| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Siréna aneb uá, uáá, UÁÁÁ

 Celkem 232 názorů.
 Gretchen 


Tak přesně takto probíhal první půl rok - rok u nás 

(1.8.2005 9:55:36)
Milá "kolegině",
je mi vás upřímně líto, ikdyž jsem taky trošku ráda, že jak tak vidím, neměli jsme doma zcela ojedinělý "úkaz". Naše děti (máme 11-ti měsíčního Štěpánka) se asi měly narodit jako dvojčátka, ale naštěstí si tam nahoře kdosi uvědomil, že by byly dvě takové děti na jedny rodiče už opravdu příliš a rozdělil je :-))).
Našeho Štěpánka pláč v 10-ti měsících přešel, začal spát 2x denně po 45 min., do té doby přes den ani celou hodinku a v noci co 2 hodiny na prsu,je z něj teď slučíčko, které pouze neustále ...teď nevím, jak to přesně nazvat, mno, doma tomu pracovně říkáme SKUHRÁNÍ:-))...JE TO NÁŠ MAZEL...ukňouraný:-)
Paci-paci jsou pro něj pod úroveň, jak je veliký neukáže, jenom se lišácky směje, a když chceme, aby řekl máma nebo táta, řekne schválně děda nebo pes a děsně se chichotá:-))

Věřte, že i vás čeká spousta radosti a legrace, o to více zasloužené a vychutnávané.
P.S. Mému bratru se před měsícem narodila taková ta "placka", pořád jenom spí nebo pije mlíčko, když na pět vteřin pootevře oči, honem ho všichni fotí...:-)))...dost mi přišlo líto, že my jsme první rok doma nevěděli kam dříve skočit a neměli na sebe vůbec čas a můj bratr znuzeně sedí před televizí nebo jezdí po návštěvách a ukazuje své kulaťoučké spící miminko, které si všichni mohou pochovat a mimi nepláče, je klidné.

Ale naše dítě je přece to nejkrásnější a nejlepší na celém světě, je totiž naše...a je zdravé:-)

Přeju vám hodně lásky, trpělivosti a rodinného štěstí, které máte:-)
G.
 Margaret 


Re: Tak přesně takto probíhal první půl rok - rok u nás 

(1.8.2005 10:10:38)
Ano, poznávám - toto je náš Adam v holčičí podobě. Rada žádná neexistuje, musí se to prostě přežít. Synkovi je dnes 5 let a vzteklý a uřvaný zůstal, ale už je to pohoda. Také potřebuje stále nějakou akci, jakmile ho přestane bavit, okamžitě přechod na jinou. Při pohledu na vzorně spinkající miminka jsem závist zapuzovala úvahami o tom, že prostě nemáme pasivního blbečka (všem šťastným majitelům klidných miminek se omlouvám a připomínám, že to bylo ze závisti :-)).
Má to ale i své výhody - Adam dnes čte, píše, počítá. Co bude dělat ve škole nevím, ale ve třech letech byla jeho nejmilejší zábava čtení SPZ všech aut. Prostě potřebuje zaměstnat mozek, tak mu to dopřáváme.
Takže: VYDRŽET!!!
Pevné nervy M.
 Deni+František+Ella 


Napodobne 

(1.8.2005 11:12:49)
U nas je to stejne. Take na nas koukaji jako na exoty a me uz taky vibruji nervy.

I neurolozka uz rikala ze o opravdu musime tu a tam nechat rvat aby se zkratka s tou situaci pomalu ucil sam porvat, ze mu stale nebude nekdo stat za zadkem a chovat ho. Ale ja jsem hodne mekka.
Jednak vazi 10,5 kg (v 10,5 mes) a je to fakt strasna drina, takze stale kolem nej nejak lezu, tu a tam pochovam, tu a tam nejak nadhazuju, vozim v choditku, vozim v auticku, vozim v kocarku, davam do zidle na krmeni kde "uraduje" nebo si hrajeme na puzzlikach. Take u vseho vydrzi jen malou chvilku, jinak je zle.

Take me vsichni uklidnovali ze rvani prejde urcite ve 3 mesicich, pak ze to prijde v 6 mesicich, pak ze prestene rvat kdyz zacne lezt ... a ono stale nic. Je to sice uz jine breceni nez byvalo, ted je to spis takove rozmrzele huceni a to az pak prechazi ve vztek, ale je to o nervy.

Mamka rikala ze nam dalla nejakou kracku a hodinu o nas nevedela. Tomu se rika materska dovolena:-))

U nas to stale neustava a uz mam dojem ze to tak bude naveky. Neurolozka rikala ze je malej prehnane emotivni a to jak v pozitivnim tak i v negativnim.
Ma strasne zlomy - smeje se na cele kolo a ve zlomku sekundy jeci. To same naopak, rve a najednou sek a smeje se. Tak trochu jak "plem plem":-)

U nas to doslo tak daleko ze jsem se musela "dopovat" praskama na nervy a nakonec je ted doma s nama na 2 mesice i manzel na Rodicovske dovolene. Rikali jsme si ze za ty 2 mesice ho dame nejak dokupy aby byl "lepsi", ale uz mame mesic za sebou a je to furt stejne.

Takze preju jen pevne nervy:-)
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Napodobne 

(1.8.2005 13:29:37)
Tak přesně to stejné mám doma i já. Dominik spal jen v kočárku po řádném "udrncání" a i tak spal jen třeba půl hodiny. Pak byl nevyspalej a proto protivnej a řval a řval. Tak jsem celé dny prochodila venku a drncala. V devíti měsících nastal malý zlom - naučil se spát doma, takže jsem nemusela mrznout (ale musela jsem zezačátku kvrdlat postýlkou).
Jinak se ale vzteká stále, taky jsme byli u neuroložky, která tvrdila "nechat vyřvat". Měli jsme totiž problém hlavně v noci, budil se 10x až 13x a chtěl pít (od 4 do 15 měsíců). Jinak strašný řev. A já to taky nevydržela a šla k němu s pitím. Neuroložka poradila abych, pokud je to možné, ho dala na noc k babičce, že si malej dělá ze mě otroka, protože ví, že přijdu. Že prý tam řvát nebude. Pokud ano, musí ho nechat. Je fakt, že tam byl vzhůru první noc asi 4x, poprvé ječel asi 20min. a mamka vydržela (odešla do jiné mísdtnosti - to já neměla kam jít, leda do kuchyně, což moc nešlo,protože mi byla vždycky hrozná zima z nevyspání a už jsem neměla "sílu")
U našich byl pět nocí (bydlíme kousek od sebe, přes den byl doma)a spravilo se to. První noc doma jsme ho sice museli nechat opět vykřičet - už jsme to dokázali, abysme nezničili to, co ho naši "naučili" (dalo nám to zabrat). Ale teď už je to dobré - někdy spí celou noc, ale většinou mu dám napít jednou za noc.
Přes den se vzteká párkrát, když neni po jeho. Asi to mají ty děti v povaze, nemůžeme ho to totiž zbavit.
Takže snad vám alespoň trochu pomůže, že nejste sama. Přeju pevné nervy a určitě se to někdy přece zlepší. Aspoň doufám :-)
 Veronika 
  • 

Sirena 

(10.11.2007 9:54:13)
Bohuzel i ja se k vam pridavam. Mala ma neco pres 4 mesice a od narozeni jen jeci. Ja uz kolikrat brecim s ni a to z cireho zoufalstvi a vycerpani. Na materstvi jsem se tolik tesila ted jsem z neho naprosto zklamana. Nespi ani v noci, takze jsem porad jako matoha, kruhy pod ocima, deprimovana, podrazdena, nervozni... Manzel je typ otce, ktery se diteti venuje max. 5 minut denne a zbytek dne o nem nevi, protoze je pryc nebo je zavreny v pracovne ci v obyvaku u TV a ja s malou a domacnosti bojuju sama. Pak se vzdy akorat divi, z ceho muzu byt unavena, kdyz si celej den "valim sunky". Rekne mi na to, ze kazdy miminko prece breci a ze ostatni matky to taky zvladaji atd. Zavidim vam aspon ty otce, kteri maji pochopeni a pomahaji vam.

S malou jsem byla na vsech moznych vysetrenich, je naprosto zdrava a v poradku. Jen ted se zjistilo, ze ma zvysene svalove napeti a budeme muset cvicit. Celkove ma ale jen vsude napsan zaver: Dite vyrazne neklidne a to je vse. Poprat se s tim musim po svem.
Kdybych aspon vedela, co ji chybi, ale ona rve zkratka porad, chovam, smeju se na ni, delam ksichtiky... Chvilku se treba zabavi, ale hned behem sekundy se v ni prepne jakysi spinac a spusti sirenu.
Dokonce jsem s ni musela i na ocni, protoze mela uplne rozpraskany zilky v ocich z toho vecnyho revu.
Jsem tak vycerpana, tolik bych si prala taky hodny miminko, jako jsme byla ja nebo jako maji vsechny me kamaradky.
Kdy ji ta hysterie konecne prejde?!!!!!!!
 Markéta 
  • 

Re: Sirena 

(10.11.2007 14:10:12)
tak mu dite do toho obejvaku nebo do te pracovny odnes, pokud mozno az bude poradne rvat, bud obuta a oblecena a odejdi na dve hodiny pryc, treba pochopi, ze to az takove sunky nejsou!!!
dala bych mu ultimatum, kazdy den se musi starat cca hodinu uplne sam o dite. muj muz taky chodi z prace pozde a nemuzu po nem chtit zazraky, ale dite je nas obou, tu hodinu si najde vzdycky!
 Kik+3 


Re: Napodobne 

(4.8.2005 23:03:29)
Ježišmarjá, pisatelko článku, ty jsi snad byla u nás doma, ne? :-) Naprosto přesný.

Mám 9 měsíčního kluka, který první tři měsíce fakt prořval, nejvíc kvůli prdům. Fakt jsem si zakreslovala do grafíku jeho denní režim, kdy řval, spal, jedl, koupal se a kdy neřval, protože bych tomu za pár let nevěřila. Nosil se neustále, houpal se na míči, ale brečel furt. Cvičili jsme Vojtovku. Pak se to trochu zlepšilo, ale dneska řve taky, to zase ne že ne.

Nejhorší je, že kdo takovýho ratlíka nezažil, neuvěří. To se totiž popsat nedá, to se musí prožít, a to ještě ne vidět třeba jeden hysterák, ale být s tím dítětem delší čas. To pak teprve pěkně zamává s psychikou. Taky rady typu "máte ho rozmazlenýho", "nechte ho vyřvat" nebo "dítě se neuspává, to musí padnout vysílením samo" přímo miluju. Když už jsem nevěděla co s ním, začetla jsem se do knih dětského psychologa Matějčka a dozvěděla jsem se jednu důležitou věc, které se držím - dítě nikdy nepláče bez příčiny! Buď má hlad, něco ho bolí, je unavený, přetažený, neví jak usnout, je mu horko, zima.... nebo je prostě v psychické nepohodě. Jak by bylo mně, kdyby mi třeba bylo smutno, chtěla bych přitulení a dostalo by se mi studeného odmítnutí?

A ještě jeden Matějček: když necháte dítě vyřvat a ono usne, není to proto, že "pochopilo", že tím ničeho nedosáhne, ale prostě jen velikou únavou z toho řvaní.

Jinak děkuju tady za zkušenosti, že z toho vaše děti vyrostly, alespoň nějaká naděje... Už aby to bylo...

JO, a že by měl moc podnětů, jak psala Monty: on je ale sám vyhledává! U všeho vydrží jen chvíli, pak hledá něco nového, jinak se nudí.
 Radka ( 2 kluci) 
  • 

Re: Tak přesně takto probíhal první půl rok - rok u nás 

(1.8.2005 14:32:18)
Ahoj, taky máme Štěpánka a je to pěkný vřešťan. Je mu 13 měsíců a někdy mi jde opravdu hlava kolem. Máme ho všichni moc rádi a doufáme, že ho to snad do puberty přejde. Mějte se všichni moc fajn Radka
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Tak přesně takto probíhal první půl rok - rok u nás 

(1.8.2005 22:06:47)
Děkuji,
doufám, že taky budeme mít sluníčko, i když umručené. Když jsem pozitivně naladěná, tak ten řev a stále zkoumání a zkoušení, co by to tak mohlo být, beru jako obrovkou lekci z rodičovství.
 Eva, dcreky (4 roky, 4 měsíce) 
  • 

Re: Byli jsme na tom stejně, ale teď přišla odměna 

(12.8.2005 23:47:15)
Ahoj Gretchen,

přesně chápu a vím co prožíváš - do 10 měsíců naše starší čertice (teď už 4-letá) byla to samé. Pamatuju se, jak jsem brečela naší zlaté paní doktorce na rameni, že to naše miminko nemůže přežít (a já taky ne), když téměř prořvala 2 dny po sobě v 1,5 měsíci a já opravdu dělal vše co jsem mohla. Miminko přežilo a já taky, přesně jak nám paní doktorka "slíbila", i když jsme občas měli strach, aby sousedi na nás nezanevřeli a nezačali volat sociálku :o).

Do 10 měsíců to byl očistec, pak se vše co se týká brekotu rázem zlepšilo, jakoby mávnutím proutku. Nastaly ale jiné problémy - malá je velmi živá, poměrně vzteklá a přišlo (a stále ve vlnách přichází) období vzteku a vzdoru, i když projevy jsou úměrně věku stále jiné - no nenudíme se a určitě to náš čertík vyvažuje zase spoustou svých kladů a srdíčkem na dlani, ale to je jiná kapitola. A zpětně, když se dívám na to, jak jsem sousedce záviděla její o měsíc starší klidnou holčičku, kterou musela na kojení budit, dávám za pravdu paní doktorce, že budu jednou ráda, že mám doma "živoucha" a ne sedící "placku" (ve školce děla sousedčině holčičce náš čertík "ochranku").

A stejně tak nám paní doktorka i prorokovala, že naše druhé dítko bude andílek (protože nás přece nemůže Bůh trestat 2x za sebou) a je to tak (i když manžel celou dobu před početím druhé dcerky pesimisticky poznamenával - "věř tomu a co když to bude ještě horší - to v tom blázinci už opravdu skončíme"). Od 14 dnů spí naše druhá holčička (teď jsou jí 4 měsíce) od 1/2 osmé večera do osmi ráno a budí se 3x na kojení, napije se a hned spinká - žádné noční pochody v obýváku, snaha o to aby se manžel aspoň hoďku vyspal než půjde do práce,... . Přes den si trochu pobrečí (ze začátku to byly prdíky, teď občas neposkojenost s hojností pozornosti, pokakání apod.), ale proti té první, je to skutečně procházka růžovou zahradou.

Takže jde o to jen vydržet, snažit se udělat dle svého svědomí maximum pro to aby mimčo nebrečelo a i když přesto brečí (jako že náš čertík brečel), tak to přečkat s tím, že to jednou bude stoprocentně lepší, i když to teď tak nevypadá :o)))

Držíme palečky
Eva
 Monika 
  • 

hyperaktivita 

(1.8.2005 10:27:09)
Někde jsem četla, že první známky hyperaktivity je probrečení prvních měsíců života.
Moje dcera spala minimálně a když nespala musela být buď kojene nebo alespoň chována - jinak řvala. Jako mávnutím kouzelného proutku se vše změnilo v 8-mi měsících, když se naučila lézt. Pak si dolezla kam chtěla a bylo po řevu. Já jsem ale nastačila hlídat, bo si dolezla i kam já jsem nechtěla.
Dnes je z ní téměž šestiletá slečna, celkem sportovně nadaná holka (na co šáhne to jí jde), sice neposedí, vše chce dělat, ničeho se nebojí (o to ji musíme víc hlídat). Je to usměvavá holka, s každým je hned kamarádka, každého si otočí kolem prstu, ale umí se i pořádně vztekat, když není po jejím.
Asi také Vaše holčička potřebuje pohyb, který ji její tělo zatím neumožňuje, zkuste pořídit šátek a zjednodušit si tak neustálé chování (dcera také patřila k těžším dětem, tak vím jak je to chování fyzicky náročné).
 Bebe 
  • 

Homeopatika 

(1.8.2005 12:37:59)
A proc nezkusit homeopatika? Moje dite prvni mesice se porad chtelo chovat, jakmile jsem ho polozila, zacal sileny rev - po konzultaci s homeopatem (velmi dobrym, navic ma pet deti) a naslednym podanim homeopatik se stal zazrak (tehdy to tak na mne pusobilo) - ze dne na den jsem mohla dite polozit a nekricelo.
 jája 
  • 

Re: Homeopatika 

(25.10.2005 17:03:27)
nevíte, prosím jak se homeopatika jmenovaly? Taky jsme byli s podobným problémem u homeopatky a na předepsané hom. musíme čekat 2 měsíce. Jen jsem chtěla vědět, jestli se jedná o tytéž. Děkuji a zdravím J.H.
 Ivana 
  • 

Re: hyperaktivita 

(1.8.2005 12:52:03)
Přidávám se k Monice. U nás tedy nic jiného než neustálé nošení nezabralo. Naše zlatíčko prostě řvalo jen proto, že - ponecháno v postýlce - mělo málo podnětů a nemohlo se samo zapojovat do akce. Měli jsme v době, kdy byl mimino, už skoro tříletého kluka, kterému jsem se samozřejmě taky musela věnovat. Moje teorie, že si se starším budu hrát a mimi nás bude pozorovat a to mu bude stačit, vzaly brzy za své. Sám nemohl usnout, takže celý den prořval taky třeba jen proto, že byl šíleně unavený. Jediné řešení - nosit, nosit, nosit. Nosila jsem neustále celý den - při věšení prádla, hraní se starším synem, venku na procházce,... (kromě chození na toaletu a vaření horkého jídla). Prcek byl naprosto spokojený, spal déle než předtím (vždy v šátku), klidně dvě hodiny v kuse, což předtím nenaspal ani po kouskách za celý den. A záda jsem v té době měla v super kondici jako nikdy předtím :-). Jestli si pisatelka stěžuje na bolest zad, tak to je asi z toho občasného nošení, kdy na to tělo není zvyklé, jinak je to myslím pro děti, co potřebují pořád být v akci, perfektní řešení.
 ronniev 


Re: hyperaktivita 

(1.8.2005 20:07:48)
Moje malá je zatím tříletá, ale popis na ni sedí jako ušitý - vzteká se, když není po jejím, každého si ale omotá kolem prstu, cizí chlapečci se můžou přetrhnout, aby jí pomohli, když něco potřebuje (o bratrancích nemluvím, jen své dva bráchy tak zmáknuté nemá, i tak ale vůči světu vystupují stylem - na ségru nám nešahejte, ségru si zmlátíme sami). Už teď je to víc ženská, než já byla za celý život. A první půlrok? Némlich to samý, jak se hezky česky říká. Dopoledne pohoda. Jak se blížila čtvrtá-pátá odpolední, řev. Přetažená nebyla, odpoledne s chutí spala. Pomohlo jediné. Měli jsme babyvak od Pechů - znáte to, to je taková ta moderní loktuše - do té jsme ji nacpali a - pozor, ne nosili po bytě! Chodili PO SCHODECH nebo vystupovali nahoru-dolů na stupínek. Hodinu, dvě hodiny, tři hodiny až do koupání. Step-aerobik hadr! Co to dělalo s mými zády, o tom nemluvím, ale ta kila jak letěla dolů! A kolem sedmého měsíce jako když utne - a usměvavý klidný lezounek. Tak pevné nervy přeju, dlouho už to nepotrvá!
 Darius 
  • 

Re: hyperaktivita 

(7.8.2005 21:41:27)
Želbohu, je dost vysoká pravděpodobnost, že jde o předzvěst hyperaktivity. A protože u dědí zpravidla nejsou u nás závažnější psych. stavy diagnostikovány, musíme si pod pojmem hyperaktivita představit i možnost základu pro psychózu. Regresní diagnistika již potvrdila možná traumata - jako základ pozdějších problém - v různých porodních těžkostech včetně císařského řezu. Doporučuji v každém případě jemnou terapii, která neudělá žádnou škodu, když by se vážnější obavy nepotvrdily, a může zásadně pomoci, pokud se obavy potvrdí. Tak zejména matka se musí snažit být vnitřně maximálně klidná a vlastně se i léčit, jakoby měla problémy sama. Mezi ní a dítětem je tak těsné pouto, že se mohou navzájem silně ovlivňovat i po zdravotní stránce. Můžeme si dokonce jejich duševno představit jako spojené nádoby (psychotronické a těsné psychol. spojení). Matka by neměla sledovat horory a akční filmy, nehádat se, dvě hodiny před spaním již nic nečíst ani se nedívat na televizi, chodit hodně na procházky, nedělat práci, která je stresující nebo vyžaduje intenzivní soustředění. Z bylinek doporučuji pít týden třezalku, týden kozlík (kořen), týden chmel s meduňkou a feniklem, týden libovolnou uklidňující směs z lékárny a znovu dokola. Po ukončení kojení je dobré pivo před spaním. Můžeme pak mezi čaje zařadit i kořen pivoňky aj. Zkoušíme cvičit jógu, různá uvolňovací cvičení, pravidelně sportujeme. Snažíme se mít mladé optimistické kamarádky a pravidelně s nimi vykonávat nějakou kulturní činnost (neizolovat se s dítětem a svými problémy). Kojíme-li nezapomínáme na dostatek vitamínů v potravě i pilulkách, dostatek hodnotných bílkovin a suplementujeme také hořčík. Snažíme se najít matky, které jsou ochotné si navzájem pomáhat. Snažíme se zajistit, aby manžel s dítětem alespoň někdy pár hodin poležel, abychom se mohli vyspat, budí-li se dítě často. Nedokážeme-li se dostatečně zklidnit, bude až do 5. roku života důležité, aby spal manžel, zejména je-li klidné povahy, co nejčastěji vedle dítěte a i přes den je brával občas na ruce. Nelitujeme námahy při hledání odborníků a poučených léčitelů ochotných pomoci nám s měkkými metodami terapie, jsou jich desítky. Nebojíme se ani takových terapií jakými jsou homeopatie, kinezioterapie, zooteraie, Lékaři na to u nás obvykle nemají čas. Bude-li matka sama klidná, muže pomoci dítěti i pouhou blízkou přítomností (např. ve spánku), silněji pak např. jemným pravidelným masírováním hlavičky, tváře, bříška, zádíček. Do masážního olejíčku můžeme přidat pár kapek růžového oleje (z květů) nebo z meduňky nebo TTO. Pokud nejsme klidným člověkem, přenecháme delší masáže jiným blkým členům rodiny. Před spaním je pro dítě dobrá koupel v šalvěji nebo kozlíku. Nikdy je fyzicky netrestáme, nevyhrožujeme mu, citově je nevydíráme, nekřičíme na ně. Můžeme tak dítě dostat do lepší psychické kondice než byly v kojeneckém věku ostatní děti.
 anka mánková,jedna dcera 
  • 

Re: Re: hyperaktivita 

(24.3.2006 17:34:53)
zajímalo by mě, kde jste přišel k informaci, že se pravděpodobně jedná o hyperaktivitu, či základ psychozy?
 16.5Salám&Lajka14 


Jen pár poznámek 

(1.8.2005 13:35:27)
Je to jen MŮJ NÁZOR (asi to teď radši budu psát pokaždý). :o)

Měla jsem doma pravý opak. A podotýkám, v 11ti týdnech byl poprvé diagnostikován jako hyperkinetický (neuroložkou) a dětská doktorka mu od té doby do karty psala "hyperaktivní". I když hyperaktivní podle všeho není, známky rozhodně jevil. :o)

On je totiž docela problém v tom, co bych nazvala "myšlenkový přenos z matky na dítě". Asi nikdo nebude odporovat, když řeknu, že dítě (mimino zvlášť) velice citlivě reaguje na to, jakou má jeho matka náladu. A teď se zamysleme nad tím, co se nejčastěji říká o miminech. ŽE BREČÍ. Jsou toho plné filmy, knihy, každý vám vyprávi truchlivé storky o tom, jak se x nocí nevyspal a padal únavou. Čili - vy s tím v podstatě počítáte, bojíte se toho... nemůže dítě reagovat právě na tohle? Na ten "predestinovaný" stres? Já od syna nic takového neočekávala, prostě jsem zastávala (a zastávám) názor, že dítě nemá co řvát, když mu nic nechybí... a on skutečně neřval. Ani ho to nenapadlo.

Druhá věc - nemá naopak dítě podnětů MOC? Nemůže řvát proto, že je obklopováno věcmi, na jejichž pochopení ještě nemá zralou nervovou soustavu? Syn třeba neměl hračky do té doby, dokud o ně sám nezačal projevovat zájem. Žádné kolotoče, žádné hračky nad postýlkou, nic, nikdo ho neznervózňoval ňuchňáním a špitáním, on prostě byl ponechaný v klidu ve svý postýlce (přes den), v noci v naší posteli a my nevěděli o něm a on o nás. A myslím si, že právě tím se zrchylil jeho psychomotorický vývoj - měl dost času "dozrát" a nikdo mu ten proces nenarušoval...

Nevím, mám jen málo praktických zkušeností, ale fakt jsem si všimla, že uřvané děti mají většinou maminky, které jsou lehce neurotické nebo chcete-li citově labilní. VĚTŠINOU. Ne vždycky, samozřejmě. Ale VĚTŠINOU. Aspoň v tom statistickém vzorku, který jsem měla možnost poznat.
Ono se považuje za normální mimino pořád popotahovat, něčím nad ním cinkat nebo mu něco ukazovat/vykládat, jenže já si prostě myslím, že to to dítě akorát traumatizuje, protože neví, co to je a působí to na něj rušivě... Mě pro potěšení stačilo na syna sem tam mrknout, když spal, ale když náhodou nespal, nic jsem od něj nečekala a nic mu nenutila. A zanedbaný nebo opožděný není ani v nejmenším, spíš naopak. :o)

 Irena 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 13:51:59)
Ahoj Monty,
chtěla bych napsat "svůj" názor na "tvůj" názor ve věci toho, že podvědomě očekáváme, že mimino bude řvát. Mám pětiletého syna, když jsem byla těhotná, nevěděla jsem ani jsem nepátrala po zkušenostech jiných rodičů, neměla jsem možnost chodit na Internet (a tudíž na server Rodina), tudíž jsem si novorozenecké období NEUMĚLA NIJAK PŘEDSTAVIT. Nebyl jsem dychtivá všechno vědět, jak to bude, co bude, dokonce jsem nepátrala ani po zkušenostech z porodu. Měla jsem bezproblémové těhotenství, dobrý porod, synek byl zdravý, všechno OK. Přinesla jsem si ho domů v takovém podvědomém toužebném očekávání, že on bude spát, já mezitím uvařím, uklidím a podobně. Och, JAK JSEM SE ZMÝLILA!! Synek řval do svých pěti měsíců, spala jsem v kuse pouhé 2 až 3 hodiny, nevěděla jsem, co mu je, co s ním mám dělat, samozřejmě jsem kojila. Všichni jsme byli umoření, a on furt křičel.

Chci jenom zpochybnit to přenášení podvědomého očekávání na dítě, protože jak říkám: JÁ JSEM SI NIC, ALE ABSOLUTNĚ NIC NEPŘEDSTAVOVLA, ANI NEČEKALA, a syn řval stejně.

Měj se hezky, Irena
 Gretchen 


Re: Re: Jen pár poznámek 

(2.8.2005 8:48:25)
Naprosto souhlasím,
u nás v rodině se rok před narozením našeho syna narodila "ukřičená" Natálka, ani já jsem to nedokázala pochopit a spíše jsem si myslela, že její mamča je prostě přecitlivělá, že jde na dítě moc podle knih, koneckonců mě v tom utvrzoval zbytek naší rodiny a mohu vám říci, že když jsem přinesla "křicícího" Štěpánka domů a má matka a posléze i má babička a tchýně se mnou strávily den, nestačily se všechny divit. Nezabíraly žádné osvědčené recepty na spokojené dítě. "Zkušené maminy" jen nechápavě krčily rameny a nezbylo jim než uklidňovat, že z toho jistě vyroste.
G
 Irena 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 13:52:01)
Ahoj Monty,
chtěla bych napsat "svůj" názor na "tvůj" názor ve věci toho, že podvědomě očekáváme, že mimino bude řvát. Mám pětiletého syna, když jsem byla těhotná, nevěděla jsem ani jsem nepátrala po zkušenostech jiných rodičů, neměla jsem možnost chodit na Internet (a tudíž na server Rodina), tudíž jsem si novorozenecké období NEUMĚLA NIJAK PŘEDSTAVIT. Nebyl jsem dychtivá všechno vědět, jak to bude, co bude, dokonce jsem nepátrala ani po zkušenostech z porodu. Měla jsem bezproblémové těhotenství, dobrý porod, synek byl zdravý, všechno OK. Přinesla jsem si ho domů v takovém podvědomém toužebném očekávání, že on bude spát, já mezitím uvařím, uklidím a podobně. Och, JAK JSEM SE ZMÝLILA!! Synek řval do svých pěti měsíců, spala jsem v kuse pouhé 2 až 3 hodiny, nevěděla jsem, co mu je, co s ním mám dělat, samozřejmě jsem kojila. Všichni jsme byli umoření, a on furt křičel.

