| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku S kloboukem v ruce projdeš celý svět

Jako stromPodle času
 Celkem 63 názorů.
 Winky 
  • 

No vida 

(4.10.2007 9:49:22)
a já si myslela že jsem sama exot když si myslím že se to tak má - zdravit, děkovat apod.
Měla jsem za to, že naše nezdravící sousedky jsou nepřející nahluchlé baby, u kterých to už snad ani nemá cenu zkoušet - a to si říkám - s prominutím -že jim huba neupadne, co by jim proboha udělalo odpovědět na pozdrav, ještě upřímně míněný.
Ale takhle hromadně? Naštěstí zatím tak hroznou zkušenost nemám, kde pozdravím (ve městě, v obchodě, v jeslích atp), obvykle se dočkám i pozdravu zpět atd. Snad jediná výjímka je pošta, a to ještě jedna kokrétní "přepracovaná" pracovnice :-)
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: No vida 

(14.2.2008 16:03:53)
Moje babička mě vždycky učila,že pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost.Tím se řídím celý život.Samozřejmě se někdy stane,že jsem zamyšlená a nevnímám a tím pádem také nepozdravím,ale vždy na pozdrav odpovím.Myslím,že milý pozdrav a úsměv ještě nikdy nikomu neublížil.
Odpovědět
 Insula 


u nás 

(4.10.2007 10:03:05)
No, já tedy musím říct, že se většinou ve školce i v obchodech potkávám s lidmi, kteří zdraví (jsou samozřejmě vyjímky, ale je jich menšina). Když vejdeme do šatny ve školce a jsou tam rodiče nebo i děti, tak vždycky pozdravím a vychovávám k tomu i svojí dceru (4 roky) a budu pokračovat i u syna (ale ten ještě neumí mluvit). Dcera je ještě poměrně malá, ale to mě neodrazuje od toho, abych jí občas připomněla (když zapomene), že má pozdravit a to bez ohledu na to, jestli zdraví "spolužáky" ve školce, dospělého nebo kamarády.
Mě naši doma vždycky učili, že pozdravit je slušnost a odpovědět je povinnost. Takže podle toho se chovám. Se slůvky prosím a děkuji je to stejné. Dcera ví, že když něco chce a neřekne "prosím", tak to prostě nedostane. Když to neřekne, tak jí říkám "nic neslyším" a ona už ví, že má říct prosím nebo děkuji (podle situace).
O prázdninách u nás byla dcera kamarádky (6 let) a holky chtěli zmrzlinu, tak jsem řekla, že u nás se to takhle neříká a bylo vyřešeno. Okamžitě věděli o čem je řeč a co mají říct. :-) Od té doby nikdy kamaráčina dcera nezapomněla. :-) Ani mě poprosit, ani poděkovat.
Mě jenom někdy rozčiluje, když si mě nějaká starší sousedka ztěžuje, jak jsou mladí nevychovaní, že neumějí zdravit apod. a pak když jí pozdravím, tak mi neodpoví a přitom vím, že mě dobře slyšela. Ale to mě neodradí od toho, abych jí příště pozdravila znovu. Nevychovaná v tom případě je ona, ne já.
Odpovědět
 Terreza 


Re: u nás 

(4.10.2007 10:37:43)
Přestěhovali jsme se z dosti anonymní Prahy do menšího města a tady BĚŽNĚ zdraví děti na ulici dospělé. Běžně. Zírala jsem nevěřícně. Původně jsem si myslela, že jsou to spolužáci mých dětí, a že mě tudíž znají, ale není to tak. Je to tu zvykem a moje děti, které sice zdraví, ale jen toho, koho znají, se tudíž jeví jako "nevychované". A já se taky projevuju jako nevychovaná, protože dospěláci zdraví babičky a dědečky, což si uvědomím ve chvíli, kdy toho starého člověka míjím a on se na mne dívá, protože to pozdravení očekává.

Ve školce se zdraví, a i děti sebe navzájem radostně vítají, opět milé překvapení, když přijdeme do šatny a převlíkající se chlapeček zvolá: Ahoj Anežko, ahoj Karolínko! a moje holčičky odpovídají: Ahoj Pavlíku, ty jsi dnes přišel? Tys byl nemocnej? Jdeš po "o" nebo po "spa" ? ... V Praze se v šatně moc nemluvilo, děti byly každé za sebe a ve třídě spíš dohromady, než spolu.
Odpovědět
 Boudicca 


Re: u nás 

(4.10.2007 10:42:02)
No tak já mám se zdravením ve školce trochu odlišnou zkušenost, v Praze se zdravilo a teď v Mladé Boleslavi jsem vlezla do dveří, pozdravila, oni zvedli oči a nic.... :-((((( Asi jim nejsem sympatická :-DDD

Netýká se to samozřejmě všech rodičů, ale bylo jich na můj vkus dost.... Děti pak reagovali stylem "maminko, a proč ta paní nepozdravila?" a já musela vysvětlovat, že je asi nevychovaná.
Odpovědět
 Insula 


Re: u nás 

(4.10.2007 10:49:24)
Terrezo, dcera taky nezdraví cizí lidi, ale když já někoho pozdravím, tak jí učím, že má taky pozdravit. A uvidíš, že časem budeš třeba zdravit víc lidí, až se seznámíš. Jinak v Praze je dost běžné, že se lidi neznají ani z jednoho vchodu v paneláku a nezraví se.
Odpovědět
 Terreza 


Re: u nás 

(5.10.2007 8:08:03)
Zjistila jsem, že když já někoho pozdravím, tak děti už neváhají, a často holčičky pozdraví někoho jako první, protože to tak prostě mají - někoho potkám, tak pozdravím. Jim to nepřipadá divné.
Starší děti naopak, když někoho pozdravím, tak ne mne udiveně pohlédnou: Ty ho/ji znáš, mami?

