Re: Upřimně řečeno
CHtěla bych jen napsat, že říci dítěti pravdu v pozdějším věku nemusí znamenat úspěch. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9.měs. Do mé puberty mamka o otci před námi nějak moc špatně nemluvila,dobře také né.Spíše nás vyslechla, co jsme povídali o návštěvách u něj a nevyjadřovala se nějak nadšeně. Nic víc. Až pak nám (mně a o 2,5r. staršímu bratrovi)v době puberty o tátovi vše špatné řekla. Pravda bylo to na mé přání, chtěla jsem o něm a o jejich manželství vědět. Já uvěřila, pochopila. Bratr se na matku zlobil,že lže, otec prý takový není a nebyl.A nesmířil se s tím.
Po škole už jako 18ti letý se rozhodl jít pracovat na rok do města, kde náš otec bydlel a bydlel u něj ( to už měl otec dávno jinou rodinu a děti).
Po roce se vrátil a mamce řekl,že teď už chápe.Pamatuji si jak mamka těžce nesla, že ji nevěří a pak, když se rozhodl jít k němu.Ale nechala ho bez výčitek, nebo nějakého ujištění, že to pozná sám, jít.
Odpovědět