Chci jenom zpochybnit to přenášení podvědomého očekávání na dítě, protože jak říkám: JÁ JSEM SI NIC, ALE ABSOLUTNĚ NIC NEPŘEDSTAVOVLA, ANI NEČEKALA, a syn řval stejně.

Měj se hezky, Irena
 Irena 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 13:52:16)
Ahoj Monty,
chtěla bych napsat "svůj" názor na "tvůj" názor ve věci toho, že podvědomě očekáváme, že mimino bude řvát. Mám pětiletého syna, když jsem byla těhotná, nevěděla jsem ani jsem nepátrala po zkušenostech jiných rodičů, neměla jsem možnost chodit na Internet (a tudíž na server Rodina), tudíž jsem si novorozenecké období NEUMĚLA NIJAK PŘEDSTAVIT. Nebyl jsem dychtivá všechno vědět, jak to bude, co bude, dokonce jsem nepátrala ani po zkušenostech z porodu. Měla jsem bezproblémové těhotenství, dobrý porod, synek byl zdravý, všechno OK. Přinesla jsem si ho domů v takovém podvědomém toužebném očekávání, že on bude spát, já mezitím uvařím, uklidím a podobně. Och, JAK JSEM SE ZMÝLILA!! Synek řval do svých pěti měsíců, spala jsem v kuse pouhé 2 až 3 hodiny, nevěděla jsem, co mu je, co s ním mám dělat, samozřejmě jsem kojila. Všichni jsme byli umoření, a on furt křičel.

Chci jenom zpochybnit to přenášení podvědomého očekávání na dítě, protože jak říkám: JÁ JSEM SI NIC, ALE ABSOLUTNĚ NIC NEPŘEDSTAVOVLA, ANI NEČEKALA, a syn řval stejně.

Měj se hezky, Irena
 Barbora+Lenka04/04 
  • 

Budete se divit, ale souhlasím 

(1.8.2005 13:57:32)
Prcka nikdy neuspím, pokud při tom myslím na hromadu nádobí, co se kupí v kuchyni, žehlení a podobné blbiny, které "musím" udělat. Stejně tak, pokud ji chci uklidnit, třeba po pádu na zem, musím se přinutit abych byla klidná a ne myslet na to, jak strašně to vypadalo a co všechno si mohla zlomit. Klidní rodiče mívají klidné děti. Jinak-existuje přísloví: "Jaká matka taková dcera; jaký otec, takový syn."
 Ivana Procházková 


Re: Budete se divit, ale souhlasím 

(1.8.2005 15:36:08)
No to jsi mě teda rozesmála!! Myslím tím závěrem: klidné rodiče mívají klidné děti, jaká matka, taková dcera atd..

Jsem dost výbušný typ. Rychle se rozlíčím, špatně se pak v takových situacích ovládám. Obzvláště v těhotenství jsem mívala téměř až hysterické záchvaty (třeba v bance, když jsem měla pocit, že baba za přepážkou je drzá, aj.). Vždycky jsem se pak trochu styděla, když mě to přešlo, nicméně podruhé jsem vyjela zase. A hádej, jaká je moje holčička. Je klidná, usměvavá, dobře spí, skoro nebrečí. A zejména je klidná a spolupracující, když ji mám v péči já (myslím, když ji já např. krmím, přebaluji, koupu, uspávám, hraju si s ní atd.). Když totéž dělá manžel (který je mimichodem docela kliďas - a myslím si, že dcera má náturu po něm), tak to je brek hodně často.

Takže takové poučky typu "jaká matka, taková dcera" mě od jisté doby dobře baví..
 Erika a Peťko 


Re: Re: Budete se divit, ale souhlasím 

(5.8.2005 14:17:24)
Milá Ivule... ja som bola ako dieťa kľudná, na jedenie som sa budila tak, že ani moja mama nevedela, že som už vstala... ale môj brat bol presný opak, od malička hysterické záchvaty. Ako je to dnes??? Ja som hysterka a môj brat úplný flegmatik... takže ani tvoja dcéra možno časom nebude taký anjelik, väčšinou sa to totiž otočí...
 Pavla,9,6,2 
  • 

Re: Budete se divit, ale souhlasím 

(1.8.2005 21:58:29)
To je ale pěkná blbost!
Mám tři děti, podotýkám že všechny s jedním chlapem a každé dítě je naprosto jiné .Byli úplně jiní i jako miminka - nemluvím o fyzických rozdílech.
 Karolina, 3 mes. holčička 
  • 

Re: Budete se divit, ale souhlasím 

(3.12.2005 12:13:24)
Je to muj prvni prispevek do jakekoliv diskuse na tomto serveru, vetsinou zde jen hledam zkusenosti ostatnich a tim si tak trochu vytribuji svuj vlastni nazor. Tentokrat ale opravdu musim neco pripsat... Fascinuje me totiz jak nektere maminky generalizuji. Neda se prece rict, ze placou jen deti nervoznich ci neurotickych matek. Mimochodem nejakym způsobem je dnes neuroticka polovina populace zapadniho sveta. Kazde dite je jine, nektere place, protoze ma nervozni matku, nektere protoze ho neco boli, nektere, protoze ma hodne podnetu a nektere, protoze se nudi. Neda se ovsem obecne rict, ze pokud dite place, znamena to, ze ma nervozni matku a pokud je dite spave ma matku neuveritelne v pohode:-) Moje Verunka ma chvile, kdy je opravdu spokojene miminko a chvile, kdy place, jako kdyz ji na noze berou. A bohuzel s tim druhym nic neudelam, i kdyz jsem zrovna v pohode.
 Karolina, 3 mes. holčička 
  • 

Re: Budete se divit, ale souhlasím 

(3.12.2005 12:13:36)
Je to muj prvni prispevek do jakekoliv diskuse na tomto serveru, vetsinou zde jen hledam zkusenosti ostatnich a tim si tak trochu vytribuji svuj vlastni nazor. Tentokrat ale opravdu musim neco pripsat... Fascinuje me totiz jak nektere maminky generalizuji. Neda se prece rict, ze placou jen deti nervoznich ci neurotickych matek. Mimochodem nejakym způsobem je dnes neuroticka polovina populace zapadniho sveta. Kazde dite je jine, nektere place, protoze ma nervozni matku, nektere protoze ho neco boli, nektere, protoze ma hodne podnetu a nektere, protoze se nudi. Neda se ovsem obecne rict, ze pokud dite place, znamena to, ze ma nervozni matku a pokud je dite spave ma matku neuveritelne v pohode:-) Moje Verunka ma chvile, kdy je opravdu spokojene miminko a chvile, kdy place, jako kdyz ji na noze berou. A bohuzel s tim druhym nic neudelam, i kdyz jsem zrovna v pohode.
 Lou 
  • 

Re: Budete se divit, ale NEsouhlasím 

(8.5.2006 18:26:24)
Promin, ale to je hloupost!!! Kde jsi na to prisla? Ja pochazim z tak uzasne a harmonicke rodiny, ze by mi to mohl kdekdo zavidet a sama jsem velmi pohodovy clovek. Tudiz i nas syn rozhodne netrpi neurotickou matkou a otcem uz vubec ne. A ackoliv me domaci prace naprosto nevytaci, mam dum a nas tri cisty a usporadany. O vse se postaram, kdyz maly spi ci prijde manzel. To chce jen zrucnost, vuli a zdravou mysl. A predevsim, ti dva jsou vzdy na prvnim miste!
 Monika 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:07:06)
Tak docela s Tebou nesouhlasím, i když v některých případech může mít řev Tebou uvedené příčiny. Můj první syn byl a je stále kliďas, bylo to naprostu spokojené miminko - něco jak ty popisuješ svého syna. A najednou bum, narodila se nám uřvaná holčička a všechny mé teorie o miminech byly k ničemu.
Pravda je, že se člověk s uřvaným dítětem dostává do začarovaného kruhu: dítě stále řve, rodič se stává podrážděným (nervozním, hysterickým) a to se následně přenáší na dítě.
Tak mě teď napadá, byly ty maminy takové už před narozením dítěte nebo až po něm?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:20:59)
Moniko,
co jsem si všimla, tak už předtím. Prostě víceméně platilo - jak měla holka lehce "hysterické" sklony, byla přecitlivělá, náladová, afektivní... stěžovala si na dítě, které řvalo (mj.). Holky, které byly v vždycky tak nějak v pohodě byly v pohodě i s miminama.
Ale určitě to není automatický pravidlo... jen to k tomu podle mého názoru přispívá.

Miro,
ohledně dalších dětí to u nás moc nevypadá a jestli někdy, tak jedině až tehdy, kdy budu mít možnost zaměstnat a ubytovat chůvu na plný úvazek. :o)))
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 15:55:15)
Monty, tak já tady asi narušuju všechny teorie, které jsou tu popsané..

A) hysterické sklony mám a obzvláště v těhotenství se hojně projevovaly :) když jsem pak měla už větší bříško, pokaždé jsem po takovém svém výstupu cítila, jak se tam malá neklidně vrtí..

B) rozhodně jsem neočekávla klidné a spavé dítě, už proto, že jsem si pamatovala historky mojí maminky a zejména mojí babičky o tom, jaký jsem já byla strašný dítě a uřvaný fracek :)

No a já se nestíhala po návratu z porodnice DIVIT, co že to vlastně péče o dítě obnáší. Protože ono to neobnášelo vlastně vůbec skoro nic. Nakojila jsem, přebalila, uložila dítě. Dítě spalo 3-4 hodiny, nakojila jsem ho, přebalila, dítě spalo 3-4 hodiny.. a tak se to opakovalo celý den a celou noc. Od 3 měsíců spala celou noc. Teď, v 10 měsících, je to klidňoučká a hodná holčička, která si vydrží hrát s hračkou v kuse sama třeba půl hodiny, pak jí dám nějaký jiný podnět a hraje si zase další půl hodinu (a momentálně už 1,5 hodiny spí).

Takže tak. A v porodnici mi jí nevyměnili!! :))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 16:01:26)
Ivule,
tuhle větu - Protože ono to neobnášelo vlastně vůbec skoro nic. bych podepsala. :o) Přesně to jsem měla doma. Teda, tohle jsem měla těch 11 týdnů, pak začaly menší komplikace s tou nadměrnou mobilitou, ale stejně neřval, jenom se na něj prostě pořád muselo dohlížet, aby něco nevyvedl (zejména po tom půlroce, kdy začal chodit kolem nábytku).
Syn není klidný dítě, to ani omylem... ale řvát prostě neřval. Nejspíš neměl důvod. :o)
 Veronika 
  • 

ale to snad ne... 

(1.8.2005 22:21:56)
Tak nevím; jsem splachovací flegmatik (v praci jsem tim uvadela k vytrzeni spoustu kolegu na pokraji hysterie po srazkach s blbci), o detech jsem mela predstavu jako o stenatkach, ze kvici jen z hladu a pak bud sajou nebo spi... A ejhle, uz v porodnici jsem zjistila, ze mam miminko, ktere bud krici, nebo - vyjimecne - na chvilku usne. Ten clanek jsme klidne mohli psat my; dudlikem se dite uspat neda, prvni tri mesice jsme jej nosili NEUSTALE, protoze nesneslo byt polozeno. Diky bohu, ted uz si bez nej muzu odskocit aspon na zachod. Moje i manzelova rodina nas obdivuje, s jakym klidem a laskavosti pecujeme i o sirenovite dite - znami to obvykle po hodince v nasi pritomnosti komentuji tak, ze by na to nemeli nervy. Zanechani ditete "at se vyrve" nefunguje; zkousela jsem to jednou, vydrzelo nam to dve a pul hodiny, nez jsem pred dusicim se kojeneckem (ktery opravdu ty dve a pul hodiny v slzach rval a rval) povolila - mezitim pochopitelne nastal cas kojeni. Zkouset uz to nebudu, ale vim docela jiste, ze nejsem hystericka ani uzkostliva matka :-) - a dite stejne jeci. Ale mozna, ze i ta moje hysterie a uzkost prijde, bude-li dcera rvat jeste par let...
 Mira, 3 deti 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:13:22)
Monty, prajem Ti podobnu skusenost aj s Tvojim druhym, prip. tretim dietatom.
 Kja 


Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:24:41)
Jen pro uklidnění maminek těch uřvánků, na statistickém vzorku mých známých a jejich dětí se uplakanost a nervozita matek příliš neprojevila.
Typickým příkladem je kamarádka, která má 3 děti (dneska už 15,12,9) a jen ta prostřední prvního půl roku prořvala, a to doslova.
Vyrostlo z ní uplně normální dítě, žádná hyperaktivita apod.
A kamarádka z manželem jsou dost klidní a flegmatičtí, já bych to asi nevydržela a skončila v blázinci :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:31:26)
Monty, a jak si vysvětluješ, že někdo má první dítě klidné, očekává, že druhé bude taky klidné a pak najednou bác a tohle? Nebo u nás to bylo naopak - první přes den nespalo dýl jak 20 minut, v noci se (kvůli několik měsíců trvající nemoci) budilo po půl hodinách kašlem a pak brečelo, u druhého jsem čekala, že to bude podobný a ono taky ne...
Když Ti dítě celý dny spí, tak není divu, že jsi v klidu, ale kdyby Ti řvalo a řvalo, o ten klid bys dozajista přišla :-(
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 14:52:45)
Nevím, co bych dělala, protože já dětský vřískot vyloženě nesnáším. Asi bych ho zavírala do zvukotěsný místnosti nebo si nasadila walkmana. :o)
Na druhý straně, když syn teď ječí, protože se vzteká, je mi to úplně fuk. Neobměkčí mne. Něco jinýho je, když třeba brečí, že ho něco bolí nebo se lekne, to je mi ho samozřejmě líto a snažím se ho uklidnit (teda, ono to bylo za celý jeho život asi 3x).
OK, nedá se paušalizovat, ale obecně si prostě myslím, že zdravý mimino, který není hladový, počuraný (pokaděný), netlačí ho oblečení a není rozrušovaný vjemy, na který nemá "kapacitu", prostě nemá co řvát. A kdyby moje vlastní dítě přesto řvalo, nechala bych ho prostě řvát. Ne že bych byla zcela bez citu, ale prostě nemíním být jeho otrok a chci, aby si to uvědomilo pokud možno co nejdřív. Pokud by event. chtělo být blízko u maminky, dá se vzít do šátku nebo do klokanky, nepřestane-li, tak šup zpátky do postýlky.
Vypadá to možná hnusně, ale žila jsem pohromadě s takovým řvounem, jakého popisuje autorka článku (moje o 9 let mladší sestra) a nerada bych skončila tak smutně, jako její rodiče... dělali jí takové kašpary, že si na to děvenka zvykla a měla je za sluhy a debily až téměř do dospělosti. :o(
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 17:53:09)
Monty, vztekající se dítě taky nechám vyvztekat. Ale to je něco jinýho, než pláč úplnýho mimina, který Ti brečí už od narození.
 Alča+3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(6.8.2005 9:29:02)
Monty, nechci ti ¨nijak křivdit,a ani ti přát nic špatného s příštím miminkem, ale všechno je úplně jinak. Já mám tři děti. 11, 9 , a 6,5 měsíce. První dítě: kam jsem ji položili tam jsme ji našli.
Druhé dítě: těhotenství šílená nervozita a podrážděnost, dítě uřvané a nervozní. Moc jsem si to vyčítala
Třetí dítě: Krásné těhu a klid a pohoda. Dítě: přetčilo naše očekávání. Neustálý řev a jekot a nic nepomáhá. Nejde ani popsat, co prožívám.
A o názoru " jaká matka taková dcera.....", tak k tomu se raději ani nebudu vyjadřovat.
Prostě každé dítko je jiné a má jinou psychiku. Už se moc těším až nám naše ječící období přejde, ale moc šancí tomu nedávám. Ještě že mám manžílka, který mi moc pomáhá a další dvě starší děti, které se do pomoci o prcka hodně zapojují.
Tímto chci také vyjádřit obdiv všem maminkám, které si musí tohle všechno od svých miláčků vyslechnout a vše překonat. A přeji nám všem pevné nervy a spoustu trpělivosti.
P.S. ale nejvíce mě trápí neustálé poznámky známích a příbuzných o rozmazleném dítku. Náš malý se do dvou měsíců vůbec nechoval. Řval v postýlce i v náručí a v náručí ještě víc. Takže jsem si ho ani rozchovat nemohli.....
Takže to byli jen moje názory.
Zdravím Alča+ 3 děti
 MartinaM+Ondra05+Matěj07 


Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(18.8.2005 21:02:54)
Monty, tak tohle fakt sedí: :-)

Tvoje slova: "Nevím, co bych dělala, protože já dětský vřískot vyloženě nesnáším. Asi bych ho zavírala do zvukotěsný místnosti nebo si nasadila walkmana. :o) Na druhý straně, když syn teď ječí, protože se vzteká, je mi to úplně fuk. Neobměkčí mne."

Tak bych řekla, že s tímhle postojem nejsi vůbec o nic jiná než tebou kritizované "hysterické" matky. Akorát máš prostě jen štěstí, že tvůj potomek neječí.
 Jana 


Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 16:05:25)
Monty, neuroticka matka s tikem je vetsinou dusledek urvaneho ditete, ne pricina....
A mezi nami devcaty, rady od tech, co nezazily, jsou ty nejlepsi ;o) Jedno nase dite byl urvanec, druhe byl klidas, jsou uplne jini - a pritom jsou jedna lihen, jedni rodice, jedno prostedi. U toho mladsiho jsem se bala, ze se narodi s tikem - cele tehotenstvi jsem mela starsiho vzteklika ujeceneho, ktery mi utikal, delal kraval, ja z nej mela nervy na pochodu... a narodilo se mi klidne mimi, ktere nic moc nepotrebovalo, nic moc nebrecelo, nevyzadovalo, usmevavy pohodar.
Toz tak.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 16:25:03)
Jano,
někde jsem tuším četla, že to je dost obvyklé. Že jsou druhorozené děti daleko méně náročné než provorozené, protože "vycítí", že holt nejsou samy a jsou "zvyklé" ustupovat nebo přizpůsobit se.
A je fakt, že ve svém okolí znám daleko víc variant "první dítě uřvané, druhé kliďas" než naopak, i když samozřejmě jsou i takové případy. :o)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 16:33:09)
U nas je to naopak! Kludas je ten prvy, ukricany je ten druhy. Moje deti su ako cierna a biela, pritom vychova je rovnaka... Takze vsetky teorie zlyhavaju.. :-)))))
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Evčo, 

(2.8.2005 10:29:35)
Monty,
já to mám u obou dvojic dětí přesně naopak. Ten kliďas je vždycky ten starší. Ten mladší má pořád potřebu se nějakým způsobem prosazovat, snaží se staršího přetrumfnout, ať už v čemkoli. Navíc Vládík jako nejstarší je dokonalá kvočna. Už od batolecího věku.
 Monča 
  • 

Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(13.8.2005 22:09:39)
Monty, ty tvé teorie už mi začínají lézt na nervy. Buď ráda, že máš hodné dítě a nerouhej se, abys taky jednou nepoznala ten očistec s ukřičeným miminem. Věř, že pak všechny teorie a metody jdou do háje.
 Gretchen 


Re: Re: Jen pár poznámek 

(2.8.2005 12:44:08)
Jani,
mluvíš mi z duše,
kdybyste se na mě zeptali v práci, spolupracovníci by vám určitě řekli, že jsem takové "sluníčko", všem okolo nabíjím baterky...mi říkají:-)
A přes to všechno se mi narodil malý uplakánek. Nechat ho vyřvat jsme zkoušeli, ale bylo to šílené pro nás (mých nejdelších 25 min. v životě), tak pro dítě (celý zfialověl a na moment úplně přestal dýchat).

TEN, KDO SI TO NEPROŽIL, TO NIKDY NEPOCHOPÍ, a mám, bohužel, takovou zkušenost, že těm největším kritikům se uřvánek nenarodí, protože život je prostě takový...ironický:-(...někdy bych jim to ze srdce přála, ale nijak si tím nepomůžu...to je hnusný...

Pevně věřím, že mé druhé dítě nám dopřeje trochu více klidu.
G
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(2.8.2005 13:13:03)
Gretchen, ono je to mozno naopak. Ze ti, ktorym sa narodi "uplakanek", prestanu byt kritikmi. ;-)))
 Gretchen 


Re: Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(2.8.2005 19:56:08)
To by byla idylka, jenže ironií osudu právě je, a snad to má i nějaký zvláštní smysl, který dosud nejsem schopna pochopit, že právě těm kritikům se to prostě ve většině případů "nepřihodí", zůstanou stále přesvědčeni, že rodiče uplakánků jsou zkrátka histeričtí, a my s uplakánky se nad to musíme povznést...asi nás to má nějak posílit...snažím se v tom najít něco pozitivního.
Taková je má zkušenost, možná má někdo jinou, ale já neznám chtračku se zaručeným receptem na spokojené dítě a klidnou domácnost, které by se narodilo uřvané didi...
Tak si pořád říkám a opakuji pořád dokola, přej a bude ti přáno, přej a bude ti přáno, přej a bude ti přáno, ...
Své dítě miluji nade vše a stejně tak budu milovat i to druhé, stejně umručené, ..., mazlivé:-)))...

S manželem si děláme legraci, že to druhé budou jistě dvojčata - morouskové, teď jsme nabrali zkušenosti a pak je zúročíme:-)))))
G
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Re: Re: Jen pár poznámek 

(3.8.2005 13:32:59)
Úplně přesně se s tímto názorem stotožňuji
Jinak bych ještě reagovala na přízpěvek myslím od Monty (ale nevím to přesně nerada bych nějak křivdila) - konkrétně to rčení jaká matka, taková dcera a jaký otec takový syn - kdyby byl můj syn po otci, tak bych snad ani nevěděla že nějaký dítě mam. Takže u nás se to absolutně vymyká.A já podle mých rodičů byla bezproblémové dítě, vůbec nebrečela, vyhrála jsem si sama a byla jsem poslušná. Tak opravdu nevím, po kom náš malý je
Upřímně všem přeji, aby jejich děti byly kliďasové a doufám, že pokud budu mít druhé, užiju si trochu "klidu"
Mějte se všechny moc hezky
 Tara 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 17:19:31)
CO, ze by dite bylo takove, jak clovek ocekava?

Kdyz jsem cekala prvni dite, myslela jsem, ze deti spinkaji. V priruckach pisou, ze miminka prospi 20 nebo 16 nebo kolik hodin denne. Rady "kdyz spi dite, ma spat i matka". Zkusenosti matek: "po obede jsem dite ulozila a dve hodiny delala ucetnictvi pro jednu firmu", "studovala jsem po vecerech, kdyz dite spalo". Houby houbicky, dite bylo nespici urvanek, usinalo vecer s nama (pozdeji, nez jsme chteli jit spat my), probouzelo se pred nama, pres den ani tuk.

Od druheho ditka jsem cekala totez, a ejhle, je to klidas.
 Petr Motlíček 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 19:56:35)
No tak nějak. Tedy taky. Není to jen tak.
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(1.8.2005 20:52:56)
S přenosem svých pocitů na dítě zásadně nesouhlasím. Musela bych být psychopat, abych jako reakci způsobila takový řev:-). Určitě má na dítě vliv nálada rodičů a atmosféra jaká kolem něj panuje, ale nelze od ní odvozovat trvalé naložení dítěte, to by ta výchova byla paráda. Všichni negativně naladění rodiče by se nacpali uklidňujícími čajíky nebo léky a děti by byly jako andílci. Určitě jsem docela citlivý člověk a občas se nechám lecčím vykolejit, a taky jsem přemýšlela, jestli to může mít na malou vliv, ale po dlouhých úvahách jsem došla k závěru, že ne. A už určitě jsem nečekala, že budu mít takto ukřičené dítě, naopak. Přesně jak to píšou v knihách - novorozenci přece spí většinu dne! Těhotenství jsem vůbec neprožívala, spíš užívala, na malou se těšila a na poznámky mé mamky, že si tu péči o dítě moc růžově maluju, jsem dělala vtipné poznámky o tom, že já přece nejsem ona, a že to báječně zvládnu.
Jinak už jsem napsala k jinému příspěvku, že od čtvrtka malá přes den spí. A to tak třikrát denně většinou hodinku až dvě :-) a nemusím vůbec uspávat. Prostě ji položím do postýlky, přikreju (to je nezbytné, slastně si zafuní do peřinky a požužlí si ji po tváři)a ona je zticha a do deseti minut sama usíná. Když nespí a nejí, tak většinou opět hlasitě řve, ale je to absolutní rozdíl, protože se probudí usměvavá a vydrží být déle spokojená. A já neudělala nic jinak! Pořád trpělivě zkouším, co by tak mohla chtít:-).
 ram 
  • 

Re: Re: Jen pár poznámek 

(4.8.2005 11:46:38)
Jo, takhle to měl náš malej taky - zhruba v půl roce se mu teprve trochu srovnal spánkovej režim... to byla paráda. A taky řval od malička, pořád musela být akce, nošení v šátku zabralo občas... Budou mu tři, čilej a vzteklej je pořád, a taky krásnej a chytrej a vtipnej :o))) Ale byla a je to zabíračka. Jo, ještě k těm faktorům ovlivňujícím řvavost či neřvavost - taky jsem (boží prostoto) očekávala spící, spokojené a usměvavé miminko.
 Ivana 
  • 

Re: Jen pár poznámek 

(5.8.2005 10:00:11)
Mám druhorozenou dceru (10let), která prodělávala stejné miminkovské období. Nebylo to v tom, že by potřebovala "dozrát", ale ona potřebovala kontakt a hlavně nové a nové informace. Nechat ji v postýlce nebylo vůbec myslitelné, neustále potřebovala cvrkot, aby se něco dělo. Podle lékařů byla hyperaktivní a pouze když se jí budeme věnovat a všechny informace, které vyžaduje, dodáme, vytvoříme plnohodnotného člověka. Což jem poslechla a ono se to vyplatilo. ALE JE TO DŘINA!!! Oproti tomu jsem dnes ráda, že jsem neposlechla rady typu: Nech ji vyřvat. Myslím, že tím bych právě přispěla k její pozdější neuróze.
Nikdo s klidným dítětem si to nedokáže představit. Proto prosím neraďte "Nech ji vyřvat".Má první dcera (20let) byla naprosto zlaté dítě.
Je samozřejmé, že při jakémkoli kontaktu musí být člověk vyrovnaný, sebevědomý a hlavně V POHODĚ (budu-li nervózní, pak mě i pes kousne), ale není to tak, že matka je neurotická a tím i dítě. Ale matky takovýchto dětí jsou už tak vyčerpané a jsou na tom psychicky tak zle, že pokud upadne špendlík, vyskočí jak při bombě. Vím o čem mluvím (píši).

