S kloboukem v ruce projdeš celý svět

Ovšem, čím víc se okolo sebe rozhlížím, tím víc přemýšlím, jestli to platí i v dnešní době. Přijde mi totiž, že spousta lidí se tak chovat neumí.

Vidím to například každé ráno, když vedu naší dceru do školky. Když nepozdravím ostatní rodiče já jako první, většinou si ten "dobrý den" ani nepopřejeme. Nehledě na to, že není nic neobvyklého, že mi někteří na pozdrav ani neodpoví (o tom, že by mě neslyšeli nemůže být ani řeč, když je rodič se svým dítětem v šatně sám a já tam vstoupím a normálně hlasitě pozdravím). Zajímalo by mě, jak chtějí takoví jedinci vychovávat ke slušnosti svoje děti. A jak se asi k sobě chovají doma. Věřte mi, že to nejsou žádné výjimky.

To samé se mnohokrát opakuje i v obchodech. Vstoupím, pozdravím a …. NIC. Koupím věc kterou potřebuji, poděkuji a opět … NIC.

Nedávno se mi dokonce v restauraci stalo, že mi servírka donesla na vodu skleničku špinavou od vína. To se stát může, ale to, že místo toho, aby se poté, co jsem ji poprosila o jinou, slušně omluvila, pronesla: "Od vína? No jo." A jinak nic víc mi prostě vyrazilo dech.

A mohla bych pokračovat ještě dál, ale věřte, už mě to nebaví. Sami to jistě znáte dost dobře. Pokud tedy nejsem jediný "exot" (a věřím, že ne), který na slušném chování vůči druhým lidem a tím pádem i vůči své osobě bazíruje.

Jen se chci zeptat, jak mám pak své čtyřleté dceři vysvětlit, že máme zdravit, děkovat, prostě se slušně chovat.