Je fakt, že tady se lidi většinou znají, přesně jak píšete - jsou to starousedlíci.
S čím váhám je, jestli zdravit i někoho, koho já "znám" a on mě znát nemusí, protože jsem pro něj "dav". Typicky řidič autobusu, který si jde koupit rohlík. Já ho "znám", vím kdo je, a tak mám tendenci ho pozdravit, ale když si to představím opačně, tak bych si připadala jako nemožnej blbec, že mě zdraví někdo a já NETUŠÍM KDO A PROČ! Možná bych si vzpomněla, že jsem ho NĚKDE viděla ale kde?!
Pracovala jsem v prodejně (ještě v Praze), k zákazníkům jsme se chovali poměrně osobně, vstřícně, ale kdyby mě zdravili volně na ulici, asi by mě kleplo. :-)

Ještě jedna věc - zjistila jsem, že hodně záleží také na tom, jak je to DOBRÝ DEN proneseno. Dávám si záležet, aby to nebylo jen zamumlané slovo, které znamená "jsem tady", ale vyjadřuju tím skutečné přání dobrého dne. Když takhle někoho pozdravím (na poště, v autobuse...) tak se odpovědi dočkám. Ale zase s tím váhám, jak k těm cizím lidem, co jsou mi s prominutím ukradení, jestli mají den dobrý nebo špatný? :-[[
Odpovědět
 Babsi+2 


Re: u nás 

(4.10.2007 11:57:16)
Taky jsem začala zdravit "neslyšící" sousedy a na truc co nejmileji a s úsměvech. Výchovný proces trval tři roky a dneska se zakecám i s těmi, kteří mě původně nesnášeli. Znovu jsem v baráku zavedla půjčování vajec, soli, vrtaček atd. a na to jsem fakt hrdá.
Mmch-v MC jsme měli jednu maminku - typ padlá víla a od té jsem za dva roky slyšela všehovšudy deset slov - vč.pozdravů. To byl fakd děs - ona i její děti.
Odpovědět
 Katerina+Matyas 5/04 


Re: u nás 

(4.10.2007 19:06:17)
jako by me autorka mluvila z duse. Ja mam 3,5 lete dite a mam ten samy problem. Pripadam si nekdy uz fakt trapne, kdyz furt dokola ucim syna / ted i stejne starou dceru meho pritele/ rikat prosim a dekuju. Ale nevzdavam to, neb si fakt myslim, ze je to strasne dulezity. Stejne jako slusny pozdrav. Neziju primo v Praze , ale kousek za Prahou, kde se vsichni znaji a je to spise vesnice, takze je to trosku jine a lide se zdravi a to porad :-))) . Ale zarazi me spis kolik deti neni vedeno k tomu "prosim" a "dekuju" ..ja mam uzasny rodice, ale docela prisny a v tomto nas jako deti vedly tvrdou rukou a je pravda, ze pokud clovek opravdu tu slusnost aplikuje, tak vetsinou ostatni " roztaji" :-)))Takze drzim palce vsem rodicum a hlavne pevny nervy :-)
Odpovědět
 Bety 
  • 

Zdravit je základ. 

(4.10.2007 10:15:21)
Zdravení je taková samozdřejmost, že bychom se o ní neměli ani bavit. Je však pravda, že v dnešní době to tak už není. Mám svojí zkušenost se sousedy, se kterými jsme se normálně zdravili a po nějeké době jsme jim asi začali vadit, děti, pes atd. A zdravit nás přestali, a pak i my je. Je to hrozný pocit, když jdete se sousedem vedle sebe a nic nikdo neřekne. Je to takový stav bez úcty a to není dobré. Ale co s tím dělat to opravdu netuším.
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Ja to vysvětlit 

(4.10.2007 10:33:43)
Mám podobnou zkušenost jak z dob, kdy dcera chodila do MŠ, tak nyní i ze ZŠ i když tady už se mi to zdá trochu lepší.

Vysvětlovala jsem to dceři tak, že slušně vychovaný člověk zdraví, děkuje, na pozdrav i poděkování odpovídá, prosí atd. Někdy se stane, že člověk neslyší, někdy se stane, že je prostě člověk nevychovaný.

A potom už jsem se vždycky jen bavila dětskou upřímností a bezprostředností, když jsme třeba někoho na ulici pozdravili, on neodpověděl a dcera hlasitě pronášela: "Maminko, myslíš, že mě ta paní/ ten pán neslyše/a, nebo je nevychovaná, když neodpovídá na pozdrav. "
To myslím dotyčným stačilo. Buď se zastyděl a příště pozdravil, nebo to byl fakt hulvát a pak nemá cenu ztrácet s ním čas.
Odpovědět
 Eva + kluci (02,03,06) 


Jinak na vesnici, jinak ve městě 

(4.10.2007 11:18:53)
Bydlíme ve vesnici těsně za okrajem Prahy. Velký rozdíl. Tady zdravíme na ulici každého, jednak se s lidmi z ulice alespoň od vidění známe a i po celé vesnici zdravíme všechny. Už proto, že "starousedlíci" se většinou navzájem lépe znají, takže se zdraví navzájem a my jako "naplaveniny" z Prahy tady nechcem vypadat jako nafoukaní nevychovaní přistěhovalci. Takže se spíš stává, že i se všemi dětmi pozdravím někoho ze starousedlíků a on neodpoví. No, co se dá dělat.
Taky je fakt, že tu zdravíme i pana řidiče při nastupování do autobusu a při vstupu na poštu zdravíme hromadně celou frontu (jako třeba v čekárně u doktora) a při odchodu z pošty taktéž. O dva km dál už je Praha a tam se ani řidič MHD ani fronta na poště už nezdraví. No a vysvětlujte to dětem.
Nejvíc mě pobavili kluci, když se snažili zdravit procházející proud lidí v ulici před Masarykovým nádražím a divili se, že jim dav neodpovídá. :-) Tak jsem jim vysvětlila, že v Praze cizí lidi na ulici nezdravíme, protože v Praze je lidí tolik, že kdyby se všichni na ulici zdravili, tak by celý den nic jiného nedělali :-)
Odpovědět
 zuzini 


Re: Jinak na vesnici, jinak ve městě 

(4.10.2007 12:56:37)
U nás se taky na horách zdraví lidi co se neznají. A taky vodáci a horolezci.
Odpovědět
 Kahlan+5 


