16.2.2010 1:00:37 už taky máma
Znám bohužel podobný příběh s horším koncem
Chtěla jsem napsat, že jsem ráda, že se vám podařilo nakonec alespoň takhto nalézt cestu ke svému dítěti a dopadlo to takto.
Bohužel moje teta to štěstí neměla. Byla jsem puberťačka, když ji manžel "připravil" o dvě malé děti a o zdraví. Bohužel vše doslova. Rozhodla se od něj odejít i s dvěma klukama 4 a 6 letýma a protože neměla kam, tak bydleli nějakou dobu u nás - kluci chodili do školky a do školy. Jenže manžel je záhy unesl a protože jsme nebydleli blízko, ale 70 km od sebe, tak děti hned neviděla, manžel ji před ní zapíral, začal tetu u nich pomlouvat a hlavně si je "koupil" - u nás toho moc neměli, maličký pokojík pár hraček, u nich doma bylo vše. A bohužel se teta z toho zbláznila, rozjela se jí schizofrenie, musela se začít léčit na psychiatrii, od té doby je neustále na lécích ikdyž na mě působí dobře, kdo to neví, tak by to nepoznal. Její muž děti samozřejmě vyhrál u soudu, ona děti vídala velmi málo, musela za nima cestovat vlakem atd., navíc dlouho nebyla zdravotně v pořádku. No děti ji brzo přestali chtít vidět, styděli se za nemocnou mámu, teď jsou dva dospělí vystudovaní kluci, občas se vídají, ale málo, mám pocit, že o mámu nestojí. Teta je od té doby v ID, přitom byla chytrá žena, dělala diplomovanou asistentku na operačním sále v krajské nemocnici. Je mi jí moc líto, někteří chlapi jsou prostě svině. Pardon že to tak píšu, ale tetě ten její právník zničil život.
Odpovědět