tisk-hlavicka

Kolik důvěry potřebuje dítě?

9.10.2007 Mgr. Jarmila Hýroššová Máma a já 32 názorů

Pokud by na naší planetě přistál mimozemšťan a nevěděl by, že u nás existují ženy a muži, otcové a matky, zjistil by to nejspíše na lavičce na dětském hřišti. "Dávej pozor!" slyší mimozemšťan vyšší hlasy, které se tu a tam nesou nad dětským žvatláním. "Drž se pevně!", "Neušpiň se!" A obzvlášť intenzívně hlasy volají: "Dávej pozor!"

Jen ojediněle je slyšet tenorové či basové: "To zvládneš!", "Jsi šikulka!". Mimozemšťan se diví: ty vyšší hlasy znějí tak ustaraně a podrážděně, ty hlubší zas povzbudivě. Pravděpodobně jde o úplně jiné bytosti!

Matky se chovají k dětem jinak než otcové, to není žádné tajemství. Potřeba ochraňovat své dítě během těhotenství nekončí porodem. Většina matek považuje zabezpečení pohody dítěte za vlastní úlohu a připadá jim těžké, když se mají této zodpovědnosti vzdát. Stejně těžké jim připadá přenechat hodnocení toho, co už mohou samy, dětem. Někdy je pro matky těžké rozhodnout, kdy ještě dítě potřebuje pomoc a kdy už je schopno situaci zvládnout samo.

Pokud dítě ochraňujeme příliš, může mít později problémy s orientací ve společnosti. Pokud je naopak ochraňujeme příliš málo, hrozí nebezpečí, že se nám vzdálí a náš vliv na ně bude nulový.

Kdy má rodič ponechat dítěti volnou ruku? Odkdy si smí dovolit nechat dítě samotné na dětském hřišti? Kdy je můžeme pustit s ostatními dětmi bez dospělého dozoru ven? Může chodit do školy už od první třídy bez dospělého doprovodu? Jaké má dostat kapesné? Jakou pozici zaujmout vůči jeho kamarádům, pokud se nám "nelíbí"? První přítel či přítelkyně - můžeme je nechat samotné v pokoji?

Kolik důvěry jsme ochotni poskytnout našim dětem?

Stůj! Pozor! Počkej, já přijdu…

Se strachem v hlase se matka přibližuje ke svému malému synáčkovi. Honzík poprvé nepozorovaně vylezl na příčky žebříku u klouzačky. Nechápavě sleduje matku a leze dále. Máma jej popadne a pomůže mu sama až nahoru a držíc jej celou dobu za ruku mu pomáhá sklouznout - pustí ho až dole.

Co se stalo?

  • matka si dělá starosti, že by se mohlo dítěti něco stát: může spadnout ze žebříku, z klouzačky, pohádat se s jinými dětmi o pořadí v klouzání, obává se písku a bláta na oděvu a botičkách dítěte při odchodu domů…
  • dítě vidělo, jak se ostatní děti kloužou samy, jak je to těší, a je zmatené z toho, že se matka do této zábavy míchá, když podle něj nehrozí žádné nebezpečí

Co podnítilo matku v této situaci zasáhnout?

Často jsou to špatné zkušenosti, které matka s dítětem zažila v podobných situacích:

  • dítě se při stejné nebo při podobné situaci již jednou zranilo
  • matka sama se v dětství při pádu zranila
  • matka má strach, že si dítě zašpiní oděv (…zrovna před návštěvou tchyně)

Pokud jde o důvody uvedené ve druhé nebo třetí odrážce, měli bychom se ptát: Důvěřuji svému dítěti tak málo jen proto, že mám před očima vlastní neštěstí? Nemám chuť, čas či energii nechat dítě hrát si přiměřeně jeho věku a potřebám jen proto, že by to bylo náročné na čas a obtěžovalo by mě to?

Pokud matka najde odpověď pro svou úzkostlivost v prvním bodě, měla by dítě v situacích z jejího pohledu nebezpečných provázet. Díky tomuto provázení bude dítě schopno získat sebedůvěru a jistotu a zažehná předchozí strach, bolest a smůlu.

Co způsobuje přehnaná ochrana dítěte?

"To nemůžeš!" - takové poselství přijímá dítě, má-li se vyhnout riziku. Chce běžet s větrem o závod: "Dávej pozor, ať nespadneš!" Položí nohu na nejnižší větev, začne lézt na strom: "Okamžitě pojď dolů!" Večer si chce samo obléct pyžamo: "Ukaž, pomůžu ti!"

Jen cvikem může růst jistota a obratnost. Kdo nemůže nic trénovat a zkoušet, ten zůstane nešikovný. Kdo přijímá výzvy a přitom poznává své hranice, ten rozvíjí tělesnou zdatnost, obratnost a šikovnost.

Z reakcí na vlastní konání si každý člověk buduje obraz o sobě samém. Představte si, že při loupání brambor by na vás vaše kamarádka zděšeně křičela: "Pozor, nepořež se!" - jak nejistě byste si připadali? S jakou nechutí byste se potom pouštěli do práce! Pravděpodobně byste se v ten moment pořezali, neboť jen strach nás činí nešikovnými.