PROTO VŠECHNY PROSÍM V Y D R Ž T E A VŠECHNY V JEJICH OKOLÍ O OBROVSKOU POMOC A PSYCHICKOU PODPORU TĚMTO RODIČŮM.
 Jana 
  • 

Re: Jen pár poznámek- má poznámka 

(26.4.2007 18:36:19)
Cau humoristo, zcela nesouhlasím s tvím názorem, každé dítě je osobnost již od narození. Já mám dvě dcery (16),1. zlatíčko, kam jsme ji položili tam byla, spinkala celé noci,pokakaná až po uši s blaženým výrazem ve tváři, ve škole samé jedničky, trpělivá a klidná. 2. dcera (28 dnů), brečounek, potřebuje hodně pozornosti, hodně energická a zcela neklidná. Kdybych ji tolik nemilovala a nebyla bych po ni opravdu toužila, tak bych vůbec nezvládala ji nyní opečovávat. Já tomu říkám, že každá rodina má v průměru stejné děti, tak o co je jedno hodnější o to druhé více poškádlí.Jsem si jista, že kdybych ve 23. letech měla nejdřív naši druhorozenou, tak jsem na práškách taky. Ovšem nní jako satrší maminka jsem více v klidu a čekám, co budoucnost přinese.
 HENNYS 


Re: Jen pár poznámek 

(27.2.2008 20:38:35)
Monty, já se také připojuji k těm komentářům, že co dítě, to originál a občas se můžeme my rodiče rozkrájet, starat se, nestarat se a dítě brečí a brečí. A můžu být naprosto v pohodě, nabitá energií a dítě řve. Vždyť i ten malej člověk má svoje nálady a má právo být rozmrzelý....Na druhou stranu s tebou ale souhlasím v jedné věci - někdy má dítě opravdu příliš mnoho podnětů a s přílišnou péčí o mimi si člověk může zkomplikovat život, reps. ho komplikuje tomu malýmu. Já 3 měsíce byla živoucím dudlíkem pro malýho, vždy jsem čekala kdy u kojení usne, nechala ho na velké posteli a odplížila se vedle do pokoje. Malej se během 3 hodin budil po 15min, takže já se k němu neustále vracela a kojila, on otevřené oči dokořán, tak my s manželem dítě nosili a čekali na další krmení až ho uspíme, protože on prostě jinak neuměl usnout. Jednoho dne jsem si řekla, že s tím končím, že už u něho nebudu celý večery ležet a že zavedeme hlavně spaní v postýlce. Udělali jsme radikální řez, stáhli bočnici z postýlky, přirazili ji k naší velké posteli, ve 20hod ho naposled nakojím, přendám do postýlky, schovám všechny hračky, hrazdičky, nechám jen přítmí a odcházím. Je to neuvěřitelný, ale malej už pátý den po 10 min vzlykání usne a spí cca 4 hodiny bez jediného probuzení. BYLO TO TAK JEDNODUCHÝ!!!! Dát mu řád, vždy stejný rituál a minimalizovat podněty před a při spaní....;)
 Dana (syn+dcera) 
  • 

Uřvánek 

(1.8.2005 13:36:11)
Musím taky přispěj svojí troškou do mlýna. Syn takhle prořval hodně a hodně nocí, vždy po koupání večer uložen a krásně usnul. Ale přišla 11. hodina večerní a synáček řval a řval - pravidelně tak do 4 hodin do rána. Ať jsme chovali, nechovali, přebalili, dali napít, nakojili - pořád to bylo stejné. Dětská sestra mi radila, abych teda koupala ráno, pak v poledne, pokusila se mu obrátit den a noc - a nic platné. Ve dne byl zlaté dítě - komunikoval, smál se, hrál si - vše v pohodě - vůbec na něm ty prořvané noci nebyly vidět - zato na mně a na manželovi ano. Babičkám a dědečkům jsme dokonce jeho noční řev nahrávali, protože nám vůbec nevěřili, že by takhle mohl vyvádět. No zkrátím to - vydrželo mu to do tří let a pak ze dne na den, resp. z noci na noci jako když utne. Byl klid - chodili jsme se s mužem dívat, jestli je živý a dýchá - tak to pro nás bylo zvláštní a několik týdnů jsme si zvykali (a stále očekávali, že to zase začne), že se můžeme v klidu vyspat. A je to paráda -syn je v pořádku, normální, zdravé dítě, žádné hyperaktivní - prostě naprosto spokojené dítě - jen zkrátka do tří let v noci řval. Držím palečky, aby to u vás tak dlouho netrvalo.
 Zdenka, syn aleš téměř 4 roky 
  • 

Re: Uřvánek 

(1.8.2005 15:00:40)
Syn byl uřvánek -ve dne v noci- přesně do doby, kdy jsme razantně řekli, že když je tma tak se spí a hotovo. žádné krmení, pití chování.....řval asi 4 noci a pak pochopil. ve 4 měsících. od té doby super noci. ve dne toho taky moc nenaspal ale tak nějak jsme zavedli režim a řev ignorovali. dnes ve čtyřech letech ještě po obědě spinká a noci bezva, kdykoli se v noci chce napít, musí se obsloužit sám. Věřte, že po dvou hodinách řevu jsem byla taky v pokušení k němu jít, ale vydržela jsem a vyplatilo se. doporučuji všem vydržet, nesouhlasím s názorem, že se musí dítě při pláči chovat. Pokud je najedené, přebalené, bez teploty a je noc, musí prostě spát. Maminky, které dítě věčně muchlají, pak mají spratky, co jim přerůstaj přes hlavu. Kámoška má syna, co jí v pěti letech schválně čůrá do postele a trhá povlečení, ona mu vysvětlí, že se to nedělá a on jí pošle víte kam.....no strašně mi vyčítala, že syna nechávám řvát, že ona by to nevydržela a teď má smrada, kterého začala mlátit, ale je to pozdě, holka.......
 Lucie,syn8, dcera2m 
  • 

Re: Re: Uřvánek 

(1.8.2005 15:35:51)
Myslím si , že ne všechny děti, které se mazlí musejí být spratci. často se setkávám s opakem - dítě, které má málo tělesných kontaktů s matkou bývá citově chladnější a později (školní věk, puberta) problémovější. Vámi zmiňované příklady "rozmazlených spratků" svědčí spíše o chybějících pravidlech a mantinelech ve výchově. Syna jsme nikdy nenechali dlouho plakat, snažila jsem se do něj vcítit a uspokojit jeho potřeby. Spal poměrně dobře, v noci jsem se držela pravidla moc nemluvit, nerozesmívat dítě, nakrmit za co nejmenšího světla a spát. Ale párkrát se stalo, že byl syn ve dvě v noci vyspalý a chtěl si hrát- tak jsme si pohráli a pak spal do rána.Přiznávám občas jsem byla vynervovaná a unavená, ale vrátilo se mi to v dobrém. A i nyní v 8 letech se rád přitulí a máme velice blízký vztah, je citlivý a empatický. Doufám, že v pubertě ho to nepřejde :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Uřvánek 

(1.8.2005 15:50:55)
Jde o to, čemu říkáš "mazlení". Myslím si, že miminko o nějaké cílené "mazlení" nestojí, maximálně může mít potřebu cítit blízkost matky, ale to je asi tak všechno.
Syn se jako miminko mazlit nechtěl - zřejmě to nepotřeboval nebo ještě neuměl - ale třeba s námi spal od narození v posteli, tudíž blízkost matky mu určitě nechyběla. A byl v klidu. Jakmile začal sám cíleně chtít a zvládat mazlení, bylo to samozřejmě o něčem jiným. Teď ve 2 a 1/2 letech je mazlivej, rád se tulí, objímá, pusinkuje nás... rozhodně mi nepřijde, že by nějak trpěl nedostatkem mazlení v nejútlejším věku, kdy z toho prostě nemá a nemůže mít rozum.
 Lucie,syn8, dcera2m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Uřvánek 

(1.8.2005 16:04:34)
ano, mazlení se vyvíjí podle dítěte. Zprvu mu stačí pouhá blízkost toho svého dospělého a nepotřebuje žádné pitvoření a neustálé dachmání. Mě se také osvědčilo občasné spaní dětí v naší posteli a taková menší masáž (nebo hlazení- nevím jak to popsat) po koupání a samozřejmě chování- dneska jsou na to ideální šátky, ale se synem mi musely stačit ruce). Když byl syn větší a něco se mu stalo, pak pomáhalo pevné obětí.
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Uřvánek 

(3.8.2005 13:41:51)
A jak to máte teď s tou holčičkou?
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Uřvánek 

(1.8.2005 21:07:55)
Děkuji, to je přesně to, co jsem chtěla slyšet, že i z uřvánka může být spokojené dítě :-). V noci naše holčička naštěstí od třetího měsíce neřve, dá se říct, že je dokonce vzorová. Kdyby přidala noční řev, asi bych musela najmout nočního hlídače:-), protože ty první měsíce byly k nepřežití.
 Markéta,2měs.holčička 
  • 

Re: Re: Kdo mi poradí 

(6.3.2006 21:00:41)
Děkuji za tuto rubriku,protože i já jsem se ocitla v situaci,kdy už nevím kudy kam.Moje 2 měsíční holčička,narodila se s nízkou porodní váhou (asi to teď dohání i řevem) neustále vříská.Nevím jestli i vy ostatní to definujete jako pláč,já už tomu říkám neustálý vztek,protože pláče opravdu minimálně spíš když se probudí,ale po většinu dne jenom vříská.Snažím se jí utišit nejdříve přebalením,jídlem,pochováním,zpíváním,houpáním a nevím čím ještě,ale neustále řve.Mám už skoro prasklé bubínky,protože ona nedokáže přestat ani když ji chovám,napíná se a vzteká se až rudne.Když se mi náhodou podaří ji na 3 minuty uklidnit třeba v autosedačce,kdy pozoruje televizi,já si myslím,že můžu jít třeba vyžehlit,najednou jako když praští a zase řve.Nechápu to,protože evidentně jí nic nebolí,je najezená,přebalená a vypadá spokojeně,ale jen na pár minut.Není to postupný pláč,vždy přejde ve vzteklý jekot a já už mám opravdu obavy,že se tím pláčem dokáže i zalknout,protože někdy lapá po dechu nebo vykulí oči a u toho rudne.Přitom je velmi zvláštní,že pokud se mi ji podaří uspat kolem 20 h,spí krásně,budí se tak max.2 x za noc a po nakrmení většinou usne.Podotýkám,že krmíme umělou výživou a než jí nachystám jídlo,tak řve tak,že se pak u pití zalyká.Neblinká,kaká krásně,prdíky jí většinou netrápí,užíváme Nutrilon Omneo.Dokonce mám strach jestli ten její neustálý jekot nemůže být alergie na kravské mléko,ale jiné příznaky než pláč přes den nemá.Má někdo podobné zkušenosti a může mi poradit?Mám s ní jít na vyšetření? Přestane to později? Už opravdu nevím co mám dělat? Snažím se zůstat klidná a usměvavá,ale už mi dochází síly a to je teprve 2 měsíc. Děkuji předem za odpověd. Markéta
 Olga F. 
  • 

Re: Re: Re: Kdo mi poradí 

(7.3.2006 15:28:34)
Ahoj, no moje holčička byla úplně to samé.
Narodila se sice s normální váhou /3250g/ a byla plně kojená do 7 měsíců, ale bylo to fakt strašný - ten začátek - malá chtěla kojit cca co 30 - 60 minut, vpodstatě jakmile jsem ji sundala z prsu řvala...Takže celý den jsem kojila, grgala a přebalovala .... nebylo možné malou vpodstatě ani na chvíli odložit, aby neječela... Nemohla jsem si pomalu ani odskočit na záchod, kolikrát jsem se nestihla ani pořádně najíst.
Krize nastávala kolem 18.00 hodin večer - to opravdu doslova visela na prsech několik hodin, kolem jedné ráno usnula a naštěstí vydržela spát v kuse tak 6-7 hodin. Ten noční spánek byl jediné štěstí, protože jinak bych to asi nevydržela. Toto trvalo přesně 3 měsíce, pak zničeho nic nastal zlom, malá začala vyžadovat kojení pouze po 3-4 hodinách, začala se rozhlížet a zajímat o hračky, vydržela ležet na válendě a nebrečet.
Ty první 3 měsíce jsem fakt záviděla ostatním matkám, jejichž děti byly schopné přes den spát. Pak jsem dala řeč se sousedkou odnaproti, také měla se svými dvěma syny ten problém - kojila co 30 minut, pořád byli vzhůru... Holčička teď má 20 měsíců, syn 3 měsíce - syna jsem očekávala s obavami, nevěděla jsem, jak bych to zvládla, kdyby byl to samé jako dcerka, manžel kvůli tomu dokonce zůstal 10 týdnů po porodu se mnou doma na rodičovské dovolené. Ale obavy byly zbytečné, syn je kliďas od narození. Takže: každé dítě je asi jiné :-).
Pokud máš ale obavy, že by Tvoje dítko mohlo třeba něco bolet, tak určitě zajdi za pediatrem ať dítě pořádně vyšetří - za to nic nedáš a budeš mít aspoň jistotu, že je to opravdu jen "temperament".
S pozdravem Olga F.
 xy 
  • 

Přetažené dítě 

(1.8.2005 15:07:11)
U miminka (nyní 2,5 měsíce) brečícího z přetažení, díky němuž nemůže usnout, se mi moc osvědčila Bachova květová esence oliva.
 dasulika 
  • 

Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 15:30:17)
Podle mého názoru, pokud je mimčo najedený, přebalený, v teple a evidentně ho nic nebolí, a řve v noci, je potřeba nepolevovat a nechat vyřvat, jinak si bude vynucovat přítomnost maminky pořád. Moje mamka, když se jí 16 let po mě narodilo další dítě (se mnou se nemazala), s dítětem spala až do jeho tří let s ním v posteli, vstávala, jakmile zabroukal. Dopadlo to tak, že je z něj v osmi letech docela nazvladatelnej spratek,kterej dokonce jednou v autobuse mamce nafackoval.
 Eva30 


Re: Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 15:37:56)
Tak nevim, ale ja bych malou vyrvavat nenechala. Snad proto, ze ji od mala trapi prdiky a nikdy si nemuzu byt uplne jista, ze ji neco neboli... Rozhodne bych doporucila knizku od J. Prekopove, Kdyz dite nechce spat. Jsou tam dobre tipy, takova stredni cesta.
Sama za sebe muzu jen rict, ze kdyz se mi nedari uspat a prechazi to v krik (stane se to tak max. 1xmesicne), tak vyuzivam satek.
Eva
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 15:52:15)
Dasulinko, ty si fakt myslis, ze je z neho "nezvladatelny spratek", pretoze spal s mamou do 3 rokov a nenechala ho "vyrvat"? To je zaujimava uvaha....
 dasulika 
  • 

Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 17:45:49)
Když vidí, že lítáš jak hadr na koštěti hned, jakmile si zamane a kdykoliv si zamane, stane se z něj rozmazlenec. To samé v noci, kdy se má spát a mimčo je už ve stavu to pochopit a nic mu neschází, tak se zakládá ono vědomí dítěte, že je středem minimálně máminýho světa, a mamka je tu od toho, aby ho poslouchala. Nechci to paušalizovat, ale vidím to doma.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 22:11:43)
Dasulinko,

jen by mě zajímalo, jak zjišťuješ, že mimi opravdu nic neschází, když v noci brečí. Myslíš, že se jeho potřeby skládají z (1) být přebalený, (2) být najedený, (3) být v teple, (4) nic ho netlačí? A co třeba takhle úzkost, vylekání, nepohoda? To už mezi potřeby mimi nepočítáš?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 7:58:10)
Dasulinka, len u toho mimca niekedy tazko rozoznat, ci mu nieco chyba alebo nie..... ale to ti tusim uz dievcata odpovedali.
Ozaj, mas deti?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Přetažené dítě 

(1.8.2005 17:49:34)
Dasuliko, jenže to nidky s jistotou nevíš - jestli dítě nic nebolí.
 dasulika 
  • 

Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 10:40:40)
Já jen říkám svůj názor. Mám tři děti, takže snad vím, o čem mluvím. A co se týče pláče, jak poznat, jestli mu něco je nebo není...každý pláč přece zní trošku jinak. Je poznat, jestli pláče proto, že mu něco je, nebo proto, že zkouší, co rodiče vydrží. Alespoň u nás to poznal i manžel a stejné zkušenosti mají i kamarádky.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 11:25:15)
Aj tak si nemyslim, ze ist k placucemu miminu znamena, ze ho clovek rozmaznava a ze to s nim bude na nevydrzanie.... ale viem, ze su zeny, co taky nazor maju. Asi patris k nim... V kazdom pripade si nemyslim, ze problem tvojho brata spociva prave v tom, ze mama k nemu ako k miminu isla, ked plakal.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 14:05:48)
Samozřejmě že ten problém není v tom, jestli k němu (nebo kterémukoli jinému dítěti) někdo chodí, když pláče. Já spíš vidím riziko v tom, že si dítě prostě zvykne na to, že je mu ve všem vyhověno a začne toho zneužívat. U nás to tak aspoň bylo - ze sestry vyrostl šílený rozmazlený spratek a trvalo to dost dlouho, než se jakž takž srovnala. Kmitala kolem ní celá rodina, vymýšleli první poslední, aby neřvala, dokonce jí dali starej kočár do obýváku a vozili ji v něm! Řvala stejně.
Sorry, ale já si fakt nemyslím, že by mimino mělo nějaké extra sofistikované nároky a potřeby. OK, může řvát proto, že chce matku, ale k tomu mu přece musí stačit umístit ho do šátku/klokanky nebo si třeba jenom lehnout na postel vedle něj, nemusím kvůli tomu vymýšlet kejkle, který stejně nemůže pochopit a ocenit. Syn byl se mnou v podstatě pořád, třeba jsem ho položila přes den do naší postele, lehla si k němu a četla si, v noci se mnou spal, a protože jsme bydleli v mrňavý garsonce, bylo téměř nemožný, aby o mě nevěděl. Že při dítěti nevyluxujete nebo neumejete nádobí - no a co, tak to nebude, dítěti je to fuk. Syna jsem nenechávala samotnýho, protože si myslím, že hodně malý dítě matku potřebuje vnímat a cítit její blízkost, ale ani ve snu by mě nenapadlo dělat mu nějaké opičky, protože bych ho tím akorát rozčilovala a dráždila jeho nervovou soustavu, která na to není zralá.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 14:19:41)
To je pravda, ze dieta si zvykne na drncanie v kociku a podobne... Ale su deti, ktore su menej narocne a take, ktore su narocne viac. A takisto zavisi od mamy. Niektorym vadi viac, ze su stale pri detoch, inym nie.
Stale si vsak myslim, ze "rozmazleny fracek" nemoze byt ziadne mimino, nech ho vozia v kociku a robia s nim opicky cely den. Rozmaznanost je v niecom inom... a je sposobena niecim inym.
 misa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 20:14:50)
No dobre, ale jak u malinkeho miminka poznas, ze "zkousi, co rodice vydrzi", a ne trebas, ze je mu smutno? Ano, place jinak z bolesti a jinak z hladu, ale co ty ostatni druhy place, jsi si jista, ze je interpretujes spravne? Samozrejme je neco jineho, kdyz pulrocni dite fnuka, protoze neco chce, a nasledne se rozkrici vzteky... Ale nejsem si tak moc jista, jestli se primerenou pozornosti a pouhym respektovanim jeho pocitu da male dite "rozmazlit".
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 20:27:14)
Míšo, jak máš staré dítě? Já považuju půlroční dítě za malý miminko, který se těžko něčeho dožaduje a následně se rozeřve...Já mám dítě jednáctiměsíční a ještě jsem nikdy neměla pocit, že si něco vyřvává, to je asi brzo, ne? Pak mám ještě sedmiletýho a ten si teda dupal a vyřvával, ale mnohem později....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(2.8.2005 20:31:02)
Dobře, ale jak mu může být smutno, když je matka u něj? Já nemluvila o případech, kdy je dítě v postýlce v jiný místnosti - tohle bych třeba zas já nikdy neudělala, protože to dítě je 9 měsíců v děloze matky a myslím, že přibližně stejnou dobu po narození potřebuje k tomu, aby se vyrovnalo a zvyklo si na to, že je "samostatná jednotka" - ale o tom, že když mimino řve přestože je s matkou, tak podle mého názoru nemá smysl dělat mu opičky, že ho to spíš ještě víc vynervuje.
Psala jsem to už v úplně prvním příspěvku - nevystavovala jsem syna žádným podnětům, které by ho mohly "frustrovat". Skutečně si nemyslím, že novorozenec nebo kojenec mladší 3 měsíců potřebuje nějaký kolotoče nad postýlku, chrastítka, zvukový hračky apod., jsou to pro něj cizí, neznámý věci a může z nich mít strach. Může mít strach z čehokoli, třeba jenom z barvy vašich závěsů doma, akorát vám to neumí říct. A pokud má strach, kdo mu dodá pocit klidu a bezpečí? MATKA. Bude-li z ní ten klid a bezpečí (a ne vynervovanost a neklid) cítit...
 *Lilka* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(6.8.2005 17:07:11)
Monty, nemůžu s tebou souhlasit. Můj syn má 2 měsíce a kdybych ho "nerušila" kolotočem, hrazdičkou, štěrchátkama a nemluvila na něj, tak rozhodně nikde sám ležet nebude. Potřebuje slyšet můj hlas nebo vidět barvy, hračky a ne že dítě nemůže vnímat podněty. Začal je vnímat hodně brzo a potřebuje stále pozornost. Je to naše živé někdy hodně zuřivé miminko, ale já ho miluji, takového jaký je. Každý z nás je jiný a i děti jsou jiné. Když pláče, někdy se vyloženě vzteká, tak ho chvíli nechám, ale proč ho nechat řvát hodiny? Chce být u mámy a to je přece to nejkrášnější, co nás může potkat, jednoho dne na to budeme nostalgicky vzpomínat, až jim budou 20 a stotva nám dají pusu :-)

Taky nám docela pláče, v kočáře nechce vůbec být a ležet doma jen tak vydrží chviličku, pořád potřebuje pozorznost. Zpívání, mluvení...je prostě hodně živé dítě. Někdy už je to fakt na nervy, když řve celý den a bříško ho netrápí. Je hodně unavený, protože přes den skoro nespí, usne a za 10 min je vzhůru. Snad se to časem zlepší.

Všem maminkám se řvounkama a vzteklounkama držím pěstičky, ať je to brzy za nima a děťátka jsou spokojená a vystačí si chvilku sama a těm, co to neznají, tak, ať neradí, protože to můžou jen ty, co ví o čem mluví. Nemyslím to nijak zle, ale je to pravda.
 Jana-Kuba13,Barča9,Davča4měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přetažené dítě 

(16.9.2005 14:47:21)
Mám tři děti o prvních dvou jsem nevěděla,že je mám a maličkej si vyžaduje pozornost každou chvíli,ve dne toho moc nenaspí,ale v noci to jde,máme jedno krmení kolem čtvrté hodiny.Někdy mi taky ujíždí nervy ,když se chci aspoň v klidu najíst ,ale říkám si jak dlouho to bude ještě trvat,to nejkrásnější období nám uteče jako voda a zůstanou jen vzpomínky na to jak to bylo krásné.Užívejte si maminy miminek a nenechte je plakat ať vás to později nemrzí.
 Théra 
  • 

Re: Přetažené dítě 

(11.7.2007 8:59:51)
Děkuji za radu.
Máme stejný problém, taky křičí jak siréna, když je přetažená a nemůže usnout. Zdědila to po manželovi.
Zkoušela jsem i starou metodu našich babiček a to trochu medíku na dudlík, ale rychle si na to zvykla a už to nezabírá. A taky ty zuby, jak by vypadaly.
Snad Vaše rada pomůže a nebo budem muset vydržet, než příjde na to, jak usnou i bez řvaní. Manželovi to trvalo do jeho tří let.
 Eva30 


drzte se :) 

(1.8.2005 15:48:09)
Nase mala ze zacatku taky vic plakala a ted se od ni skoro nemuzu hnout, ale rozhodne to nebylo tak zle :) Rozhodne Ti drzim palce a preju dost sil, abys malou uhajila. Myslim, ze vyrvani nic neresi a jen to kazi duveru v rodice. Mozna jsi necetla knizku od J. Prekopove, Kdyz dite nechce spat. Rozhodne ji doporucuji. Je tam par tipu, ktere bys jeste ted mohla vyuzit.
Preju spoustu prijemnych chvil s malou :)
Evka s Adelkou (7 a 1/2M)
 Eva30 


drzte se :) 

(1.8.2005 15:48:25)
Nase mala ze zacatku taky vic plakala a ted se od ni skoro nemuzu hnout, ale rozhodne to nebylo tak zle :) Rozhodne Ti drzim palce a preju dost sil, abys malou uhajila. Myslim, ze vyrvani nic neresi a jen to kazi duveru v rodice. Mozna jsi necetla knizku od J. Prekopove, Kdyz dite nechce spat. Rozhodne ji doporucuji. Je tam par tipu, ktere bys jeste ted mohla vyuzit.
Preju spoustu prijemnych chvil s malou :)
Evka s Adelkou (7 a 1/2M)
 Lucie,syn8, dcera2m 
  • 

klid a vydržet! 

(1.8.2005 15:54:54)
řekla bych, že je to, jestli dítě hodně řve, jednak dano jeho temperamentem, momentálním stavem (známé prdíky, zuby,...), přiměřeností podnětůa také psychikou matky. Jistě se všechny snažíme své dítě dobře vychovat, a pravděpodobně se to i podaří. I já jsem prý měla být hysterické uřvané, ale současně i velice veselé a usměvavé dítě. Mojí matce na můj řev, kdy jsem už modrala, lékař doporučil rohypnol. Tedy aby bylo jasno ne pro ni, ale pro mne coby roční mimino. Máma mi ho naštěstí nedal a ze mně je pravděpodobně normální psychicky vyrovnaný jedinec. Tak tedy berme ty své prcky takové jací jsou a ať si sousedé a kolemjdoucí myslí o nás a naší řvoucí ratolesti, co chtějí.
 Michaela, dcera Lucinka 2,5 roku  
  • 

Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 16:22:07)
Milé maminy, to co zde píšete skoro vůbec neznám. Za celých 2,5 roku, jsem měla 2 noci, kdy jsem se nevyspala. Od narození, měla dceruška a má stejný režim, na který si musela zvyknout. Pravidelné krmení, koupání ve stejnou dobu, v půl 7 večer jsem koupala, ve 3/4 na 7 krmila a v 7 už byla v postýlce. Jasně, že kolikrát zkoušela si to vyřvat, ale vydržela jsem, nechala ji vyřvat, až usnula. Od 2 let spí ve svém pokojíčku na posteli, sama, se zavřenými dveřmi a ve tmě. Je to asi hodně o výchově a její důslednosti. Čím víc člověk dovolí, tak tím víc toho naši drobečkové využijí. Jsou už pěkně "vyčůraní" od malinka. Zkouší, co si můžou dovolit, kam až sahají hranice. Vidím to i teď na Lucince, když jsem v práci od 9 měsíců chodím do práce - recepční - poloviční úvazek 12 hod. směny denní,noční.. Když jsem v práci a tedy úlohu maminky zastává tatínek, který je ke své dcerušce měkký, povolí skoro vše, tak vidím, nebo z následného vyprávění slyším, jak si tatínka obtáčí kolem prstu. Tatínek se už také snaží o přísnější režím, ale dceruška si hůř zvyká. Např. když jsem na noční, večer koupe tatínek, krmí a ukládá do postele. Lucka se snaží dobu spánku jakkoliv oddálit, poté si zkusí zařvat, chtěla by k tatínkovi do ložnice.. Většinou jí to projde.. Jakmile ukládám do postele já, muž je v práci, tak si to milá vyčůraná Lucinka nedovolí, dá mi pusu na dobrou noc, zeptá se, zda jdu také spát, řekne mi dobrou noc, otočí se na bok a v momentě spí. Nemám s ní jediný problém.
 ZuziP 
  • 

Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 16:38:18)
Ano, aj ja som si myslela, aky mam skvely pristup, kym sme mali len starsieho syna. Zaspavanie bez problemov, spanie bez problemov, vzdy sme sa dohodli a z dohod neustupili. Mysleli sme si, ze mame patent na vychovu :-))))
Az kym sa nam nenarodil druhy syn, na ktoreho vobec neplatia grify ako na toho prveho... vela mi to dalo a dnes si robime zo seba s manzelom prcu, ze ako sme boli presvedceni, ze kludna natura a bezproblemovost je cisto nasa zasluha. Haha!! U druheho je vsetko vydrete a tvrdo. Ma ine potreby a ine prejavy. Ma inu potrebu spanku a inu potrebu nasej blizkosti. Ma ine zaujmy....

