| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Vzteklé dítě není nevychované, ale nešťastné…

Jako strom Podle času

Celkem 189 názorů.

kaMyš
	Dobrý! (7.5.2008 9:32:45) Pavlíno bezva článek! Odpovědět

Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11

Re: Dobrý!

(7.5.2008 13:23:51)
Fakt dobry clanek. Vystizny, prochazime tim samym, vzdycky desne lituji, kdyz dojde na placnuti na zadek, navic vetsinou rano pri oblekani do skolky a ja mam potom zkazeny cely den.
Nikdy jsem neopomenula jednu vec a to po uklidneni situace si dceru vzit na klin a obejmout ji. Aby videla, ze ji mam porad rada, i kdyz se vzteka a ja se vztekam na ni.
Ted casto chodi sama po par minutech vztekani a rekne, ze chce pochovat.

Rekla bych, ze vztekani hodne souvisi s flexibilitou ditete. Myslim si, ze dcera nema a nebude mit flexibilni povahu a tim to bude mit v zivote trochu tezsi. Na druhou stranu ji to zase mozna predurcuje k tomu, dokazat neco vice.
Jen doufam, ze prezijeme pubertu, kdyz uz ji jen tak do kocaru nepriksiruju

10.5Libik12
	Re: Dobrý! (7.5.2008 23:18:19) Opravdu nekdo zmátí dítě staré 2,5 roku dřevěným bukovým nástrojem? Já jen, že mám taky takové. No to se mi zas hnuly hormony, že já sem, kráva, lezu. Odpovědět

KackaMik+8/05+1/08+6/16
	Re: Dobrý! (8.5.2008 13:22:09) Simono souhlasím. Odpovědět

staenly
	Re: Dobrý! (12.5.2008 14:47:46) ja taky Odpovědět

ZuziP
	Re: Dobrý! (13.5.2008 2:28:51) Ja nesuhlasim. Odpovědět

DENISA

•

Re: Dobrý!

(8.5.2008 15:51:01)
Simono taky souhlasim. Znam dost deti, ktere nikdy nedostali na zadek (vychovna a rezani je rozdil Libiku, na me stacila varecka polozena na kredenci) a to je opravdu nekdy sila. Jed se Libiku podivat do USA, kde to je zakonem zakazano. Deti si delaji co chteji, v obchode demoluji zbozi ci se vali za jekotu pul hodiny na zemi a matka bezradne cumi, protoze nevi co s tim, placnout je nesmeji a vleci vzpurne dite z kramu by take mohlo vypadat jako nasili na diteti.

Radka, Natálka 21 měsíců

•

Re: Dobrý!

(10.5.2008 22:28:25)
I my se doma "potýkáme" s malým vzteklounem a řešíme, jak na ni (domluva, křik a plácnutí...) Někdy je to vážně o nervy! A to si představte, že se už i u nás hovoří o zákoně (jako v USA) o zákazu fyzických trestů - tzn., že i malé plácnutí přes ruku je ilegální.
Jestli to schválí, tak se nejspíš většina z nás dostane do potíží;o)))
Všem přeji pevné nervy s našimi ratolestmi, které bezmezně milujeme a oni zkouší, co vydžíme:o) Nebyli jsme jiní...

DENISA
•	Re: Dzamila (11.5.2008 3:09:41) No taky si myslim, ze by se Dzamila mela zajimat o skutecne problemove rodiny, semtam mrknout k takovym Mauerovym, Staskovym, Cermakovym a neotravovat bezne rodiny. To bychom za chvilku mohli byt rukojmy svych deti, a kdyz jim zakazeme vecernicka, uz si brnknou na policii o pomoc Odpovědět

Radka, Natálka 21 měsíců
•	Re: Dzamila (11.5.2008 15:06:29) Mluvíte mi z duše;-) Odpovědět

nasaevca
	Re: Dobrý! (12.5.2008 21:11:32) Taky mám doma 3-letého vzteklounka a někdy pomůže jen ta vařečka ale,nemluvím o mlácení,jen o jedné vychovné přes zadek(stejně to s ním ani nehnepokud schválí zákon netrestat děti,tak se většina nás asi zblázní a děti si budou dělat co chtějí! Odpovědět

