Re: Jak jsme to delali u nas
Taky jsem proti tělesným trestům. A taky jsem byla jako dítě bita. Mé jediné pocity přitom vždy byly vztek a bezmoc. Navíc přestože jsem byla bita v předškolním věku (pohlavek, vařečka) relativně dost často, vůbec už nevím, za co to bylo, a v některých případech jsem to nechápala myslím ani v daném okamžiku. Jediné, co si pamatuju, že když jsem kvůli něčemu brečela (nebylo po mém), tak mi naši řekli: "Přestaň brečet, nebo Ti nasekám, ať máš proč brečet." A já nepřestala, protože mi brek nešlo vůlí zastavit, tak mi nasekali a brečela jsem ještě víc, až je to asi přestalo bavit a nechali mě vybrečet. Takže výchovný efekt výprasku se u mě rovná nule.
Mám 2 a tři čtvrtě roku starého kloučka, mám dojem, že jsem ho někdy kolem jeho jednoho roku jednou nebo dvakrát lehce plácla přes ručičku (jen symbolicky), jinak jsem na něj ruku nevztáhla. Dokonce ani doma nepoužíváme výrazy "zlobit" a "být hodný". Celkem v pohodě se s ním domluvím. Naschvály mi zatím vůbec nedělá. Už dvakrát se mi stalo, že když jsem ho nachytala při něčem, co měl zakázáno dělat bez dozoru (zapojovat vysavač do zásuvky, lézt na prolejzačku na zahradě), a já jsem mu to naprosto klidným hlasem lehce vytkla, hrozně se rozbrečel. Samozřejmě, že je s ním taky někdy k nevydržení, ale téměř vždycky za tím je hlad nebo únava, většinou obojí. Pokud ne, jedná se o podobný "problém", jako se špatně tvarovanou buchtou v úvodním článku - např. přímotop v koupelně je zapojený do jiné zásuvky...). A někdy (obzvlášť navečer - taky totiž bývám hladová a unavená) mi pak ujedou nervy a zbytečně na něj vyjedu, zrovna dnes...
Jinak taky používám "nevýchovný postup", jak zaznělo výše v diskusi - v blbostech se snažím vyhovět, a když to nejde nebo prostě nechci, tak nevyhovím, ale vždycky vysvětluju proč. Pamatuju si, jak mě jako dítě štvalo: "Proč to nejde? Protože jsem to řekla." Vysvětlování je sice náročné, ale většinou se dohodneme k oboustranné spokojenosti. Válení po zemi jsem s ním naštěstí nezažila. Jen jsem zvědavá, jestli mi to bude takhle fungovat i s druhým dítětem...
Odpovědět