Je to fakt taková krize?
Myslím, že dítě stejně nejvíc dá na to, co vidí doma u rodičů. Že to nedělají jiní ho myslím až tak neovlivní. Aspoň to tak vidím u staršího syna (4 roky). Krásně zdraví, děkuje, atd. a nikdy se neptal, proč to někteří lidé nedělají. Třeba se časem ptát bude, ale stejně jsem přesvědčená, že výchova z rodiny se mu "zažere" pod kůži a vyroste z něj slušnej chlap.
A vlastně ani nemám pocit, že by to byla taková krize, jak popisuje autorka. Žiju v 50tisícovém městě a zdravíme se se sousedy, ve školce, v obchodě. Samozřejmě ne všichni, ale řekla bych, že těch zdravících "slušňáků" je většina.
Odpovědět