ZuziP
	Re: Dobrý! (13.5.2008 2:26:31) Honey, mozno vela ludi iba pride na to, ze podstatna vo vychove nie je vareska a ani jedno zaucho. Odpovědět

ZuziP
	Re: Dobrý! (13.5.2008 2:30:20) Deniso, ty si vazne myslis, ze problem s detmi v USA je v tom, ze je zakazane ich fyzicky trestat?? Odpovědět

katka+katka
•	Re: Dobrý! (9.5.2008 6:09:36) Simono, nic si z toho nedělej. My teda nepoužíváme vařečku, ale když Katka zlobí normálně dostane přes prdel. Dneska se z toho dělá úplná věda. Samozřejmě je rozdíl jednou plácnout a seřezat tak, že si dítě další týden nesedne. Ale myslím, že plácnutí přes zadek ještě nikomu neublížilo. Odpovědět

Re: Dobrý!

(18.5.2008 7:47:43)
Ahojky,mám 2,5 letého Matýska a v poslední době je z něho pěkný bručoun a vztekloun a s tím,že se plácnout přes zadek nebo ruky musí souhlasím,jinak by to prostě nešlo,protože kdyby si myslel,že je to naprosto normální,tak bych se asi za chvilku zbláznila.Můžu mu půl hodiny domlouvat a vysvětlovat pořád dokola,nic nepomůže,hned jak odejdu,udělá schválně něco,co ví že nesmí a nebo si snaží prosadit svoje když něco chce a to je teda povyk,když nepomůže vysvětlování a uklidňování,bohužel dostane přes zadek,ale myslím si,že když dítě v dnešní době dostane na zadek,tak to není nic hrozného,já jsem jako malá dostávala důdkama a to byla teprve bolest,to se s plácnutím přes zadek vařečkou a nebo rukou nedá srovnat.Neříkám že se má bít pořád,ale musí se k tomu dojít,jinak bysme všechny skončili na psychině!

ZuziP
	Re: Dobrý! (10.5.2008 6:27:21) Libiku, ja to uz len ticho predychavam. Ale nikdy nepochopim. Odpovědět

Re: Dobrý!

(10.5.2008 20:17:08)
Simčo, a bude hůř

) My máme 3,5 letou a půlroční dceru. Starší začla "zlobit" na roce a půl a pak to začlo nabírat na obrátkách. Zhoršilo se to v těhu, kdy jsem první měsíce zmírala na nevolnosti a pak následně na únavu, a vyvrcholilo to po narození druhé dcerky (navíc komplikace stěhování). Naše dcerka je expert, když se sekne, nejede přes nic vlak

) Dotáhla to už tak daleko, že je schopná ječet a bečet třeba dvě hodiny a nepomáhá cesta ven po dobrém ani po zlém. Teda ona to totiž dělá naschvál (příklad: ječí hodinu a půl, pak ji odvádím se slovy, že teda dnes se nebudou čistit zoubky a koupat se, že je unavená. V tu ránu konec řevu a dcerka pronese: "Ale já si chci vyčistit zoubky, já se chci vykoupat, já nechci smrdět!...). Hrozba vařečky ji sice vystraší, spustí obranný systém - slzičky a žadonění, ať pro ni nechodíme, ale když se vrátíme bez bukového nástroje, tak šup a jede ve starých kolejích. Když se nesebere a nic ostatního nezabere, tak nakonec skončíme buch buch na zadnici. Navštívili jsme i psycholožku, verdikt - na svůj věk extrémně vyspělé dítě, navíc velmi inteligentní (při testování si dělala legraci i z psycholožky a ta to okamžitě okomentovala)... A bude nás školit pořád. Chce to pevné hranice, jednat s dítkem laskavě, ale dát mu najevo, že já jsem ta autorita a toto jsou dané hranice. A upozorňuju, že i paní psycholožka je zastáncem občasných fyzických trestů. V určitých situacích je to přímo žádoucí (dítě běhající z chodíku na silnici). Takže Simi, držte se, a vězte, že to přejde. Já se tím uklidňuju také

)

Jája
•	Re: Dobrý! (12.5.2008 11:58:13) Moje mamka, když jsme řešili takovýto problém, říkala: ať máš brečet proč - a zlobivec dostal na zadek, přes pusu, došlo i na klečení v koutě. A světe, div se, pomáhalo to víc, než deset krásně napsaných knížek o výchově a fyz. netrestání. Odpovědět

Re: Dobrý!

