51)
Petro, máš muj obdiv
já ted procházím kolo soudnich tahanic o upravu styku, máme za sebou i soudního psychologa, je to šílene. Ex je taky manilupátor a navíc notorický lhář a ani soudní psycholog nepoznal, jak umí manipulovat, aby v očích ostatních vypadal jako skvělý otec :-(
DOufám jen, že boží mlýny melou..... tak jako u tebe :-)
 HDKate 


Boží mlýny... 

(12.2.2010 13:55:41)
O božích mlýnech snad slyšel každý, já rozhodně věřím,že u Vás mlely, sice pomalu ale jistě, bohužel malé dítě těžko dokáže objektivně posoudit co je pro ně dobré a jednoduše se nechá „koupit“tím kdo se na něj v tu chvíli více usmívá. Můj partner si prožil podobnou, jen trochu drastičtější story – ve velmi mladém věku s ním otěhotněla jeho stejně mladá přítelkyně, on měla těsně po škole, kapsa prázdná, dívčina jakbysmet, rozhodl se postavit situaci čelem, schrastil peníze na letenku a odletěl za prací do Canady kde měl část rodiny,dělal všechno co se namanulo, uklízel v obchodech, na hotelích,číšničil, pracoval na stavbě…všechny peníze posílal do Čech partnerce, která za ně měla koupit a zařídit byt,ve kterém by pak společně mohli vychovávat malou..rok utekl jako voda, malá už byla na světě, můj partner na cestě za svou rodinou..jaké bylo jeho překvapení, když v novém bytě našel přítelkyni už s novým partnerem a v rodném listě od malé v kolonce „otec“ napsáno „neznámý“… snažil se uplatnit své právo, ale partnerka na to nepřistoupila, odmítla s ním jako s otcem jednat, odmítla s ním žít a vychovávat dítě, odmítla mu vrátit byt(malá hrála roli donucovacího prostředku)…můj partner ani jeho rodina dodnes nevědí proč (je to 15 let)..Mému partnerovi se sesypal svět, celý ten rok neměl před očima nic jiného než ten pocit že bude otcem čehosi malého, co bude moci chránit a čemu bude moci dát celého sebe sama..po pul roce snažení se s dítětem alespoň setkat to vzdal a odjel zpět do Canady začít nový život a zkusit trochu zapomenout.Tam žil až téměř dosud, pak se jednoho dne probudil s nesnesitelnou touhou jet do Čech..domů..ani pořádně nevěděl proč, nic mu v podstatě nechybělo, možná jen pevný vztah..který našel po nějaké době od svého návratu se mnou..mám za zády taky spoustu bolesti, zklamání … s partnerem věříme na mlýny, ti co nám ublížili se štěstí nedočkali, a my …čekáme za pár týdnů rodinu a věříme že tohle to je pro nás pro oba happy end…. To samé přejeme i Vám, hlavně už jen hodně štěstí a spokojenosti a úcty Vámi milovaných lidí k tomu, co jste schopná pro ně udělat.~;((
 DENISA 


Re: Boží mlýny... 

(12.2.2010 14:51:42)
Tak tohle je taky hodne drsny.
 Lassie66 


Nevím 

(12.2.2010 15:17:00)
Petro, moc si nejsem jistá, co si o tom všem myslet. Je to jedna strana příběhu, vycházíte z ní jako čestný a nepokřivený člověk, zatímco Váš manžel jako sobecký manipulátor a uzurpátor. Proto moc nechápu, že jste učinila to, co jste učinila. Pravda, píšete, že se o dceru staral vzorně. Já bych dítě takovému člověku v takové míře nesvěřila. Dovolila jste, aby dcera trávila tolik času s takovým člověkem, zatímco vy jste vzala za vděk i 7 dny v měsíci(?). Střídavá péče - dejme tomu, ale vy jste dceru vídala velice málo. Ač Vám zde všichni tleskají a některé Vaše názory jsou velice vyzrálé, na mě to takový dojem neudělalo - navíc nešlo o to dceru půlit, ale o nějaké rozumné rozdělení času mezi oba rodiče. Nechápu to. Muselo Vám takové řešení z nějakého dalšího důvodu vyhovovat(třeba to pracovní vytížení), jinak si nedokáži vysvětlit, že jste nebojovala alespoň o tu "pravou" střídavou péči. Na jednu stranu píšete, že jste neměla sil(to je pochopitelné), na druhou, že jste to dělala proto, aby dcera netrpěla vaším vzájemným přetahováním...nevím. Já bych bojovala.
Možná je to tím, že nejsem s Vaším příběhem nějak hlouběji seznámena, ale takhle to je pro mě nepochopitelné.
Přesto držím palce a gratuluji, že jste vše ustála.
 Petra  
  • 

