Re: Přetažené dítě
Samozřejmě že ten problém není v tom, jestli k němu (nebo kterémukoli jinému dítěti) někdo chodí, když pláče. Já spíš vidím riziko v tom, že si dítě prostě zvykne na to, že je mu ve všem vyhověno a začne toho zneužívat. U nás to tak aspoň bylo - ze sestry vyrostl šílený rozmazlený spratek a trvalo to dost dlouho, než se jakž takž srovnala. Kmitala kolem ní celá rodina, vymýšleli první poslední, aby neřvala, dokonce jí dali starej kočár do obýváku a vozili ji v něm! Řvala stejně.
Sorry, ale já si fakt nemyslím, že by mimino mělo nějaké extra sofistikované nároky a potřeby. OK, může řvát proto, že chce matku, ale k tomu mu přece musí stačit umístit ho do šátku/klokanky nebo si třeba jenom lehnout na postel vedle něj, nemusím kvůli tomu vymýšlet kejkle, který stejně nemůže pochopit a ocenit. Syn byl se mnou v podstatě pořád, třeba jsem ho položila přes den do naší postele, lehla si k němu a četla si, v noci se mnou spal, a protože jsme bydleli v mrňavý garsonce, bylo téměř nemožný, aby o mě nevěděl. Že při dítěti nevyluxujete nebo neumejete nádobí - no a co, tak to nebude, dítěti je to fuk. Syna jsem nenechávala samotnýho, protože si myslím, že hodně malý dítě matku potřebuje vnímat a cítit její blízkost, ale ani ve snu by mě nenapadlo dělat mu nějaké opičky, protože bych ho tím akorát rozčilovala a dráždila jeho nervovou soustavu, která na to není zralá.
Odpovědět