(12.5.2008 20:22:11)
Já jsem asi zlá, ale když zastihnu dcerku, že si neustále ocucává prsty, tu se hrabe v šutrech, tu přejede po zábradlí, tu dělá jinou s prominutím prasečinu, a pak šup s prsty do pusy, tak ji po té papule dostane a hotovo. Je furt nemocná, lape to snad všude, kde se dá, takže tohle je pro mě důležité. A po palule dostane taktéž v případě, že začne vyplazovat na mě nebo někoho jiného jazyk. Upozorním jednou, podruhé zvýším hlas a potřetí už neříkám nic a konám. Nejsou to samozřejmě žádné facky, to bych si nedovolila, ale plácnutí to je. A tuhle jsem fakt vytekla, musela jsem se fakt držet, ta ruka už byla na půli cesty plácnout v druhém kole. Dcerka šla na wc, vykonala potřebu a že tedy ještě to čůrání. A opět si sedla velmi vtipně, nožky spojila chodidly na prkýnku a začla čůrat.... Takže počůrala, co se dalo. To dostla bez pardónu, a to druhé kolo jsem naštěsstí ustála. Kolikrát si říkám, že mluvím do dubu...

Jana 2 děti

•

Re: Dobrý!

(12.5.2008 13:26:46)
To je jako bych četla článek o nás. Mám dvě děti 2 letého kluka a téměř 6-ti letou dceru - oba vzteklouši - zřejmě po mamince

Kolikrát jsem z toho totolně na dně protože už nevím co s nimi dělat. U nás se furt řve. Děti nejsou schopné si spolu v klidu hrát - vždy to vydrží tak 15 min a už se řežou. Někdy na vztekání pomůže domluva, někdy plácnutí, neěkdy nic. Když jsem byla těhu, dcera mi stropila náááádhernou scénu na náměstí. Nechtěla jsem jí koupit pitomou hračku a tak se tam hezky válela po zemi, kopala, vřískala.....teror. Malej je taky vzteklej,ne tolik ale je, ale holky to je palice dubová. Přesně jak píšete, nechce si čistit zuby, hodina řevu, já povolím a ona si je zas čistit chce a furt dokola....mám nervy na pochodu....pomooooc - kdy tohle skončí.....A co pak bude v pubertě....to si hodím mašli.

petrabubli

Re: Dobrý!

(14.5.2008 14:23:26)
Zdravím, máme podobný "problém" (vlastně to problém není, když si řečtu o nemocných dětech, že jo, ale když stojím na chodbě, 4letý kluk praští bačkorou na zem a ječí, že se teda obouvat nebude, a´t se obuju sama anebo že já ho budu obovat přád a pořád tak nevím, co na něj.)podotýkám, že i přes hurónský řev nejdu a neobuju, táta nemá takovou výdrž a dřív zařve. Jinak to zkoušíme po dobrém a s vysvětlováním, proč je to třeba udělat, když nechce a neslyší, tak jsme teď zavedli systém, řeknu třikrát a pak plácnu na zadeček(lehce, spíš symbolicky, ale s tím, že plácat se musí hloupé děti a to on přece není)zatím to zabírá, vždycky řeknu: tak te´d to povídám po třetí a pak to povím na zadeček.
opravdové plácnutí bylo párkrát, když se vytrhl z ruky a chtěl přebíhat silnici, když hodil vztekle po pejskovi hračku nebo když praštil dědu, že mu něco nechce dovolit tak to dostal plácanec s tím, že takhle to dědu bolí a že se to nedělá(kluka je kus a když se rozpřáhne, je to znát)
Křičet moc nemůžem, na jednu stranu je čert, na druhou starnu cíťa,jak na něj hounem, hned mu tečou slzy, když něco provede a já řeknu, že se budu zlobit, tak se hned přijde pomazlit. Děláme to taky tak, že mu vysvětlíme, co a proč nesmí a že ho máme rádi i když někdy trochu zlobí.A taky si říkám, jak to budem dělat v pubertě, ale to se uvidí, teď jsem zvědavá jak to bude ve škle, ve škoce je v hofu dětí docela v poho, paní učitelky si zatím nestěžovaly. tak držím palc a přeju pevné nervy.Pet

Re: Dobrý!