Re: Nevím 

(12.2.2010 15:26:33)
Děkuji
Samozřejmě,že jsem čekala také nějaký negativní názor, spíš jsem myslela, že jich bude víc... a jsem za něj ráda. Víte ti co nezažijí nepochopí, i já jsem měla někdy dojem, že jsem neudělala dost proto,abych si prosadila svou a trvala na těch 15 ti dnech v měsící, ale pokud vám druha strana neustále háže klacky pod nohy tak to prostě někdy není možné.A co mě k tomu vedlo, napsat tento článek? jen to, abych třeba pomohla dalším, co řeši něco podobného, můj článek, je opravdu jen pohled z té jedné strany ,ale vyjadřují jen mé pocity a naději
 Lassie66 


Re: Nevím 

(12.2.2010 15:35:46)
Petro, to neberte jako negativní názor - mám tam prostě jen nějaké otazníky. Simona to napsala dobře, nelíbilo by se mi, pokud by mé dítě bylo pod tak dlouhodobým vlivem člověka, kterého popisujete. Na druhou stranu bych vůbec neměla problém s tím, že otec tráví s dítětem víc času, než matka. To je prostě na vzájemné dohodě. Ale jak jsem psala - neměla bych dobrý pocit z toho, že mé dítě žije s takovým "narušeným" člověkem, ne z toho, že nemám dítě jen pro sebe...
Nevím, jestli je teď můj příspěvek srozumitelnější.~d~
 Petra  
  • 

Re: Nevím 

(12.2.2010 15:53:50)
To je právě to, co mi vadilo určitě nejvíc,ale nevěděla jsem,jak to řešit? chtěla jsem,aby manžela podrobili psycho. testům,ale tady v naší zemi to nikoho nezajímá,kdybych věděla,jak z toho ven jinak bych to řešila a malá otce milovala cokoli bych provedla proti němu , tak by se obrátilo proti mě... pokud Vás napadné jiné řešení budu jen ráda.
 Lassie66 


Re: Nevím 

(12.2.2010 15:59:03)
Jde mi v podstatě o jednu věc - vy jste se "vzdala" dcery, aby nestrádala rozvodovými tahanicemi. Myslím ale, že soužití s člověkem, jakým je váš ex manžel, má na dítě také negativní dopad, takže bych v tom případě raději podstoupila ty tahanice. Chápu ale, že tam může být mnoho jiných důvodů, které neznám, takže vás rozhodně nesoudím. Spíše jak jsem psala - nevím přesně, jak se na to dívat.
 Petra 
  • 

Re: Nevím 

(12.2.2010 16:07:05)
No víte, pocházím z rozvedené rodiny možná proto, jsem se takhle zachovala,ja ty tahanice zažila,ale jsem ráda,že to vidíte jinak a ja mám možnost se zamyslet,jestli přece jen to nešlo udělat jinák,
 Lassie66 


Re: Nevím 

(12.2.2010 16:09:35)
Petro, zamýšlet se jistě nemusíte. Věřím, že jste to dělala mockrát. Je to možná tím popisem vašeho manžela - na mě působí jako magor, nezlobte se. Třeba to s ním nakonec není tak zlé...
Přeji vám hodně štěstí.
 petra 
  • 

Re: Nevím 

(12.2.2010 16:17:24)
Děkuji,ale to že je m.... mi už řeklo více lidí. K dceři se však choval vždy dobře, neberu- li v úvahu, jak se choval ke mě také přejí hezký den
 hanci neposeda 


Re: Nevím 

(12.2.2010 17:26:11)
Opici laska je hrozna a strasne spatne se s ni bojuje. Myslim, ze prave byvaly manzel Petry byl manipulator ohledne manzelky, ale verim, ze dceru opravdu miloval. Nekteri lide miluji sve deti a sve partnery zacnou hanobit, aby si ziskali jeste vetsi lasku svych deti. Urcite jde o lidi nejiste, nesebevedome, s nejakymi psychickymi traumaty atp. Je velice uklidnujici a pro vas Petro jiste zadostiucineni, ze k vam dcera nasla nyni cestu. Jsem rada, ze cas skutecne ukazal, ze vase reseni bylo nejlepsi ze spatnych (prominte ten vyraz, myslim to ve srovnani s moznosti normalni domluvy o stridave peci) - dcera nebyla pritomna kazdodennimu srazeni vasi osoby manzelem a muze nyni poznat fungujici vztah vas s novym pritelem. Mozna je lekem na opici lasku prave jeji prejedeni. Jedine, z ceho je mi smutno, je ze si musite vztah k dceri v podstate utvaret znovu, moc drzim palce!
 s s 


Re: Nevím 

(12.2.2010 21:01:43)
Jak už tu kdosi psal, první půlka příběhu je jakoby o mně. I mám dojem té náhradní matky. Mám obavy, že jednoho dne začnu psát tu druhou půlku příběhu. Snad ne.
Mí rodičee jsou taky rozvedení, i když v tu dobu byly děti obvykle svěřovány do péče matek, v tomto případě to nebylo. Otec byl u VB, průtahy, psych. i fyz. vydírání, a i když jsem snad dvouletá tak tahání po psycholozích, mamka měla nejméně 15 stání u soudu. Soud nakonec mě svěřil do péče mamky, a jsem ji ráda, kdybych zůstala u otce, nevím, jak by to dopadlo. Taky bych snad po pár letech zkusila objevit její story. A nebo možná ne. Podle pravdy o svém otci, mimo jednoho stání u dalšího soudu před 14 lety, nic nevím, zda žije nebo nežije, i když když jsem byla malá, tak sem tam jezdil, takže ne všechny děti se vrací k druhému rodiči po letech. V mém případě to tak nebylo. Proto jsem ráda, že se k vám dcera vrací, máte chytrou a šikovnou dercku :) Nohužel mám dojem, že ne vždy to tak bývá.
 Natascha 


