| Helča+3svišti | 
 |
(9.10.2007 13:42:37)
Mám kupodivu opačnou zkušenost - tím "více ustrašeným" je u nás můj muž, tedy tatínek. Já jsem v tomto ohledu daleko větší kliďas. Klidně nechám dceru vyjít i sejít naše docela prudké schody jen s tím, že jí občas upozorním, aby se dobře držela a dávala pozor. Za celou dobu, co se po nich učí chodit, jí uklouzla noha asi 2x - když jsme u ní stáli a ona věděla, že jí stejně někdo chytne. Uvědomuji si riziko, že spadnout může, ale zastávám názor, že se mimo jiné musí naučit padat.
Já byla jako dítě docela trdlo a bála jsem se někam lézt apod. Když jsem spadla, vždycky jsem si natloukla. Moje hbitá sestra se naopak nebála a nepamatuju si, že by si někdy něco udělala. Když spadla, spadla šikovně. Z toho mi plyne ponaučení, že je třeba nechat dítěti volnost a možnost cvičit se i v pádu.
Dcera je opatrníček, neleze tam, kam se bojí, co nezná. Ale když už se do něčeho pustí, věří si v tom. Proč ji tedy nenechat! Jsem alergická na tchýnino napomínání: Pomalu nebo spadneš! když udělá 2 rychlejší kroky. Vždyť přeci už dávno umí běhat! A kdyby spadla - co se stane tak strašného! Odře si koleno nebo nos, i s tím musí počítat.
Myslím, že mé názory jsou v pořádku a stojím si za nimi. Občas mi ale mé okolí dá najevo, že mu připadám jako nezodpovědná matka. To ustrašené okolí...
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(9.10.2007 14:03:19)
Tak u nás je to asi naopak - já teda ustrašená nejsem, pokud nejsou holky poblíž silnice nebo se nehoupou na houpačce až do nebe, ale co se manžela týká, někdy mám pocit, že si neuvědomuje, že nejsou ze železa.....
A k tomu, že dětem se vždycky něco stane, když jsme poblíž, s tím nemůžu než souhlasit. A manželovo heslo zní: kolikrát nechytat, protože pak si natluče ještě více.
|
| Kahlan+5 | 
|
(12.10.2007 10:33:01)
tak ja mam pocit, ze ja jsem u nas take vic v pohode a deti nechavam si vse vyzkouset. Nemam s tim jediny problem. A souhlasim take s tim, ze nejhorsi nasledky jsou prave kdyz u toho nejak jsme. Dcerka si vylomila zub doma, normalne sla, narazila do futra a bylo to.
S detmi jsme byla v sobotu odpoledne na hriste, kde petilety syn vetsinu doby visel hlavnou dolu, lezl po strese domecku, houpal se apod. A cestou zpatky, aby se neloudal, jsme ho vzala za ruku. Po par metrech narazil do sloupu a to tak, ze si rozsekl celo a museli jsme na pohotovost. Proste jak mne vzal za ruku, prestal si davat pozor, dival se na stranu a s tim sloupem se proste celne stretl.
S dvouletou dcerou chodim na gymnastiku, kde si deti muzou volne hrat na kladine, hrazde apod. Chvilku jsme nedavala pozor a najednou jsem zjistila, ze dcerka upne v pohode jde po kladine (10cm na sirku). Tak jsem k ni prisla a jakmile jsem u ni stala, tak spadla ( byla to jen takova ta nizka, 40 cm nad zemi). Stejnou zkusenost mam i s hrazdou, kdyz na ni jde sama, tak sama naskoci, pohoupe se...ale kdyz jsem u ni, jde ji to hur.
Deti se opravdu na sebe davaji velky pozor, kdyz jsou samy, podle mne tam jeste funguje nejaky prirozeny instinkt.
|
|
|
| fisperanda | 
|
(9.10.2007 14:46:49)
Já taky nejsem u nás doma ten strašpytel. Strach samozřejmě mám, ale spoustu věcí beru tak nějak s rezervou. Když dceři řeknu, aby nešahala do kopřiv, řeknu to dvakrát a ona nedá pokoj, tak ji nechám, ať se popálí. Když jí řeknu ať nejí písek a stejně to udělá, její věc. Když si zvedne ze země kokyno a v nestřežené chvilce ho dá do pusy, tak už je stejně pozdě zasahovat... ať si to teda vychutná. Na druhé straně tohle můžu dělat do určité míry. Určitě ji nenechám šahat na žehličku a lozit po skříních. Ale manžel, ten by ji nejradši nosil na rukách po venku, jenom proto, aby náhodou někde nezakopla. Pomalu by jí ani nedovolil skákat v bazénku s míčkama protože ji tam může někdo kopnout, může špatně skočit, něco si zlomit, odřít... no hrůza.