Samozřejmě, děti ještě neznají rutinu jako dospělí. Ale naučili byste se někdy loupat brambory, kdyby vám někdo stále připomínal, jaké nebezpečí při tom hrozí?

Dítě musí zkoušet, trénovat, cvičit. Ve většině případů vědí, na co si mohou troufnout a na co už ne. Proto: šetřete si tato varování na situace, které jsou skutečně nebezpečné. Rozbitá kolena a modřiny jsou v aktivním životě dítěte celkem normálním jevem, který dětství provází.

A co vlastní strach?

Strach má co do činění s fantazií, s představami o tom, co všechno by se mohlo stát. Pokud dítě leze na klouzačku, hned nás napadá: snad nespadne! Mohlo by shora spadnout, snad bude nablízku nějaký lékař! Už slyšíme maják sanitky… Tento hororový scénář se matce odráží v očích a gestech, ale dítě nahoře je zmatené: co ta máma pořád chce? Copak nevidí, jak rychle mi to jde?

Dostat vlastní strach pod kontrolu není jednoduché. Je to i proces učení. Čím častěji vidíte, že vaše dítě opatrně a s jistotou překonává schody, o to víc mu budete důvěřovat, že zvládne situace z vašeho pohledu nebezpečné.

Donuťte se nepodávat hned dítěti pomocnou ruku, jen provázejte jeho malé zkoušky odvahy s "očima otevřenýma". Pokud by hrozilo nebezpečí, ještě vždy můžete zasáhnout. Neodpírejte dítěti něco, co už může zvládnout samo. Potřebuje od vás cítit důvěru ve vlastní schopnosti, aby získalo důvěru v sebe sama. Příliš ochraňovat dítě znamená nebrat je vážně. Má-li se naučit samo zhodnotit situaci, nesmíme mu stále říkat, co už zvládne a co ne. Jak se má naučit vycházet s ostatními dětmi, pokud ho rodiče stále ochraňují před hádkami s vrstevníky? Dokonce i kontakt s ostatními dětmi se rodičům může jevit jako málo bezpečný. Jiné dítě vezme našemu drobečkovi hračku a naše dítě reaguje vztekem a agresí? Většinou si malí nezbedníci umí v této situaci poradit sami a nepotřebují rodiče - soudce a rozsudky. Matky a otcové musí snést, že si jejich děti (pokud nejsou v přímém nebezpečí) řídí své hry samy. Přílišná ochrana dětí nemá nic společného s bezpečností, jde jen o chybějící důvěru ve schopnosti dítěte. Přílišná ochrana bere dětem možnost stát se díky zkušenostem moudrými.

Kdy je nutná kontrola?

Myčky nádobí, auta, elektrické zásuvky … to jsou věci, se kterými zvědavé dítě ještě neumí zacházet. Před úrazy a škodami ho musíme chránit až do věku, kdy bude schopno skutečně pochopit nebezpečí. Do té doby je nutné striktně dodržovat některá pravidla.

Přechází-li dítě přes cestu, musí se držet matčiny ruky. Nechce-li se v autě připoutat, nemůže nikam jet. V těchto skutečně riskantních oblastech života musí dítě bez výjimky poslouchat. Na kraji silnice to znamená "stop!", před semaforem zůstaneme stát. Sporák je tabu. Později, až bude dítě starší, budeme tato pravidla stále více objasňovat.

Kolik ochrany a dozoru dítě potřebuje, závisí zejména na věku. Čím je dítě mladší, tím víc je potřebuje. Záleží však i na individuální vyspělosti. Jestli je dítě dostatečně šikovné na to, aby zacházelo s nožem či bezpečně slezlo strmé schody, záleží především na jeho předchozích zkušenostech: je-li zvyklé v relativně bezpečných situacích vystavovat svou šikovnost zkoušce odvahy, pak spíše zvládne i riskantní situace.

Důvěra

Důvěra má vždy dva komponenty:

  • důvěra ve vlastní schopnosti
  • důvěra v ostatní lidi

Abychom u dětí mohli rozvíjet důvěru v jejich vlastní schopnosti, potřebují volný prostor, ve kterém objevují svět, seznamují se s vlastními výkony a testují sami sebe. Až když si dovedou podmanit své vlastní prostory, učí se samostatně jednat a získávají vlastní jistotu. Pouze tak se učí nést zodpovědnost za své chování a umět rozeznávat hranice, odkud pokud.

Při těchto zkušenostech s hranicemi sehrávají právě rodiče důležitou úlohu. Jejich přítomnost dodává dětem jistotu. Rodiče děti jistí, kryjí jim záda a dovolí jim přitom, aby spadly bez toho, aby přitom zažívaly strach. Tyto situace posiluje přirozená důvěra v rodiče. Děti se potom učí prosit o pomoc a podporu, pokud si už samy nevědí dále rady. Mějme odvahu a nechejme děti konat!