Re: Nevím 

(12.2.2010 16:31:07)
Petro, to není tak docela pravda, že to nikoho nezajímá. Můj ex mě u soudu o svěření dítěte do péče označil jako alkoholičku a narkomanku neschopnou starat se o dítě, a soudkyně promptně nařídila psychotesty. Naštěstí vše dopadlo v můj prospěch (přesněji řečeno v prospěch dítěte), protože to byly pusté výmysly, ale chci jen říct, že vzdávat se bez boje ne vždy má smysl.
Jinak samozřejmě mám tendenci věřit tvé verzi a moc ti fandím.
 Jiří 
  • 

Re: Nevím- Vím- děsivá fakta 

(2.3.2010 18:55:32)
Můj příběh byl a ještě je mnohem děsivěvjší než ten úvodní Petřin. Několikrát jsem také žádal soudkyně v Novém Jičíněo psychické vyšetření manželky. Jejich odpověď vždy byla, že soud nemůže nařídit jakékoliv psychické vyšetření. Dále při psychickém vyšetření dětí, i starších jak 12 let musí být údaně matka. Oten ne. Ten je jen na placení alimentů!!
 Silvie a 3 princi 


Re: Nevím 

(6.3.2010 23:36:54)
Tedy... jsem nadšená, že někdo je schopný napsat nesouhlasnou reakci, která ovšem nenapadá, neuráží a nesnižuje, naopak projevuje snahu o pochopení a přání všeho dobrého. Úplně jste mě dostala! (Naprosto bez ohledu na to, jaké jsou moje názory na probíranou záležitost.) Děkuju Vám!
 stanka 
  • 

Petro 

(12.2.2010 15:27:53)
Prožila jsem něco podobného,s tím rozdílem,že můj bývalý manžel dal tehdy přednost milence před dcerou, ta zůstala naštěstí v mé péči.Otec ji navštěvoval sporadicky,ale nikdy jí neopomněl zdůraznit,že je to moje vina,že si našel jinou.Dcera mi pak vyčítala,že kvůli mně nežije tatínek s námi.Dnes je jí 18 let a pochopila,co je otec zač.Dnes říká,že je ráda,že jsme se rozvedli,že by s ním žít nemohla.Takže Petro vydržte vše je na dobré cestě. Stanka
 Simona 
  • 

Hodně štěstí 

(12.2.2010 15:28:28)
Musím říct, že je to velmi nesobecké rozhodnutí.
Jediné, co je podle mého věcí nejistou a potenciálně "nebezpečnou", je 7 let intenzivního vlivu bezcharakterního týpka na dětskou dušičku. Moc vám přeju ať se v budoucnu ty zažité "vadné" stereotypy nevynoří. Přeji vám ať je ta mladá slečna morálně po vás.
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


Upřimně řečeno  

(12.2.2010 16:02:21)
smekám klobouk dolů.
moc hezky napsáno,fakt článek který mě chytl za srdce.
co jiného dotat něžli

přeji tobě i dcerce i muži jen ta nejkrásnější leta co vás čekají.aby jsi konečně žila štasné a bez bolesti kterou jsi si prošla...
 Suria 


Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 17:56:08)
Víš Lassie66, já jsem zažila něco dost podobného jako Petra, jen se synem. Ono to je velmi těžké, když je dítě zmanipoulované otcem a moc a moc chce jít k němu a Ty i když víš, že otec je takový a makový, tak nemáš sílu bránit tomu, aby tam šel. Protože když by tam nešel, tak vlastně nikdy nepozná, jaký ten jeho otec doopravdy je a pořád si bude myslet, že mu něco uteklo a bude Tě nenávidět, že jsi mu zabránila ve štěstí. Navíc, pokud do něj otec stále hučí (v té fázi přemlouvání) a Ty chceš, aby to dítě už mělo pokoj, tak nakonec souhlasíš, protože chceš, aby už to dítě mohlo klidně žít,byť nebude s Tebou. Jak píše Petra, kdo nezažil, nepochopí...
 petra 
  • 

Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 18:43:33)
děkuji,napsala jste to přesně.
 januska.1 


Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 20:41:02)
Petro,abych řekla pravdu mě se také nelíbí,že jste o dceru nebojovala a nechala jí s takovým člověkem.Nevěřím totiž,že by se k ní celý čas choval tak bezvadně,když píšete,že jí vyhodil z domu.Ale neznám situaci,jsou to spíš doměnky.A na ty psychotesty jsem se ptala osobně soudce.Bylo mi řečeno,pokud bych je při styku dítěte s otcem vyžadovala,nařídí je.Takže není pravda,že je to každému jedno.Pokud by jste řekla,že máte pochybnosti byl by je nucen podstoupit.Píši jen,co mi bylo řečeno.Ještě jedna věc,pokud vám nějak ubližoval a ublížil,není lépe dceří řict pravsdu o jeho povaze a výpadech vůči Vám?Četla jsem o tom článek jedné psycholožky a ta píše,že je lépe říct většímu dítěti pravdu.Nevím,já bych osobně dělala co by bylo v mých silách být s dítětem co nejvíc.
 Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 


Re: Upřimně řečeno  

(15.2.2010 1:21:14)
CHtěla bych jen napsat, že říci dítěti pravdu v pozdějším věku nemusí znamenat úspěch. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9.měs. Do mé puberty mamka o otci před námi nějak moc špatně nemluvila,dobře také né.Spíše nás vyslechla, co jsme povídali o návštěvách u něj a nevyjadřovala se nějak nadšeně. Nic víc. Až pak nám (mně a o 2,5r. staršímu bratrovi)v době puberty o tátovi vše špatné řekla. Pravda bylo to na mé přání, chtěla jsem o něm a o jejich manželství vědět. Já uvěřila, pochopila. Bratr se na matku zlobil,že lže, otec prý takový není a nebyl.A nesmířil se s tím.
Po škole už jako 18ti letý se rozhodl jít pracovat na rok do města, kde náš otec bydlel a bydlel u něj ( to už měl otec dávno jinou rodinu a děti).
Po roce se vrátil a mamce řekl,že teď už chápe.Pamatuji si jak mamka těžce nesla, že ji nevěří a pak, když se rozhodl jít k němu.Ale nechala ho bez výčitek, nebo nějakého ujištění, že to pozná sám, jít.
 Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 


Re: Upřimně řečeno  

(15.2.2010 1:21:15)
CHtěla bych jen napsat, že říci dítěti pravdu v pozdějším věku nemusí znamenat úspěch. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9.měs. Do mé puberty mamka o otci před námi nějak moc špatně nemluvila,dobře také né.Spíše nás vyslechla, co jsme povídali o návštěvách u něj a nevyjadřovala se nějak nadšeně. Nic víc. Až pak nám (mně a o 2,5r. staršímu bratrovi)v době puberty o tátovi vše špatné řekla. Pravda bylo to na mé přání, chtěla jsem o něm a o jejich manželství vědět. Já uvěřila, pochopila. Bratr se na matku zlobil,že lže, otec prý takový není a nebyl.A nesmířil se s tím.
Po škole už jako 18ti letý se rozhodl jít pracovat na rok do města, kde náš otec bydlel a bydlel u něj ( to už měl otec dávno jinou rodinu a děti).
Po roce se vrátil a mamce řekl,že teď už chápe.Pamatuji si jak mamka těžce nesla, že ji nevěří a pak, když se rozhodl jít k němu.Ale nechala ho bez výčitek, nebo nějakého ujištění, že to pozná sám, jít.
 Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 


Re: Upřimně řečeno  

(15.2.2010 1:32:03)
CHtěla jsem tím napsat, že ani v pubertě či později to někdy děti nepochopí nejsou-li toho svědky.Nebo jestliže nežijí s druhým rodičem a nepoznají to na vlastní kůži.
A já před autorkou článku také smekám. Vždycky si říkám, že bych pro své děti udělala cokoliv. Bojovala bych za ně. Ale jestliže dojde k situaci, kdy matka pochopí, že by dětem spíše ublížila, je správné zvolit cestu pro dítě nejlepší. Podle článku dceři nic nehrozilo, otec ji nadevše miloval. Horší to mají matky, které musí své dítě nechat otci v cizí zemi a ještě třeba s podezřením fyzického nebo psychického týrání nebo ještě něco horšího. Věřím, že jste se rozhodla správně vzhledem okolnostem. A jsem ráda,že to i dcera pochopila a dobře to dopadlo.
 Ladasek 


Re: Upřimně řečeno  

(14.2.2010 8:50:21)
Zajímavý článek do diskuze.Jak bylo řečeno,asi kdo nezažil nepochopí,tak i já některým věcem úplně nerozumím,ale nechci je soudit. Určitě zajímavé téma a silný příběh,vypadá to,že snad se šťastným koncem.:-)
 Lassie66 


Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 21:06:47)
Surio, zmanipulovat lze dítě poměrně snadno. Já tomu věřím. Ale pokud by proběhla střídavá péče, byla by ta možnost menší. Dcera by věděla, jaké to je u mámy i u táty a mohla si i tak udělat svůj názor. Horší to mají otcové dětí, kteří své vlastní děti nevidí vůbec, případně s nimi mají velmi omezený kontakt. Tam je to s vymýváním mozků o dost drsnější. Toto se tedy netýká přímo zakladatelky, spíše tvého příspěvku.
Byla jsem odpoledne pryč, řídila jsem a nad tímto článkem docela hodně přemýšlela. Je dobře, že se zde vyskytl. Navíc to dá naději i otcům, kteří své děti nevídají, že se třeba jednoho dne nějakého sblížení dočkají.
Jen jsem napsala své rozporuplné pocity z tohoto článku. A ty mám pořád. V kůži zakladatelky jsem nebyla, ale prostě mi přijde velmi zvláštní, že se dítěti někdo intenzivně věnuje, maluje s ním, čte mu a kdo ví, co ještě a pak najednou musí provést takovou volbu, jelikož jeho vlastní dítě s ním nechce být. Je to jako v nějakém filmu, kde se objeví podivný střih a nikdo netuší, zda původní film pokračuje, nebo začal jiný.~d~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 21:43:04)
No, ono je tam záhad víc. Těžce nemocný, málo vydělávajcí, milenky sřídající otec se jeví všem lepší volbou, než pracující spolehlivá matka, žijící ve spořádaném vztahu. A "tatínkově holčičce" nevadí milenky?

A upřímně, překvapily mě i ty obdivné reakce... přenechání dítěte někomu, kdo vykazuje znaky psychického agresora, je hodno obdivu?
 petra 
  • 

Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 22:41:34)
děkuji všem, za vaše reakce, nikdy bych nikomu nepřála, to co jsem zažila ja, škoda, že do toho nemůžete nahlédnout trochu víc. Možná by jste MĚ pochopily víc, kdybyjste byly v mé situaci.KAŽDOPÁDNĚ BUDU JEN RÁDA, POKUD TO NĚKOHO PŘIJME, K ZAMYŠLENÍ A NĚKOMU POMŮŽE . VÍM, ŽE TÁTO SITUACE SE TÝKÁ VÍCE MUŽŮ, NEŽ NÁS ŽEN A JA V TOM NEDĚLÁM ROZDÍL.
 Binturongg 


Re: Upřimně řečeno  

(12.2.2010 22:47:33)
Petro - zní to asi blbě, ale buď ráda, že to nakonec takhle dopadlo a zbavila ses ho, i když jsi riskovala cenu téměř nejvyšší - dítě.
Znám dvě holky, které žijí s podobným typem léta - kvůli dětem. A je to zlé pro ně i pro děti! ~n~ :-©
Také nesouhlasím s těmi, kdo se pozastavují nad Tvým jednáním.
Představit si to neumím, ale Tvé vyčerpání a zoufalost musely být strašné.
Držím palce, ať to jde dál už jen spokojeně ~;) ~;(( ~3~
 petra 
  • 

Re: Upřimně řečeno  

(13.2.2010 9:17:39)
já určitě,chápu ty ženy, které nemohou pochopit mérozhodnutí. Májí štěstí, že je jejích dítě nikdy neodmítalo, je těžké bojovat o dítě, které Vás nechce. Ještě, když jsem byla vdaná za 1 muže, tak jsem věděla, že pokud by někdy mělo dojít k rozchodu, bude to těžké. A bylo. To, že jsem k vůli nervům zhubla 10 kg měla zdravotní problémy i psychycké, bylo to nejmenší, ale odmítání vlastního dítěte je ta největší, bolest.To nejhorší je za mnou, ale i teď po letech a po napsání článku,se mi občas vrátily slzy do očí. Je to memento, které ve Vás zůstane po zbytek života.
 albert1 


Re: Upřimně řečeno  

(13.2.2010 9:32:53)
Petro, jen jsem se chtela zeptat, jak je mozne, ze Vas exmanzel na jednu stranu malem zemrel, aspiroval na ID a na najednou, po par letech se mu v byte strida jedna milenka za druhou, to se uz natolik uzdravil? Jsou to milenky nebo spis dalsi jeho obeti?
 peta 
  • 

Re: Upřimně řečeno  

(13.2.2010 9:47:32)
Nevím, o jeho milenky se moc nezajímám, jen je pro mě důležité,aby to neovlivńovalo mou dceru.Po nemoci se ex hodně změnil, přečetla jsem spoustů psychologických knih,abych to pochopila a z toho usuzuji, že někoho jeho nemoc posíli, že si začne více vážit obyčejných věcí a toho co má, nebo a to byl případ u nás si začne uvědomovat, že mohl umřít a vlastně toho ještě moc nezažil, ex si začal kupovat drahá auta,chodit s mladými lidmi posedávat a další věc byly ženy. už tehdy jsem to chtěla řešit psychologem, ale nešlo to, k psychologovi jsem chodila nakonec já sama.
 Balbína 


Re: Upřimně řečeno  

(13.2.2010 21:14:38)
já to pochopila tak, že ten střih bylo období, kdy otec byl s dcerou doma a matka - Petra - byla asi většinu času v práci, aby je uživila. Otec se k dceři asi choval dobře a matku stíral a došlo k tomu, že dcera pak chtěla k otci.
Petro, prožila jste si své. Přeji Vám dobudoucna vše dobré.
 Mirka aDavidek 


Re: Upřimně řečeno  

(13.2.2010 21:47:56)
Petro,děkuji za članek,rozhodla jste se spravně,držim Vam palečky,a přeji at se Vam dobře daři!!!
 Scope 