Takze Michaelo, blahozelam k bezproblemovej dcerke, to je pohoda. A ked budes mat druhe ditko, nech je take iste... aj ked, ma to svoje caro, mat deti diametralne odlisne. Apropo, nasa psychologicka nam povedala, ze normalnym dietatom je nase druhe dieta, vraj nech si to uzijeme :-))))
 Ori, 3 děti 


Re: Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 18:06:53)
Mě uklidňuje to, že jak jsem se dověděla od dětských psychologů - každý rodič má takové dítě, jaké si zaslouží, resp. jaké je schopný zvládnout:-)). Takže nic proti rodičům bezproblémových dětí, ale vždycky když už fakt nevím kudykam a veškeré výchovné grify na synka selhávají, říkám si tuto pravdu a doufám že druhé dítě bude méně náročné, nebo už budu vědět jak na něj (skutečnost bude určitě jiná:-)))).
 Lucie,syn8, dcera2m 
  • 

Re: a já raději trochu rozmazluji 

(1.8.2005 17:41:28)
moje děti nemají nijak přísný režim- když se to hodí jdou spát dříve, jindy později. malá někdy usíná v kočárku (vždyt je večer tak hezky), někdy v postýlce, jindy v naší posteli. A když náhodou nemůže usnout, tak ji ještě beru zpátky k nám a zkusíme to později. A syn teď o prázdninách jde často později než já s manželem- ale vždy v tolik v kolik mu řekneme. Nikdy jsem toho, že nemáme pevný "jízdní řád" nelitovala, naopak syn se velmi snadno přizpůsobí jiným podmínkám - např u moře dodržuje siestu a spí a večer je vzhůru klidně do 12 a usne kdekoliv u známých a pod.
Nejsem zastánce "vyřvání", ale někdy nic nepomáhá, tak se člověk nesmí nervovat a holt dítě brečí.
 Michaela, Lucinka 2,5 roku 
  • 

Re: Re: a já raději trochu rozmazluji 

(1.8.2005 17:52:35)
Neříkám, že teď, když už je starší, tak chodí spát pravidelně v 7. Pokud jsme někde na výletě, nebo na zahradě grilujeme, je hezky, tak proč ne jí to trošku pošoupnout, nejsem vůbec proti, ale nesmí se nic přehánět, aby se z toho stalo pravidlo. Drobeček velice rychle se přizpůsobí tomu novému a pak to vyžaduje. Např. v červnu jsem s Lucíkem letěla na dovolenou na Lefkádu, bylo krásně, večerní procházky atd.. neměly chybu. Pravidelně jsem se po dobu dovolené vracela až kolem 23 hodiny.. Lucinka mi pak ještě řekla, když jsem jí oznámila, že se půjde vykoupat a spát.. Mámo, čas.. To už ale po 23 hodině měla smůlu. Po návratu domů, ji nějakou dobu trvalo, než si přivykla na pravidelný režim, asi týden.. Ale teď, pokud chci udělat vyjímku, tak chci, aby v 22 hod. spala. Pak si jdu sednout na zahrádku a třeba pokračujeme v zajeté zábavě. Hlídačku mám u sebe, tak slyším, kdyby plakala, něco potřebovala atd.
 Federika 


Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 18:27:53)
Milá Michaelo, nesouhlasím s tebou, skoro bych řekla, že to vůbec o výchově není, že ta výchova se na dítěti zas tak moc nepodepíše....Nekamenujte mě...Mám jedno dítě strašně náročný, občas nezvladatelný, afektivní záchvaty dodnes, po návštěvách psycholgů a psychiatrů doporučena jedině medikamentozní léčba, což zatím odmítám...
Druhé dítě je andílek,chová se zhruba tak, jak popisuješ u své dcery, ve vlastním pokoji by vpodstatě mohl spát už dnes, ve svých jedenácti měsících...
Každé dítě má nějaký svůj emoční temperament, ty ho sice můžeš usměrňovat, ale výchova tady největší roli nehraje...Tohle většinou tvrdí matky nebo rodiče dětí, které se vychovávají vpodstatě samy....
 MichaelaU 


Re: Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 18:42:33)
Nevím, je mi jasné, že každé dítě je jiné. Až budu mít druhé, třeba také změním názor. Jen nejsem zastáncem toho, aby si dítě udělalo z rodičů otroka a já doma nic neudělala, aby si nedokázala hrát sama a já jí musela pořád chovat. Uvidíme, u druhého drobečka. Spát sama v pokojíčku, mohla už dalo by se říct od narození, jen jsme si říkali s manželem, že nám tam bude v ložnici strašně smutno atd.. I teď mi tam kočička chybí, ale už to jinak nejde.
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 20:18:39)
Mila Michaelo.
Take si nemyslim, ze je to ve vychove. Moje mala plakala jen prvni 3 mesice, protoze mela prdiky. Od te doby spinka jako andilek. Taky ma od narozeni rezim, ale podle potreb jejich a cele rodiny se meni a prizpusobuje. Nespi ve svem pokoji, samotnou bych ji proste zatim nenechala. Ma svou postylku vedle me a nijak to nezneuziva. Spi v noci i po obede. Hraje si sama, nemusim ji asistovat, je neobycejne bystra, sikovna a perfektne mluvi. Takze tim chci jen rict, ze jina pece nez ta tva nemusi znamenat rozmazlovani. A jeste chci rict, ze ja jsem s malou doma od narozeni, neodesla jsem do prace a ani se v brzke dobe nechystam, kdyz to jde, uzivam si jeji nejkrasnejsi roky a pracujeme na druhem detatku...Neber to jako nejakou kritiku, jen je to muj nazor a ma zkusenost.
 Slavka (tri kluci 18,10 let a 4mesice) 
  • 

Re: Maminky, chce to nerozmazlovat!!!! 

(1.8.2005 21:23:27)
Mozna, ze problemy prijdou pozdeji, zatim je vasi dcerce jen 2,5, nevite, jaka bude. Blizkost matky a privinuti ditete, kdyz place, nepovazuji za rozmazlovani, IMHO male miminko se ani rozmazlit neda. Rozmazlit muzu decko, co uz ma rozum, ja mu davam obed, ale ono si vydupe, ze chce misto toho bonbony a ja ustoupim...
Takove deti v kojeneckych ustavech by musely byt podle vaseho nazoru vzorne vychovane, protoze je tam rozhodne nikdo nerozmazluje a proto v podstate ani moc neplacou, protoze rezignovaly a vedi, ze stejne nikdo neprijde. Jsou to smutna stvorenicka bez lasky. Male miminko se potrebuje ujistit, ze jeho lide jsou u nej, nesnese vetsinou osameni, pokud nespi. Cele tehotenstvi stravilo u maminky v brisku a jeji blizkost je pro nej dulezita.
 Jana,1 dítě 
  • 

Re: Je zbytečné se přít............. 

(17.9.2007 10:57:10)
Milé maminky,jsem velmi ráda,že existují takové debaty,protože si ráda přečtu názory jiných maminek,nicméně se většinou řídím podle sebe.Můj názor je,že úplně každé miminko je jiná osobnost a potřebuje něco jiného a každá normální maminka ví co je pro její dítě dobré.Co platí pro 10.nemusí platit pro 11-tého.Ve skoro každém příspěvku jsem našla kousíček toho co zabírá i na mého chlapečka,nicméně bych si to musela složit jako puzzle.Myslím si,že je zbytečné se hádat co ano a co ne,protože každý byť už malý človíček je originál a to je přece fajn,ne?
 Dooly. 


a co hlad? 

(1.8.2005 20:05:08)
Ahoj,
nepročetla jsem všechny reakce,tak se možná budu opakovat.
Chtěla jsem se zeptat,jestli je Tvoje malá plně kojená?Syn mi takto plakal od 3m do 6m,v kočárku.Kojila jsem přesně jako ty - často,hodně,kdykoliv.Ale syn po 1/2hodince - hodince v kočáku řval jako tur.Mám několik více či méně úsměvných příhod s kolemjdoucími..A v 6m jako když utne.Začaly příkrmy a byl klid.Od té doby nevěřím na to,že slabé mléko neexistuje.Myslím,že existuje,nebo prostě některým dětem nestačí.Syn je i ted abnormalni jedlik oproti ostatnim detem.Kromě toho období 3m kdy takto řádil byl a je moc hodný,spí celé noci,nepláče,nevzteká se.Přeji Ti opravdu upřímně taky takové zlaté dítě,aby sis konečně odpočala..Snad takové období přijde brzy,protože vím,jak vyčerpávající byly i ty "pouhéů 3m.
Dooly
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: a co hlad? 

(1.8.2005 20:37:26)
Ahoj,
neopakuješ se. Malá je plně kojená a taky mě napadlo, že má hlad, takže jsme několikrát měřili u dětské doktorky, kolik najednou vypila. Bylo to úplně vzorové a přibírala podle tabulek. Plín počůrala spoustu, kakala hodně a pravidelně, takže jsme došli k závěru, že jídlem to nebude. Na příkrmy se ale určitě moc těším. Jinak sama tomu nemůžu uvěřit, ale článek jsem napsala ve středu a od čtvrtka se stal zázrak a malá přes den spí. A to tak třikrát denně většinou hodinku až dvě :-) a nemusím vůbec uspávat. Prostě ji položím do postýlky, přikreju (to je nezbytné, slastně si zafuní do peřinky a požužlí si ji po tváři)a ona je zticha a do deseti minut sama usíná. Když nespí a nejí, tak většinou opět hlasitě řve, ale je to absolutní rozdíl, protože se probudí usměvavá a vydrží být déle spokojená. Takže už to není vůbec taková beznaděj:-).
 Dooly. 


Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 20:51:06)
Tak to je super!Gratuluju!

Jen..my taky u Mudr.měřili a vážili před a po pití.A přírustky měl až až..jenže ono to asi není všechno.Prostě jsem dnes přesvědčená,že měl hlad.Jednou se nám totiž stalo (v 9m) že jsme šli z města,u sebe neměli jídlo(byla zima,takže kojit jsme venku nechtěla) a malej se probudil a spustil tím samým pláčem.Ten "druh" teď už poznám...a doma dostal rohlík a bylo ticho.Nyní sní k obědu plný talíř polévky,k večeři 280ml husté kaše na lžičku apod..Opravdu hodně jí a přibírá méně než dříve-hodně běhá a taky má asi rychlé spalování.A s tím koijením je to u něj asi jako by mi někdo dával jen cornflakes -nutričně vyhovují,na chvilku zasytí a pak bych řvala hlady:-))

Doba příkrmů se vám blíží,takže držím palečky,ať je vše už jen a jen v pohodě.(syn si při své "první lžičce" vehementně přidržoval mou ruku,abych si to nerozmyslela) Dnes si jen občas říkám,jestli mi ten křik stál za pocit,že jsem do 6m plně kojila.Mmchd,kojím stále..
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:02:30)
Jsem taky moc zvědavá na první lžičku a jestli to bude u nás stejné, určitě mě zamrzí, že jsem nepřikrmovala dříve. Malá labuží i vitamín D, co jí kápnu každý den do pusinky, a přidržuje lahvičku u pusinky:-). Oba jsme s manželem žrouti a s těmi cornflakes je to přesné:-).
 Dooly. 


Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:05:25)
Jo jo,vitamin D mu taky mooc šmakoval:-) A teď i Zyrtec,kt.prý ostatní děti nesnáší.On se směje jen vidí lahvičku a když mu necham pak ještě ožužlávat lžičku,je blahem bez sebe:-)

Tedy,tak to mi pak nepiš,jaká byla první lžička a jestli je s příkrmy líp.Jsem moc zvědavá a držím palečky.Kolikátého má malá 6m?
 Dooly. 


Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:11:25)
Jo,jo, taky jsme oba s manželem příšerný žrouti,takže chudák kluk má po kom být..

Známý mi vyprávěl,jak jeho žena kojila x-krát a prcek furt křičel..a přitom množstevně měla mléka hodně.Natrefili na lékařku,kt.řekla,ať odstříká a mléko přinese.Pak ho někam poslala a výsledek byl - přikrmujte,vaše mlíko je jen voda.
Když mi to vyprávěl,byla jsem těhu,absolvovala jsem kurs a "věděla",že to je blud,že slabé mlíko neexistuje.No,člověk míní,život...:-)
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:13:56)
Určitě napíšu oslavnou ódu, jestli řev s příkrmy ustane:-). Malá bude mít šest měsíců 7. srpna. Takže už se to nezadržitelně blíží. Asi ani nedospím, ale musím vydržet alespoň do víkendu, protože chci začít s poledním jídlem (aspoň se to všude uvádí jako správné, i když asi to nesmím tak prožívat, to by člověk musel mít na krmení dětí VŠ), a manžel, který chodí do práce, chce samozřejmě vidět první lžičku zahučet do naší křiklounky osobně (veškerý nový materiál k ochutnání komentuje srandovními šklebíky). Kdybych to věděla, tak už to udělám tento víkend.
 Dooly. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:25:46)
Macerno,to už je blízko!Super!


Federiko,tak to jsem ráda,že nejsem jediná,kdo takové dítě má.Známá s nejedlíkem nemohla uvěřit,že můj syn v 7m spráskal ke sváče 2jablka a banán.Nedávno u ní snědl 2 jogurty a smutně prohlásil "neníí".Takže už věří:-) a že leckdy stačí 1 jogurt ke svačině i dospělé ženské? Haha..u nás ne!:-)

A řekněte,kdo z vás by nebyl vzteklý,kdyby měl hlad?
 Alča+3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(5.8.2005 17:24:16)
Tak teď, když jsem četla tvůj příspěvek, tak mám pocit, že jsem to psala já o našem dítku. Mám třetí dítko. Bude mít sedm měsíců. Zatím jsem taky jen plně kojila. Ale už 3 týdny dáváme příkrmy. Musím říct, že se to vůnec nezlepšilo. Jeho histeráky jsou stále stejné a ani intenzita pláče se nezmírnila. Takže u nás příkrmy nezabrali. Chvílemi si s tím jančidlem nevím rady a to jsme na něj čtyři. Manža pomáhá jak může a i mé dvě děti 9 a 11 let se starají, jak můžou. A stejně si připadám, jak totálně vyždímaný hadr.Celý den lýtám kolem prcka a ty další dvě děti už moc nestíhám. Jsem z toho nervozní a je mi jich líto, ale co naděláme. Snad se to časem zlepší.A názory typu, že se to dá vychovat , tak na to jsem věřila, ale u tohodle dítka to opravdu nejse. Vyřvání nepomáhá. Je to pak ještě horší.Takže všem přeji hodně sil a hlavně pevné nervy.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:16:40)
Já chci jen potvrdit: existujou žravé děti...Mám dva kluky, sama jsem celkem drobná, ale z manželovy strany byly všechny děti do roka otesánci. Já po všech snahách nebyla shcopná kluky kojit, když to přeženu, měla jsem je u prsa permanentně a pořád řvali hlady....Ve dvou měsících pili 180 a když jsem se s tím druhým dostala do nemocnici kvůli bronchiolitidě a po týdnu na infůzích jsem mu směla dát jen 2O ml po 3 až 4 hodinách, mohl se zbláznit. Postupně mi dovolili jít až na 110, ale dávat mu víc mi nebylo doporučováno. Jak jsem jim měla vysvětlit, že mám otesánky, kteří jedli vždycky víc než ostattní děti?
Denisovi je dneska 11 měsíců, je to zlatíčko, ale běda, jak nedostane pořádně najíst. Dokáže toho zpucnout neuvěřitelný množství. Snažím se to omezovat, ale jde to těžko, nesmí ani nikoho vidět jíst, jinak vykulí oči a šílenou rychlostí leze k dotyčnému....
Přesně takhle se chovali i táta, sourozenci táty, bratranci....Od roka se to postupně zmírňovalo...
Takže já věřím tomu, že některé děti můžou řvát třeba jen hlady....
Takže j
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:25:16)
a navíc, přikrmovat jsem začala v pěti měsících...Dávala jsem hippy, rýžovou nemléčnou kaši. Pomalu začínat k obědu jednou lžičkou...hmmm, nádhera, sežral by mi ruku..( pardon) . Snědl hned půlku skleničky, zbytek jsem násilím odtrhla..
Prostě nejsou všechny děti stejné, k nám se někdy chodí podívat kamarádky s " nejedlíkama" a žasnou" moje děti mají v sobě jídlo během několika minut a ještě je jim to vždycky málo....
 Dooly. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:31:11)
Federiko,musím se jen smát,jak popisuješ první lžičku.Jako bys seděla u nás!Dala jsem mrkvové pyré od Hippu a přečetla si,že napoprvé jen 6 lžiček a přidávat každý den po jedné.Ale druhý den jsme měli půl skleničky a další den celou.Dodržovala jsem ale HA výživu..a osvědčila se mi navečer rýžová krupička od Nestlé(žlutý pytlík s myškou - stojí 1/2 co kaše,ale když jsem je vysypala vedle sebe,vypadalo to úplně stejně)S kaší jsme začali asi 14dní po první lžičce.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:39:12)
taky jsem dávala rýžovou krupičku Nestlé, nemléčnou...Teď dávám už třetí den na noc jen mlíko, protože toho sní za celý den dost a měla jsem pocit, že bych měla trochu omezit to tloustnutí...Zatím spí dobře, celou noc jako předtím....
Hypoalergenní stravu jsem musela dodržovat, ale jsem si jistá, že některé děti jsou zkrátka na příkrmy připravené dřív. Denis měl v šesti měsících devět kilo a zkrátka větší potřebu...
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:34:46)
Tím by se to krásně vysvětlilo, ale budu si připadat jako paličatá zlá osoba, protože moje maminka mi pořád tvrdila, že má určitě hlad. Já si prostě myslela, že když řvala už od začátku, a po každém kojení vypadala jako "zdrogovaná", měla nepřítomný pohled, blažený výraz, a z pusinky jí utíkalo opravdu viditelně husté mlíčko, vůbec ne vodička, tak že má dost. Já se cpala jak nezavřená 31 procentní smetanou, jedla tvarohy ze smetanou, maso,jogurty, prokládala to ovocem, zeleninou, celozrznnými obilovinami, prostě jsem to prožívala. No uvidím, u druhého se určitě poučím, jenže dát mu hned lahvičku, když mám prsa nalitá k prasknutí, a podpora kojení je teď prostě obrovská...
 Beruška9 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:38:36)
Macerno, asi bych na Tvém místě nečekala ještě týden, týden sem a tam, to už je jedno...a týden jsi tuším přenášela, psala jsi to? Nakrmila bych ji na zkoušku už zítra...hodně zdaru a klidné dítě...
 Dooly. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:41:39)
Macerno a co zkusit dát prso a pak ještě nabídnout lahvičku?A můžeš si přesně změřit kolik vypije.Ale teď už ti taky nemusí lahvičku vzít.Viky v tom půl roce nepochopil co s ní(do té doby nemlě ani čaj),tak dostal hned hrnek - Tommee Tipee a z toho pije dodnes.Pochopil po jednom dni..

Je pravda,že propagace kojení je dnes obrovská.I já si s odstupem říkám,že jsem byla dost "chycená". A lituju mamky,kt.kojit nemohou.Ty si v současné době msuí připadat hrozně.

No,uvidíte..třeba to je papáním,třeba ne.

Mějte se krásně,dobrou.

Dooly
 Beruška9 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 21:46:21)
Macerno a zkoušela jsi to "přední mlíko" vodnatější a sladší, které více nadýmá před kojením odstříkat a dávat jen to "zadní" - tučnější?
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(1.8.2005 22:10:11)
To jsem nezkoušela. Neměla by žízeň?
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a co hlad? 

(3.8.2005 14:10:42)
Přesně jsi to vystihla, já musela po deseti dnech přestat kojit a několikrát jsem to obrečela, že je malej chudák, protože nebude mít mateřské mléko
 Martina, okres Louny 


Re: Re: Re: a co hlad? 

(9.8.2005 22:39:32)
ahojky, dcera (ted 3,5 roku) se narodila jako nedonošená ve 36. týdnů, těhotenství probíhalo bezproblémově, a taky první tři měsíce stále brečela ať byla nakojená, přebalená, i na ruce když jsem ji chovala, přibírala dobře u dr. jsme měřili kolik vypije, prý vpohodě a není potřeba přikrmovat. Prostě první tři měsíce to byla hrůza, vůbec jsem nevěděla co s ní mám dělat. Až jsem začala od třetího měsíce přikrmovat mlékem OMNEO začalo se to zlepšovat a jakmile jsem přestala kojit a dávat jen omneo o hodně se to zlepšilo a od čtvrtýho měsíce byla o hodně klidnější a spala téměř až do rána. Tak si myslím, že ji to moje mléko asi nesedělo (samozřejmě jsem se snažila jíst zdravě, vydatně a nejíst co by ji mohlo vadit) Od dr. jsme měli kapičky na prdíky a protože pořád plakala i nějaké jiné léky na podporu trávení, které se dávali půl hodiny před jídlem. A protože jsem přestala kojit, tak jsme začali mimo OMNEA i přikrmovat už od 4 měsíce a potom s jídlem žádný problém nebyl, snědla všechno co dostala a od půl roku spala celou noc bez jídla až ráno do šesti.
A druhá dcera - ted 5 měsíců - byla úplně klidné mimi, nakojila jsem ji, přebalila a spinkala a když nespala, tak v klidu ležela v postýlce a koukala. Ted už vyžaduje více pozornosti, ale celkově je hodnější než byla ta první. Myslím si, že když nic jiného nezabírá, tak bych zkusila přikrmit mlékem (nějakým kvalitním) a uvidíte ..... (taky jsem si říkala, jak budu kojit minimálně půl roku - rok, ale asi to vždycky není to nejlepší). Martina
 Slavka (tri kluci 18,10 let a 4mesice) 
  • 

deti nejsou stroje 

(1.8.2005 21:34:22)
Z vlastni zkusenosti vim, ze kazde dite je jine. Jak tu procitam prispevky, spousta lidi tu propaguje nazory, ktere jsou sice pohodle pro matku, ale je otazka, nakolik prospivaji diteti. Jiste je treba, aby matka byla v takovem fyzickem a psychickem stavu, aby byla schopna peci o dite zvladnout...ale kvuli tomu organizovat vychovu jako vojencky vycvik, jak by se to libilo vam dospelym, kdyby po vas nekdo chtel to, co chcete po svych detech?
Ja jsem vsechny tri kluky nosila v klokance, ted toho nejmensiho i v satku a to se mi osvedcilo. Ackoli maji ruzne povahy a chovali se odlisne, jinak spali a jedli, jinak se projevovali, tak musim rict, ze noseni pomahalo u vsech tri. Ve chvili, kdy jsem byla takto blizko, vetsinou usnuli. A na ta zada to neni tak strasne, clovek si zvykne. S nejstarsim jsem v roce a pul na zadech procestovala cele Slovensko, ve dvou jsem s nim sla 50km ze Slap az domu...jen tak na prochazku.
Muj nejmladsi by taky kricel, kdybych ho nechala lezet. V posteli ve dne neusne, ale musim rict, ze krome noseni mi hodne pomaha latkova houpacka, ve ktere usne i pres den. Zrejme je to i tim, ze se v ni citi v bezpeci, protoze je tou latkou dost obklopeny. Vsimla jsem si, ze deti nerady spi na velke posteli, pokud u nich neni nekdo z rodicu, nebo vubec nekde, kde maji moc volneho prostoru, ve kterem se zjevne boji. V usinani nam pomaha i plina pres oblicej, maly si ji stahne a zmoula, nez usne.
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: deti nejsou stroje 

(1.8.2005 21:45:19)
S nošením určitě souhlasím, i když malá měla absolutní výkyvy. Byly dny, kdy babyvak milovala a usínala po pár zadrncáních, jindy to bylo jako červený šátek na býka. Řev, zmítání, a zase řev a zmítání. Šíleným způsobem se zpotila a ten vyčítavý pohled z několika cm byl dost deprimující. Já mám nevýhodu, že na záda trpím od puberty, jsem vysoká a mám špatné držení těla (a to jsem cvičila a pecivál nejsem). Vak jsem vrátila kamarádce v pěti měsících, ale určitě posloužil.
 Gretchen 


Re: deti nejsou stroje 

(2.8.2005 9:07:01)
Ano, naprosto souhlasím, nosit, nosit, nosit.

Mě všichni říkali, "nenos ho, zvykne si na to a pak ti z rukou nesleze...slezl, když začal chodit, tedy spíše běhat, v 10-ti měsících, slezl.
Jsem si jistá, že mi prostě chtěl být co nejblíže a měl na to právo, vždyť nic jiného ani neznal:-). Když se vy, dospěláci, ocitnete v novém prostředí, co vás postaví do pohody, když uvidíte někoho známého, přece.
já měla klokanku, i když mi známá později řekla, že pro záda je lepší šátek. To víte, záda mě bolela, ale protože jsem cvičila už před otěhotněním a cvičím moc ráda, každý den jsem si našla 5 minut pro svá bolavá záda, hezky se protáhla a teď je mám tak krásně svalnatá, že by mi je leckdo y posilovny záviděl. Vlastně za to musím prckovi poděkovat. Druhé dítě budu nosit také, pokud si to bude přát, ale pořídím si šátek.
G
 Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 


Temperament 

(1.8.2005 22:00:56)
No, podľa mňa sa na týchto úvahách o nervóznych rodičoch - nervóznych deťoch, nervóznych prvorodených, kľudných druhorodených atď. najviac bavia maminy dvojvaječných dvojčiat.

Kamoška, mimochodom veľmi kľudná osoba, porodila dvojčatá, na ktorých bolo krásne vidieť, aké sú odlišné. Dievčatko bolo od narodenia kľudnejšie, v podstate od narodenia zaspávalo samé v postieľke, takmer stále v dobrej nálade.. Chlapček bol nervóznejší, bolo ho treba uspávať nosením, vždy mal väčší odstup od ľudí... Doteraz je dievčatko pohodovejšie, skoro s ničím nemá problém, nové veci prijíma ľahko.. chlapček je opak. Sú to pritom dve deti rovnakých rodičov, z rovnakého tehotenstva, narodené v tom istom čase, vychovávané rovnako.... Jednoducho sa s tým narodili.

Na tému temperament bol krásny článok v časopise Mama a ja od psychologičky PhDr. Violy Zlámalovej, toto je z neho výcuc(je to trochu dlhšie :-:):

"Individuálna odlišnosť medzi deťmi sa dosť výrazne prejavuje práve v temperamente. Temperament možno rozdeliť na 9 čŕt a každú skúmať samostatne. Sú to tieto črty:

POHYB – Už od prvého týždňa života dieťaťa možno pozorovať u rôznych detí rozdielne teperamentové prejavy. Výraznejšie sa začínajú prejavovať v štvrtom až piatom týždni života. Niektoré deti silno a stále pohybujú nožičkami, rýchle šermujú rukami, iné sú síce pohyblivé, no intenzita pohybov je slabšia. Ďalšie deti ležia takmer bez pohybu, pričom očami sledujú okolie, prípadne sa pomaly, akoby lenivo preťahujú. Môžeme potom hovoriť, že niektoré deti sú pohybovo veľmi živé, iné stredne živé a ďalšie málo aktívne – skôr pasívne.

PRISPÔSOBENIE SA ZMENÁM, NOVÝM SITUÁCIÁM – Rozdiely medzi deťmi vidíme aj v ich adaptabilite – rýchlosti prispôsobenia sa. Možno to sledovať pri prvom podaní tekutiny lyžičkou, keď predtým bolo dieťa iba dojčené alebo kŕmené z fľaše. Podobná situácia je u staršieho dieťaťa, keď začne navštevovať škôlku. Niektoré deti si na nové situácie zvyknú skoro hneď, iné až po opakovanej skúsenosti a ďalšie si nedokážu zvyknúť veľmi dlhú dobu.

RYTMICITA BIOLOGICKÝCH FUNKCIÍ – Ide o pravidelnosť alebo nepravidelnosť v rytme spania, jedenia, vyprázdňovania. Jedno dieťa potrebuje dostávať jesť v pravidelných intervaloch, iné v nepravidelných. To nepravidelné má prestávku v jedení niekedy dve hodiny, inokedy štyri až päť hodín. Ak by sme ho kŕmili pravidelne, nakŕmime ho vtedy, keď ešte nieje hladné alebo vtedy, keď už má po pocite hladu. Kŕmenie potom dieťa vníma ako bolesť a tiež môže dôjsť k narušeniu vzťahu dieťa-matka preto, lebo pri ďalšom kŕmení sa dieťa bude chcieť vyhnúť zdroju bolesti, teda matke. Neraz sa stáva, že po takejto opakovanej skúsenosti dieťa odmieta prsník alebo fľašu a začne neprospievať. Treba teda rešpektovať jeho temperamentovú individualitu. Rovnako je to aj so spaním a vyprázdňovaním.

ODPÚTATEĽNOSŤ POZORNOSTI – Naznačuje, ako ľahko možno odviesť pozornosť dieťaťa iným smerom. Ak napríklad matka podáva dieťaťu z fľaše čaj a do miestnosti vstúpi iná osoba, deti reagujú rôzne. Jedno síce prenesie pozornosť na druhú osobu, ale pije ďalej – nedá si odpútať pozornosť od činnosti, ktorú práve vykonáva. Je to dieťa s ťažšie odpútateľnou pozornosťou. Iné dieťa okamžite prestane piť a presunie pozornosť na novú osobu – je to dieťa s ľahšie odpútateľnou pozornosťou. V staršom veku sa to pri hre alebo učení prejavuje ako prelietavá pozornosť.

INTENZITA REAKCIÍ – U malých detí je ľahko porovnateľná v hlasitosti plaču či smiechu. Dieťa so silnou intenzitou reakcie plače veľmi nahlas a prenikavo, iné so strednou intenzitou je v reakciách miernejšie a ďalšie pri nespokojnosti len tíško pomrnkáva – niekedy z jeho prejavov ani nezistíme, že je nespokojné. V neskoršom veku sa intenzita reakcie prejavuje v tom, s akou naliehavosťou a nástojčivosťou si dieťa vynucuje hračku či pozornosť dospelého. Sympatickejšie sú deti so stredne silnou a miernou intenzitou reakcií.

KVALITA NÁLADY – Táto črta temperamentu naznačuje, či u dieťaťa v priebehu dňa prevažuje spokojná, veselšia nálada alebo nespokojná, plačlivá. Toto základné citové naladenie je vrodené, a preto nemôže byť rodičovská starostlivosť a výchova považovaná vždy za príčinu plačlivosti a nespokojnej mrzutosti dieťaťa.

CITLIVOSŤ NA PODNETY – Dieťa s vysokou citlivosťou reaguje aj na pomerne slabý podnet, so strednou citlivosťou potrebuje silnejšiu stimuláciu a dieťa so slabou citlivosťou niekedy nereaguje ani na silný podnet. U malých detí sa táto citlivosť prejavuje v reagovaní na hluk, chlad, teplo, svetlo, pomočenie sa, na melódiu, reč. Neskôr sa k týmto podnetom pridávajú ďalšie – reakcie na ľudí, na hru, učenie.

VYTRVALOSŤ – Táto črta zodpovedá za to, ako dlho dokáže zostať dieťa pri nejakej činnosti či dokáže prekonať prekážku, keď sa o niečo snaží. Niektoré deti, keď objavia zaujímavú hračku, snažia sa k nej dostať napriek prekážkam a vzdialenosti. Iné deti odradí prvá prekážka a začnú robiť niečo iné. V neskoršom veku sa to prejaví nielen pri hre, ale aj pri učení.