|
| Dreza | 
|
(9.10.2007 14:55:35)
Ano, i u nás je to asi genderově špatně. Když menší kluk (13 měsíců) spadne, manžel doslova povyskočí, ačkoli kluk je tvrďák a řve jen když se OPRAVDU praští, zatímco já mu jen pomůžu vstát. Vychází to asi z toho, že já jsem s ním doma, takže vím, že spadne asi tak 300x za den a manžel ho vidí, když máme všichni štěstí, tak dvě hodiny denně, ale samozřejmě je to dané i povahou, já jsem celkem flegmatik, manžel je semtam lehce hysterickej. Takže mě takto postavené články štvou, i když v zásadě s vyzněním souhlasím.
|
|
| Míša | •
|
(9.10.2007 23:24:11)
Bydlíme s tchýní, a ona i manžel spadají do kategorie ustrašenců. Navíc jsou oba strašlivě "dokonalí", nikdy by nepřipustili, že něco mohli zavinit oni. A takhle jsme šli jednou s babičkou na vycházku, malá se babičce vytrhla z ruky, popoběhla a upadla. byl z toho jeden steh vedle obočí. A kdo za to mohl? Malá, protože lítá, a já, protože jsem jí nenaučila neběhat a dala jsem jí ty strašlivě nebezpečný sluneční brýle, o který si to udělala. Tak hrozně mi ještě nikdy nebylo, protože každá máma by 100x raději držela bolest za svoje dítě, mě to tak mrzelo, že se jí to stalo. A když mě ještě takhle osočili, bylo to fakt strašný. Připadala jsem si jak nejhorší člověk na planetě. A takovýhle články o ustrašených maminkách a statečných tatínkách nesnáším.
|
| Cheorchia | •
|
(11.10.2007 16:01:19)
Poslete se na tyden na dovolenou a pana manzela nechte s tchyni,at si s detmi poradi :oDDD.To by bylo,aby si za tyden nerozbili aspon koleno.Vase vina to nebude :-))),vratite se krasne opalena a date jim to SEŽRAT :-))
Jsem moc rada,ze muj muz stoji pri me a tchyni muzu odkazat do patricnych mezi,i kdyz ze zacatku taky polemizoval,jestli nááhodou nemam jeho maminka pravdu.Stacilo jedno jedinne odpoledne,dceru neuhlidal :-).Tedy mela jsem radost z toho,ze nejsem sama neschopna,ne ze ji to bolelo.
Myslim,ze rozbita kolena k detstvi proste patri..
Hezky den a pevne nervy
Cheorchia
|
|
| Eva B | 
|
(12.10.2007 1:21:37)
Mňa to konštatovanie potešilo - aspoň viem, že to nie je moja "chyba", keď mám tendenciu malého upozorňovať na všetky možné nebezpečia, ale je to prirodzené. Takisto, ako je prirodzené, že manžel mu dáva viac slobody a robí s ním veci, ktoré by som považovala za ... povedzme nevhodné. A som šťatná, že to tak je, že sme rôzni a malý sa učí vnímať svet rôznym spôsobom.
A že z tohto pravidla existujú výnimky? - to je predsa tiež normálne. Nikto netvrdí, že VŠETKY ženy sú ustrašené, a VŠETCI muži nie.
|
| Veronika+3kluci | 
|
(22.10.2007 21:48:16)
Me nekdy zatrne, kdyz malej padne na vos a drzim se abych nevykrikla a nevylekala ho. Misto toho ho v klidu seberu a rikam mu bum a on se vetsinou nakonec chechta. Teda kdyz vidim, ze se hodne bouchne nebo lekne, tak ho pomazlim. Ja byla jako dite na sebe dost opatrna a poslechla jsem rodice. Nas tatinek zas byl porad otlucenej, takze i kdyz ma o kluka obavym myslim, ze vi, ze to tak proste chodi, ze dite musi nekdy upadnout.
|
|
|
|
|
| Čmeláčice + 1 čmelda 22 m | •
|
(9.10.2007 14:51:39)
Helčo, ani nevíš, jak Ti rozumím. U nás je to úplně to samé. Taky si připadám jako pohodovej exot. Naštěstí jsem manžela už trošku zpracovala, ale ještě nedávno mi dával za vinu, když malej třeba upadl. Podle mě je lepší, když upadne za chůze, a naučí se padat, než když mu budu pořád u zadku a pak upadne až poběží a nebude mít tu negativní zkušenost.
Pevné nervy a ať nám to hezky roste. H.
|
|
| LU,2děti | •
|
(9.10.2007 15:53:24)
Když už chci generalizovat, kdo jaký je, tak souhlasím s tím, že nejhorší jsou babičky. Jejich nečekané hysterické zaječení i u nás často následuje pád dítěte, které se babičky leklo:-) Moje mamka je tedy opravdu extrém.