Máš můj obdiv 

(14.2.2010 10:45:55)
Smekám před Tvou vnitřní silou. Muselo to být nesmírně těžké období a Ty jsi ho zvládla s neuvěřitelnou gracií. Vůbec si nedokážu představit, jak bych reagovala já. Své děti miluju nade vše. Díky za tento článek a za velké životní poučení.
 ellabela 


nesoudila bych 

(15.2.2010 11:25:57)
Petro, Tvůj příběh mne moc dojal! Brečím jako želva. Taky řeším problém, který je mnohem malichernější a malého rozsahu, přesto mi přečtení Tvého příběhu dodalo energii a za to moc děkuji. Věřím, že se člověk může do podobné situace dostat a nikdy bych nesoudila. Když to člověk žije, není to tak jednoznačné, jako když vyhodnotí patnáct let života do jednoho článku. Držím Ti palce a přeji hodně štěstí!
 petra 
  • 

Re: nesoudila bych 

(15.2.2010 12:02:21)
Napsala jsi to přesně, všechny pocity a souvislostí nejdou shrnout do jednoho článku. Jsem moc ráda, že můj článek třeba někomu pomohl, ani bych nevěřila, kolik lidí je na tom stejně ,jako já. Všem držím pěstičky a věřte pokud nejde o život tak jde vše zvládnout...
 už taky máma 
  • 

Znám bohužel podobný příběh s horším koncem 

(16.2.2010 1:00:37)
Chtěla jsem napsat, že jsem ráda, že se vám podařilo nakonec alespoň takhto nalézt cestu ke svému dítěti a dopadlo to takto.

Bohužel moje teta to štěstí neměla. Byla jsem puberťačka, když ji manžel "připravil" o dvě malé děti a o zdraví. Bohužel vše doslova. Rozhodla se od něj odejít i s dvěma klukama 4 a 6 letýma a protože neměla kam, tak bydleli nějakou dobu u nás - kluci chodili do školky a do školy. Jenže manžel je záhy unesl a protože jsme nebydleli blízko, ale 70 km od sebe, tak děti hned neviděla, manžel ji před ní zapíral, začal tetu u nich pomlouvat a hlavně si je "koupil" - u nás toho moc neměli, maličký pokojík pár hraček, u nich doma bylo vše. A bohužel se teta z toho zbláznila, rozjela se jí schizofrenie, musela se začít léčit na psychiatrii, od té doby je neustále na lécích ikdyž na mě působí dobře, kdo to neví, tak by to nepoznal. Její muž děti samozřejmě vyhrál u soudu, ona děti vídala velmi málo, musela za nima cestovat vlakem atd., navíc dlouho nebyla zdravotně v pořádku. No děti ji brzo přestali chtít vidět, styděli se za nemocnou mámu, teď jsou dva dospělí vystudovaní kluci, občas se vídají, ale málo, mám pocit, že o mámu nestojí. Teta je od té doby v ID, přitom byla chytrá žena, dělala diplomovanou asistentku na operačním sále v krajské nemocnici. Je mi jí moc líto, někteří chlapi jsou prostě svině. Pardon že to tak píšu, ale tetě ten její právník zničil život.
 Jiří 
  • 

Re: Znám bohužel podobný příběh s horším koncem 

(2.3.2010 19:00:15)
Ty svině jsou v první řadě právnici a soudci obecně. O prokurátorech ani nemluvě. I církevní hodnostáři zalezli a místo Bohu klaní se satanským justičním ďáblům.
Ve jménu policajta, soudce i prokurátóóra Neámen!
 Jitulda1 


Obdiv 

(16.2.2010 6:16:57)
Ahoj moc obdivuju jak jsi to všechno zvládla a jsem ráda, že u vás to tak dobře dopadlo.Jsem v trošku podobné situaci.Jen s rozdílem, že ten můj chlap miluje maminku a já jsem ta špatná, která mu nic neudělá dobře a už se vyskytuje názor, že nejsem schopná postarat se o naši malou.No a chce ji samozřejmě vychovávat jeho matka.Takže také bojuju jak se dá.Díky za Tvůj článek, který mi moc pomohl psychicky.
 Petra  
  • 

Re: Obdiv 

(16.2.2010 9:11:27)
Drž se, u nás to začalo také maminkou ... manžel byl na ni fixovaný. Já jsem se ji nemohla nikdy vyrovnat.
 Valina 
  • 

Špatný otec, špatný partner... 

