taky nejsem ta ustrašená já

ahoj všichni, taky bych ráda přispěla svým názorem. Můj 3 letý rošťák toho zvládá opravdu hodně a jestli je u nás někdo ten ustrašený, tak je to spíš manžel. Dle mého názoru to dělá to, že přeci jenom jsem s prckem víc a vím co dokáže a zvládne, takže lezení po žebříku nebo prolézačkách mě nechává v klidu na lavičce - vím že to umí jen pokud je tam víc dětí stoupnu si k prolejzačce, kdyby se náhodou postrkovali, ale to je tak všechno. Většinou ho v jeho lezectví podporuji, za což tedy dostávám dost často vynadáno, ale já se spíš držím hesla, že mu radši podobné věci ukážu a naučím - jako třeba lezení po žebříku a následné slézání, protože v nesřeženým okamžiku tam stejnak sám vyleze. Raději ho v dobrodružstvích podpořím - a při tom určím hranici, než zakazovat a pak z něj bude "trdlo". Vidím to na jeho téměř o rok starší sestřenici švagrová ji pořád něco zakazovala, chránila jí co to jde a malá kdykoli někam vleze tak spadne, protože to prostě neumí. Je mi ji na hřišti pomalu líto, když kubík může všude lézt protože je šikula a nežuchne a ona tam lézt nemá, protože spadne - takhle jí to říká a tahá ji dolů.