PRÍSTUP A ÚNIK – Posledná temperamentová črta naznačuje, či dieťa javí ochotu pristupovať k novým hračkám, oblečeniu, ľuďom, situáciám alebo všetko nové odmieta, prípadne potrebuje dlhší čas na to, aby zvolilo prístup.

Temperamentové črty sa u každého človeka rôzne kombinujú a tak vznikajú individuálne typy temperamentu. Výrazne vyhranené typy sú asi len u 1/3 detí, u ostatných je to niekde medzi jednotlivými typmi. Každý typ je však „normálny“ a sám osebe nie je príčinou výchovných problémov. Keď však narazia na seba dva odlišné temperamenty dieťaťa a rodiča, môžu výchovné problémy vzniknúť. Aktívny rodič, ktorý má pasívne dieťa, bude z neho nervózny, bude ho nútiť k väčšej aktivite, čo dieťa nedokáže splniť. Aktívne – pohybovo veľmi živé dieťa zas veľmi rýchlo unaví pasívnejšieho rodiča, ten ho začne trestať pre jeho živosť a vzniká začarovaný kruh.

Typ temperamentu súvisí aj s vychovávateľnosťou detí. Ľahšie vychovateľné sú tie, ktoré sú aktívne, ale nie prehnane, majú prevažujúcu dobrú, spokojnú náladu, vedia spolupracovať, ľahko sa prispôsobujú na zmenu, sú dosť vytrvalé, nie sú precitlivené a nemajú veľmi silnú intenzitu prejavov. Ťažšie vychovávateľné sú deti s nadmerne vysokou aktivitou alebo prílišnou pasivitou, veľmi ťažko sa prispôsobujúce, precitlivené, veľmi málo vytrvalé, s prelietavou pozornosťou a prevažne nespokojnou náladou. Niekde medzi týmito typmi sú deti „pomaly sa rozohrievajúce“ – potrebujú trochu času, aby sa „rozohriali“, a potom sú také, ako ľahko vychovávateľné deti.

Temperament je vrodený, nemožno ho meniť, ale môžeme ho čiastočne ovplyvniť tým, že prispôsobíme podmienky, v ktorých dieťa vyrastá. Aktívne dieťa potrebuje viac voľnosti, pohybu. Ťažko sa prispôsobujúce dieťa nebudeme vystavovať častým zmenám. Dieťa s prevažne nespokojnou náladou potrebuje úsmev rodiča, jeho pokojné správanie – dôležité je nenechať sa vtiahnuť do nálady dieťaťa. Málo vytrvalé dieťa potrebuje častejšie striedať činnosti. Precitlivené dieťa nie je dobré často vystavovať hluku, chladu, teplu.

Rešpektovanie individuálnych čŕt temperamentu asi do piatich rokov veku dieťaťa je prínosom pre výchovu v ďalších rokoch. Potom už správanie dieťaťa nie je až tak výrazne ovplyvňované temperamentom – do hry vstupuje vôľa, myslenie, schopnosť sebaovládania, a tým možno niektoré prejavy temperamentu utlmiť. Ignorovanie individuálnych zvláštností dieťaťa môže byť príčinou porúch správania v staršom veku – najčastejšie v puberte."


 Federika 


Re: Temperament 

(1.8.2005 22:10:47)
Zuzano, díky...popsala jsi odborně to, co já neuměle..takhle jsem to myslela..Vždycky mě štvaly ty dobře míněné rady" to musíš takhle, to moje dítě..tohle by si nikdy nedovolilo, tohle mi nikdy nedělalo, tohle bych teda nesnesla...já bych mu dala...apod...
 ZuziP 
  • 

Re: Temperament 

(2.8.2005 8:13:45)
Zuzana, spomenula som si na znamu, ktora teraz caka dvojcata. A vzdy vie, kde v brusku sa nachadza dievcatko a kde chlapcek. Dievcatko je uz aj teraz v brusku kludas a chlapcek sa ovela viac vrti a kope... Tak som zvedava, ci sa ten ich temperament prejavi takto aj po narodeni.
 Michala, 2 kluci /2 a 4 roky/ 
  • 

Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 14:36:54)
Zdravím všechny,
je dobré si přečíst nazory a rady druhých, ale myslím, že co platí u jednoho dítěte v žadném případě neplatí u jiného. Dokazují to moji dva synové / mají stejného otce/ kreří jsou odlišní jako oheň a voda. To co se mi osvědčilo u prvního mi na druhého vůbec nezabíralo.
Taky je něco jiné , máte li jednodítě. To se pak dá zachovávat pravidelnost, řád a důslednost. Pak si k tomu dvouletému přinesete miminko a vše je jinak. / přestal sám usínat, vyžadoval krmit, chtěl jezdit v kočárku/.
Jo jo, člověk míní, život mění. Přeju všem hodně trpělivosti, síly a lásky

P. S Jednou jsem mladšího nechala jak se říka uřvat. Experiment se nezdrařil, po deseti minutách ondlel. Je to hrozný pocit držet bezvládné modrajicí tělíčko. Pomohla studená sprcha. Po týdenní hospotalizaci a všech vyšetřeních mi bylo sděleno, že je zdráv a některé děti to mívají. Do pěti let to prý zmizí. Stalo se mu to pak ještě párkrát. / když měl hodně silný emotivní podnět/, ale to už nebylo tak hrozné, protože už jeme věděli co máme dělat. No a z tohoto důvodu ja nesouhlasím s názorem nechat uřvat.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 14:54:24)
To je sice pravda, ale s nezralou nervovou soustavou se rodí všechny... jen jsou některé "otrlejší" a jiné míň. :o)
Už jsem to tu psala, nikdy nemůžeme vědět, na co dítě reaguje úzkostně nebo přepjatě emocionálně. Náš syn, který je v podstatě flegmatik a jako mimino byl vyloženě vzornej (neřvoucí) dostal šílený hysterák, když mu babička asi v roce a půl pustila "hýbacího a zpívajícího klauna". Doteď nemá rád hračky, které se samy hýbají a zároveň vydávají zvuk. Když byl v jesličkách a děti si tam vytáhly krabici s těmito hračkami, skoro se rozbrečel a chtěl, aby ji vrátily zpátky.
Neříkám, že je to nějaký univerzální recept, ale rozhodně si myslím, že čím méně podnětů dítěti dáváme v době nejútlejšího dětství, tím líp.
Zkuste se vžít do jeho situace. Je 9 měsíců v prostředí matčiny dělohy, kde je tma, doléhají k němu jen zkreslené zvuky, je stísněné, má omezený životní prostor, který mu je ale "důvěrně známý". První trauma už je sám porod, kdy se najednou a poměrně násilně ocitne v plném světle, v hluku, ve světě, který je mu cizí. Jediné, co zná, je tlukot srdce matky. A teď na něj všichni začnou šišlat, mluvit infantilními zdrobnělinami (to taky nezná, na dítě v břiše se obvykle tak dementně nemluví), sahat, rušit ho, má kolem sebe barvy, které ho můžou také děsit a ještě mu strčíte do postýlky plyšáka a nad postýlku zavěsíte kolotoč... slabší povaha z toho může zešílet. Tak se nedivte dítěti, že řve. Taky byste řvali.
Takže já myslím, že ideální je postýlka na stinném místě, nehýřící všema barvama, bez hraček, mantinely kolem postýlky jednobarevné, spíš tmavší (modré), dítě neustále neosahávat, neolizovat, nemluvit na něj změněným hlasem... nám se to vyplatilo a to jsem neměla vůbec pohodový těhotenství, od 17. týdne jsem byla ve stresu díky falešně pozitivním tripple testům (tudíž bych spíš mohla čekat "uřvánka"). Přivezli jsme dítě z porodnice, položili do postýlky a nechali ho v klidu, dokud se sám neprojevil a nechtěl jíst. Hračky dostal, až když o ně sám začal jevit zájem a spoustu "pitomin" neměl nikdy, třeba jako právě ten kolotoč nad postýlku. Neměl třeba ani chrastítka, teda měl je, ale nikdy ho ničím nepřitahovala, nehrál si s nima... osobně si myslím, že jsou taky dost nanic, ten zvuk musí dítě spíš znervózňovat než uklidňovat. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:04:21)
Monty, to si piš, že jsem v porodnici chtěla položit dítě do postýlky v klidné místnosti hned vedle sebe a po porodu se vyspat. Čím to, že řvalo a řvalo a řvalo... A neuklidnilo ho ani normální přitulení nebo chování - uklidnilo ho jedině nošení po místnosti a na to jsem s nějakýma 12-ti čerstvýma stehama neměla náladu, takže jsem mu to rozhodně nevnucovala. Snad nebylo už pár hodin po porodu to dítě nevychovaný...

Já chápu co se snažíš říct, ale každý dítě je fakt úplně jiný... Některý o klidný ležení v postýlce prostě nestojí. Naše děti teda brečely a chtěly pozornost i v noci.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:12:06)
Jeno,
jasně že některý ne. :o) Ale určitě existujou takový, který o ně stojí a nemůžou si ho vychutnat, protože je rodiče drážděj nesmyslama. :o)
Nechci aby to vypadalo jako obsese, ale já jsem někdy fakt na mrtvici, když přijdu na návštěvu k někomu, kdo má doma novorozence a dělaj kolem něj všechny ty šaškárny a pak se diví, že řve... říkám si, že bych na jeho místě řvala taky. :o)
Ono se dá spousta věcí vypozorovat, ve spoustě věcí jsou děti individuality od narození. Syn třeba nesnášel zavinovačku, takže v ní vlastně nikdy nebyl... on už v břiše dělal příšerný prostocviky a kopal jako šílenej ještě při porodu, a když ho pak na novorozeneckým zabalili do zavinovačky, bylo úplně VIDĚT, jak je naštvanej, a to mu byly 2 hodiny. Koulel vztekle očima a byl celej rudej, asi jak se snažil vykroutit. Neřval, naštěstí jsem ho vybalila dřív, než mohl začít, a od tý doby jsem zavinovačku ani nezkoušela, protože jsem věděla, že by bylo zle. A přitom většině dětí to stažení do "prenatální" polohy vyhovuje. :o)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:17:09)
ale na druhou stranu si vzpomínám, že u prvního syna, se kterým jsem dlouho cvičila Vojtu, jsem viděla stavy, kdy měl všeho dost, zvlášť po tom cvičení a jediný co chtěl bylo, aby mu všichni dali pokoj..A to dokonce i v případě, že měl právě jíst...A vím, jak strašně mě rozčilovalo, že to tchyně vůbec nechápala, trvala na tom, že teď právě musí jíst a on řval a řval, zatímco ona ho horečně přebalovala, že má plenu moc těsně nebo zkrátka něco, že přece není možné, že řve jen tak...Když jsem ho nechyla chvíli v klidu, usnul a za chvíli se probudil odpočatý a usměvavý...Ale ty stavy, kdy byl fakt podrážděný, se daly lehce poznat....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:05:14)
Monty, posudzujes to podla tvojho syna. Sama pises, ze to bolo kludne mimino. Ale su deti, ktore od babatka vyzaduju vela podnetov a uz ako male sa nudia.
Ano, su deti, ktore nemaju radi urcite podnety. Su vsak aj deti, ktore rozne farebne a hlucne podnety zboznuju – porovnaj tvojho syna a ostatne deti v jasliach, tie farebne a hrajuce hracky urcite niektorym detom nevadili a naopak – pacili sa im.
Ja suhlasim s nazorom, ze co dieta, to original. Clovek to scasti pochopi, ked sa mu narodi druhe dieta, ktore je uplne ine ako to prve a on zisti, ze to, co povazoval za univerzalnu pravdu, nou nie je.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:07:42)
Koukám, že jsme se hezky shodly :-) Ale obávám se, že Monty si to stejně vymluvit nenechá...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:09:46)
:-)))))))
No, mozno to aj Monty raz pochopi, ak nahodou bude mat druhe dieta a to pekneho krikluna... a jej terajsie skusenosti zlyhaju.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:18:18)
Ale já přece neříkám, že mám patent na pravdu. :o) Jenom si prostě něco myslím a něco se snažím praktikovat.
Kdybych měla někdy dítě - křiklouna, obávám se, že by muselo záhy přehodnotit přístup, protože mě by ten křik vadil. A to tak, že hodně. Já se pokaždý osypu, když slyším vřískat mimino. Takže, buď by řvalo a tím pádem přišlo o trvalou přítomnost matky, nebo by si to holt muselo rozmyslet, jestli bude nebo ne. Ovšem podotýkám, já stejně plánuju druhý dítě pouze do podmínek, kdy bude mít od 6ti týdnů chůvu na plný úvazek, a takový podmínky nemusí vůbec nastat. :o)
Jo, je to hroznej, krkavčí a sobeckej přístup. Jenže mě by z toho skutečně přeskočilo. Jako rodič mám prostě omezenou použitelnost. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:23:55)
Jenže to je právě ono - když hrozilo, že bude brečet Stáník kvůli zavinovačce, tak jsi ho z ní vyndala. Kdyby hozilo, že bude brečet pokud ho nebudeš chovat a nosit po místnosti, nakonec bys ho šla radši nosit. Mámy si nelibujou v tom, že jejich děti brečí, ale snaží se udělat všechno proto, aby nebrečely. Myslim, že ten pláč je od přírody takovej, aby je nutil se o dítě postarat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:25:51)
Zapomněla jsem dodat, že akorát když někdy nemůžou přijít na to, co vlastně dětskej pláč zastaví, tak by možná mohly dítě položit a říct si, že to stejně nemá cenu, ale spíš budou dál zkoušet všechno možný :-)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:31:23)
jo, Monty, tys mě tím tvým příspěvkem předhonila...Taky bych novorozencovi do postýlky nebo košíku nic nedávala, do toho jednoho měsíce to fakt nepotřebujou, některé děti i do tří měsíců..
Ale, ačkoli tě na jedný straně chápu, já to řvaní taky nesnáším, nemyslím, si ž, že bys svoje dítě nechala jen tak řvát...Akdyby jo, tak by asi za nějaký čas možná fakt to řvaní vzdalo, ale byl by to pak ten případ těch dětí z kojeňáku nebo z nemocnic po delším pobytu.....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:40:45)
Federiko,
"jen tak" určitě ne, ale kdybych vyčerpala všechny řekněme PŘIJATELNÝ možnosti, jak ho uklidnit, asi bych ho fakt nechala. Kočárek do obýváku jako moje máma bych nedávala.
Nevím jak řvou/řvaly vaše děti, ale u mý sestry to byl vyloženě "šprajc", ona řvala vzteky, ne úzkostí... myslím, že se druhy pláče jakž takž rozeznaj... a v době, kdy se narodila, jsem měla ještě čerstvý zkušenosti od bratránka a sestřenky, co s námi bydleli... ona prostě CHTĚLA, aby se jí dělaly opičky a vynucovala si to řevem. Vážně si myslím, že bych to nedělala. Chovat, konejšit, OK, ale dělat grimasy a hodiny a hodiny drncat kočárem, to opravdu ne... na rozdíl od mé mámy nechci být otrok svýho dítěte... ani stávajícího, ani žádnýho eventuelního budoucího. :o)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 16:00:46)
já nevěděla jaký myslíš opičky...kočárem bych nedrncala a při jídle bych deštník nad sebou taky nedržela, jen proto, že pak líp jí...V tom s tebou souhlasím...ale to jsou asi extrémy...Mám znánou s dvouletou holčičkou a to jsem žasla, ona je už psychick y i fyzicky na dně, jenže dělá úplně všechno, co ta malá chce, jen aby neřvala...Třeba si půl hodiny na pokyn sedá a stoupá....
Ale asi je třeba rozlišovat ty úplný miminka a větší dítě...Pokud by to miminko pořád řvalo bez rozpoznatelný příčiny, asi bych ho taky nechala řvát...Třeba jen proto, že bych už nemohla....Jedna kamarádka měla takovýho chlapečka, ten do tří měsíců fakt jen v kuse řval, občas na chvíli usnul...Masírovala mu bříško, dělala všechno možný, nosila...A pak už byla tak otová, že ho někdy zkrátka jen dala do postýlky a nechala...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 16:06:41)
Děvčata, já bohužel v těch extrémech vyrůstala, tak jsem možná trošku předpojatá. :o) Bratránkovi (mmch tlustýmu jako prase) dávali během jídla na hraní všechno včetně rádia, jen aby se futroval... například. Matka kvůli ségře byla ochotná stavět se na hlavu a odrážet ušima - dneska tomu říká, že se "obětovala dětem". :o)))
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 16:19:35)
tak tyhle opičky fakt ne...já to od tebe chápala jinak...
Ale kdybyste náhodou věděli o nějaký "opičce, která by pomáhala na rychlý oblíkání, sem s ní...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:43:29)
No, když tu píšete o té přemíře podnětů, tak jsem si vzpomněla jak se na čerstvý novorozeně celej den sápal 17-timěsíční brácha. Někdy se ho pokoušel odtáhnout za nohu, jindy ho chtěl nakrmit rohlíkem apod. A kamaraádka má děti 14 měsíců po sobě, tak taky žádný chrastítka nepoužívali :-)
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(4.8.2005 7:43:13)
Monty,
tak to kdyby se ti na druhý pokus narodil takový exemplář jako nám, tak to asi budeš osypaná nepřetržitě. Prostě některé děti jsou tak silná osobnost, že se nevyřvou a nevyřvou. Fakt jsme to v zoufalství zkoušeli několik dní a nocí, a dopadlo to tak, že malému začal vylézat pupík a hrozila kýla, se kterou by musel na operaci. A to jsem teda fakt nechtěla.
Prostě máš kliku, že se ti narodilo pohodové dítě na které se dají s úspěchem aplikovat výchovné metody. Ale všichni jsme tu kliku neměli, ať nám věříš nebo ne. Já bych si teď taky přála klidné miminko, tak schválně, co se nám na podzim narodí.
Pak budu o zkušenost bohatší a ráda se podělím.
Ahoj M.
 Federika 


Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:12:12)
Monty, já si taky myslím, že vycházíš z jednostranné zkušenosti..Denis má kolotoč nad postýlkou dodnes a miluje ho, okamžitě se uklidní, když mu ho před spaním pustím.Asi tak první měsíc po narození opravdu o hračky moc zájem nejevil, ale pak se hlavně o všechno barevné velmi živě zajímal..a nebrečel, culil se na to, později se hlasitě smál. Je to klidný dítě- na rozdíl od svého bratra-a na veškeré zvukové hračky reaguje pozitivně a nikdy se jich nelekal..Naopak, tyto hračky vyžaduje a stráví s nimi nejvíc času....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Co dítě to originál 

(3.8.2005 15:22:06)
Federiko,
my si nerozumíme, neříkám, že všechny děti kašlou na kolotoče nad postýlkou... popisuju (podle mne nepochopitelnej a "škodlivej") přístup rodičů k novorozeněti, přivezenýmu z porodnice a OKAMŽITĚ zahrnutýmu podobným "servisem". Vždyť to dítě ještě i prdlačku vidí. Po šesti týdnech nebo i po tom měsíci už se třeba dá trochu vypozorovat, co se dítěti líbí a co ne, ale rozhodně ne ve 4 dnech a na tom teda trvám. :o) Myslím na tom, že čtyřdenní dítě hračky akorát iritujou, pokud si jich teda všimne. :o)
 Věra 
  • 

chce se bavit. 

(1.8.2005 22:10:19)
Dítě dle popisu vyžaduje nepřestajnou zábavu, je zvyklé na neustálou "akci", tohle se těžko odvyká.

Těžko říct co s tím, určitě bude lépe až bude samo schopno pohybu a začne poznávat svět aktivněji.

Zatím je to na vás, lze i nechat vyřvat, v tomto věku již zvládnou chvilečku se bavit bez mámy.
Lze to naučit, ale chce to pevné nervy.
Nebo na to nebudete mít nervy, a budete jí zabavovat od rána do večera nadále.

Výhodou je že je to dítě první, u druhého by to ani takto nešlo.

Každopádně z toho vyroste, nebude ani méně chytré, ani o nic horší než jiné děti, je možná temperamentnější a dovede si vynutit již nyní důrazně svou.

O hyperaktivitě je mluvit předčasné, s tím tohle nesouvisí, naopak, u spousty hyparektivních dětí je v anamnese že jako mimina byla klidná a pohodová.

Takže je to jen na vás, co vydržíte, že je zvyklé žádat neustálou zábavu je zřejmé, ale proto ještě jistě není "horší" než děti ostatní.
 Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 


Reflux 

(1.8.2005 22:21:56)
Ešte som si spomenula na jeden článok v časopise Dieťa - váš prípad to asi nebude, ale možno to pomôže niekomu inému.

Jedna mamina tam opisovala, ako mali extrémne uplakané a "žravé" dieťa. Stále len plakalo, chcelo jesť, odmietalo byť v postieľke, kočíku - to všetko deň-noc.. - jediné čo zaberalo bolo veľmi časté kojenie a nosenie na rukách.

Po niekoľkých mesiacoch boli rodičia so silami v koncoch. Až keď sa išli poradiť s jednou odborníčkou na kojenie, tú napadlo dôkladne pátrať po príčinách. Vypytovala sa, ako sa dieťa presne prejavuje, kedy plače, kedy je nespokojné... No a vyšetreniami sa u dieťatka odhalil skrytý reflux. Práve tým, že bol skrytý, bol zákerný - dieťa nevracalo, ako sa bežne stáva. Avšak neustále sa mu vracalo natrávené mlieko do pažeráka a vyššie a tak bábo tú strašnú bolesť, ktorú spôsobuje pálenie žáhy, skúšalo riešiť po svojom. Takže pýtalo piť, aby spláchlo mlieko vrátené. Pýtalo sa na ruky, pretože v tejto polohe sa mlieko nevracalo do pažeráka tak ľahko, v zvislej polohe sa mu vždy uľavilo...

Paradoxom bolo, že na to neprišla ani pediatrička a že dokonca na to neprišli ani pri predchádzajúcom vyšetrení na reflux - to podozrenie tam bolo totiž už predtým. Po dodržaní doporučených pravidiel - napr. častejšie kojenie v menších množstvách, polohovanie po jedle - v noci napr. v sedačke... sa problém oveľa zmiernil.
Pamätám sa, ako tá mamina písala, že ďakuje sama sebe, že dieťa nenechala vyplakať. Vraj si vypočuli dosť múdrych rád, ako ho rozmaznávajú, ako mu nestačí mlieko, ako ho treba nechať vyplakať, netreba ho nosiť na rukách...

Podľa môjho názoru, ak plače malé bábo, nikdy to nie je preto, že by chcelo s okolím zametať. Vždy má nejaký problém, o ktorom ale nevie nič povedať. A tým problémom kľudne môže byť aj obyčajná nuda alebo chuť presúvať sa, hoci to ešte nezvláda. Veľa ukričaných detí je aj medzi inteligentnými deťmi - často potrebujú viac podnetov a tak rodičov "otravujú" častejšie :-).

A ešte jedna poznámka k nervóznym prvorodeným a kľudným druhorodeným. Aj u nás to bolo tak. Na staršej dcére sa čiastočne podpisovala moja neistota, ale aj tak bola veľmi "akčné" dieťa. Syn je o dosť kľudnejší, podľa mňa to ale nie je len tým, že cíti, že naňho nie je toľko času. Pre druhorodeného je totiž neskutočným zdrojom podnetov práve staršie dieťa. Je logické, že nevyžaduje toľko podnetov od matky, keď môže pozorovať staršie torpédo v akcii :-).
 Andrea, Erik 05 


Re: Reflux 

(2.8.2005 3:23:58)
Zuzano diky za clanek, myslim, ze je naprosto vystizny a naprosto s nim souhlasim. Kazdy clovek je jiny a ma jine potreby a stejne tak miminka. A s rodicemi to ma malo co spolecneho. Samozdrejme vychova dela hodne, ale to co muze paltit na jedno dite, muze absolutne selhat u druheho. Navic tady je rec o miminkach, ktere byli po devet dlouhych mesicu v matcine deloze. Nevedeli co je to mit hlad, bolest, ci se jen nudit a vsechny tyto pocity jsou pro ne naprosto nove. Ty chytre rady od maminek co mely to stesti, ze jejich miminko vzorne papalo po 3 hodinach atd me vazne dostavaji. Necham si poradit od nekoho kdo ma podobnou zkusenost, ale ne od nekoho kdo vubec nevi o cem mluvi. At mi nekdo radi nechat vyrvat dvou mesicni dite, ktere je cele rude a zpocene od place, ze mu po cele tecou krupejky a chvilemi lapa po dechu. Vazne diky za rady, asi ho rozmazluji! Tak malinke miminko preci rozmazlit nejde, to si este nedokaze pospojit souvislost : brecim - mama prijde.
Muj trimesicni, vecne uplakany chlapecek se pomalu meni na usmevave spokojene miminko a ja jen doufam, ze to ted bude uz jen lepsi.

Nam pomahalo hopsani na gymnastickem balonu a houpacka, takova na baterky, jedine v te byl schopny usnout. Preji vsem pevne nervy, je jich opravdu potreba. Me nekdy pomahalo se vyrvat do polstare, aby to mrnous neslysel. Taky jsem si rikala hlavne ,ze je zdravy.
Andrea & Erik 3m
 Michaela+Nina 2/05 


chovat, chovat, chovat 

(3.8.2005 1:18:09)
Ahoj, prestoze to nebude rada na tento clanek – mam presne stejne stare dite, chtela bych sem napsat svou zkusenost.
Moje holcicka se narodila s vrozenym zapalem plic, takze byla chvili na umelem dychani na JIP. Apgar 7,7,7 castecny nedostatek kysliku s pocinajicim edemem mozku. V tehotenstvi jsem byla dost zamestnana – chodila jsem hodne do práce (nemam narok na materskou takze co si nevydelam to nemam) a do skoly.
Moje dcera – nejspis z nejake s uvedenych pricin, trpela kojeneckou hyperaktivitou. Detska Dr. mi porad rikala, ze to tak není. Ja se nedala, sla jsem za neurolozkou a ta mi rekla, ze uz jsme tam měli davno byt (bylo ji 11 tydnu). Projevovalo se to extremni lekavosti – stacilo zavrit suplik, nedej boze si kychnout a nastal uplne nepredstavitelny rev. Plakala hodne i když se nelekala – presne jak tu bylo mnohokrat popisovano. Mela jsem pocit ze se udavi, udusi, nebo vyzvraci vnitrnosti, totalne ruda a spocena. ZOUFALY POHLED!! IMHO Také opravdu miluju „rady“ nechat vyrvat. Dokonce mi jedna matka co mi to radila rikala, ze se pry musim nejak zamestnat, abych na to nemyslela, ze ona třeba myla okna když jeji mimi rvalo (!!).
Také jsem si myslela ze jsem „exot“, protože nikdo v mem okoli nebyl schopen pochopit, ze me dite je proste vnimavejsi a tudiz lekavejsi a proto place. Když jsme například vjeli s kocarkem do prujezdu, nebo do vytahu, tak také plakala. Pozdeji uz mela jen des v ocich.
Naprosto souhlasim s tim, co zde psala Monty. Nadbytek podnetu je pro miminko hruza. Nina Nemuze spat, když mame otevrene okno a jezdi tam auta, když jsme zacinali s hrackami a byla unavena, tak stacil pohled na hracku a rozplakala se. Okoli se tomu velmi divilo. Myslim, ze dospeli leckdy nedomysli, co vsechno diteti muze vadit, pokud je drazdivejsi.
Ja mozna proto, ze jsem sama pomerne citliva (na zvuky apod.) jsem tuhle věc rozpoznala brzo (proto jsem to pak zacala resit i s temi doktory prestoze jsem porad poslouchala ze to prehanim) a bylo jasne, ze jedine, co potrebuje je zklidnit. ze potrebuje pocit bezpeci, aby se jeji nervova soustava mohla zdarne dotvorit. Od Tchyne jsem se například dozvedela, ze ji pry ochranuji před vsemi zvuky (docela rada bych to umela ) a proto je lekava. Ze ji mam zvykat na hluk (!) a ze jsem to vlastne zpusobila.
Cele dva mesice jsem ji v podstate nepustila z ruky – a to myslim doslova. Cely den jsem ji mela v naruci i když spala. Doma jsem neudelala absolutne nic, ale co. Kdy jindy by se mel muz starat o domacnost, nez když ma cerstve miminko :-)) Vypustila jsem z hlavy uplne vsechno co musim, nebo bych mela a delala jsem jen to, co mělo podle meho nazoru smysl – drzet miminko (samozrejme, ze jsem poslouchala od okoli reci, ale bylo mi to jedno, protože je to jenom moje věc. Nejdulezitejsi bylo, ze me v tom podporoval muz.). Ve tretim mesici uz jsem ji nedrzela uplne cely den, ale mela jsem ji porad tesne u sebe. A co se nestalo? Ninuska je miminko o kterem vsichni rikaji, ze je pohodove a vysmate. Když rikam, ze je drazdiva, tak na me koukaji a neveri mi to.
Drazdivosti jsem ji nezbavila – to nepujde nikdy. Ale ziskala pocit jistoty, který nutne potrebovala k tomu, aby mohla zvladat budouci podnety. Lekava je porad, ale uz sebou jen skubne a vetsinou nebreci. V noci spinka dobře, jen před tydnem zacala se zoufalym kvicenim ze spani. Staci ale když vcas prijdu a pohladim ji a hned zase usne.
Zkratka jsem presvedcena o tom, ze NA ZACATKU ZIVOTA je velmi dulezite maximalne vyhovet potrebe ditete, coz podle meho nazoru znamena snazit se delat maximum pro to, aby nebrecelo a citilo se v bezpeci. Ma totiž zcela nezralou nervovou soustavu a je velmi dulezite, aby se vyvijela co mozna nejlepe. Proto absolutne nesouhlasim s pojmy jako „vychova novorozence“. V jedne knize jsem cetla, ze „v zapadni spolecnosti se deti zbavuji vazby k matce driv, nez si ji vubec mohou vytvorit“ a to je vic nez desive :-(( Jiz zminovana tchyne mi také „radila“ ze ji nemam chovat, ze pak bude chtit chovat porad. Na otazku, jak chce vychovavat tvora, který byl ještě před par dny v brise mi rekla „vy to mate dneska jinak, ale my jsme to měli takhle. Ja si myslim ze je to tak spravne.“.
Jinak jednu chvili jsem také mela podezreni na skryty reflux, protože Nina zacala zniceho nic straslive plakat a zlepsilo to kojeni. Nekdy se zniceho nic zakuckala az jsem o ni mela strach. Po nejake době se to ale samo ztratilo.
Jinak ještě me napada, ze dite tak priserne rve asi prave proto, aby někdo opravdu prisel. Třeba je to evoluci – jen ty nejvetsi rvouni prezili, protože tech co rvali malo, si nikdo nevsimal :-))

A uz poslední poznamka k tomu utesovani, u nas je to třeba tak, ze například memu muzi mala uplne bez problemu usne v naruci v leze a když si ji tak vezmu ja, tak se krouti a nelibi se ji to. Nemohla jsem ji nosit ani v kolibce v satku. Takze ja ji uspavam u prsu a muz v naruci. Když byla malinka tak moc moc pomahalo houpani na mici. Také jsme vecer nez usnula stravili hodne casu tim, ze jsme stali u postylky a cucala nam prst (to vydrzelo cca 2 mesice a pak uz to nikdy nepotrebovala). Chtela jsem tim rict, ze se mi zda, ze jsou deti i vnimave na jednotlive lidi a ze ne vsechno jim vyhovuje od kazdeho.