(16.2.2010 11:59:46)
Milá Petro, také Vás moc obdivuji, že jste toho tolik dokázala zvládnout, v prospěch Váš a vaší dcery... Zažívám něco podobného, s bývalím partnerem, otcem mého 1,5letého syna. Ten nás tahá po soudech, psychiatriských vyšetřeních, soudních znalcích apod., sociálka nás několikrát navštívila doma atd. Přítel od narození dítěte s námi sice žil, miminko bylo plánované, ale vůbec se o nás nestaral, byl samá kamarádka, erotické smsky, doma se vůbec nezdržoval, peníze nám nedával. Byla jsem závislá na pomoci mých rodičů. Synek krásně prospívá, je moc šikovný, srozumitelně mluví, plave, opravdu se mu maximálně věnuji a dávám mu spousty lásky.Přítel mě začal fyzicky napadat, protože jsem nesnesla jeho nevěry a vyčítala jsem mu, že s námi není, nevěuje se nám, tak se začal bránit mým výčitkám pěstmi, zlomeným nosem, otřesy mozku a dalšími brutálními výjevy. U všeho byl přítomen i náš syn, několikrát vyřvával i na něj různé nadávky a vyhrožoval, že mu nařeže, miminku...bylo to strašné, neměla jsem ¨však sílu odejít. Neustále mě ponižoval, že jsem ošklivá, tlustá, špatná v posteli, sexu, že se o dítě nestarám, že jsem špatná makta, at raději chcípnu, že pro syna bude lepší, dkyž bude bez matky, než mít takovou krávu, jako jsem já...tohle vše mu říkal. Byl to teror, ze kterého nešlo vyjít ven, i když jsem chtěla. Mé odhodlání jsem pořád odkládala, až jednoho dne jsem řekla dost a uvědomila si, že ho stejně již dlouhou dobu nemiluji a on si ani mě,ani syna nezaslouží. Nyní dlěá, že má o syna veliký zájem, vše řeší přes soudy a vyhrožuje. Peníze nechce dávat a ani mne nikdy nekontaktoval, že by syna chtěl vidět. Ale já už se bráním.On toto vše dělá proto,aby mi ublížil, když už nemůže fyzicky, tak přes syna, to je ted jeho jediná zbran.... Ale já má strach, že může ublížit i jemu, neumí se ovládat a a při své tělesné hmotnosti neumí svou silu odhadnout. Držte nám palce, at s enám také vše v dobré obrátí....já také doufám a budu bojovat pro klid svého snya... Vždyt je to ta největší láska na světě, která může ženu potkat...
 verka 
  • 

Re: Špatný otec, špatný partner... 

(24.8.2010 20:31:54)
Dobrý den,právě prožívám vlastně stejný příběh jako vy. Jen s tím, že můj muž ještě pil-problémy s alkoholem, jak on tvrdí kvůli mě chodil do hospody.Za všechno jsem mohla já a jen já. Za to,že se nám narodilo druhé dítko-holčička.To že jsem si myslela,že budeme šťastná rodina,bohužel,vulgární nadávky,fyzické a psychické týrání,vyhrožování smrtí a nakonec jeho sebevražedné pokusy.Vždy jsem si říkala,kde se to v tom člověku bere,když má tak krásné dvě děti.Ale nakonec jsem sebrala tu odvahu a odešla od něj.Řešíme teď naši situaci přes soud,já se musela odstěhovat z bytu k rodičům,naštěstí.Já podala návrh na zákaz styku-což není možné,bohužel v dnešní době,nikoho nezajímá otázka Domácího násilí.I když se to týká maminek,nikdo nevidí co by se mohlo stát vůči dětem-jednou.Teď každý den jen a jen čekám co vymyslí, s čím přijde.Je totiž hrozně nevyzpitatelný a nikdo,ale opravdu nikdo neví co bude.Soudy samo běží,už mi byli svěřeny do péče a mám alimenty odklepnuty,ale rovnou mi oznámil,ať si podám žalobu o neplacení výživného,takže super!!nějaký svůj nový život začít nemám šanci,zatím.Stále,ale opravdu stále se mnou mluví o nás dvou,jak to dát zpátky dohromady a jak se bude snažit a pomáhat mi (co dělal ty 4roky??? NIC), nebude pít,hrát na počítači,starat se o sebe.Nevěřím mu, už vůbec ani slovo.Ale uvidíme co bude dál. Proto vydržte, ty sluníčka za to stojí!!! :-)
a ten život taky..... Věrka
 Gabbra 


obdivuji vaši sílu! 

(16.2.2010 12:19:37)
Moc se mě váš článek dotkl - ne proto, že bych byla ve stejné situaci jako vy ( díky Bohu ) - ale proto, že jsem sama matkou 4 leté dcerky ( momentálně čekající druhou ) a neustále s manželem řešíme co v určitých situacích spojených s její výchovou říkat nebo dělat. Pokud je někdo alespoň trochu zodpovědný tak ví jak težké je toho malého človíčka vychovávat. A hlavně se správně rozhodovat. Nikdo není neomylný. Ale řekla bych, že vy jste se lépe rozhodnout nemohla! Já sama nevím jestli bych měla tolik síly abych se dokázala vzdát dcery - v tomto směru jsem bohužel mnohem větší sobec než vy! - a doufám, že to nikdy nebudu muset řešit - manžela mám naštěstí velmi tolerantního a hodného...

Držím vám pěsti aby ve vašem nynějším manželství vše klapalo tak jak má a aby jste si s dcerou všechny ty ztracené roky vynahradily a užily!


Mějte se krásně!!!
 Gabbra 


obdivuji vaši sílu! 