Re: Jinak na vesnici, jinak ve městě 

(4.10.2007 16:34:52)
My mame stejnou zkusenost z Lucemburska. Tady se lide zdravi i pri jizde na kole, na prochazce v lese, pri behani. A samozrejme se zdravi i na ulici. Moje cerstve dvouleta dcerka proto radostne na kazdeho vola lucembursky dobry den (i kdyz lucembursky neumi), a v jeslich (francouzske) zase zdravi francouzsky. Bydlime v obci tesne u hlavniho mesta, kde zije asi 7000 obyvatel. V centru mesta se samozrejme lide nezdravi. Ale prijde mi, ze tam, kde se na chodniku potkate jen nekolika lidmi je to opravdu mile se pozdravit.
Odpovědět
 Eva + kluci (02,03,06) 


Re: Jinak na vesnici, jinak ve městě 

(5.10.2007 14:59:35)
Ve Švýcarsku jsem jako dítě strašně nesnášela, že jsme v rodině, kde jsme byli na návštěvě, pokaždé museli večer před spaním obejít dospělé a každému zvlášť podat ruku a říct "Gute Nacht, Onkel Ernst", "Gute Nacht, Tante Ursula". Nestačilo před odchodem z místnosti říct GUTE NACHT všem najednou, ba ani Gute Nacht každému zvlášť, ještě se musela podat ruka a oslovit jménem. A totéž ráno po probuzení... Guten Morgen... ještě dnes mám z toho osypky, když na to myslím.
Odpovědět
 zuzini 


to znám :-) 

(4.10.2007 11:47:10)
Zažívala jsem to ve škole s dcerou a teď občas i ve škole. Vždy jsem si maslela, že je to mým věkem a že všechny ostatní zdraví. Teď nevím. Dceru jsem měla v 18 a i teď po osmi letech mi těch osmnáct hádají. Když měla dcerka 3 roky, vodila jsem ji do cvičení. Někdy jsem tam celou hodinu čekala, někdy jsem se šla projít. Při jednom takovém čekání se mě jedna maminka zeptala: "Můžu se něco zeptat? Vy jste sestra?" já na to vykuleně: "ne maminka" a ona mě od té doby přestala zdravit. Zvláštní, ne?
Odpovědět
 zuzini 


to znám :-) 

(4.10.2007 11:47:23)
Zažívala jsem to ve školce s dcerou a teď občas i ve škole. Vždy jsem si maslela, že je to mým věkem a že všechny ostatní zdraví. Teď nevím. Dceru jsem měla v 18 a i teď po osmi letech mi těch osmnáct hádají. Když měla dcerka 3 roky, vodila jsem ji do cvičení. Někdy jsem tam celou hodinu čekala, někdy jsem se šla projít. Při jednom takovém čekání se mě jedna maminka zeptala: "Můžu se něco zeptat? Vy jste sestra?" já na to vykuleně: "ne maminka" a ona mě od té doby přestala zdravit. Zvláštní, ne?
Odpovědět
 Milena,2děti 
  • 

Re: to znám :-) 

(6.10.2007 23:11:26)
tak tohle se mi stalo,když jsem byla v nemocnici na slepáku. Na pokoj mě doprovodil manžel s 2letou dcerkou. Pacientky na pokoji jsme pozdravili,ony odpověly,ale pak bylo ticho a jen mě po očku sledovaly. Když se na mě odpoledne přišel podívat pan primář,nějak jsme se dostali k věku a já mu říkám,že už jsem stará a mám dítě.On se tak na mě kouk a divil se "dyť je vám 16,ne?" To mě pěkně teda rozesmál,to mi bylo před 7lety. A po jeho odchodu se najednou ženský rozpovídaly,jakou mám pěknou holčičku,atd......Najednou jsem jim přišla hodna jejich pozornosti.Asi si myslely,že jsem nějaká školačka co se nechala zbouchnout. A ve školce? Tam taky nejmíň polovina rodičů neví,že se na pozdrav alespoň odpovídá,když už nezabučí sam při příchodu.
Odpovědět
 Ekaterina 


Je to fakt taková krize? 

(4.10.2007 12:26:30)
Myslím, že dítě stejně nejvíc dá na to, co vidí doma u rodičů. Že to nedělají jiní ho myslím až tak neovlivní. Aspoň to tak vidím u staršího syna (4 roky). Krásně zdraví, děkuje, atd. a nikdy se neptal, proč to někteří lidé nedělají. Třeba se časem ptát bude, ale stejně jsem přesvědčená, že výchova z rodiny se mu "zažere" pod kůži a vyroste z něj slušnej chlap.
A vlastně ani nemám pocit, že by to byla taková krize, jak popisuje autorka. Žiju v 50tisícovém městě a zdravíme se se sousedy, ve školce, v obchodě. Samozřejmě ne všichni, ale řekla bych, že těch zdravících "slušňáků" je většina.
Odpovědět
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Je to fakt taková krize? 

(4.10.2007 13:30:29)
Náš dvouletý syn začal nedávno hlasitě zdravit "bobýden" a huláká to na kolemjdoucí už zdaleka a nepřestane dokud se nedočká odpovědi. Na vesnici je to v pohodě - tady navíc sklidí pochvalu od kolemjdoucích babiček. Ale ve městě bývá zklamaný, když mu někdo neodpoví. Dcerka začala zdravit až teď. Odmítli jsme ji tolerovat stydění a řekli jsme ji - nevadí, že se stydíš, ale pozdravit musíš i se styděním. A už to také dokáže říct pěkně nahlas a bez připomínání :-)
Odpovědět
 Dana, Terka 12 let 
  • 

U nás je to podobné 

(4.10.2007 12:38:27)
Dceři je 12 let. Učila jsem jí zdravit, být slušná k ostatním, odpovědět na pozdrav, poděkovat. Nevím, ale asi se to už nenosí. Přijdu domů a jsou u nás její kamarádky. Kdybych jim neřekla ahoj první, tak mě vůbec nepozdraví. Ptala jsem se Terky, jestli když je u nich doma, taky jejich rodiče nezdraví, prý že pozdraví pokaždé. Jednu dobu jim to asi řekla, tak to zdravily. Teď je to asi zase přešlo. Jinak kluci, s kterýma kámoší, tak pozdraví pokaždé. V domě zdravím každého, kromě jedné ženské, která si neuvěřitelně vymýšlí a pomlouvá mě. Nevím ani jakou má příčinu toto dělat, ale slyšela jsem, že se tak chová ke každému a že je dost náladová, stejně jako její manžel a dcera. Tu rozhodně zdravit nebudu a nezdraví ji ani dcera. Moje babička zase říkala, že se slušností nejdál dojdeš, ale v dnešní době nevím .....
Odpovědět
 JiBi* 


