Re: Nejen ustrašené matky!

Já taky nejsem u nás doma ten strašpytel. Strach samozřejmě mám, ale spoustu věcí beru tak nějak s rezervou. Když dceři řeknu, aby nešahala do kopřiv, řeknu to dvakrát a ona nedá pokoj, tak ji nechám, ať se popálí. Když jí řeknu ať nejí písek a stejně to udělá, její věc. Když si zvedne ze země kokyno a v nestřežené chvilce ho dá do pusy, tak už je stejně pozdě zasahovat... ať si to teda vychutná. Na druhé straně tohle můžu dělat do určité míry. Určitě ji nenechám šahat na žehličku a lozit po skříních. Ale manžel, ten by ji nejradši nosil na rukách po venku, jenom proto, aby náhodou někde nezakopla. Pomalu by jí ani nedovolil skákat v bazénku s míčkama protože ji tam může někdo kopnout, může špatně skočit, něco si zlomit, odřít... no hrůza.