(14.5.2008 20:59:08)
Pet,
tak to jsme na tom podobně. Mně se teď povedl hurónský kousek

) Naprosto s přehledem jsem zvládla vztekačku a teď si věřím, že příště ji zvládnu zas

) jde o poprvé.
Dcerka se vztekošila, že si nebude uklízet hračky. Šla spát, ale místo spaní si roztahala hračky a dohoda byla, že si je uklidí. Odsouhlasila to. Jenže pak samo nechtěla a chodila "maminko chci pomoct. maminko pojď mi uklidit hračky." Jenže já nereagovala. 1. dohoda byla jasná a 2. nepadlo ono kouzelné slovo Prosím. Takže vztekačka jak vyšitá. Když už mě to nebavilo poslouchat, tak jsem se u přípravy svačiny postavila, jednou rukou jsem pořád mazala chleba máslem a povídám : "Mně už to ale vůbec nebaví poslouchat. Tebe ano?" a Ela zavrtěla hlavičkou, že ne. Tak jsem jí jen odpověděla "Když už tě to nebaví, tak už to nebudeš dělat, viď? Už nebudeš plakat a vyvádět a půjdeš si hezky uklidit ty hračky, abychom mohly jít ven." A světe div se, odsouhlaisila to a šla. Pak přišla "maminko prosím já chci pomoct." Tak jsem šla

) Opravdu se mi osvědčila kamenná tvář a klid, ne jen ten předstíraný, zkrátka být nad věcí!

Jana

•

Re: Dobrý!

(19.12.2011 6:07:49)
Taky máme doma malého vzeklouna. Vzteká se cca od 1,5 roku, takže už téměř 2 roky. Naše taktika se postupem času mění. Teď nejvíc pomáhá dát mu pocit důležitosti. Že něco může SÁM rozhodnout, že mi s něčím poradí apod. Např. nechce si jít čistit zoubky, tak se zaptám, "kdo bude v koupelně první? A pak a jakou že to pastou to čistíme zoubky? Dělám to správně? Takhle? Aha, děkuju za pomoc." Taky se jim snažím předcházet předchozí domluvou: "ano, pustíme pohádku, ale až skončí, tak vypneme televizi bez řevu. Souhlasíš? Nebo jí raději nezapneme, aby nebyl řev? Vyber si." Tohle docela funguje, že i sám po skončení volá, že pohádka skončila a mám vypnout TV. Následuje pochvala, jak je šikovnej. Záchvaty vzteku samozřejmě trvají, v průměru 2-3/den nezávisle na čemkoliv. To je pak nejlepší ho nechat vztekat, nevšímat si a když už slábnou, vezmu si ho na klín, promluvíme si v klidu o tom, co se právě stalo, obejmu ho a udobříme se.

Jája

•

Re: Dobrý!

(12.5.2008 11:48:24)
Škoda, že jste v ten okamžik nemohla použít jeden velice krásný mejlík. Přišel mi od kamarádky a je to příběh maminky, která tlačí nákupní vozík a v něm asi dvouroční dítě. To najednou začne ječet a vyvádět, protože matka mu nechce dát to, co si vybralo. Za okamžik sebou sekne máma na podlahu a začne vyvádět stejně, jako to dítě. Řve, kope nohama i rukama a vše uprostřed obchoďáku. A v ten moment je dítě v klidu a jen zírá.
No prostě bezva záběr. Mohla byste sousedce říct, že zkoušíte, která máte lepší hlasivky.

Re: Dobrý!