Uzdraveni 

(4.10.2007 13:23:54)
Kdyz jdeme s manzelem a v nasem panelaku nas nepozdravi nejake dite, manzel (46 let) jej vzdycky pozdravi jako prvni a rika: budu jej zdravit tak dlouho, az jej "uzdravim".
Odpovědět
 Markéta 
  • 

Re: Uzdraveni 

(4.10.2007 13:47:44)
hezky :-)))
Odpovědět
 zuzkasim 


Re: Uzdraveni 

(4.10.2007 13:56:47)
To je moc hezké:-) Se slušností v obchodem jsem už dlouho nezažila špatnou zkušenost, v paneláku máme jednu nezdravící paní, ale už jsem zjistila, že to nedělá schválně. Ona je zkrátka naprosto pohroužená do sebe. Bydlí tu asi 15 let, na nedávné schůzi ohledně výměny oken jsem seděla vedle ní a ona se velmi divila, že já ji znám a že jsme dokonce z jednoho vchodu. Jinak mám problém spíš s manželem, který nedokáže poděkovat vůbec za nic (za co by měl děkovat manželce?), slovíčko Prosím ve svém slovníku nemá a Promiň už vůbec ne.
Odpovědět
 čaroda 


Re: Uzdraveni 

(4.10.2007 15:46:12)
Ja jsem proste manzela uzdravila a udekovala a uprosila :))
Je ze 2 bratru, prvorozeny a obcas ma pocit ze to ze je chlap znamena ze lecos delat nemusi a pokud to dela tak mu musim byt neskonale vdecna - me zase vysvetlovani a argumentovani nevadi, takze se vzdycky domluvime.
Ale myslim ze lecos v nem zustane asi dlouho, treba to deleni praci na zenske a muzske (kupodivu a nastesti do toho nepatri vareni, to udela automaticky...ale treba uz myti nadobi nebo jeho odneseni obcas ano). Jetse ze planujeme v baracku mycku. Ale je pravda ze on byl schopen se rok postarat o domacnost na jednom konci sveta a ja o druhou doma..a oba jsme ty prace zvladali, a navzajem si stezovali jaky je to opruz :)
Odpovědět
 Věra 2 děti 
  • 

Re: Uzdraveni 

(4.10.2007 21:19:27)
Nádherné. Manžel takhle uzdravil sousedku. Ani ona, ani její muž neodpovídaliu na pozdravy. Pak se manžel vracel z práce a potkal ji jak venčí psa. tři pozdravení a nic. Tak k ní přistoupil a velmi nahlas řekl "pozdrav Pánbůh" Od té doby zdraví oba :-)))))
Odpovědět
 Ilonka007 


Poslední dobou 

(4.10.2007 13:26:19)
Zdá se mi, že za poslední rok se tady to "nezdravení" a "neděkování" opravdu příšerně zhoršilo... Ale zase na druhé straně za posledních pár měsíců mám pocit, že přibívá lidí, co si to začali ovědomovat. Bohužel to nestačí, je potřeba s tím taky něco dělat. Ráda bych se s Vámi podělila o to, jaký přístup k tomu má můj přítel, protože to se mi opravdu líbí. Jemu když někdo neodpoví na pozdrav, tak ho zdraví tak dlouho (většinou stačí jen dvakrát, třikrát), dokud to tomu dotyčnému nedojde. A ještě postupně přidává na intenzitě svému hlasu. Máte vidět ty lidi, jak na něj civý (a zřejmě si myslí něco o cvokovi). Kdyby neměřil něco kolem dvou metrů a neměl pohled "vrahouna", tak by ho asi poslali slušně do pr... ale takhle jen špitnou "Dobrý den" a je klid. Je to vážně zkušenost k nezaplacení. Vím, že někomu to může přijít dost drzé, ale zase si tím člověk zajistí, že podruhé ho ten dotyčný už pozdraví :-) I když na mě je to silné kafe a asi moje sebevědomí ještě nedospělo do takového stádia, abych toto začala praktokovat taky...
Odpovědět
 Ilonka007 


Poslední dobou 

(4.10.2007 13:26:19)
Zdá se mi, že za poslední rok se tady to "nezdravení" a "neděkování" opravdu příšerně zhoršilo... Ale zase na druhé straně za posledních pár měsíců mám pocit, že přibívá lidí, co si to začali ovědomovat. Bohužel to nestačí, je potřeba s tím taky něco dělat. Ráda bych se s Vámi podělila o to, jaký přístup k tomu má můj přítel, protože to se mi opravdu líbí. Jemu když někdo neodpoví na pozdrav, tak ho zdraví tak dlouho (většinou stačí jen dvakrát, třikrát), dokud to tomu dotyčnému nedojde. A ještě postupně přidává na intenzitě svému hlasu. Máte vidět ty lidi, jak na něj civý (a zřejmě si myslí něco o cvokovi). Kdyby neměřil něco kolem dvou metrů a neměl pohled "vrahouna", tak by ho asi poslali slušně do pr... ale takhle jen špitnou "Dobrý den" a je klid. Je to vážně zkušenost k nezaplacení. Vím, že někomu to může přijít dost drzé, ale zase si tím člověk zajistí, že podruhé ho ten dotyčný už pozdraví :-) I když na mě je to silné kafe a asi moje sebevědomí ještě nedospělo do takového stádia, abych toto začala praktikovat taky...
Odpovědět
 JiBi* 


Uzdraveni 

(4.10.2007 13:27:20)
Kdyz jdeme s manzelem a v nasem panelaku nas nepozdravi nejake dite, manzel (46 let) jej vzdycky pozdravi a rika: budu jej zdravit tak dlouho, az ho "uzdravim".
Odpovědět
 Venice+3 


Zdravení 

(4.10.2007 14:04:43)
Jó, to já mám zážitek k nezaplacení...
S bráchou jako děti jsme zdravili o 106 každého dospělého. Semtam ale někdo neodpověděl, a tak jsme pro (své) pobavení zavedli novinku. Blížil-li se k nám někdo, já jsem řekla DOBRÝ a brácha DEN. Reakce byly spíš pozitivní, lidi se většinou usmáli protože jim došlo, že jsou zase zamračení a otrávení životem. Až soused, slyše to poprvé - vrazil nám oběma facku. A pak jsme rok nikoho nezdravili. Rodiče z nás šííííííííííleli :-))
Odpovědět
 Lizzie 


Zdravíš, zdravím, zdravíme.. 

