To chce klid

Moc pěkný článek, mám děti v tom samém věku a je to někdy fakt o nervy, ale už sem to vyřešila tak, že na nákup si jedu většinou sama, děti dám k babičce a prostě už se nenervuju, sice kojím, ale mám stálou zásobu odstříkaného mléka v mrazáku, takže pokud se zdržím a mimčo má hladíka, tak není problém jednou za čas nakrmit odstříkaným mlékem. A když je manžel doma, tak jezdíme někdy všichni, ale na pohodu, neděláme rekordy, vždy to mám tak trošku rozvržené kam a kdy, aby to bylo na pohodu s kojením, většinou jsou všude místnosti pro mamky, takže se tam zavřu a manžel s tou druhou jde na kolotoč nebo ji prostě nechá běhat v oblíbeném elektru mezi regály. Ruku na srdce, tak ať si děcko zaběhá když má chuť, zase pořád řešit, jestli je to trapné nebo moc hlučné nemá cenu, vždyť sou to děti. To bysme jim museli v jednom kuse zalepovat pusu páskou a mít je v nákupním košíku svázané, aby nedělali ostudu. Naše malá je divočák první kategorie, temperamentu má přehršle, ale co naděláme, až to je neúnosné tak to řešíme a dá se říct, že úspěšně. Myslím, že ty opravdové problémy s výchovou dětí nás teprve čekají, a takovéto batolecí dovádění a vzdor, je přirozená věc, takže mamky, přeji pevné nervy a pohodová dítka.