(10.5.2008 14:08:48)
Tak nám se vzteká tedy už roční Pavlínka a naše reakce jsou úzce spjaty s naší náladou.Někdy se snažíme domlouvat, někdy zvýšit hlas a někdy zkrátka plácnout, jsem zastáncem toho názoru, že tak je to i v přírodě, přeci toho prcka nenechám, ať si dělá co chce.Výchova spočívá i v tom napomenutí i v tom plácnutí, není to jen o úsměvech eventuelně ignoraci.Vše má v životě svoje místo.
Ač mám první dítě, myslím, že ať si říká každý co chce, dítě je jednou naše a pokud jsme normální a nic nepřeháníme, tak by mělo být v pořádku i to plácnutí jednou za čas

Jája
•	Re: Dobrý! (12.5.2008 11:59:20) Dávám vám za 1. Odpovědět

Re: Dobrý!

(12.5.2008 20:26:56)
Mám taky 1 dítě a období "1.puberty" nás překvapilo taky kolem roku. Stupnu je se to a dokáže být teda dost hnusná. Snažím se domluvou, koutem a občas nějaký to plácnutí přes zadek příjde, ale všeho s mírou, taky jí nechci bít, ale kolikrát to opravdu pomohlo a byl klid.
Jak píšeš někdy se to odvíjí i od naší nálady. Kolikrát jí zvládnu levouzadní, ale někdy musím moc počítet do 10, než něco udělám.
Jednou je dítě moje a nenechám si mluvit do výchovy at si každej říká co chce.
Jsem přeci normální matka

dobrý

(20.9.2009 11:00:50)
mám doma čtyři děti ,nejmladší je zrovna 2apůl ,synovi 4apůl dcerkám 8apůl a 10apůl a upřmně nepřejde a bude hůř ,tohle je jenom začátek a u nás v bytě je také občas dost hlučno a sousedi si stěžujou už i na sociálce ,sociálka domlouvá a my žijem ,štastně a spokojeně dál .Jsem s dětmi sama. A ta pravá puberta u nejstarší zrovinka začíná skoro my připadá že konkrétně u ni přechází z období do období .... Co jsem osobně u dětí vypozorovala jedny pravidla pro všechny ,ne znamená ne ,a dodeláš to ,dokončíš ,,,být důsledná .Co je nejjtěšší být spravedlivá ke všem stejným metrem ,když každý je jinak starý je jinak šikovnější ....a občas upřímně někdy něco vyšumí ,neuhlídám vše a tak zištuji že je jednodušší mín ukolů mín pravidel mín povinností poté více vzládnem a více jsem důsledná .Přeji hlavně pevné nervi a hoooooodně síly a pamatujte nejjtěšší a nejdůležitějšší je tolerance .Děti sou osobnost a každé je jiné .

Renda, dcera Nikolka /08

Re: Dobrý!

(11.7.2009 20:55:08)
Ahojky vsem :) snazim se tu najit odpoved, proc se ma 9mesicni dcera Nikolka zacala tak silene vztekat??? Je schopna sebou placnout na zem. Cekala bych to treba az ve 2letech,ale ne ted. Je pravda,ze jsem na ni sama uz cele tehotenstvi a rodit jsem jela rovnou z prace....nekdy se to v zivote tak stane...Uz od narozeni hodne place, vyzaduje neustalou pozornost a ani ted si poradne sama nezahraje. Na druhou stranu je moc sikovna, v 8mesicich zacala lezt a ted uz capka za rucicky :))
Prosim o nejake zkusenosti, jak nejlepe zvladnout hodne plactive a vztekle mimco :) diky Renca

známe

(7.5.2008 9:40:16)
Dceru už vztekání docela přešlo, i když občas se ještě objeví. Ale syn je "dokonalý" vztekloun. Je schopen sebou plácnout na zem kdykoliv, kdekoliv a při jakékoli příležitosti.

Taky se ho pak zpocená až na zadku snažím "zkrotit". Nejde ale o fyzický trest (ten se stejně mine účinkem), ale spíš o snahu upoutat jeho pozornost k něčemu jinému. Přiznávám, že ne vždy se mi to daří.