(4.10.2007 14:53:26)
Tak já byla vychována v tom, ať zdravím ty, jež znám, ,,nashledanou" říkám i prodavačkám v krámě a děkuji. Ten, kdo mi neodpoví jen ukáže jaký je buran, tak což..
Ale vždycky mě strašně štvalo, že např. učitelé zdravení vyžadovali, pokud je člověk např. přehlédl udělali aféru jak hrom a pokud jste je pozdravili neřekli ani slovo a duchem nepřítomní těžko byli..:-) Teď se tomu směju..ale fakt pěkný vzor pro dětičky:-))
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Re: Zdravíš, zdravím, zdravíme... učitele 

(4.10.2007 16:06:51)
S těmi učiteli a zdravením jsi to trefila. Naše třídní se v tom vyžívala a pokaždé, když ji někdo na ulici nepozdravil, byla z toho děsná aféra a kázání o nevychovanosti před celou třídou. Bohužel ani já jsem toho nebyla ušetřena a představte si za co! Šli jsme každá po jedné straně čtyřproudové silnice a já místo abych si vyřvávala hlasivky přes jedoucí auta, tak jsem se na ni jen mile usmála jako na pozdrav. Druhý den jsem byla nařčena z toho, že místo pozdravu se jí vysmívám do očí! Od té doby jsem se jí na ulici vyhýbala obloukem a než bych ji měla jen zahlédnout, radši jsem šla jinudy.

Ale nijak mě to nepoznamenalo, zdravím normálně podle pravidel slušného chování. Tzn. já zdravím starší a nebo při vstupu/odchodu do místnosti. A očekávám že mladší a muži budou zdravit první mě, ale nijak se nevnucuju. U většiny lidí to tak funguje.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Zdravíš, zdravím, zdravíme... učitele 

(4.10.2007 17:15:14)
:-)
Také jsem zůstala neovlivněna, jojo učitelé jsou jen lidi, ale tím spíš by občas měli stát nohama na zemi a nestoupat do výšin nadřazenosti:-)
Jinak tenhle způsob - nezpůsob praktikovali hlavně kantoři s nějakým komplexem..:-) A teď se tomu opravdu od srdce usmívám..
Odpovědět
 Sova, sovicka a vajicko 
  • 

Re: Zdravíš, zdravím, zdravíme.. 

(4.10.2007 17:25:27)
Jsem z vesnice (2000 obyvatel) kde nepozdravit kohokoli byl horsi prohresek nez ukrast sousedum jablko ze stromu nebo sypat odpadky na zakazanou skladku.

Tedy pozdravit po prichodu do jakekoli verejne i neverejne mistnosti, obecne zdravit lidi, ktere znam - i jen letmo, pripadne v pracovnim styku - s tim nemuzu nez souhlasit. Na horach, na vode - tam to taky nejak patri k atmosfere. Dekovani a proseni to je taky bez diskuze.

Mam dve vzpominky - jednu frustrujici - jako dite na prahu puberty jsem prehledla ucitelku, ktera nepozdraveni nechutne rozmazla ve skole, ze se to resilo i na schuzkach - aby bylo jasno, byl to muj jediny skolni "prusvih".

A druhou veselejsi - kdyz jsem se prestehovala do Olomouce na kolej, byla jsem tak vycepovana, ze jsem zdravila mechanicky okolojdouci. Chapete to? treba rano na namesti :-). Jsem si proste neustale brblala "Dobry den".
Odpovědět
 bambulka1 


řidiče autobusu skoro nikdo nezdraví 

(4.10.2007 18:27:58)
Pokaždé zdravím řidiče autobusu. Ale zhruba z deseti nastupujících jsem ta jediná. Jak je to možné? Dala jsem si za úkol sledovat v busu, kdo zdraví a kdo ne. Všimla jsem si, že důchodci nezdraví vůbec!!!! A ani je nenapadne poděkovat, když dobíhají a řidič jim neujede. No a mezi mladými lidmi zdraví asi tak 2 z 10. Jinak u nás v ulici je soused (asi 55 let), kterého jsem už zdravila min. 20x, ale ani jednou nepozdravil. A nezdraví ani mou mamku, ani jiné sousedy. Je to nevychovanec a rozčiluje mě to. Od té doby, co mi neodpovídá na pozdrav ho už taky nezdravím. Ale jednoho času jsem přemýšlela, že ho naschvál pozdravím třeba i 3x za sebou, aby si uvědomil, že to je slušnost odpovědět. Ale odvaha mi to nedovolila :-(

Jinak jsem tu poprvé, tak doufám, že odpovídám na ten článek a ne někde jinde. Nemohla jsem najít, kde se mám přihlásit.
Odpovědět
 Zdenka 
  • 

Re: řidiče autobusu skoro nikdo nezdraví 

(4.10.2007 20:37:33)
Napadlo mě o tom taky napsat včera u článku, který pro řidiče zrovna pozitivně nevyzníval ;-) Psala jsem tam historku "z druhé strany" ;-) A díky tomu, že pár řidičů znám, tak jsem od těch starších slyšela pár stesků, jak se lidi chovali dřív a jak dneska. To mě přimělo si toho trochu všímat a je to fakt běs, ani se nedivím, když jsou pak k lidem také nevlídní. A sama jsem se začala snažit, zvlášť když vidím někoho takového (prodavačku, řidiče ...) trochu zakaboněného, tak se pokusit o přívětivý úsměv a vlídný pozdrav, a někdy to dělá divy :-) Ona totiž spousta řidičů jsou lidé celkem společenští a komunikativní, kdo na to "nemá", uteče brzy na nákladní auto.
Co se týče té výchovy, to je trochu horší, možná na to jít právě z téhle strany :-) Říkat dětem: když vidíš, že je někdo smutný, tak ho hezky pozdrav a usměj se na něj, určitě pak bude trochu veselejší :-) A když někam přijdeš a nepozdravíš, tak budou naopak smutnější.
Odpovědět
 dezzied 
  • 

