12.2.2010 21:01:43 s s
Re: Nevím
Jak už tu kdosi psal, první půlka příběhu je jakoby o mně. I mám dojem té náhradní matky. Mám obavy, že jednoho dne začnu psát tu druhou půlku příběhu. Snad ne.
Mí rodičee jsou taky rozvedení, i když v tu dobu byly děti obvykle svěřovány do péče matek, v tomto případě to nebylo. Otec byl u VB, průtahy, psych. i fyz. vydírání, a i když jsem snad dvouletá tak tahání po psycholozích, mamka měla nejméně 15 stání u soudu. Soud nakonec mě svěřil do péče mamky, a jsem ji ráda, kdybych zůstala u otce, nevím, jak by to dopadlo. Taky bych snad po pár letech zkusila objevit její story. A nebo možná ne. Podle pravdy o svém otci, mimo jednoho stání u dalšího soudu před 14 lety, nic nevím, zda žije nebo nežije, i když když jsem byla malá, tak sem tam jezdil, takže ne všechny děti se vrací k druhému rodiči po letech. V mém případě to tak nebylo. Proto jsem ráda, že se k vám dcera vrací, máte chytrou a šikovnou dercku :) Nohužel mám dojem, že ne vždy to tak bývá.
Odpovědět