Také dodržuji bezpečnostní zásady (na silnici, horké věci, vhodné hračky,..). Ale minulou neděli jsme sbírali kaštany a malá (2,5roku) byla nejvíc nadšená těmi malinkatými. My je sice tajně vyhazovali, ale ta malá potvora jeden dala do kapsičky. A doma si ho při hraní strčila do nosu. Byla jsem metr od ní a dělala se synem úkol do školy! Takže někdy člověk stejně neuhlídá. Snažila jsem se pak nehysterčit a tradá na ORL. Malá byla úplně v pohodě, kaštánek šel snadno ven. Bohužel si myslím, že se příliš nepoučila- když jsem jí řekla, že to nesmí už nikdy dělat, tak odpověděla že prý "pan doktor vyndá".
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(10.10.2007 10:08:04)
Nesouhlasím - např. naše babička je absolutně v pohodě. Když přijedeme na návštěvu, po celém baráku se válí léky, v zavařovací sezóně uprostřed kuchyně na zemi malý elektrický sporák s obrovským zavařovacím hrncem, velké pětilitrové hrnce plné vařící polévky na krajních plotýnkách sporáku a nejlepší pro naše dítě je, aby šlo samo na dvorek pohrát si s jejich velmi hodným, leč velmi neposlušným a epileptickým cca 60 kg psem. Na zahradu, která je plná zrezlých kusů železa, prastarých cihel naházených na sobě halabala a podobných pamětihodností. Naše babča teda fakt ustrašená není.
|
|
| Krucipísek | 
|
(10.10.2007 13:31:39)
Jo, babičky. No jo, tak nějak se to holt musí předpokládat. Moje dceruše je hlídána odpoledne babičkou a babička zažívá krušné chvíle. Teď naposled proběhl vzorový příklad. Dcera se oblíkala, babička se jí do toho míchala, chtěla jí pomoct. Dcera na to není zvyklá. Ode mě je zvyklá, že jí dám věci a ona se musí snažit sama. Když jí to nejde, tak se malinko vzteká, tak jí v tom nechám, povzbudím jí, řaknu ať se snaží, slovně popíšu jak si s tím poradit. Ona se posnaží. Rukama se jí do toho nemíchám, samotnou mě to čílí, když to dělá někdo mě. Když si s něčím dcera neví rady a ani slovní popis nepomůže, tak počkám a připomenu jí, že až bude chtít pomoct, tak si má o pomoc říct. Buď to v reálu vyřeší sama, nebo si řekne o pomoc. To obnáší to, že ke mně přijde a já jí pomůžu. Ne že já jdu za ní. Babičce jsem vysvětlila, že tímto postupem si ušetří hodně nervů :-D. Máma je v pohodě, takže si to uvědomila a bude to takhle dělat, tomu věřím. Když ne, akorát se budou na sebe furt zlobit.
Tohle je samozřejmě popis situace, ve které si tento postup můžeme časově dovolit. Když si to časově dovolit nemůžeme, tak dceři řeknu, že spěcháme, že příště to určitě zvládne, ale teď to musíme sfouknout rychle. Kupodivu to bere.
S přehnaným ochranitelským pudem na klouzačkách problém nemám, taky jsem naznala, že nehody se dějí zejména v mé bezprostřední blízkosti. Chci mít odvážnou dceru, takže jí vždycky podporuju a povzbuzuju. Bezpečnost typu zásuvky, přecházení přes ulici máme dlouho zmáklé tak, že když byla menší, tak drandila po chodníku na odrážedle klidně 10 metrů přede mnou, ale byl-li v cestě přechod, automaticky zastavila. Na odrážedle jsem ji totiž ze zásady přes přechod nenechala nejezdit, vždycky musela slézt a za ruku přejít. Nebyla-li ruka (nákupy), držela se tašky. Ostatní lidi se zuřivě rozhlíželi po rodiči, když viděli dceru na odrážedle přijíždět k přechodu :-) ale je na ni v tomhle opravdu spoleh. Naštěstí respektuje určité hranice, které jsme si spolu utvořily.
|
|
|
| Eva21546 |
|
(13.10.2007 13:59:55)
Ahoj, taky mám zkušenost, že manžel je s naší dcerou (1,5) opatrnější a někdy i naznačuje, že jsem příliš neopatrná. Myslím, že je to tím, že s ní tráví méně času a hůř odhaduje její schopnosti a navíc je daleko více v mém zájmu, aby byla samostatná a mohla jsem jí nechat např. samotnou na klouzačce či vyjít schody. A jak říkáš, běžné úrazy jsou pro zdraví neškodné, dají si příště pozor:-).
EVA
|
|
|
. Je sice fakt, že malej mi leze pod nohy víc než jemu a já si přes těhu břih taky pod ty nohy hůř vidím a taky pomalejš zastavuju, takžee se mi opravdu občas stane, že se mi připlete pod nohy a já už to prostě neubrzdím, no zkuste zastavit rozjetý vlak, že jo 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)