Re: Drž se

Boďko, to máš pravdu, taky ten ustrašenější o dítě je u nás manža, ale je to tím, že s malým prostě není tak často. On má kolikrát cukání ho chránit ještě v době kdy se nic neděje, já zasahuju často až když se něco děje a pak jsem vždycky ta která tomu nestihla předejít, jenže ono to vždycky nejde.

Tuhle jsem třeba byla v koupelně a dávala dohromady věci které měli jít do pračky, přijel manžel, nechal otevřený dvěře na schody a šel se svlíknout dolů (na schodech má věšák na montérky) a Míša se na něj po týdnu tak těšil, že šel za ním, nic by se nestalo kdyby si ovšem nevzal do ruky autíčko a díky tomu si neviděl pod nohy. Já už ho viděla jen jak jde ze chodu a jak se kutálí a manža hned co děláš? (jako kdybych ho snad měla strčit, no pěkně mě tím na...l) Nevím proč předpokládá, že je všecchno moje vina . Je sice fakt, že malej mi leze pod nohy víc než jemu a já si přes těhu břih taky pod ty nohy hůř vidím a taky pomalejš zastavuju, takžee se mi opravdu občas stane, že se mi připlete pod nohy a já už to prostě neubrzdím, no zkuste zastavit rozjetý vlak, že jo