Re: řidiče autobusu skoro nikdo nezdraví 

(10.10.2007 21:24:22)
No já musím přidat zase svou zkušennost. Řidiče autobusu zdravím pokaždé a když není úplně narvaný, tak zdravím i při vystupování.. Ale naopak řidič mi většinou neodpoví.. V paneláku, kde jsem ještě před rokem bydlela, jsme se zdravili bez problémů, ale teď, co jsme se přestěhovali, tak i když usilovně zdravím, dočkám se odpovědi tak od dvou sousedů.. Ale možná to bude tím, že mě moc neznají (když jsme nedávno byli na schůzi, tak se po mém odchodu začaly některé sousedky bavit, jestli tam vůbec bydlím a že jsem asi nastrčená abych ovlivnila hlasování:-)).. Prodavačky, kterým poděkuju, ani neodpoví a ještě se tváří, že bych je ráda nakopla (:-)), mě taky pěkně iritují.. Ale dělám to, že jim ještě řeknu Nashledanou a hezký den, aby aspoň měly proč čučet jak vrány:-).. No můj brouček je ještě malej, ale taky nevím, jak to nakonec s tou slušností bude.. Ještě jsem si vzpoměla, že si připadám jak blbec, když vlezu do čekárny u doktora, pěkně nahlas pozdravím, a maximálně se dočkám tak jednoho neurčitého zabroukání.. Ach jo:-(
Odpovědět
 blabla 
  • 

A co teprv chudery AU-PAIRKY? 

(4.10.2007 21:22:49)
A teď si představte, že odjedete jako au-pair do rodiny, kde ani jeden z rodičů nemá vychování. Přitom jsou oba na vysoké úrovni, vysokoškoláci, žijí v paláci a jejich týdenní výplata připomíná výhry v českém Milionáři... I přesto musíte jejich děti učit rovnat boty, věšet kabáty, mýt ruce (po příchodu domů i WC), jíst příborem a ne rukama, zdravit, děkovat, neodmlouvat, nekousat a nekopat rodiče, neležet v záchvatech na podlaze plné chlupů ze psů, přemlouvat je k aktivitám jiným než je televize, uklízet po sobě hračky a spodní prádlo, které se válí po celém domě, splachovat záchod po KAŽDEM použití atd. Je toho prostě moc.
Rodičům musíte překazit nemálo věcí, třeba dávat dětem k večeři týden prošlou omáčku... Nebo třeba jen dětem umýt ovoce ze supermarketu, poukázat na vši, bradavice na nohách... Sundat BOTY z kuchyňské linky-tam se pravidelně objevují každý den... Batoleti na stejné místo, kde předtím stály boty podsunout rychle talíř, než mu tam "matka" hodí toast... Po dovolené stříhat přerostlé nehty a rozčesávat tak zacuchané vlasy, že by jinak nezbývalo než je ostříhat...
Je toho moc a už fakt nemám sílu se dál rozepisovat. Jen ještě dodám, že "matka" je s dětmi doma, nechodí do práce, neuklízí a nestará se o děti. Na to má lidi. Je mi těch dětí opravdu líto. NENÍ NIC HORŠÍHO, NEŽ NEVYCHOVANÍ RODIČE... Copak normální a slušní lidé vymřeli?
Odpovědět
 sedamyska 


Re: A co teprv chudery AU-PAIRKY? 

(4.10.2007 21:39:06)
no ja nevim blabla, tak jak jsou u nas lide zdravici a nezdravici tak jsou i za hranicemi slusni a neslusni. Ja jsem jako aupair mela na starosti ctyri holky a ty byly opravdu vychovane a nic z toho, co popisujes jsem zavadet nemusela! Takze nehazet vsechny do jednoho pytle, prosim!
Odpovědět
 Katka 
  • 

Co se mi stalo včera ... 

(4.10.2007 21:23:18)
Pozdravila jsem sousedku z paneláku, z vedlejšího vchodu. Zastavila se na chodníku, dla ruce v bok a houkla na mě hlubokým hlasem: "My se známe?" :-)) Naprosto jsem na to nebyla připravená, čekala jsem prostou odpověď, ...tak jsem zablekotala něco v tom smyslu, že jsme sousedky z bloku. Asi ji už fakt nikdy nepozdravím. To se stává ve městě. Asi se urazila, že jsem si jí všimla! :-)
Odpovědět
 Anezka73 


Re: Co se mi stalo včera ... 

(4.10.2007 23:44:09)
Já to tak tragicky nevnímám. Bydlím v centru Prahy, ve čtvrti, kde se lidé znají a zdravíme se běžně.
U Dr. v čekárně se zdraví, v obchodech, v domě také.

Také bych nezapomínala na etiketu. Mladší zdraví staršího první, muž zdraví ženu jako první... Jsou lidé, zjm. ti starší, kteří si na to potrpí.
Odpovědět
 Helena CB 
  • 

Re: Co se mi stalo včera ... 

(6.10.2007 19:02:13)
Zdravím všechny čtenáře a přispívající (když už jsme u toho zdravení :-) ).
Nevím jak Vy, ale já mám informaci, že jakkoliv je člověk starý či mladý, vždy by měl pozdravit první, pokud vchází někam, kde už "někdo" je. To znamená, do obchodu, čekárny, a dle mého názoru i do autobudu. Toto samozřejmě neplatí při seznamování a společenských akcích. Tam samozřejmě platí vaše pravidla, případně je tam prostředník, který by tato pravidla měl dodržovat.
Odpovědět
 Eva + kluci (02,03,06) 


Re: Co se mi stalo včera ... 

(5.10.2007 15:10:52)
Ano, i tady na vesnici jedna z nově přistěhovalých žen ve středním věku pozdravila starousedlíka (chlapa, důchodce) a on na ni vyjel, proč ho zdraví, když ho nezná. No, takhle to taky může dopadnout, když někdo slušně pozdraví.
Odpovědět
 Andrea 
  • 

Re: Co se mi stalo včera ... 