Pokud se děti nenaučí rozeznávat hranice, hrozí dva nepříjemné následky:

  • z dítěte může vyrůst bázlivé a ustrašené dítě, protože si díky neustálým napomínáním přisvojí strach
  • může nastat i opačná situace: dítě si příliš věří, protože se nenaučilo rozeznávat nebezpečí

Oba případy mají za následek zkreslené vnímání reality.

Strach a bázeň mohou děti ochránit před nebezpečím, ale…

Jsou to důležité signály, které nám pomáhají lépe se učit a odhadnout svět. Mít strach se člověk může naučit. To se děje u malých dětí často proto, že imitují ustrašené chování. Psychologové zjistili jasnou pozitivní korelaci mezi strachem rodičů a jejich dětmi: čím větší strach mají rodiče např. před bouřkou, o to paničtěji reagují jejich děti. Tak se může z varovné funkce strachu stát postižení. Přehnané reakce strachu a hrůzy u osob, se kterými dítě přichází do kontaktu, u něj vyvolávají přehnanou opatrnost.

Co můžeme dělat?

Máte-li pocit, že své dítě přespříliš ochraňujete, bezpodmínečně o tom hovořte s nezaujatým pozorovatelem, který vaše chování zhodnotí objektivněji a nezaujatě.

Důležité je, abyste si ujasnili, že takový přehnaný strach není při výchově dítěte žádoucí, a pokuste se ho odbourat.

Pokud jste vaše dítě dlouho ochraňovali před vším možným (i banálním) nebezpečím, je možné, že je bázlivější a věří si méně než jeho vrstevníci. Náhlý přechod k "bezstarostné" výchově by pak neměl žádoucí efekt.

Zvykejte proto dítě postupně na těžší situace tak, aby mohlo postupně budovat své sebevědomí a silné stránky svého já.

Závěr

Před každým "ne!", které chcete dítěti říct, si pořádně promyslete, zda je dítě skutečně tak malé a nezralé na činnost, kterou hodlá vykonávat. Bušení srdce v takových chvílích samozřejmě patří k tomu. Jde o záležitost přírody: odpoutání od dítěte někdy bolí. Ale až přijde vaše dítě poprvé samo z hřiště, uvidíte, že na ně budete patřičně hrdí.

Článek je z říjnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. září do 27.října 2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kousátko od The First Years. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.

Názory k článku (32 názorů)
Drž se Jaana2 9.10.2007 10:22
*Re: Drž se Boďka 9.10.2007 13:6
**Re: Drž se Boďka 9.10.2007 13:37
***Re: Drž se Kačka+Miška+Eli+Anička 16.10.2007 16:35
**Re: Drž se Veronika+3kluci 22.10.2007 21:23
*Pustit dítě samotné - nejde jen o důvě... Helinečka 10.10.2007 11:49
*Re: Drž se mateřídouška 11.10.2007 16:15
Nejen ustrašené matky! Helča+3svišti 9.10.2007 13:42
*Re: Nejen ustrašené matky! Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 9.10.2007 14:3
**Re: Nejen ustrašené matky! Kahlan+4 12.10.2007 10:33
*Re: Nejen ustrašené matky! fisperanda 9.10.2007 14:46
**Re: Nejen ustrašené matky! Dreza 9.10.2007 14:55
**A na mě jsou dva. Míša 9.10.2007 23:24
***Re: A na mě jsou dva.--MALA RADA :... Cheorchia 11.10.2007 16:1
***Ustrašené jsou maminky (a někdy za... Eva B 12.10.2007 1:21
****Re: Ustrašené jsou maminky (a ně... Veronika+3kluci 22.10.2007 21:48
*Re: Nejen ustrašené matky! Čmeláčice + 1 čmelda 22 m 9.10.2007 14:51
*Re: Nejen ustrašené matky! LU,2děti 9.10.2007 15:53
**Re: Nejen ustrašené matky! Markéta, syn 5 l. 10.10.2007 10:8
**Re: Nejen ustrašené matky! Krucipísek 10.10.2007 13:31
*Re: Nejen ustrašené matky! Eva21546 13.10.2007 13:59
Trocha feminismu Pětibrko /04/05 a 06/07/ 9.10.2007 14:46
*Re: Trocha feminismu mateřídouška 11.10.2007 16:22
*Re: Trocha feminismu Petra J. Nikol,Jonáš,Nela 15.10.2007 13:51
taky nejsem ta ustrašená já Lucka, Kub ík 3 10.10.2007 8:35
*Souhlasím s Luckou... MM, 2 kluci 10.10.2007 15:2
Důvěra, povzbuzení Cindule (1 ještěrka, 10 m) 10.10.2007 13:25
*Re: Důvěra, povzbuzení Gábina, syn 2 roky 11.10.2007 14:22
*Re: Důvěra, povzbuzení TomášT 11.10.2007 14:30
**Re: Důvěra, povzbuzení Cindule (1 ještěrka, 10 m) 12.10.2007 14:34
To je dilema Claudius 17.10.2007 10:35
*Re: To je dilema mateřídouška 17.10.2007 11:13




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.