Re: Jeno, MOnty
Skramuško,
holt mi letos nevyšly peníze na to, abych si nějakou chalupu pronajala.
A proč jsem do toho šla - no, už jsem tam podobnou akci dělala před 2 lety, akorát že bylo míň dětí (pět) a dvě z nich kojenci. A bylo to vcelku fajn, až na to, že jedna z těch holek tam tehdy měla příšerný hysteráky z toho, když její dvouletý syn chodil sám po schodech na verandu a na závěr udělala scénu, že jsem stáhla z postele prostěradlo a dala ho do špíny, protože její dvouleté dítě NEMŮŽE spát po obědě hodinu bez prostěradla. :o)
Čarodějko,
už bych to nerozmazávala, ale pokusím se to ještě jednou shrnout.
Stáník je zvyklý na úplně jinej životní "styl" než třeba vaše děti. Je jedináček, žije mezi samejma dospělejma a s dětma se moc nestýká. A když jo, tak s babičkou nebo tetou na hlídání, já s ním byla na hřišti asi 3x v životě. Přijde mi proto vcelku logický, že se chová JINAK než za normálních podmínek doma, když má koexistovat se sedmi dalšíma dětma. Chtěla jsem, aby se s vašimi dětmi sešel, aby měl trochu trénink na školku, a taky jsem předpokládala, že nejste matky typu výše, který ječí kvůli každé hovadině. Tudíž jsem nečekala žádný extra komplikace.
Jenže... nejsem asi tak krkavčí, abych hodila syna "do vody" a nechala ho plavat v situaci, kterou nezná. Samozřejmě jsem mu dopředu říkala, jak přijedou kluci a holky a jak si spolu budou hrát, ale jsou mu dva a půl a na některý věci ještě nemá kapacitu. Ujišťuju tě, že doma může ječet jak chce a já za ním neběhám, abych řešila jeho maléry. Jenom mám prostě názor, že v nový situaci by člověk neměl nechávat takhle malý dítě napospas osudu - třeba už proto ne, aby mi do budoucna důvěřovalo. Normálně se mu snažím věci vysvětlovat, ale to bych na tý chalupě nedělala nic jinýho. Tudíž jsem i já volila nestandardní postup, protože kdybych to nedělala, tak
a) bych z dovolený nic neměla - syn by se vztekal daleko víc
b) mohla bych v synovi vzbudit představu, že mu nepomůžu v situaci, která je pro něj nová a zjevně důležitá (jinak by ji neřešil).
Jak se porovná s dětma v jeslích, ve školce nebo v dětským koutku, to je něco jinýho, u toho nejsem. A pokud vím, tak při těch pár návštěvách zde neměl s dětma žádný větší problémy. Očividně je spíš schopnej pochopit, že se bude dělit o cizí hračky na cizím území než to, že cizí hračky na jeho prostoru nejsou automaticky jeho. :o)
Tady nejde o nic jinýho než o to, že moje názory na výchovu (dá-li se to tak nazvat) jsou prostě trochu jiný než vaše. Vám přijde normální, že lezou děti po zábradlí, mě ne. A ani tak nejde o to, že bych to synovi zakazovala - on to prostě nedělá, nemá potřebu, stejně jako jedinej neskákal z toho sloupku sám, ale vyžadoval držení za ruku. Prostě je jinak vedenej a žije v jinejch podmínkách a mě přijde ještě moc malej na to, abych ho nechala, ať si všechno řeší sám. Může vám to přijít směšný, ale takovej je můj názor.
Stačí takhle? :o)
Odpovědět