(10.10.2007 4:08:30)
Ja si pamatuju, jak jsem jako decko pocive zdravila vsechny, koho jsem jen trochu znala. Potkam - pozdravim, tak me to ucili. Pak jsem ale jednou sla za babickou na navstevu a potkala jsem u vytahu jednoho duchodce - probehlo moje "dobry den" a jeho "hmmm".
Kdyz jsem se od babicky asi za dve hodiny vracela, potkala jsem ho venku jeste jednou. A ja zase "dobry den" a on se po me rozprahl a zacal na me rvat, jaky jsem nevychovany spratek, kdyz nevim, ze lidi se zdravi jenom jednou. Opravdu jsem z nej mela strach. Od te doby jsem se mu vyhybala. A nejaky cas jsem si v hlave vedla "seznamy" koho jsem uz ten den pozdravila a koho ne.
Odpovědět
 Ivana Procházková 


Slušnost je přeci v něčem jiném 

(5.10.2007 0:52:21)
Si nemohu pomoct, ale SLUŠNOST chápu trochu v jiným dimenzích než to, zda pozdravím ráno cizího člověka v obchodě (v šatně MŠ, na zastávce..) nebo ne. (Mimochodem, ranní pozdrav dvou cizích lidí nechápu jako povinnost, na rozdíl od autorky, a trochu mi vadí tón (skoro bych řekla, že "neslušný"), kterým si ho v článku vymáhá.)

Slušnost je o respektu.

Vadí mi třeba, když lidé vedou posměšné řeči o jiných z důvodů nějaké odlišnosti. (Příklad z poslední doby jsou uštěpačné poznámky lidí, kteří nejsou věřící, na svatby v kostelech, jsou-li pozváni.) Vadí mi, když někdo nerespektuje moje práva.

Ale to, že mi cizí člověk nepopřeje dobrého dne, když na sebe ráno natrefíme, tak za to se na nikoho skutečně nezlobím. To totiž chápu jako dobrou vůli každého, nikoli jako povinnost, a pokud ji někdo nemá - respektuju to.
Odpovědět
 Lorina 


Re: Slušnost je přeci v něčem jiném 

(5.10.2007 15:52:04)
No, tak já to tedy chápu jinak. Je to slušnost.A jak je vidět (dle reakcí na článek) názor nejen můj. Svoje děti tak vychovávám, byla jsem tak vychovávaná i já. Žila jsem několik let ve Švýcarsku a tam je naprosto běžné, že se zdraví všichni (ale to už tu někdo psal).
O tom, že někdo vstává ráno zrovna nevesele, nemusí přece hned každý vědět. Respekt je věc druhá.

Moje děti odmalička měly "problém" s tím, když ve školce dospělí neodpověděli na jejich pozdrav. A většinou se jednalo o rodiny, které se k nám do vesnice kousíček od Prahy přistěhovali, čímž samozřejmě nechci paušalizovat.
Odpovědět
 jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 


Re: Slušnost je přeci v něčem jiném 

(5.10.2007 15:58:51)
Ještě k tomu jídlu. Je to opravdu velký problém. Otevřeme časopis, knihu, televizi a všude se mluví o zdravé stravě. Mě teda ani tak nevadí knedlíky, jako používání např masoxu a podobných ingrediencí. To radši dám synovi knedlík s tvarohem a máslem, než nějakou masoxovou omáčku. Vím, že je to tučné, ale nedávám mu to každý den. V těch školkách a školách je to opravdu hrůza.

Já mám ale jiný problém. Většinou musím vařit dvě jídla. Mám ráda zeleninu i luštěniny atd. Jenže mě to nestačí. Za hodinu mám stejně hlad a skončím u bůčku. Problémy s váhou nemám i když 5kg dát dolu by taky nebylo od věci :))
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Slušnost je přeci v něčem jiném 

(5.10.2007 17:50:43)
Ivule, já jako tu slušnost chápu i to pozdravení. Ale, pokud mě někdo prostě přehlédne, ať už dítě nebo dospělý - známý/prodavačka..nezblázním se. Přesto je to milé, i když, jak píšeš - ta hlavní slušnost je trochu o něčem jiném.
Odpovědět
 monika 
  • 

dobrý a nashle 

(5.10.2007 7:09:53)
Poraďte, jak odpovídat na verzi pozdravu "dobrý" a "nashle" řečeného na půl huby. Sama tuto zkratku nedokážu vypustit z úst a odpovídat, tak jak mne učili, nahlas a srozumitelně v tomto případě není to pravé.
Odpovědět
 M,Christina+Dean 
  • 

Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 7:54:13)
Tak jim odpovez uplne stejne ja kdyz sem bydlela v Cesku taky sem taky nekdy rikala dobry a nashle bydlela jsem ve Zline a tam to bylo uplne normalni takze me to vubec nepripada divne to si teda myslim ja.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 18:15:13)
,,Nashle" mi připadá jako úplně normální..
Odpovědět
 fisperanda 


Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 18:53:05)
"Naskle!"
Odpovědět
 Lizzie 


Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 20:36:13)
,,Když už..tak čus!":-)
Odpovědět
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 21:14:36)
Můj syn říká :"Čus bus autobus, babičko". Ale paní učitelce říká "Nascheanou".
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 21:17:48)
moje dcera zase ve věku tří let všem našim anglicky mluvícím kamarádům na rozloučenou rozverně říkávala: "See you later, aligator!" Ti pohotovější odpovídali tradičním "After while, crocodile!"
Odpovědět
 Lizzie 


Re: dobrý a nashle 

(5.10.2007 21:26:01)
A přitom to čus je takové srdečné..:-)
Odpovědět
 Marta + Adélka  
  • 

pozdrav 

(5.10.2007 12:43:37)
Mě doma zas učili, že pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Takže já zdravím a kdo mi neodpoví, jeho problém, pro mě se shodil on....
Odpovědět
 Markéta 
  • 

výchova v MŠ 

(5.10.2007 19:39:07)
mě mile překvapil přístup učitelek v MŠ, kam nastoupila v září Eliška (3), při odchodu domů si íétě s paní učitelkou podá ruku a řekne nashledanou (některé děti i ahoj),potom je dítě předáno rodičům, děti se učí dobrému chování a učitelky mají přehled které dítě odešlo, popř. které se jim zaběhlo jen na toaletu apod. Od zkušeností maminek které mají děti jež navštěvovaly tuto MŠ, si tento zvyk přenesly i do první třídy a pokaždé se s učitelkou na konci vyučování rozloučí podáním ruky a ne hromadným úprkem do šaten jako děti z jiných MŠ
Odpovědět
 Evka 
  • 