To jsem se nejak rozepsala…
Michala
 Petra + Karolína 03/05 
  • 

Re: chovat, chovat, chovat 

(6.8.2005 10:00:24)
Myslím, že jste pro své dítě udělala to nejlepší, co jste mohla. Taky bych odmítala rady ostatních nechat dítě vyřvat. Dítě nebrečí bez důvodu a jak psal někdo výše, temperament je vrozený a s tím člověk nic neudělá. Každá starostlivá máma myslím ví nejlíp, jak se ke svému dítěti chovat. Dost často se stává, že z hyperaktivních a uřvaných dětí vyrůstají úspěšní jedinci, to je útěcha pro ty, co mají takové děti doma. Já mám teda štěstí, že Kája je pohodové dítě, skoro nebrečí a od 4 týdnů se budí 1x za noc, ale přitom je hodně živá, zvědavá, pořád něco musí dělat. Ale můžu vědět, co s náma udělá její puberta? Nebo jak temperamentní budeme mít druhé dítě?
Chtěla jsem jen říct, ať si nenecháte nikdo odsuzovat svoje dítě od ostatních, protože jen vy víte, co je pro ně nejlepší. Navíc nejlíp radí ti, co nemají zkušenosti a nebo babičky, které už hodně věcí dávno zapomněly a navíc se tenkrát vychovávalo mám pocit trochu jinak.
Vždyť co je krásnějšího než mateřství? ( a je jen vaše.)
 Dooly. 


první lžička 

(6.8.2005 11:07:47)
Macerno,tak jsem zvědavá,jaká byla první lžička?
Vlastně teprve bude,že..čas oběda ještě nenastal:-)
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: první lžička 

(6.8.2005 12:28:50)
Já taky:-). Bohužel bude až zítra, protože manžel je v práci a já na to zapomněla (už v týdnu jsem odolala pokušení udělat tajný pokus s první lžičkou a dopřeju mu ten pohled). Určitě bude skvělá a rozhodně napíšu, ale na ukončení řevu moc nevěřím (ale tajně doufám). Spíš to bude ten temperament. Včera jsme šli ven, hrozně se něčemu 10 minut řehtala (bezzubé hlasité řehtání je bezkonkurenční, zvlášť když má člověk pocit, že ten k smíchu je on), pak jsme šli na návštěvu k o něco málo staršímu chlapečkovi, kterého má jindy v oblibě (tzn. při pohledu na něj neřve), on je úžasné sluníčko, co téměř nepláče, z úsměvu okamžitě spustila takový řev, že se malý rozplakal, což běžně vůbec nedělá, a nešel utišit. Ona taky ne. Ach jo.
 *Lilka* 


Re: Re: první lžička 

(6.8.2005 18:16:10)
Macemo, držím pěsti, ať první lžička vám i malé udělá radost :-)

Denisek se poslední dobou bojí, když ho nesu v náruči k sobě zády, takže kouká dopředu. Jdu a on najednou jakoby tlači, dlaně má v pěst, je červený, vydává zvuky a dneska se dokonce rozplakal. Vůbec nevím, čeho se bojí, je to zvláštní, dělá to jen u stylu toho nošení.
 Macerno, Ája, 2/05 
  • 

Re: první lžička 

(7.8.2005 19:06:16)
Ahoj Dooly,
první lžička trochu zklamala. První soustíčko pomáhala dávat do pusinky, na druhé se pátravě podívala: Ono to ještě pokračuje? Třetí lžička byla částečně vytlačena z pusinky ven a čtvrtou lžičku už nepustila dovnitř. Šklebila se jako čert, ale neřvala, spíš byla úplně vyvalená. Dojedla jsem to po ní a nic moc, asi překonám kuchařskou nejistotu a zítra to bude připraveno mámou osobně (dnes to byl Hipp). Už mám mrkvičku ze zahrádky v ledničce:-).
 Federika 


Re: Re: první lžička 

(7.8.2005 19:27:20)
Macerno, ze začátku to takhle probíhá často...A mrkvičku ze zahrádky bych ti moc nedoporučovala...
 Dooly. 


Re: Re: Re: první lžička 

(7.8.2005 21:15:23)
Ahojky,Macerno,to mě mrzí:-(
U nás měl Hippík úspěch..holt je každé mimčo jiné.A jak to vypadá s pláčem?Psla jsi,že po napsání článku se polepšila...trvá to?
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: Re: Re: Re: první lžička 

(8.8.2005 10:19:16)
Zlepšilo se pouze spaní přes den (řvaní je stále stejné), i když spíš přechodně, jak přestala vedra, už je to zase spaní přes den pouze v kočárku. Teď zrovna vříská v postýlce, nechce papat, chovat se, hrát si, zkouším jestli usne, když má zatemněno a klid (dám jí vždy deset minut, když chce spát ztichne, déle to nemá cenu, to je vyzkoušené, že řev jen sílí, i když se to zdá nemožné), a jdeme zase ven (dnes už podruhé).
 Michaela+Nina 2/05 


mrkvicka ze zahradky 

(9.8.2005 0:22:23)
Federiko, proc nedoporucujes mrkvicku ze zahradky? Za tyden ceka prvni lzicka i nas a chtela jsem zacit s ni.

Moc dik za odpoved
 Federika 


Re: mrkvicka ze zahradky 

(9.8.2005 9:11:07)
Michaelo, téměř každý dětský doktor ti dneska řekne, že je lepší aspoň na začátku podávat zeleninu ze skleniček, určené pro děti po 4. měsíci věku-např. Hipp. Tam ta zelenina i zpracování podléhá velmi přísným předpisům. Můžeš si myslet, že tvoje zelenina ze zahrádka je bez dusičnanů, že nehnojíš, ale už nic nevíš o složení půdy, dešťů...Později to tvýmu dítěti už neuškodí, ale na začátku může být i malé procento dusičnanů pro tak malé dítě nebezpečné.
 Ivana Procházková 


Re: Re: první lžička 

(9.8.2005 21:09:47)
Macerno, u nás se "první lžička" zlomila asi až tak po měsíci, a to ještě díky tomu, že jsme začali zavádět maso. Dokud tam maso nebylo, byly to boje. A s masem už šmakovalo :). A to mám docela "žravé" dítě :). Myslím, že to, co popisuješ, je docela úspěšné zavádění nemléčné stravy :). My jsme téměř současně s mrkvičkou začali dávat i rýžovou kaši navečer (i když se tento postup nedoporučuje), zpočátku nemléčnou rozmíchanou jen v kojenecké vodě. A ta teda šmakovala od začátku. Dávali jsme jí proto, že malá začala být v 6 měsících najednou hladová a vyžadovala třeba 3x za noc kojení, zatímco do té doby spala od 3 měsíců v kuse 10 hodin.
 LAJ 


Re: Re: Re: první lžička 

(9.8.2005 21:11:47)
Danielo, zřejmě těch 6 rodičů před příjezdem lékaře dítě z postele vyndalo, možná i kvůli oživovacím pokusům..
 Zuzana (dvě vnoučata) 
  • 

dětská kolika 

(8.8.2005 7:58:37)
Když se mi ve 21 letech narodila dcera, bylo to přesně tak, jak je popsáno v článku. A trvalo do půl roku věku, do doby, než jsem přestala kojit. Pak to zázračně přestalo. Dítě bylo zdravé, ale mělo neustále koliku. Nemohla jsem ji nechat "vyřvat", protože až modrala a bylo mi jí hrozně líto, že trpí. Stále jsem ji chovala, za půl roku jsem si zhoršila skoliozu, jak jsem ji chovala převážně na levé paži, nervy na pochodu, přes den vždy usnula tak max. na půl hodinky či méně a brečela dále. Když se v jejich patnácti měsících narodil syn, byla jsem hubená, po porodu jsem vážila 52 kg, čili méně než v 18 letech. Z hrůzy, že se bude něco podobného opakovat, jsem bohužel přestala v šesti týdnech kojit. A je fakt, že kluk spal jako buk, nakrmil se a spal 3 hodiny. Dcera od půl roku už problémy neměla, nicméně bylo to dítě velice nespavé, protože od roku přestala spát úplně i v poledne, prostě spala jako dospělý člověk, pouze v noci.
Když se mé dceři narodila dcera, před třemi a půl roky, nastalo něco obdobného: měla bolesti bříška, brečela a střídavě se smála, když bolesti polevily, dcera ji kojila do 10 měs. a problémy do té doby přetrvaly. A když se narodil syn, bylo dceři rok a 3/4 - a syn brečel taky, ten pro změnu měl hrozné problémy s odříhnutím. Třeba usnul a za hodinu se probudil a strašně brečel - a to do doby, než si odříhl..takže si to užila s oběma dětmi. Chce to jedině svatou trpělivost, žádné čajíčky to nevyřeší.
 Baba  
  • 

alergie na materske mleko 

(27.8.2005 23:00:08)
4mesice jsem kojila a 4mesice me dite nepretrzite rvalo.Byli jsme s manzelem na pokraji zhrouceni,chodili s malym na nejruznejsi vysetreni a po 4mesicich prisli na to,ze ma alergii na bilkovinu materskeho mleka.Prestala jsem kojit a meli jsme normalni usmevave miminko a stali se z nas prestastni rodice.Chudak trpel velkymi bolestmi briska a my to nevedeli!!
 Helena, dva kluci 
  • 

řvouni 

(8.8.2005 8:56:56)
Mam dva potomky.Jednoho jsem budila, abych vedela , ze zije, spal rad, dlouho. vydrzelo mu to dodnes. /16 let je mu .../ Druhy nespal ani nahodou..
Mam zivotni kamaradku,ktera rok a pul svou treti dceru prakticky nepustila z naruce,pouza kdyz ji predala nkomu jinamu..Rvala a rvala a rvala. Zdrave, donosene miminko,nic nepomahalo. O zoufalstvi te rodiny a hloubce jejich silenstvi svedci vypraveni, jak utyrany manzel ve tri rano houpajic mimi vedle sve spici / spis v mdlobach byla /manzelky ,zkousel sam sobe prilozit dite k prsu , nezabere-li to /.Tuto totalne rvouci Anicku kojila do tri let a lahev NIKDY nevzala do sve uzasne pusinky.Dnes je to osmileta, naprosto vyrovnana a uzasna slecna, ktera VI, ze ji vsichni miluji, nikdy nebyla zavrena v placi nekde sama, protoze jeji nejblizsi sli myt okna...nebo bylo pul osmy vecer. Je primerene rozmazlena a naprosto vyrovanna. Zadne trauma z detstvi....Vim, ze se mi to radi, ale potreba jistoty u vaseho tyranka je proste mnohonasobne vetsi,nez u populace...U jisteho africkeho naroda,jehoz jmeno mi vypadlo, poradaji v pul roce veku ditete slavnost posazeni. Je to chvile, kdy poprve posadi dite na zem. Do te doby je u mamy v naruci.. Vydrzte... Helena

 Chobotka 


Také máme sirénku... 

(8.8.2005 11:26:21)
Jo, přesně mi to připomíná našeho druhorozeného syna 03/2005.Vždycky když někam jedu s kočárkem, kvůli řevu jsme známí v širokém okolí. Beru s sebou šátek a v nouzi Vrátíka nosím (to je hned ticho). Jakmile s ním člověk komunikuje, je to usměvavé miminko, ale ve vteřině dokáže měnit smích v pláč nebo řev bez slz. Jsme z něj s manželem dost vyčerpaní, kdybychom neměli už Ondru 2,5r, který byl klidné miminko ( a to po zdlouhavém indukovaném porodu a následné operaci jícnu), mysleli bychom, že jsme špatní rodiče. Ale Vráťa byl chtěný, těhotenství normální, týden jsem přenášela a porod byl oproti prvnímu bezvadný. Takže to asi bude opravdu v povaze. Zatím si náš Vrátík vyřval obě tříselné kýly, tak jsme se opět nevyhnuli chirurgům. A to jsme ho hodně chovali a nenechali ho "vyřvat". Doufáme, že to brzy přejde, až začne lézt a sedět. Všem rodičům uřvánků přeju pevné nervy :-).
 misa 
  • 

Do kocarku ne! :) 

(8.8.2005 19:25:00)
Chobotko, to jsi statecna osoba... My mame uplne stejne starou holcicku a do kocarku jsme si ji troufli dat, jen kdyz hluboce spala. Babicka po zkusenostech se mnou a se sestrou trvala na tom, ze placici dite utesi nejlepe jizdou a houpanim v kocarku a nedala si to vymluvit... az ji to vytmavilo detatko samo, kdyz se rev vystupnoval tak, ze byl slyset pres ctyri bloky :) A tehdy prestala babicka hazet moudra o rozmazlovani a nechala nas dceru nosit. Nosili jsme ji doslova porad, do konce tretiho mesice se nedala odlozit, z lehciho spanku se okamzite probirala a plakala. chodila jsem s ni i na zachod. preslo ji to samo v patem mesici, kdy se naopak zacala polozeni obcas domahat, takze ted konecne uzijeme i ten kocarek. :)
...nicmene, mala pismenka ted pisu proto, ze ji chovam! :)))
 veveruška 


Nebojte se,to přejde 

(8.8.2005 15:24:40)
Zdravím Vás!
My jsme nebyli na tom jinak.Sice Vápříběh probíhá trochu dramatičtěji než s naší Simi,ale v bleděmodrém je to velmi podobné.
Musím Vám sdělit,at se netrápíte,že z toho vyroste-útěca malá co?No alespon nějaká.Naše dcerka z toho vyrostla.Měla přesně 1 rok a všechno toto trápení utichlo jako by mávnutím kouzelného proutku.
Musím říct,že to bylo opravdu moc náročné období a hlavně to přemáhání a síla vůle jít dál a vytrvat.Co bychom my mámy neudělaly pro své dítko,ale jednou už je toho také dost.
Navíc mám ještě syna skoro 5 let a malé je už 2,5roku.Na to co bylo vzpomínám s láskou,ale jsem i rádá,že už je to i za mnou.Kdo to nezažije ,tak neuvěří a ještě nás rodiče odsoudí jako můj bratr,že by to nesnesl.Ale člověk míní a on osud mění jako u mého bratra nebo mé švagrové z druhé strany.Nyní mají ještě horší dítka než jsem měla já,ono to tam nahoře asi vědí,jak to mají zařídit.Nyní se za ně až stydí a mají to ještě horší než já,že jim dítka řvou pořád a musí je mít stále na rukách,ale tak nic vlastně neudělají.Holt kdo chce kam,pomozme mu tam.
Věřím ale,že Váš příběh bude a musí mít dobrý konec,vždyt to ty děti už musí koneckonců jednou také omrzet tak vřískat a ubíjet tím své rodiče.
Naše malá je ted pěkné povedené kvítko a na to jak se nařvala,nám to jako rodičům vrací,že je moc šikovná,bystrá a myslím jednou bude dost nadaná.Dost jí to pálí v té hlavičce.Je to moje taková malá proncezna.
 Katka, syn 2 m 
  • 

Děkuju! 

(8.8.2005 20:31:44)
Četla jsem tenhle příspěvek se strašnou úlevou. Pochopitelně mám také načteno vše o kolikách, hladu, technikách spaní, chování, kojení, tišení, ale nezabírá prostě nic. Okolí mě deptá právě tou osvědčenou radou - nech ho vyřvat, nic mu není a muž by za ním prostě nejraději zabouchl dveře. Nemohu, než bránit ho, ač mi někdy nervy už také ujíždějí. Poslední dobou pomáhá jediné: syna si "hodím přes rameno" a poskakuji po bytě, normální chození je bez účinku. Myslím, že maminky, které se na tohle dívají tak trochu svrchu, nevědí, o čem mluví. Ať jsou šťastné, že jejich dítě takové není, ale ať nehodnotí nás, které máme "tu smůlu".
 Andrea, Erik 05 


Re: Děkuju! 

(9.8.2005 3:39:33)
Katko misto skakani po byte bych zkusila skakat na gymnastickem balonu. U nas to zabira temer okamzite. Normalni chozeni take nepomaha a to skakani na balonu je i pro maminku pohodlnejsi. Nas Erik normalne nesnese byt nosen na rukach v klubicku, musim ho nosit jedine pres rameno. Ale kdyz skaceme na tom mici tak se mu na rukach celkem libi, cim vic skacu, tim vic se mu to libi, taky mu jakoby na ruce nahazuji zadecek. Zkus to.
 Katka, syn 2 m 
  • 

Re: Re: Děkuju! 

(13.8.2005 15:34:47)
Diky za tip, skvely napad. Jenze Misan vetsinou vyzaduje chuzi, jakmile se posadim (i na ten balon), zacne to znovu. Mam podezreni, ze je proste hrozne zvedavy a chce videt porad neco noveho. A ted uz zase krici, takze vzhuru do stoje :-)
 misa + sirenka 5 mes. 
  • 

Re: Re: Re: Děkuju! 

(14.8.2005 13:11:28)
Katko, v tom pripade sup s nim do satku na zada - tedy pokud chces treba uvarit, vyzehlit a tak -, od dvou mesicu to uz jde, jen mu tam musis podeprit i hlavicku. Je fakt, ze moje Sirenka to zacala ocenovat az ke konci druheho mesice (o ctrnact dni driv z toho byla tak vyvalena, ze radsi pak vydrzela chvilku lezet, mozna z obavy, abych ji tam zase neprivazala :) ) - my jsme museli taky nosit bez ustani a s balonem souhlasila, jen pokud ji k tomu hrala jeji oblibena kazeta (folk!), porad dokola a k zesileni.
Jestli ho ale budes zkouset nosit na zadech, pozor na to, aby mel dobre uvolnene kycelni klouby, jinak by ho to prvnich par dni bolelo.
 MONIKA,syn 4roky 
  • 

Siréna...... 

(9.8.2005 14:29:58)
Ahojky,
píšeš mi z duše.Tohle všechno jsem si prožila,včetně nekonečného přerušovaného spánku.Můžu Tě uklidnit,že se to opravdu zlepší v momentě,kdy prcek začne chodit a pak mluvit.Taky jsem byla hrdinka,koupila si vatanai šátek a když měl malý 9měsíců skončila jsem u doktorky na obstřikách krční pátěře.Hodně nám pomáhalo ježdění autem,tam byl klid,buďto spal nebo čučel.Zbytečný benzín,ale to ticho...:-))))
Vydrž,přejde to,přijde období vzdoru a budeš se divit,co děti dokážou...
 Pavla + Adámek 4 měsíce 
  • 

Díky 

(9.8.2005 21:05:51)
Ahojky,

díky za článek, který mě ujistil, že nejenom u nás doma je něco podobného (i když musím říct, že to není tak zlé). Malý má sem tam nezvladatelné záchvaty řevu a pláče. Pro zlost většinou, když jsme u babičky nebo hlídá. Takřka nic nepomáhá kromě nošení a to pouze moje nebo přítele na nikoho jiného moc nereaguje. Také věčně poslouchám, že ho rozmaluji, že děti se mají nechat vyřvat, ale bohužel toto já neberu. Tak prostě chováme. Mě to ani v nejmenším neobtěžuje. Když hlídá babička má svoje řešení, dá malého do kočárku, kapesník či plenu přes obličej a jezdí. Malej řve jak najatel, ale babička to nějak neřeší "Musí se vyřvat". Vyřešili jsme to paní na hlídání, promluva s babčou nezabrala. Paní plně respektuje, že si to nepřeji a protože plně kojíme a já pracuji tak mi malého prostě přiveze dříve a já chovám. Jinak jsme moc spokojení dobře prospíváme a jsme veselý. Jenom ten občasný řev musíme vydržet než se to zlepší :-))


 Luinka 


Mám doma opak 

(10.8.2005 0:43:56)
Nečetla jsem všechny příspěvky. Jen tak letem světem. Jen u popisu dětí jsem si připadala jako Ivule nebo Monty. Moje dcera jako mimino vůbec nebrečela. Nikdy jsem nezažila takové to typické řvaní mimin:) Prostě nebrečela, koukala, spinkala, usmívala se, broukala. Naprosto pohodový dítě. Zůstalo jí to doteď. Povahové rysy vidím už od narození – soustředěnost, pohodovost, umění radovat se ze života (a to velmi temperamentně), má ráda svůj klid (vybírá si co chce dělat, já ji do toho nezasahuju, hraje si dlouho a ráda), obrovská vnímavost (od malička ji nic neunikne, všeho si všimne a registruje to).

A k těm chrastítkům atp. Pamatuju se, že jednou na břišních tancích, když bylo malé asi 3 měsíce jsem byla jediná, která neměla pro své dítě hračku. A musím říct, že byla taky jediná, která ani jednou nekvikla a spokojeně si broukala a usmívala se. Jednu matku si pamatuju, jak neustále mávala různými chrastítky a dítě pořád řvalo. No, nevím jestli v tom je nějaká spojitost, ale já jsem vždy jednala intuitivně a dítě v případě neklidu či nejistoty jsem se vždy snažila „uklidnit“ „pouze“ tím, že jsem ji pevně objala, abych ji dodala pocit jistoty a jistým hlasem jsem jí řekla, že jsem tady pro ní a že se se mnou nemusí ničeho bát. Pomohlo to vždy. Jak jsem psala, dcera do 10ti měsíců (pak 3 noci za sebou kdy jsme ji znovu učili usínat samotnou v postýlce, do 6ti měsíců to bylo bez problémů) nikdy neřvala tak jako mimina řvou:) Maximálně takové to kníkání a to většinou stačilo pochovat, dodat jistotu, případně dát k prsu a bylo to zase ve starých kolejích.

Jinak jsem od přírody plašan, ale v jádru jsem citlivá a na své dítě duševně velmi naladěná. Od samého okamžiku mám pocit, že vím co má dcera cítí, co chce, co vnímá… Myslím, že každá máma má tuhle schopnost intuice jen v různých intenzitách.

Myslím, že dítěti by se mělo „naslouchat“. Naslouchat jeho potřebám, těm skutečným a nevnucovat mu něco co si myslíme my, že by ho mohlo zajímat nebo by se mu mohlo líbit atp. Zastavte se chvilku a vnímejte své dítě, vciťte se do jeho kůže, třeba objevíte „to něco“, co vám pomůže se více naladit na jednu vlnu.

A ještě něco. Já si fakt nedovedu představit, že bych měla řvoucí dítě. Nevím, jak bych se chovala a nevím co by to udělalo s mými nervy, zda-li bych našla tolik trpělivosti jako vy. Malá nikdy netrpěla na prdy, jedla jsem cokoli a jím doteď (stále kojím) a byla vpohodě. Z kočáru se koukala na stromy a bez ježdění usnula. V postýlce byla položena, chvilku se koukala na mráček na mantinelu nebo na šašíky:) a usnula. Obdivuju vás, že to takhle zvládáte a zároveň moc držím palce, aby se to co nejdříve upravilo alespoň tak, abyste nebyli unavené a zoufalé matky.

sorry, příspěvek je trošku zmatenej a nepřehlednej, pátý přes devátý, už mi to nemyslí:) dobrou:)

 Petra + Karolína 03/05 
  • 

Taky mám doma opak, ale... 

(12.8.2005 8:25:52)
To, jak popisujete svou holčičku, je jako kdybyste popisovala tu mou (i když je mladší a možná se ještě projeví :-))
Mám naprosto pohodové dítě a jsem za to šťastná.
Ale neberu to jako svou zásluhu, i když se k ní taky chovám podle svého nejlepšího přesvědčení. Beru to tak, že ke mně byl život v tomhle směru štědrý a že se s takovou povahou prostě narodila. Někdo má peníze, někdo hodné děti, někdo obojí a někdo nic. Jak už to tak v životě chodí.
 Gába:) +vřískot 1 
  • 

Máme doma stejně úžasně uřvanou holčičku 

(10.8.2005 20:01:20)
Máme doma stejně úžasně uřvanou holčičku a bohužel ji to vydrželo ode dne narození až doposud - tedy do čtyř let.Teď své řvaní prokládá nářky na bolavé nožičky - na samém začátku procházky.Na bolavé ručky - při obědě - vidlička je zřejmě těžká, voda při koupeli je buď ledová , nebo vařící. Někdy večer v koupelně u zrcadla vidím kolem své hlavy svatozář , nebo už mi začíná "hrabat".To druhé je pravděpodobnější.Uklidńuji se tím , že s toho hluku stratím sluch, konečně zažiji "TICHO".A budu se šťastně usmívat i při 150 decibelech mého miláčka.
.................ale miluji ji a moc.
Přeji pevné nervy a trošičku ticha.
 Mirka 
  • 

Re: Máme doma stejně úžasně uřvanou holčičku 

(13.8.2005 14:32:36)
Ahojky mamči,
jako obvykle tu mají nejvíc skvělých rad ty mamky, co tento problém nikdy neměly a my jsem tedy evidentně musely dělat něco špatně, pokud jsem ho měly.
I já jsem měla nesmírně uřvanou holčičiku, trvalo to 6 měsíců. Za tu dobu jí vyrostlo 8 zubů a ty zbylé byly natlačené v dásních. U doktorky jsem vždy musela odezírat, protože pro řev naší holčičky nikdo neslyšel ani slovo. Koupání a převlékání byl horor. Vždycky jsem se bála, že to její srdíčko nemůže vydržet. V 5 měsících řvala v kuse 10 dní. Brečela jsem už pak s ní, nemohla ji vidět ani slyšet. Pak to bylo to nejhodnější dítě na světě a pořád je. Jsou jí 4 roky a je moc chytrá a šikovná (ne nejsem zaujatá mamka, fakt je) Pořídili jsem jí teď sestřičku, která papá a spinká.
Evi, co tu máš příspěvěk, pod ten tvůj bych se mohla hned podepsat i s tím, co říkal tvůj manžel - jen aby to druhé nebylo ještě horší. A ta druhá je stejně pohodová, jako ta tvoje.
Monty - proč má jedna matka dvě tak rozdílné děti? Co ta tvoje teorie o neurotických matkách?
Mirka
 Renča 
  • 

Re: Re: Máme doma stejně úžasně uřvanou holčičku 

(14.8.2005 14:07:39)
Čau Mirko.Já mám podobný problém.Když se Alenka narodila,tak o ni v porodnici skoro neveděli jak byla hodná.Ale postupně začala víc a víc kříčet,až sem někdy fakt nevěděla co s ní.A hlavně v noci sem se skoro vůbec nevyspala.Když už usla a dala jsem ji do postýlky tak ani né za 10 vteřin to začlo a pak znova a znova a znova.Někdy jsem ji prostě nechala křičet až se prostě vykřičí,ale dlouho sem to stejně nevydržela.Ale postupně se to nějak dostalo do normálu.I teď si někdy za křičí,ale už dokážu rozpoznat co chce a tak už to jde líp.

