Článek mě opravdu potěšil
Většinou nakupuju se všema třema bestijkama, a když vynechám cestu MHD do města a zpět, donedávna to byla naprostá pohoda. Kluci(8 a 5 let) se se mnou před vstupem do supermarketu dohodnou, co jim přinesu, a raději počkají v hale, courání mezi regály je moc nebere. Když byli malí, chodili samozřejmě se mnou dovnitř, ale snad proto, že měli své jisté, nákupy probíhaly vklidu.
Dcerka (15 měsíců) ještě před časem absolvovala celý nákup v šátku a jediné, po čem případně zatoužila, bylo mateřské mléko. Od doby, kdy zjistila, k čemu má nožičky, se dá bez řevu nakoupit jenom tak, že jeden rodič nakupuje a druhý loví prchající mršku a v letu kolem regálů se snaží vrátit na správná místa všechno, co příšerka vytahala z dolních polic. Zatím je alespoň potichu, ale kdoví, co nás čeká.
Na tom je krásně vidět, že výchovou i genetikou lze tuto záležitost ovlivnit jen velmi omezeně.
Odpovědět