Povědomé
Bellano,
jezdívám občas nakupovat sama se třemi dětmi (6 let, 3 roky a 1 rok) a vypadá to podobně radostně. Jen se je zatím snažím nepouštět, protože sama bych to stádečko koz už nikdy dohromady nesehnala a mohli by mi je sežrat zlí vlci a já bych musela celou tu škodu zaplatit. Takže na zádech v šátku křičí Kuba "bobo, bobo" (dožaduje se bonbónů), ve vozíku Bětka probírá nákup a když se nudí, tak si sundá boty a ponožky a olizuje si chodidla a Janík se mi věší na vozík (který pak neuvezu) a občas se rozpláče, že to kindervajíčko OPRAVDU CHCE.
Situaci řeším způsobem, který jsem dříve opovržlivě považovala za slabošský a nevýchovný, Kubovi do šátku nacpu zavřený sáček s medvídky, Bětce se snažím opakovaně dávat do ruky totéž a Janíkovi zakoupím čokokoládu a pitíčko a sušenky (abych si aspoň trochu zachovala tvář a trvala tak na tom, že kindervajíčka jsou jen v naprosto výjimečných situacích).
Děsím se okamžiku, až Kubu na zádech neunesu, pak asi přestanu nakupovat a začnu chovat prasata a pěstovat mrkev na dvorku před barákem...
Odpovědět