Re: výchova v MŠ 

(6.10.2007 17:07:37)
To je hezky zvyk, tak by to melo vypadat vsude. Ja uz asi od svych sesnacti let delam au-pair v jedne rodine a letos jsem byla s holkama sama na dovolene. Jsou rozmazlene az hruza, ale to, ze naprosto neumi o neco poprosit, podekovat, to me vazne zarazilo. Starsi dvanactileta pricnezna radsi nebude nic pit, protoze nereaguju, kdyz na me od televize jeci, ze ma zizen.
Odpovědět
 marie 
  • 

zdraveni i jinde- v irsku 

(8.10.2007 22:52:14)
Dobry vecer,

Ja ma bajecnou zkusenost se zivotem v Irsku - uz pres 10let. Lide se zdravi, zdravi a zdravi. Je to pro me uz naprosto samozrejmne nejenom pozdravit ale i kratce si popovidat- bud klasicky o pocasi, nebo o necem nemene dulezitem. Prestehovali jsme se z centra na mensi mestecko a timto zdravenim clovek velice rychle zapadne, tu se da do reci se sousedkou na 2 minutky, priste na 5 minut a skoni to u caje a darku k vanocum. Je fakt, ze jsem si tyto slusne ""moresy"" uz tak osvojila, ze kdyz prijedu do sve rodne Ostravy, nestacim se divit. Na druhou stranu , me vzdycky potesi, kdyz si pak s na prvni pohled zdudenou a otravenou prodavackou dokazu popovidat a po par minutach mne vesela a upovidana pani upozornuje na nabidku tydne :-)).

Me naopak zase ""vytaceji"" emaily - pracovni emaily ve kterych se lide navzajem neoslovuji , nedekuji - proste nepouzivaji zakladni pravidla obchodni korespondence. :-((

Preji hezky vecer

Marie
Odpovědět
 KAMILACEK 


Re: zdraveni i jinde- v irsku 

(9.10.2007 9:35:40)
Dobré dopoledne,
nezbývá mi nic jiného, než na tento článek reagovat.
Velmi se mi zamlouvá způsob komunikace v Irsku, je to moc milé.Jsem z vesnice a zdravení je pro mě samozřejmostí.A tím, že jsem momentálně na MD mám i čas na splknutí se sousedy, lidmi, kt. potkám na ulici. A mohu říct, že člověk hodně pookřeje. Jsem mladá, mám kolem sebe děti a co to tak teprv musí udělat se starou babičkou?
Můj starší syn - 7 let zdraví, až ho lidé chválí.Horší je to v ordinacích atd.Tam si to mumlá pod fousy, ale pozdraví. Je to paličák, vztekloun, kolikrát si s ním nevím rady, protože poslechne, až jsem na něj zlá, ale tohle se mi ve výchvě aspoň podařilo.Zdravit umí.

Před 2 - ma lety jsme navštívili Prahu a měli by jste vidět, tu rozzářenou tvář dospělého člověka, kt. Ondra po ránu pozdravil.Hned jsme všichni pookřáli, později nám tuhla krev, ztratil se totiž na rozhledně na Petříně:-).
Odpovědět
 Renata, dvojcata 2 roky 
  • 

Nevzdavat to 

(10.10.2007 21:35:17)
Ahoj mamy a tatove, zdravim vas vsechny z Nizozemi, kde ziji zatim po tri roky.
Je to pravda, ze vyrok "se slusnosti nejdal dojdes" dnes uz /zdanlive/ neplati. A nejde jen o zdraveni a dekovani, ale vseobecne o /slusnou/ komunikaci a /slusne/ chovani ci uctu. Je to vsak prave na nas, na rodicich budouci generace, jak to vsechno dopadne. Proto rikam, nevzdavat to. Jsem moc rada, Marketo, ze jsi takovy clanek napsala. Snad motivuje vice rodicu k tomu, aby se dvakrat tak usilovne snazili, aby se slusnost mezi lidmi nevytratila. A skutecne neni pravdou, na coz se nekteri vymlouvaji, ze bez ostrych loktu clovek "niceho" nedosahne. Je to jen zdani. Je treba se jen skutecne zamyslet, co je vlastne dulezite.... Ale to uz je zase uplne jine tema.... Zivotni hodnoty atd...
Verim rozhodne tomu, ze co rodice malym detem vstipi v ranem veku, to jim zustane vlastni i v dospelosti, nehlede na to, co dela okoli. Dulezite je, aby v to verili rodice, aby davali vlastni priklad, vysvetlovali a ani na chvili nenechali dite na pochybach, ze tak je to dobre.
Ja se tedy rozhodne na "masove" reakce neohlizim a zacinam svym detem vstepovat slusnost a SKROMNOST, i kdyz je to ted zrovna nepopularni.
Verim, ze nas takovych je a bude vic, nez tech "ostroloktovych".....
Hezky den a hlavne to nevzdavejte
Renata
P.S. Jinak se zdravenim mam stejne zkusenosti jako Marie z Irska. I v Nizozemi se lide zdravi podstatne casteji a casteji se usmivaji... Mozna k zamysleni pro nas vsechny..... ALE zase tu maji ostrejsi lokty nez u nas V Cechach......
Odpovědět
 Pavla, Adámek 2,5 
  • 

Re: Nevzdavat to 

(10.10.2007 22:51:18)
Ahojky,
taky radím nevzdávat!
Byla jsem minulé 2 měsíce služebně, v nově otevřené pobočce na ostravsku zaučovat kolegyně na prodejně. A překvapilo mě jak jsou zde lidé k sobě neslušní. Pozdravit či poděkovat bylo nad jejich možnosti. Tedy až na pár výjimek.
A to mě dost vytáčelo. Nejdřív sem tedy poučila kolegyně, že se každý a opravdu každý zákazník zdraví, a také, že se děkuje za nákup,a potom jsem se postavila k pultu u vchodu a zdravila a zdravila. Tolik vyděšených a překvapených lidí jsem už dlouho neviděla. Ale po dvou měsících si do dveří nedovolí vejít dítě bez pozdravu :-).
Ale u těch dospělých je to problém, ale já je uzdravím :-)
Pavla
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.