Myslím,že to všechno chce čas a hlavně TRPĚLIVOST!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 D 
  • 

Neurotické matky 

(13.8.2005 19:03:37)
Nemyslím si, že je primární chování mimina ovlivněno neurotickou matkou, ale spíš si myslím, že názory matek, které měly štěstí na klidné dítě, viz Monty, z nich ty neurotické (kromě toho, že je doma stresuje dítě a okolí) myslím v pohodě udělá.
A na druhou stranu, jak jsou "hodné" děti v podstatě ochuzené.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Neurotické matky 

(14.8.2005 10:07:45)
Nerada to dělám, ale protože Monty tu svými příspěvky způsobila takový rozruch a teď jsem měla možnost strávit pár dnů s ní i jejím dítětem, chtěla bych vás všechny uklidnit, že v reálu by Monty byla první, kdo by řešil, že jí mimino začlo plakat. Ona si prostě jen neuvědomuje, že sama skáče i kolem 2,5letého vztekajícího dítěte, které by spousta z nás nechala prostě vyvztekat.
Neberte to prosím jako podnět k útokům na Monty, prostě jen vnímáme věci odlišně.

Sorry, Monty, nepíšu to, abych Ti uškodila, ale abych povzbudila ty mámy, které už začínaly pochybovat, jestli opravdu nejsou přecitlivělé :-(
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Neurotické matky 

(15.8.2005 18:04:07)
Jeno :o)
Já fakt nevím, jak mám vysvětlit, že DOMA naprosto neřeším, jestli syn řve nebo neřve, dneska je například celej den ukňouranej, protože je nachcípaný a nemůže ven (stejně prší) a NIKDO kolem něj neběhá a NIJAK ho neuklidňuje...
Vaše děti jsou prostě zvyklý chodit mezi jiný děti a nějak s nima "spolunažívat", můj syn ne, a já skutečně nemám náladu poslouchat zbytečný kvičení - když je někde pohromadě 8 dětí, jsem ráda za každý, který sklapne. V případě vlastního dítěte to občas jde i zařídit. :o)
 Carol 
  • 

Jeno, MOnty 

(15.8.2005 21:33:50)
tak to asi jedna z vás neříká pravdu????

Monty a proč straníš svého syna dětskému kolektivu?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jeno, MOnty 

(15.8.2005 21:51:21)
Carol,
nevím jestli se to dá nazvat "straním", prostě s ním mezi děti nechodím, protože na to nemám čas. A přiznám se, že i kdybych měla čas, neměla bych na to náladu. Každopádně ve 3 letech jde do školky a to "natvrdo", ne na 5 dní v měsíci. Na hřiště s ním chodí tatínek, prarodiče nebo hlídací tety.
Každopádně - Jena popsala situaci, kdy se na chalupě, kde se syn zřejmě nějak cítí doma (patří jeho prarodičům) objeví 8 cizích dětí, což je situace, kterou NEZNÁ a nejsem si jistá, jestli se dá ve 2 a 1/2 letech věku dítěte lze apelovat na nějaký jeho morální podvědomí... :o)

A ještě tohle - fakt jsem se vždycky domnívala, že má syn velice liberální výchovu, ale jsem evidentně měkká jak dvojka máslo. Snažím se totiž synovi tak nějak vysvětlit, že tak, jak se chová DOMA, by se neměl chovat VŠUDE. Např. doma SMÍ malovat po zdi, ale taky ví, že se to nedělá automaticky ve všech objektech, kam vkročí.

Nechci tady vyvolávat nějaký zbytečný žabomyší války, ale myslím, že je hodně mimo mísu vyvozovat závěry z mimořádný situace a při naprostý neznalosti reálií.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 5:05:19)
Hele, Monty. Ale nikdo Ti nemaloval na zdi úmyslně. To že se S. postavila na lavici, kde si malovali a náhodou se dotkla štětcem zdi, takže tam udělala puntík je trošku něco jinýho, než vina nějaký liberální výchovy.

A myslim, že se pozná, jestli se snažíš uklidnit kňourající dítě rezignovaně stylem tak tohle mě teda nebaví a nebo hned křičíš. Když si vezmeš, že z těch celkem osmi dětí byly dvě 4letý, který brečí opravdu jen vyjímečně a ostatní 6 byly dvouapůlletý batolata, který taky nebrečí hodiny, ale jen když někam spadnou, o něco se poperou nebo jsou přetažený... prostě moje jedno mimino toho nabrečelo víc, než tyhle děti dohromady. Vůbec bych to neřešila, kdybys řekla, že nesnášíš dětskej pláč... ale když tu v diskusi píšeš, že s Tebou nic nedělá, tak mi to nějak nedává smysl.

Sorry, nebudu teť pár dní na netu, takže nebudu moct reagovat na případnou reakci.
 MirkaEyrová 


Re: Jeno, MOnty 

(15.8.2005 23:15:14)
Carol, a to si představ, že já, když byl můj syn (7,5 roku) ve věku syna Monty, tak jsem měla představu, že dětský kolektiv zatím ještě tolik nepotřebuje. V chytrých knížkách jsem se totiž dočítala, že před třetím rokem věku si děti nehrají "spolu", ale "vedle sebe", takže já považovala za normální, když jsme "tak nějak" vegetili, aniž bychom bůhvíjak křečovitě vyhledávali kolektiv (což šlo "zařídit" docela snadno, protože jsme se v inkriminované době přestěhovali do místa, kde jsme nikoho neznali). Ostatně - tady na vesnici se to mám dojem nijak moc neřeší, ten kolektiv. Ve městě se sejde pár mamin s batolaty na pískovišti a dětičky se tam nějak musí "domluvit". Ale na vesnici žádné obecní pískoviště být nemusí (u nás např. není) - a dětičky se tedy beztak batolí nanejvýš kolem svých rodičů případně starších sourozenců. A většina dětí tento způsob úplně normálně přežije a kamarádit se začnou prostě až ve školce.
M.
 Kja 


Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 10:00:33)
Ale zrovna Tvůj syn to s tím kamaráděním moc nezvládl, ne.
Aspoň podle toho co píšeš je fixovaný na maminku a v kolektivu dětí má problémy ještě ve svém věku.

 Kja 


Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 10:01:47)
Omlouvám se, nezměnila jsem název, ten minulý příspěvek je reakce na Mirku
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 11:10:43)
Kjo, jasně - mně se tohle chování vymstilo. Ale můj syn je nejspíš zvláštní případ. Ostatní děti se tady na vsi kamarádí úplně normálně, a vůbec jim nechybí, že se v batolecím věku denně nesetkávají na nějakých prolízačkách. --- Samozřejmě, že MĚ štve, že tady žádný prolízačky nejsou, anebo že nebydlíme ve městě, kde bychom měli takové atrakce hned za domem - protože mému synovi tohle setkávání před třetím rokem možná chybělo. Ale většina dětí tento způsob v pohodě přežije. --- Anebo obráceně. Já když byla malá, tak jsem bydlela v takový díře, že tam bylo a je asi sotva patnáct čísel. Ale čas od času se tam zvedne "porodní vlna" - takže v mém dětství tam tři sousední domy byly plné dětí - každé mělo k sobě aspoň jednoho skorovrstevníka, nejstarší rození cca 65, nejmladší 72. Takže parta jak má být. A stejně měl brácha problémy v kolektivu! Samozřejmě, mělo na to vliv, že nechodil do školky (vůbec), a že byla babička k němu až moc "ochranářská" (ani ho nenechala vyřídit si spory s dětmi sám) - ale chci říct, že ten kolektiv od 1 roku taky nemusí být samospasitelný. ---
Ale zvláště jsem svým projevem chtěla upozornit, že NIKDE se nijak zvlášť neupozorňuje na to, že by děti měly být v kolektivu už ve věku, kdy ještě třeba neumějí mluvit a sotva se naučily chodit. A není až zas tak obvyklé, aby batolata nerostla uprostřed hejna vrstevníků - alespoň na vesnicích.
Hm, a ostatně - nezdá se mi, že by Monty nějak zvlášť bránila synovi v setkávání s vrstevníky. Akorát že to nevyhledává OSOBNĚ A DENNĚ.
M.
 Luinka 


Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 10:06:33)
Nechci vám do toho rejpat, protože nevím o co na vašem společném víkendu šlo a hlavně jsem tam nebyla, ale musím souhlasit s MOnty, že pro děti může být "nová" situace nejen změna prostředí, ale samozřejmě i změna lidí kolem něj. To si myslím, že není nic novýho a každá citlivá máma své dítě zná dobře a ví, že teď se momentálně nechová "jako doma", že třeba se víc vzteká už jen proto, že "protestuje" proti nový situaci nebo mu to z nějakého důvodu nevyhovuje. Mám sice mladší dceru, ale už několikrát se chovala v jiném prostředí nebo i ve svém, ale v přítomnosti někoho jiného ÚPLNĚ JINAK, že jsem ji sama nepoznávala a tudíž jsem i já byla nucena se chovat ÚPLNĚ JINAK, abych se "k ní nějak dostala"... Myslím, že ale tohle k tomu patří, děti musí občas poznat "něco jiného", prostě takový je život, ale taky si myslím, že každá citlivá máme CHÁPE, že vlastně jakékoliv chování dítěte je naprosto NORMÁLNÍ reakcí na podněty kolem. Vím, že Monty píše o svém synovi v superlativech, i já to dělám, protože moje dcera je skutečně abnormálně hodná, ale když jsem s kamarádkama, které vědí, že moje holka je hodná a najednou chytne menší vyjímečnej hysteráček, tak vím, že se jim nemusím za to vysvětlovat, ale že to chápou, že dítě se chová doma jinak a jinak třeba ve společnosti. Špatně se to popisuje, ale snad je to alespoň trošku srozumitelný. Myslím, že na straně Jeny chybí pochopení k přirozeným reakcím dětí, tak jejich matek, ale to je jen můj objektivní názor. Ale jak už jsem psala, samozřejmě nevím jak to tam probíhalo a co se všechno dělo:))

Mirko, děti milují děti a to už od narození. Všimni si, že když malé dítě např. v období citového pouta na mateřskou osobu a bojácnosti cizích lidí začne plakat, když vidí někoho cizího, tak jakmile vidí jakékoliv dítě nebo slyší křičet na lesy, tak je většinou vklidu a přijímá to s úsměvem... Já osobně mám ráda svůj klid a jsem ráda, když můžeme s malou být samy a užívat si prostě klídku spolu, ale určitě to kompenzuju i tou dětskou společností (kamarádky z diskuze, neteř, mateřské centrum atp.). A tvůj syn tedy neměl vůbec problém se začleněním do kolektivu? Mám na mysli spolupráce, tolerance, komunikace, zvládání různých "nálad a výpadů" ostatních dětí atp.? Zajímá mne to čistě pro zajímavost:)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 11:26:20)
No, Luly, můj syn je naopak černá ovce:-( Děsí ho všechno - i být vedle v pokoji sám, natož horda dětí. Od třech let jeho věku jsem ve výchově postupovala trochu jinak - takže přišla na řadu i dětská hřiště ve městě, kam jsme začali vlakem dojíždět, anebo mateřské centrum (bohužel jen nepravidelně a nakrátko, protože jsme od vlaku přicházeli v době, kdy už ostatní (bydlící v onom městě) už pomalu chystali odchod:-( Děsně mě to štvalo, ale nemohla jsem nic moc dělat. Od čtyř začal chodit do školky - denně na čtyři hodiny (kapacita MŠ nedovolovala nechávat na odpoledne děti nezaměstnaných matek). Přesto syn měl a má problémy se začleněním do kolektivu. Může to být částečně i stylem mé výchovy - snažím se z něj vychovat tak trochu džentlmena - a není tedy moc zvyklý na drsnost a agresivitu kluků - vrstevníků. Doma je schopnej řádit čas od času jako černá ruka, ale když přijdeme na dětský hřiště a jsou tam děti, tak do deseti minut otráveně odchází:-( a nemůžu mu ani nic říct, protože souvislost s přítomností dětí vehementně popírá. --- Jenže to, co jsem já dělala, když syn byl batoletem, není naprosto nic neobvyklého - a naopak neznám žádné dítě, které by se svou bojácností našemu dítěti podobalo:-(
Tož tak.
m.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 11:50:26)
Hm, dodala bych ještě pro objektivnost - že mezi třetím a tvrtým rokem věku jsem taky neměla úplně za cíl JEN jezdit se synem do kolektivu. (Abych pravdu řekla, hlavní motiv byl ten, že jsem byla z kluka na nervy. Takže jsem se prostě vykašlala na "etiketu" a začala s ním jezdit pryč - abychom si nelezli na nervy...) Střídali jsme různé cíle - parky, lesy, dětská hřiště, muzea, soutoky řek atd. Cílem bylo vzájemný odpočinek, poznávání krás, nalezení nové cesty k sobě. Začleňování kolektivu bylo v té chvíli dost podružné (fakticky). --- Ostatně - znovu zdůrazňuji - jsem za základ považovala to, aby CHODIL DO ŠKOLKY. Taky tam nastoupil hned jak to šlo.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 20:22:49)
Luly, ale to já přeci vím, že mezi dětmi se dítě chová jinak než doma a že se chová jinak když je to u něj doma s jeho hračkami a navíc když není zvyklý. Kdysi jsem tu sama psala článek o tom jak naše tehdy dvouleté dítě týden útočilo na návštěvu, kvůli tomu, že si půjčovala jeho hračky u nás doma, takže jsem si tu situaci i sama vyzkoušela.
Ale já jsem tu nepsala o dítěti, nýbrž o Montyiných reakcích na pláč, neb tu píše, že ona by nechala mimino brečet (kdyby věděla, že je nakrmené, přebalené a nic ho nebolí), ale s miminem to nikdy nezažila a u větších dětí jí to vytáčí. Mně to prostě nedává smysl.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 21:36:08)
Jeno,
zažila jsem to u sestry - myslím to ječící mimino - ale do toho jsem jaksi nemohla moc zasahovat. Bylo mi devět. :o)
Asi jsi mne blbě pochopila - mě to doma normálně nevadí, doma mám dítě jedno. Vadilo mi to na chalupě, kde bylo dětí osm a o řetězovou reakci (tzn. jedno začne a druhý se přidá) jsem nestála... Fakt nevím, jak ještě vysvětlit, že jsem chtěla mít taky volno a věnovat se vám - návštěvě - v klidu.
Vy jste na MD a třeba jste zvyklý, já ne, pro mne to bylo pár dní, kdy jsem chtěla mít pokoj a ne pořád poslouchat, jak ječí dítě. Kterýkoli. A protože Stáník holt není na děti zvyklej, tak byl víc startovací na ječení. :o)
 MartinaM+Ondra05+Matěj07 


Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 22:40:31)
Monty, já nestačím zírat. TY se tady v téhle diskusi prezentuješ jako pohodová matka, díky které je pohodové její dítě, ale skutečnost je úplně jiná. Nějaké mimčo zapláče a ty tady o tom mluvíš úplně nenávistně a bez pochopení, téměř s odporem a zhnusená. Tak si teda pohodovou matku nepředstavuju. Ta umí přijímat, co se kolem ní děje, s nadhledem, ne jenom optikou přes své klidné dítě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 23:18:58)
Na tom není nic nenávistného, prostě mi fyzicky vadí řvoucí mimino. Někomu zase nedělá dobře siréna sanitky, mrouskání koček nebo x jiných zvuků...
Nemluvím o tom nenávistně - mluvím o tom věcně. Vadí mi to. A co? Mám předstírat, že ne? To by možná neznělo "nenávistně", ale bylo by to pokrytecký...
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 23:29:47)
Monty, nic proti tobe, ale cos delala, kdyz byl prcek malej??On nerval jako mimino??Tos prece nemohla odejit a nechat jej at se vyrve nebo jo??Jestli jsi uz psala jak to bylo, tak promin, ja nectu vsechny prispevky.

Me malej temer do 5ti mesicu pravidelne vecer rvaval, pac mel desne boleni a nepomohlo chovani, konejseni,masirovani...proste to chtelo cas a trpelivost, nez se vyprdel a vykadil..a nekdy to bylo o nervy.Proto chapu jine maminy, kdyz male mimi vriska...asi jen tak z prdele to nedela.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 23:37:25)
Sysy,
syn neřval. Jako mimino fakt vůbec neřval. Začal až v době, kdy si tím něco chtěl vynutit - v roce a půl? A to už je úplně jiný řvaní... Navíc mu to nikdy moc dlouho nevydrželo. :o)
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 23:42:25)
Hm, tak to ses mela.Mi oba kluci na prdy trpeli celych dlouhych 5mesicu a pobreceli se fest.Doufam, ze ten treti bude taky prdlavec, si zas uziju.

Zato ted nebreci skoro vubec.Jen kdyz treba spadne nebo je ospalej a protivnej, ale to vzdycky hnedka prejde.Nastesti.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(19.8.2005 6:32:19)
Monty, vždyt ty jsi úplně normální mám jako každá...už jsme si o tom kdysi psaly. právě ta nesnesitelnost dětskýho řevu by ti nedala, kdyby byl Stáýník mimino uřvaný, abys ho neutěšovala...to je prostě čistě biologickej mechanismus, a´t si představuješ, že ji sebevětší tvrďák :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(19.8.2005 6:32:19)
Monty, vždyt ty jsi úplně normální mám jako každá...už jsme si o tom kdysi psaly. právě ta nesnesitelnost dětskýho řevu by ti nedala, kdyby byl Stáýník mimino uřvaný, abys ho neutěšovala...to je prostě čistě biologickej mechanismus, a´t si představuješ, že ji sebevětší tvrďák :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(19.8.2005 7:43:10)
Lído, dík. To je přesně to, co jsem se snažila říct - ne jestli je dobrá nebo špatná, jestli je pohodová nebo nervní... jen to, že pro chvíli ticha by Monty mimino utěšovala jako každá jiná máma.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(18.8.2005 23:24:53)
Martino,
ještě tohle. Nevím, jak dalece jsem nebo nejsem pohodová, ale mám prostě ve zvyku eliminovat ze svýho života věci, který mne nějak obtěžujou nebo mi nedělají dobře. A to, že někde řve mimino, mi skutečně fyzicky dobře nedělá. Bolí mne z toho hlava. Nikomu to nevyčítám, neřeším s tou matkou, proč řve, jak jsi psala v jednom příspěvku. Jdu prostě pryč, protože u toho nemusím a nechci být. To není o pochopení nebo nepochopení, je to prostě o hladině tvé osobní tolerance. :o)
Stejně jako Jeně a holkám, co byly u mojí tchýně na chatě přišlo divný a možná i směšný, že mi vadí děti lezoucí po zábradlí. Každý má něco, co mu nesedí a nevím, proč by se měl překonávat nebo tvářit jako "happy and free", zvlášť když může normálně odejít a tím celou situaci vyřešit.
Když pojedu v tramvaji - třeba - a bude tam vřískat mimino, nebudu nikomu nic říkat, představ si, že ani nebudu dělat otrávený "ksichty", ale spíš vystoupím a počkám na další (když teda nebudu vyloženě někam spěchat). Ubližuju tím někomu? Myslím, že ne.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 10:23:20)
Je to složitý na vysvětlování a hlavně asi zbytečný... ale když už s tím Jena začala. :o)
Syn je jedináček a je zvyklej především na dospělý lidi. S dětma je v kontaktu max. na hřišti a u toho já nejsem. Každopádně jak jsem tu už kdysi psala, byl 2x po sobě v jeslích a tam problémy neměl.
Tejden před akcí jsem mu každej večer vysvětlovala, že přijedou na návštěvu kluci a holky a budou si chtít půjčovat jeho hračky atd., on mi sliboval, že na ně bude hodnej, jenže je mu dva a půl, nemá tolik zkušeností s kolektivem, tak to prostě neustál. Všechny, co jste tam byly, máte děti min. dvě a jsou zvyklý chodit S VÁMA mezi jiný děti. Syn ne, tak se prostě choval poněkud neadekvátně... a já to řešila proto, že jsem chtěla strávit pár dní V KLIDU, nikoli V ŘEVU.

Mmch - psala jsem, že mi vadí, když brečí mimino, u větších dětí už mi to tak nepřijde. :o)
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 10:50:40)
Jezkovy, zensky, tohle si prece muzete vyrikat v soukromi...


Nicmene mi nepripada nic nenormalniho na tom, ze dite nezvykle naletu deti na jeho uzemi a hracky reaguje podrazdene ani na tom, ze se predpoklada, ze na navsteve vezmou matky jaksi pravidla one domacnosti za sve, nebo ze se snazim uklidnit svoje dite jinak nez v bezne situaci (obzvlast pokud uz chci mit klid)...

Tim neotviram zadnou dalsi diskuzi, jen konstatuji..

jana
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(16.8.2005 11:08:34)
Milado,
ne, tím jsem myslela, že syna nestraním kolektivu a naopak CHCI, aby byl hodně s dětma, proto jsem ho dala do školky hned "natvrdo", nic jiného jsem tím říct nechtěla. :o)
 Čarodějka... 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 14:38:11)
Těď jsem natrefila na tuto diskusi a na debatu mezi Jenou a Monty!
Musím potvrdit slova Jeny. Na té chalupě by to bylo bezva, skvělý a dokonalý, právě kdyby Monty nechala Staníka chvíli vyřvat, nebo mu prostě "vynucovanou" věc nedala a neřešila neustálé "sporečky" dětí!
Píšu záměrně sporečky, neb tam k rvačkám a jiným nechutnostem naprosto nedocházelo, poude Staník dost napadal malého Ondráše od Hanky!
Jinak si to vše děti mezi sebou vyříkaly naprosto v pohodě!
Jenže Monty řešila i to, že tam sousedka nakoukla do chodbičky a viděla rozházené boty a že to určitě tchýni řekne!
Krávovinky, už od úterka řešila, kdo co uklidí ve čtvrtek při odjezdu!
Takže já si myslím, že Monty je bezva kámoška do hospůdky, na mejdan, na flámek (a to ji nechci pomlouvat ve zlým, jinak ji mám ráda, přijede ke mně aj teď v pátek na mejdan na oslavu mých narozek), ale tak byla uzlíček nervů a stresu a né pohodová holka :-)

Monty,
prostě příště žádná akce u tchánů :-)

Mmch...chatu jsme tchánům uklidily pak líp, než tam měli!!! :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 14:48:59)
Čarodějko,
škoda, že nemáš tchýni, se kterou bychom mohli udělat podobný pokus. :o)))
Já mám pořád dojem, že vám nedošlo, jaký jsem měla s tchýní problémy UŽ PŘEDEM, za druhý, to jsem taky x krát opakovala, kdyby byl ten barák MŮJ, tak tam můžou děti klidně kadit doprostřed místnosti, ale on můj není, nikdy nebude a na rozdíl od vás znám svoji tchýni a její řeči. :o)))
Za třetí - když mám pár dní volno, nehodlám poslouchat ječící dítě. Ať už svý nebo cizí. A opakuju, Stáník není na děti zvyklej, zvlášť ne "na svým území".
Fakt bych chtěla vidět kteroukoli z vás (vyjma Jeny, jak jsem pochopila, tak ta v tchýnině baráku bydlí), jak pozvete do baráku svý tchýně osm dětí, z nichž 5 je ve věku 2 a 1/2 roku, a celou dobu jste úplně v klidu a nic neřešíte... škoda, že se toho nedožiju. :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 14:49:38)
Pardon - sedm dětí, osmý bylo to moje. :o)
 Pole levandulové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 14:53:29)
Monty, vim , ze mi do toho nic moc neni, ale proc si teda kamosky na tu tchyninu chalupu zvala, kdyz si s tim uz dopredu mela tolik potizi? Nebylo by jednodussi sejit se na neutralnim uzemi, ktere se da bez problemu "vybydlet" a uzily byste si to vsechny? Ja mam taky tchyni silenou, takze si to dovedu zive predstavit, ale urcite bych na jeji uzemi nezvala kamosky, protoze bych si to pak taky neuzila. ale treba to jinak neslo, jak rikam, nevim, jen nechapu :-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 15:15:52)
Skramuško,
holt mi letos nevyšly peníze na to, abych si nějakou chalupu pronajala.
A proč jsem do toho šla - no, už jsem tam podobnou akci dělala před 2 lety, akorát že bylo míň dětí (pět) a dvě z nich kojenci. A bylo to vcelku fajn, až na to, že jedna z těch holek tam tehdy měla příšerný hysteráky z toho, když její dvouletý syn chodil sám po schodech na verandu a na závěr udělala scénu, že jsem stáhla z postele prostěradlo a dala ho do špíny, protože její dvouleté dítě NEMŮŽE spát po obědě hodinu bez prostěradla. :o)

Čarodějko,
už bych to nerozmazávala, ale pokusím se to ještě jednou shrnout.
Stáník je zvyklý na úplně jinej životní "styl" než třeba vaše děti. Je jedináček, žije mezi samejma dospělejma a s dětma se moc nestýká. A když jo, tak s babičkou nebo tetou na hlídání, já s ním byla na hřišti asi 3x v životě. Přijde mi proto vcelku logický, že se chová JINAK než za normálních podmínek doma, když má koexistovat se sedmi dalšíma dětma. Chtěla jsem, aby se s vašimi dětmi sešel, aby měl trochu trénink na školku, a taky jsem předpokládala, že nejste matky typu výše, který ječí kvůli každé hovadině. Tudíž jsem nečekala žádný extra komplikace.
Jenže... nejsem asi tak krkavčí, abych hodila syna "do vody" a nechala ho plavat v situaci, kterou nezná. Samozřejmě jsem mu dopředu říkala, jak přijedou kluci a holky a jak si spolu budou hrát, ale jsou mu dva a půl a na některý věci ještě nemá kapacitu. Ujišťuju tě, že doma může ječet jak chce a já za ním neběhám, abych řešila jeho maléry. Jenom mám prostě názor, že v nový situaci by člověk neměl nechávat takhle malý dítě napospas osudu - třeba už proto ne, aby mi do budoucna důvěřovalo. Normálně se mu snažím věci vysvětlovat, ale to bych na tý chalupě nedělala nic jinýho. Tudíž jsem i já volila nestandardní postup, protože kdybych to nedělala, tak

a) bych z dovolený nic neměla - syn by se vztekal daleko víc
b) mohla bych v synovi vzbudit představu, že mu nepomůžu v situaci, která je pro něj nová a zjevně důležitá (jinak by ji neřešil).

Jak se porovná s dětma v jeslích, ve školce nebo v dětským koutku, to je něco jinýho, u toho nejsem. A pokud vím, tak při těch pár návštěvách zde neměl s dětma žádný větší problémy. Očividně je spíš schopnej pochopit, že se bude dělit o cizí hračky na cizím území než to, že cizí hračky na jeho prostoru nejsou automaticky jeho. :o)

Tady nejde o nic jinýho než o to, že moje názory na výchovu (dá-li se to tak nazvat) jsou prostě trochu jiný než vaše. Vám přijde normální, že lezou děti po zábradlí, mě ne. A ani tak nejde o to, že bych to synovi zakazovala - on to prostě nedělá, nemá potřebu, stejně jako jedinej neskákal z toho sloupku sám, ale vyžadoval držení za ruku. Prostě je jinak vedenej a žije v jinejch podmínkách a mě přijde ještě moc malej na to, abych ho nechala, ať si všechno řeší sám. Může vám to přijít směšný, ale takovej je můj názor.

Stačí takhle? :o)
 Čarodějka... 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 15:37:43)
Monty, ale to já všechno vím, už jsi to psala...a taky si vzponeň, že když Staník začal "scénovat", já byla první, kdo Ti říkal, ať jsi v klidu, že to je normální reakce na to, že na "JEHO" území je hafo jiných dětí a chtějí si hrát na "jeho" písku, s "jeho" hračkama a běhají po "jeho" baráku!

Ale vždyť Ty jsi se nám po dvou dnech tak stranila, utekla jsi z procházky a na další jsi ani nešla. Což jsem taky nepochopila, neboť tam byla pohoda největší, tam nebyl barák a věci tchýně a tak nevím, proč to?

Nešlas ven, že Staník nemá motorku..prý...
Ale...motorek bylo 5 , dětí osm!
Vždy se střídaly, motorky si půjčovaly, kdo neměl motorku, jel v kočárku, nebo dupal pěšky, popř.zas malovaly na asfalt.... pohoda...

A k tomu Tebou stále zmniňovanému zábradlí!
(já sem snad dám fotku toho zábradlí!!!)

Hele...když jsi na Míšu volala, ať na to zábradlí neleze a on nereagoval, tak jsi pak řekla mně....ať Míša sleze z toho zábradlí!
Já se ptala: "Proč?"
Jako jestli je třeba staré, vratké, rozbité, drahé....