(16.2.2010 12:19:52)
Moc se mě váš článek dotkl - ne proto, že bych byla ve stejné situaci jako vy ( díky Bohu ) - ale proto, že jsem sama matkou 4 leté dcerky ( momentálně čekající druhou ) a neustále s manželem řešíme co v určitých situacích spojených s její výchovou říkat nebo dělat. Pokud je někdo alespoň trochu zodpovědný tak ví jak težké je toho malého človíčka vychovávat. A hlavně se správně rozhodovat. Nikdo není neomylný. Ale řekla bych, že vy jste se lépe rozhodnout nemohla! Já sama nevím jestli bych měla tolik síly abych se dokázala vzdát dcery - v tomto směru jsem bohužel mnohem větší sobec než vy! - a doufám, že to nikdy nebudu muset řešit - manžela mám naštěstí velmi tolerantního a hodného...

Držím vám pěsti aby ve vašem nynějším manželství vše klapalo tak jak má a aby jste si s dcerou všechny ty ztracené roky vynahradily a užily!


Mějte se krásně!!!
 CIKITAKA 


BOLESTNÉ ROZHODNUTÍ 

(27.2.2010 12:55:24)
DOBRÝ DEN, UŽ ČTU TENTO ČLÁNEK PODRUHÉ. POPRVÉ JSEM PSALA, ŽE ZÁŽÍVÁM NĚCO PODOBNÉHO A ČEKÁ MĚ TAKÉ ROZHODNUTÍ. MŮJ PŘÍSPĚVEK JSEM ZDE NENAŠLA. ALE POTKALO MĚ TO ČEHO JSEM SE BÁLA. PETRU OBDIVUJI. MANŽEL MI NEVRÁTIL DCERU Z NÁVŠTĚVY. ZATÁHL JÍ NA KRIMINÁLKU A OBVINIL MĚ S TÝRÁNÍ. PODAL SI PŘEDBĚŽNÝ OPATŘENÍ. PĚT LET JSEM DCERY VYCHOVÁVALA OD ROZVODU I BEZ JEHO VÝŽIVNÉHO. NEUSTÁLE SI PODÁVÁ K SOUDU NÁVRHY NA SNÍŽENÍ VÝŽIVNÉHO A ÚPRAVU POMĚRŮ, K SOUDU SE NEDOSTAVÍ A NÁSLEDNĚ SI PODÁVÁ ODVOLÁNÍ. MÁM MOŽNOST JAK DOSTAT DCERU ZPĚT A PODAT NÁVRH NA VÝKON ROZHODNUTÍ A TO ZNAMENÁ NÁSILÍM DCERU NECHAT PŘIVÉZT ZPĚT. NA DRUHOU STRANU SE NEŠTÍTÍ DCERU TAHAT K VÝSLECHŮM NA POLICII. DCERA MÁ IQ NA HRANICI A JE SNADNO ZMANIPULOVATELNÁ. PŮL ROKU SI JÍ NEVZAL ANI JÍ NENAPSAL NA VÁNOCE. DOVĚDĚLA JSEM SE, ŽE MU JDE O TO, ŽE KDYŽ DCERY ROZDĚLÍ NEBUDE MUSET PLATIT VÝŽIVNÝ A O DCERU MU VLASTNĚ NEJDE A K TOMU VŠEMU MÁ ZAMĚSTNÁNÍ NA TŘI SMĚNY A S POMĚRŮ, KTERÉ ZNÁM BY HOLKA KOLOVALA PO TŘECH DOMÁCNOSTECH.JEJÍ OTEC JE NEVYUČENÝ ZE ZVLÁŠTNÍ ŠKOLY A LÉČÍ SE NA PSYCHIATRII.DOUFÁM, ŽE SOUDY PŘIHLÉDNOU K TĚMTO SKUTEČNOSTEM TAK JAK DOPOSUD A ROZHODNOU OPĚT, ŽE ZŮSTANE TRVALE V MÉ PÉČI.DCERA ÚDAJNĚ ŘEKLA, ŽE CHCE ZŮSTAT U OTCE.
CO SI O TOM MYSLÍTE?
 verka 
  • 

Re: BOLESTNÉ ROZHODNUTÍ 

(24.8.2010 20:21:31)
Dobrý den, co na to říká sociálka?? Kontaktovala jste je, byla jste na odboru sociálně právní ochrany dětí?? Kdyžtak pište do mailu, řeším teď rozvod s manželem a vše musí postupovat přesně po sobě, nesmí se přeskakovat žádná instituce!!!držím palce a vydržet.Verka
 Věrka 
  • 

nelehké rozhodnutí 

(24.8.2010 20:16:14)
Nádherný,opravdu nádherný článek. Moc mě chytil za srdíčko. Prožívám teď také velice těžké období,rozvod,psychické týrání manželem.Proto Ti velmi fandím v Tvém rozhodnutí!!! Já se rozhodla odejít a taky jsem musela opustit byt. Ale stojí to za to!! Za ty děti a musíme bojovat. Věrka

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.