Kdybys mi řekla, že si to nepřeješ např. aby to neviděl Staník a nelezl tam, nebo že je čerstvě natřené, nebo nějaké křehké....tak to POCHOPÍM!!!
Ale když jsi mi řekla, ať tam MŮJ SYN neleze, protože tam SPADNE!!!!, tak to teda FAKT nepochopím!!!!
No, ale řekla jsem Ti v klidu...."Monty, neboj, MÍŠA nespadne!!!
Stojí od šesti měsíců, leze do několikametrových výšek, leze po hřišti na vysokej žebřík, leze vysoko na skluzavku, šplhá na síť,je to malej opičák!!! Nemá na nohou a rukou deko tuku, ale samej sval!!!

Tak cos Ty měla udělat?
Říci si OK..je to její dítě, vidí to, řekla jsem jí, že jsou dole ostré kameny a že když spadne, může se poranit, možná i zabít...
Jí (to jako Čarodějce) to nevadí...tak je to její věc!

To bych přesně udělala já!
Když uvidím Staníka lézt třebva na strom, tak Ti řeknu "Monty...leze na strom, neva?"
Ty odpovíš:"NEVA" a tím to pro mě HASNE!!!!
Pokud bys tam měla Míšu na hlídání TY, pak pochopím, že si nepřeješ, aby tam lezl a nezranil se!!!
Ale já na něj koukala...já VÍM...co moje dítě umí a může!

Pokud jsi mi jasně řekla, že zábradlí je bytelné, že kvůli tomu to nevadí, tak tím to pro mě končilo!
Míša nespadl!

Stačí zas tohle? :-)

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 15:46:28)
Čarodějko,
když bylo motorek pět a dětí osm, tak jsme s vámi šli. :o) Nešla jsem, když bylo pět motorek a dětí by bylo šest (poté, co odjela Jena).
Ono nešlo ani tak o ty motorky, i když je fakt, že by Stáník asi měl problém s tím, že na něj nezbyla motorka... mě prostě nebylo už ty poslední dva dny dobře, tak jsem holt na zvýšený počet dětí neměla náladu. :o) Mmch nachcípaná jsem doteď. Nejspíš jsem si měla taky na půdě najít nějakou Jacksonovu bundičku. :o)))

A k tomu zábradlí, to už jsem taky psala... prostě nemám moc ráda, když děti dělají věci, co nejsou nutný a jsou nebezpečný. Stáník třeba na stromy někdy leze... ale pod těma stromama nebývají tak velký a ostrý šutry jako pod tím zábradlím.
Mě šlo čistě o princip - jednak dobře víš, že pak po těch zábradlích pak lezly třeba i Kukulata, který rozhodně nejsou tak fyzicky zdatný jako Míša. Jednou jsem z něj stahovala i Ondru. Já ti věřím, že to Míša zvládne, ale nechtěla jsem prostě, aby to ukazoval i dětem, který to nezvládnou a budou se chtít opičit. A jestli jsem to neřekla takhle hned, tak sorry, říkám to teď. :o)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 16:11:54)
Monty, vůči Tobě mám určité výhrady. Nic pro Tobě, neznám Tě, jen tady z internetu. Narazila jsem na debatu o té chalupě. Docela mě překvapilo, když jsem se tady dočetla, že se zúčastňuješ takových apaluch. To bych nečekala, protože několikrát jsi psala, že Tvůj Stáník není zvyklý na děti, takže jsem předpokládala, že bys na takovou slezinu nejela, protože by to pro Tebe a Stáníka nutně musel být stres a ne odpočinek. Překvapila jsi mě a to dost.
Už jsem několikrát dostala od kámošek pozvání, abych s nimi jela na týden na dovolenou - s nimi a dětmi. Já vždycky odmítla, protože si opravdu neumím představit jet sama se svými dětmi na dovolenou společně s dalšími matkami a jejich dětmi, byť jsou to mé kamarádky. A poslouchat tam neustálý jejich ryk, řev, škárlení a dokola vysvětlování, které hračky půjčit, proč nemůže mít tohle a tamto a já nevím co ještě. Na to vážně nemám - to by nebyla dovolená, ale peklo a určitě bych to zkazila ostatním.

Takže to shrnu, překvapila jsi mě a máš můj obdiv.
 *Lilka* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(28.8.2005 16:35:02)
Monty, chápu to, že chceš svému synovi pomoct v nové situaci,ale pak nechápu, když píšeš, že by jsi ho jako mimino nechal řvát a to mi neříkej, že když dítě leží někde samo v postýlce a pláče, že to pro něj není "nová" situace, proč mu tedy nepomoct???????????????
 Čarodějka... 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 14:54:59)
Monty, dyk já vím, že barák je tchýně...ale nechápu, jak můžeš napsat, že nechceš ve svým volnu poslouchs ječící děti....a pozveš tam 4 matky se sedmi dětmi! :-))))
Tak sorry, tos měla pozvat klub důchodců, to bys pak měla svatej pokoj :-)

A každej rozumnej člověk ví, jakou má tchýni.
A vím-li, že s ní nevycházím a že bude mít kecy, tak nikoho nezvu!

A škoda, že nemám tchýni?
JOOOOO!!!!!
Tak to mě sere nejvíc, nemůžu ji s nikým drbat, jaká je bestie! :-))))))

Navíc jak říkám, nač řešit boty, nádobí, květ u truhlíku celý týden? :-)
Ale to je jedno, nemá cenu to rozebírat do nekonečna, jen jsem četla tu diskusi, kde píšeš, jak je Staník klidnej, neřvoucí a pak oponuješ Jeně, a to mi nedalo....
A aby zde diskutovali lidi, kteří tam nebyli a neviděli a psali, že máš pravdu a že se nediví...no, to mi nedalo a musela sjem to napsat...

Jináč jsi borka, ale na tý chatě...no... :-)
Neva, v pátek to přepijeme a bude po apaluše :-))))
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 18:58:57)
Monty, nechci malovat čerta na zeď, ale myslím, že pokud syn není schopný žít v kolektivu vrstevníků a ty ho v tom podporuješ¨, tak bude mít jednou dost vážné problémy. Na to bych určitě hrdá nebyla. Možná by to chtělo trochu víc snahy a víc se mu věnovat, ne hřešit na to, že je zřejmě nenáročný a nepotřebuje moc podnětů, aby se zabavil - aspoň jak ho tady popisuješ.
A ještě poznámka - já osobně bych z chaty, k¨de komanduje nervní ženská, asi hned odjela a už se s ní nestýkala a radši bych si našla něja¨kou tolerantnější kamarádku.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(20.8.2005 19:32:32)
Hano,
no jestli je "komandování" to, že projevím přání, aby děti nelezly po zábradlí, tak v tom případě komanduje každý, kdo otevře hubu. :o)
 Murki  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(27.8.2005 23:38:45)
Holky,uplne jste odklonili debatu od hlavniho clanku a sytite nas tady nejakymi vasimi problemy.To si vyrikejte na chatu.
Monty Tebe vidim jako schopnou zamestnanou zenu(kostymek,notebook,mobil na uchu a stribrnou octavii),ktera je zaroven maminka a snazi se vse delat na 100pct.Pravdepodobne bez partnera,neustale ve spechu.Vystresovana,touzici po klidu.Myslim,ze je Ti tak 30-35let,ale spis k te 30.
Jak moc se pletu?
Moje zkusenost je,ze s zadnymi dalsimi detmi na dovolenou nepojedu.Kazdy sve ditko vede jinak a vse se nakonec zvrtne v neustale komandovani deti.Neodpocine si nikdo,ani deti,ani matky.
Tak zdur!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jeno, MOnty 

(28.8.2005 11:42:54)
Murki
1) jsme si to vyrikali uz na chate, ja jsem sem pouze prispela k tematu, protoze jsem nektere veci mohla videt v novem svetle, ve kterem poznamky o neurotickych matkach vypadaly jinak nez puvodne
2) neni pravda, ze se spolecny pobyt musi zvrhnout ve vzajemne komandovani - letos i loni jsem zazila spolecne akce naprosto nekomandovaci a pohodove (pravda, byly u nas doma, kde nektere veci proste neresime)
 Lenka 
  • 

sirena 

(13.8.2005 21:39:08)
Ahoj maminky, presne jak tu jedna psala co dite to osobnost. Ja mam 7 mesicniho chlapecka a kdyz jsem si precetla pribeh male Alice tak je me jasne, ze druhe ditko muze byt uplne jine nez nas prvni Sebastianek. Je strasne hodne miminko jen pro zajimavost spinka pres 12 hodin ( jiste, ze se probudi spinka u toho a cuca si palecek lezim vedle neho nakojim ho a spinka dal) venovat se mu musim opravdu az po tech 12 hodinach, kdy uz chce cestovat a jit si hrat do pokoje. Po dvou hodinach si da zase trochu spanku jak kdy, nekdy 20 min. a nekdy skoro 3 hodiny. Je i den co vydrzi 6 hodin vkuse byt vzhuru, ale to je zatim jenom vyjimecne. Trochu jsem odskocila jenom jsem chtela rict rodicum Alice, at vydrzi urcite to prestane. Druhe jsem si prala holcicku, ale ted opravdu nevim jestli ty holky tak kroci, protoze meho manzela bratr ma dvojcatka holcicky a maji to taky tezke, rev, plac a zadny spanek jak pres den tak i v noci. Kdyz jim rikam o nasem tak neveri!!! Chce to hodne trpelivosti!!!
 Zuzana, tři dospělé děti  
  • 

hledání 

(16.8.2005 10:45:01)
Holčička má určitě své trápení, žádné miminko nebrečí jen tak. Rodiče se mají vždy přesvědčit, zda je vše -po zdravotní stránce-v pořádku. Je možné, že u malé se projevuje něco na způsob hyperaktivity, nebo je nadprůměrně inteligentní a chce neustále komunikovat a mít nové a nové podněty. Pro rodiče je to vysilující,tyto typy dětí mají sníženou potřebu spánku a chtějí se "bavit", být zahrnováni pozorností. Čím více podnětů mají, tím lépe a rychleji se učí, vyvíjejí. Odměnou Vám, rodiče, bude chytré a prospívající dítko. Pravda je, že naše školství není příliš nachystané na superchytré děti, ale nový školský zákon se tím už zabývá, a tak než ˇAjinka půjde do školy, tak to bude v tomto ohledu , doufejme, taky lepší. A co na problém říká pediatr? Možná by nebylo od věci svěřit se taky v poradně, případně provést důkladnější vyšetření, jestli není někde zádrhel, jestli ji něco nebolí, třeba zánět ouška, močových cest...může probíhat skrytě bez teplot a přitom bolestivě, stejně jako zduřelá " nosní mandle", která může být zdrojem horšího a obtížnějšího dýchání. A co takhle zcela obyčejný hlad? Mám zkušenosti, že po přikrmování se moje děti uklidnily, a to významně. Určitě vytrvejte v něžném a trpělivém přístupu, chovat, povídat si, mazlit se sní, to je to nejlepší, co pro ni můžete udělat než se přijde na pravou příčinu, nebo spíše příčin bude asi více. Ale lékaři se svěřte určitě!!
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Re: hledání 

(16.8.2005 14:08:56)
Po přečtení všech příspěvků k svému článku je mi jasné, že příčin může být opravdu více. V první řadě to bude určitě temperament, to nám potvrdil i neurolog, ke kterému nás dětská lékařka poslala, neboť po pečlivém vyšetření neobjevila nic, co by malou mohlo trápit (ještě zkusím pro jistotu odebrat krev kvůli alergii na kravské mléko, jak tady jedna maminka uváděla). Ája se vyvíjí naprosto normálně a neurolog pouze potvrdil, že vyžaduje stále akci, neboť bez podnětů se nudí atd. S přikrmováním pouze získala více energie na řev :-). Jinak je celkově hodně hlasitá, řehtá se nahlas jak námořník, výská, že to je slyšet do vedlejšího bytu (v paneláku), a od narození zřetelně dává najevo svůj "názor". Dělá doslova smajlíky,
pusinkou hodí buď oblouček - usměv, nebo oblouček opačný, za kterým následuje řev, pokud nepříjemný podnět nezmizí. Řve prostě vždy, když se jí něco nelíbí, málo podnětů, moc podnětů, nesympatický člověk, divné zvuky, žádné zvuky, často je to z únavy, to se jí zavírají oči, ale ona se přemůže, jako kdyby měla pod víčky zápalky, a znovu je otevře, ale na zábavu už sílu nemá, spíš ji dráždí, což ji rozčílí, a začne řvát. Když ji dám do postýlky a odejdu, řve dál, pokud už byla v ráži, nebo není ještě smrtelně unavená. Dle jedné knížky je typ "vášnivého a citlivého" miminka, které neumí vypnout. Dle autora to neznamená, že dítě bude neurotické apod., ale je dobré to slyšet i od maminek, které také měly podobné typy uřvánků, a vědět, že to zvládly. Všem moc děkuju (i těm, co mě moc neuklidnily, neboť jejich děti zůstaly vzteklounky, za to, že nad nima v žádném případě nezlomily hůl, a dokážou respektovat i to negativní z jejich povahy).
 Zuzana , tři dospělé děti 
  • 

Re: Re: hledání 

(17.8.2005 15:10:13)
Jsem moc ráda, že maličká je zdravotně v přádku, tak už teď zbývá to, co jsem psala v první reakci- že malá chce a potřebuje podněty.Podle zkušenosti s mým nejstarším synem, který se taky coby miminko nudil,je dobré se takovému dítku věnovat, rozmlouvat s ním, my jsme relativně brzo pracovali s leporely a četli mu říkánky a ukazovali obrázky. Chlapec brzy začal mluvit- v roce mluvil plynule,sice semtam něco zašmodrchal, ale rychle si osvojil bohatou slovní zásobu. Předpovídám obdobný vývoj Vaší dceři, bude oproti vrstevníkům napřed, budou ji považovat za starší.Ve třech letech poučoval děti o pravěku, ve čtvrté třídě vedl hodiny vlastivědy a přírodovědy. Naopak měl problémy s krasopisem,výtvarnou a pracovní výchovou. To na dokreslení, že ne všechny oblasti struktury osobnosti se vyvíjejí stejně rychle.Ve škole byl problém- nudilse a občas zlobil, prostě škola není moc stavěná na nadprůměrně nadané. Dnes je syn
vysokoškolským pedagogem a hravě zvládá humanitní obor stejně jako počítače, ovládá 7 jazyků, v životě se ale projevuje spíše skromně, nikdy by např. nepodnikal. Své úspěchy tají, mám dojem, že se za ně stydí, asi je to pozůstatek ze školy, kdy měl problémy se svým nadáním.
 Bellana 


Re: Re: Re: hledání 

(20.8.2005 16:05:23)
Díky za článek i tuhle diskusi :-) Jsem ráda, že nejsme sami, kdo má doma malého vzteklouna uřvaného nespícícho. Naše dvouměsíční dcera je taková malá vzteklinka, ale já rady typu „nech ji vyřvat“ ignoruju. Pokud dítě pláče, má vždy důvod, nikdy neřve „jen tak“. Neříkám, že k dceři běžím vždy hned na první zakřičení, ale snažím se jí dávat najevo, že pokud ji něco trápí, tak je tu máma, která se jí snaží pomoct.
Já jsem jako mimino taky nespala a hodně brečela, ale ujišťuji vás, že i když mě nikdo vyřvávat nenechával, tak jsem nebyla ani rozmazlená, ani neurotik, je ze mě docela pohodář.
Četla jsem moc pěknou knížku: „Dítě pláče, co dělat?“ (autora si bohužel nevzpomenu), kde se píše, že tyhle vzteklé řvoucí děti jsou silné inteligentní osobnosti a že z nich (pokud se nebudou frustrovat tím, že je rodiče „nechají vyřvávat“) vyrostou silní a výjimeční lidé. Tak tím se utěšuju, když je nejhůř :-)
 D 
  • 

Divné kamarádky 

(23.8.2005 14:42:44)
Teda docela tě Monty lituji, pozveš kamarádky i z dětma na tchýninu chalupu, o kterou máš větší starost než kdyby to byla tvá vlastní. Jak to, že to nedokáží pochopit a ještě ti za tvojí dobrou vůli properou tak úžasně prádlo? Souhlasím s názorem, že se měly přispůsobit chodu "majitele" chalupy. Teda takové kamarádky radost pohledat. Ostatně jedna to má již v přezdívce.
 Jana, čtyřletá Kačka 
  • 

Vřískot II 

(26.8.2005 13:35:06)
Moje Kačenka také od narození ječela a vřískala a k tomu nespala a vstávala 10x za noc.Jediné chvíle kdy neřvala byly když jsem ji kojila. Po třech měsících neustálého jekotu a marných snah ji uklidnit jsem šla k dětské lékařce a sdělila jí, že Kačence prostě "něco" musí být. Nikdo mi nechtěl věřit a po různých - mnou vynucených - vyšetřeních se přišlo na to, že má svalovou disfunkci. Prostě měla na jedné straně tělíčka svalové křeče. Začala jsem s ní chodit na rehabilitaci a cvičit doma a po 1/2 roce byla v pořádku a už téměř nezabrečena.
 Andrea V 
  • 

Taky stále brečí 

(18.10.2005 11:06:49)
Má Nicolka je na chlup stejná. Když jsem četla tvůj článek, až z hrůzou jsem v něm viděla svou holčičku. Nějak si nedokážu připustit, že s tím nic nejde dělat.Už teď jsem zoufalá, když běhám po schodech na zahradu povozit a drncat a zase zpátky. Nedovedu si představit, že bych bydlela v paneláku, asi bych si venku musela postavit stan nebo tak něco.
Copak vážně někdo nezná nějaký recept na klid miminek!!!!!!!!!!!
 Danka, syn 6/2005 
  • 

uřvané dítě 

(18.10.2005 22:00:59)
Díky za takové články, čerpám z nich energii pro další prořvané dny. Danka
 Aja 
  • 

To znam 

(27.1.2006 20:15:25)
Vážně se mi ohromně ulevilo po přečtení tohoto článku, protože jsem se ujistila, že v tom nejsem sama. Můj manžel mě dokonce po přečtení tohoto článku podezřívá, že jsem to psala sama. Máme půlroční holčičku a vypadá to u nás naprosto stejně. Nezměnila bych na článku jedinou větu. Ať děláme co děláme, náš malý poklad nás terorizuje pořád dál. I když se snažíme jí pobyt na světě udělat co nejkrásnější, stejně se jí pořád něco nelíbí. Jediné co na ní snad trochu zabírá jsou činy, kdy jí dáváme najevo, že bude po našem, a že svým trucováním a vztekem si nic nezíská. Ba naopak. Takže jí čas od času necháme vybrečet a doufáme, že časem pochopí, že není třeba si každou drobnost vyřvat a vyvzdorovat. A věříme jen, že se to postupem času zlepší.
 Lou, Kubicek 6 mesicu 
  • 

S usmevem 

(8.5.2006 12:00:16)
Mile maminky,
po precteni vasich prispevku jsem se rozhodla napsat i ja par radku. Musela jsem se ze srdce smat, protoze mam pocit, predevsim diky uvodnimu clanku, ze mluvite o nasem Jakoubkovi. Ziji v zahranici a tak jsem se dala s chuti do prekladani vasich zazitku... Proc? Protoze mi tady vsichni (krome pediatra a meho manzela)tvrdi, ze takove chovani neni normalni.
Stala jsem se maminkou pred temer 6ti mesici. Nas klucina je takovy mamincak a urvanek. Maly se nam narodil ve 36. tydnu, porod byla nadhera, syn prosel veskerymi kontrolami moznymi i nemoznymi a vse v poradku. Ale plakal a plakal, jen ja byla v klidu! Ptate se jak je to mozne? Byla jsem zdatne poucena od moji mamky a tatky, nebot ja sama jako mimco byla ukrutny rvoun. Pry (a i to znam na vlastni kuzi) jsem zrudla, potila se, ronila krokodyli slzy, zajikala se, mrskala rukama a nohama apod., nasi me umyvali, davali hracky, zpivali, prikryvali a odkryvali, proste zkouseli vse, ale nic na me neplatilo. Po par mesicich jsem se uklidnila a stalo se ze me temer "standartni" miminko. A dneska? Je mi 29 let, jsem vysokoskolsky vzdelany clovek a rozhodne nemam zadne fyzicke, psychicke ci komunikacni problemy. Pravdou je, ze jedna "stara" vlastnost mi zustala, jsem tvrdohlavy mezek, ktery si udela vzdy vse po svem a od nikoho si nenecha nic libit.
Takze, vsem vam preji osobni silu, zdrave deti a neutuchajici usmev na rtech. A at ziji deti! Jak ja tvrdim, mame deti se silnou osobnosti. :)
 Ani Kracíková, 3měsíční syn 
  • 

jen brek 

(28.6.2006 18:21:12)
AHoj, pláč dětí je hrozně nepříjemný, o to víc, když pláče vlastní špunt. Mám 3 měsíčního rošťáka, vpodstatě nejhodnější miminko, ale...nastává čas kdy Jeník sice spinká do 10 dopoledne ale pak celý den je bdělý a co hůř 75% toho času se mi začal vztekat a křičet-přitom opravdu nic nechybělo ani nepřebývalo. Jediné co pomohlo a stále pomáhá, je se sebezapřením ho položit na bříško a nechat až ho pláč přestane bavit. Musím říct že ač njsem tomu nevěřila a sama se chtěla dát udat na OSP pomohlo to! Teď si Jeník pobečí tk 10 minut a pak je ochotný a poslední dobou i natěšení na masáže, společné hraní a taky hraní si sám s hrazdou hraček. Je to nápor na psychiku, vím to. Ale jsme maminy a zvládneme ještě horší věci než je jen pláč dítěte. Pevně tomu věřím a opravdu doporučuji, nechte své ratolesti chvilku brečet - oni si to rozmyslí a pak už zbyde jen čas na to příjemné :)
 lenka,3deti 
  • 

potesila jste me 

(2.7.2007 12:14:45)
dobry den,
opravdu jste me potesila. taky mame takovou malou sirenu. chvili po najedeni je spokojena, hraje si, ale pak uz chce jen chovat a chovat u maminky. a kdyz ne, tak nastava rev, vriskot, jekot, hulakani, chrceni, presne, jak pisete. taky znam situace, kdy ji manzel, brunatny vzteky, zavira do loznice, jen at se tam vyrve. a ja ji hned branim, vysvetluju, ze se chce chovat a ne byt zavrena nekde sama. a nasleduje podobne jako u vas argument: ale vzdyt rve, i kdyz ji chovas. hlavnim problemem ale u nas je, ze mam jeste dalsi 2deti, z toho jedno vyvojove opozdene, nechodici, ktere se taky chce neustale nosit. takze se behem dne ocitam v kolotoci: nosim jednoho, druhy breci, polozim prvniho, nosim druheho, prvni rve. ale taky jsou treba chvilky, kdy oba spi, anebo v kocarku, to vetsinou byvaji hodni, ale pouze za jizdy, zastavovani netoleruji :-)
preju vam hodne sil a verim, ze jak u vas, tak u nas ten rev brzy prejde :-)
lenka
 Dáša II 


Kýla? Alergie? 

(11.5.2013 18:21:51)
Bohužel jsem nečetla ostatní názory, takže nevím, jestli něco neopakuji. Bratr takhle srdceryvně plakal a nakonec měl břišní kýlu. Ale to je jen tip.

Známá měla potíže podobné Vám, nakonec její dceři našli něco, co je snad alergie na jídlo, chybějící enzymy apod. Nemůže jíst ovoce. Bere každý den léky, ale už ji to nebolí. Dnes je jí 11 let.

Dcera mívala také nafouklé bříško, plakávala, ale dala se uhoupat na balóně. Každopádně, podle mě metodu nechat vybrečet považuji za velmi kruté, takhle malé dítě nepláče jen tak pro nic za nic. Držte se, snad na to přijdete.

 Lucieto 


Jen vydržet! 

(14.5.2013 1:27:46)
Nikdy jsem ještě do žádného fóra nepsala, ale teď si opravdu nemůžu pomoct. Proč já jsem tenhle článek nečetla před čtyřmi roky? Jaká to pro mě mohla být úleva v dobách nejtěžší krize, že je na tom někdo stejně jako já :)
V té době se nám totiž narodila naše první miminko. Po dost rušném těhotenství (pracovat jsem musela až do doby těsně před porodem) se nám po opravdu dloooouhém porodu narodila krásná, zdravá skoro čtyřkilová holčička. Byly jsme s manželem na vrcholu blaha a já celá pyšná, že jsem zvládla celý porod bez epidurálu jsem se těšila na první okamžiky mateřství a dlouho očekávané těsné blízkosti s mým miminkem. Následující měsíce bych si však nedokázala představit ani v nejhroznějších snech!
A začalo to už v porodnici kde se nám nedařilo nastartovat kojení. Malá se těžko přisávala, dokonce mi o ní některé "hrozné" sestry řekly že snad nemá sací reflex, a jakmile jí to nešlo (neteklo) hned tak hrozný řev a už o prsu nechtěla ani slyšet, natožpak ho vzít do úst. Potom dlouhé uklidňování aby nerušila ostatní miminka, které jen kvikly napily se a usnuly...No nic, řekla jsem si, že to bude prostředím a už se těšila domů, na klid, jak si obě odpočinem :) Chyba lávky! Veškeré mé očekávání, že miminka jen spí, pak se napapají, chvilku si samy broukají a pak samy usnou byly okamžitě rozmetány! Náš andílek bez houpání neusnul skoro nikdy a 20 minut po kojení se vždy probudil a řval a řval a řval tak hodinu a půl. Potom vyčerpáním usnul. Kvůli problémům s kojením se nám dlouho nedařilo dosáhnout porodní váhy a tak jsem vystresovaná naší dětskou doktorkou dala na její špatné rady a naše vyčerpané miminko jsem ještě ke všemu co 3 hodiny budila na kojení. Problém byl v tom, že to bylo vždycky necelou hodinku potom, co malá usnula vyčerpáním, takže už ani neměla sílu ani sát ani pořádně spát. Prostě bludný kruh, ze kterého nebyla lehká cesta ven. Po pár týdnech kdy jsme už všichni 3 vypadali jako zombie se nám náhodou podařilo potkat jiného doktora, který nám všechny doktorčiny "dobré rady" vyvrátil a řekl nám ať ji a hlavně sebe taky necháme trochu vyspat. Tímto se skončilo šest nejhorších týdnů mého dosavadního života, které se tomu kdo je nezažil prostě nedají popsat.
Večerní koliky se sice jen tak ze dne na den nevytratily ale šestihodinový nepřerošovaný spánek vám vrátí úsměv na rtech to si pište :) Po dnech samých slziček se naše miminko začalo dost brzo nahlas smát a po šesti měsících, kdy se sama dokázala odkutálet po bytě kam chtěla už nebylo po kňourání skoro ani památky. Bylo to a stále je dítě které, potřebuje neustále nějakou akci, změnu, legraci. Při návštěvách dělala reklamu na miminko, ale jakmile zbyla jen okoukaná zeď v dohledu už tu byly nelibosti.
Naše holčička není dodnes žádný velký spáč, ale to ani já nejsem. Zato je hbitá, komunikativní, zvědavá a s věčným úsměvem na rtech. Je dost citlivá, ale to také znamená, že ostatním neubližuje ale naopak ráda dělá lidem/dětem radost. A to je dobře, protože má o dva a půl roku mladšího brášku, který je (světe div se) velký spáč a hlavně velký pohodář. Nebyla to sice žádná "placka", ale ještě teď si vzpomínám jak jsme se na něj s manželem chodili nevěřícně koukat že nám zase SÁM od sebe usnul v postýlce :) Všechno jsme dělali tak jak mu to vyhovovalo, kojení, spinkání si diktoval sám a tím, že okolo něj neustále pobíhala malá vlasatice měl asi o zábavu postaráno a moc se nenudil.
Takže mamainky, pokud máte doma taky takový dáreček jako jsme měli my, nezoufejte a zatněte zuby a vydržte. Každým dnem je to o kousíček lepší a i když to teď vypadá nekonečně, tak to vždycky někdy nějak přejde. Zkoušejte všechno co chcete, ale nikdy se nedržte bezhlavě zaručených rad zkušenějších (kamarádek, babiček, doktorek) pokud vám to jde proti mysli. Snažte se vcítit do toho malého a určitě se vám to v dobrém vrátí. A hlavně nechte si co nejvíce pomáhat, protože pokud budete spát 4x hodinku a půl denně, tak se z vás stane hromádka neštěstí a ne ta šťastná silná máma, kterou každé miminko potřebuje. Přesvěčte tatínky, uproste babičky, najděte si třeba placené pomocníky pokud nikoho jiného nemáte a... běžte spát! Netrapte se tím, že sousedka či kamarádka myje nad svým spícím dřevem okna a peče kynuté buchy 3x týdně. Odpusťte ostatním, že jim občas uklouzne, že to asi s tím vaším drobečkem "neumíte" a snažte se nějak přežít těch pár krušných měsíců vašeho života, protože co je pár měsíců oproti těm mnoha desítkám let který s ním prožijete?
Přeju vám hodně sil a jenom samé úsměvy ;)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.