Nějaké "pevné objetí" (které mi bylo doporučováno) je také na nic, neboť nemám dostatek fyzických sil. Zkrátka a dobře ho v náručí neudržím ani náhodou (ani v sedě). Jo a jsou mu dva roky. Takže asi i první období vzdoru.

bara, vašík 1 rok

•

Re: známe

(7.5.2008 10:08:58)
JO tak nám to začalo před týdnem jako mávnutím proutku z usměvavého chlapečka se přes den stal vztekloun, najednou reaguje vztekem snad na všechno, přebalování byl vždycky problém, ale teď je to nadlidský výkon, malej se dostává až do záchvatu a já jsem po týdnu jen hromádka neštěstí, snažím se držet všech rad a řeším to v klidu, dám do postýlky, řeknu že ho mám ráda, ale nevím si sama rady a tak až se uklidní tak pro něj přijdu. Pravdou je že záchvaty vzteku, když je k tomu důvod chápu, holt se snaží prosadit a vyzkoušet kam až může zajít, ale jeho hobby, poslední tři dny je vzbudit se a to vždy přesně ve čtyři ráno a když začít kňourat a já když přijdu v dobré víře s mlékem či čajem začne řev až nelidský a nic opravdu nic nepomáhá, chovat se nechce vzpíná se, k nám do postele nechce, v posteli být nechce a já opravdu nevím, co bylo spouštěčem toho vzteku. Takže nechám v posteli a po nějaké době , kdy se střídají záchvaty s klidem usne. Dokonce jsem volalana středisko doktorce a ta řekla že tyto afektivní záchvaty jsou zcela normální a že ještě může pomoct namočit žíňku či ruku do vlažné vody a otřít obličej tak to zkusím, ale je to nápor na nervy, a nejhorší je, že nevíme jak to bude dlouho trvat, manžel je cholerik a zpravidla se ještě pohádáme i my a tak se nemůžu divit, že syn je vztekloun, když má být po kom, lae ta změna ze dne na den byl a je šok. Přeju všem maminkám v podobné situaci hodně síly a pevné nervy.

Romča, 2+1 na cestě

Re: známe

(7.5.2008 10:59:57)
Tak článek a všechny vaše zkušenosti mi mluví z duše, malej měl minulou sobotu dva roky a prožíváme peklo už asi měsíc. Pořád se vzteká, když mu něco zakážu, praští sebou klidně i o chodník, když zrovna teď nechce přecházet přes přechod ve městě, odmítá jíst to co nechce, prostě šílené...přiznávám se, že mi docela často ujede ruka a plácnu ho přes zadek, je mi to pak líto...nechávám ho vyzuřit osamotě, pak většinou přijde a tulí se.
Slovně se moc neprojevuje, žádné věty, otázky zatím u nás neprobíhají, jen pár slov a citoslovce, ale on mi rozumí dokonale.
Asi to je normální, už jsem se bála, že je to mou výchovou, přístupem, ale asi ne, jak tak čtu, snad to brzy přejde a budeme mít zase usměvavé sluníčko...

jinak pevné sevření nepomáhá ani u nás, spíš ho ještě víc rozzuří

Jaana2
	Re: známe (7.5.2008 15:20:42) Přiravte si pevné nervy, syna přesně stejné projevy přešly až jako předškoláka a i občas teď má tendenci ... jenže teď už i chápe, proč to nelze, takže je to rychleji odbyté a já se tím nijak nenervuju Odpovědět

Marci
•	Re: známe (7.5.2008 22:01:35) Asi jsem z jiné planety, nebo jsem měla děti v "jiné době". Jen si tak matně vzpomínám, že před 20 lety jsem nikdy neviděla válet se po zemi tolik vzteklých dětí co ted .................. Odpovědět

Jíťa a Mára
•	Re: známe (7.5.2008 22:07:38) No a my se zase nedávno s maminkou mé švagrové bavily,jak všechny 3 její holky (švagrová a její sestry) byly vzteklé a válely se taky leckde.Nezůstalo jim to ani jedné. A bylo to před více než 20 lety! Takže i tehdy asi vzteklé děti existovaly ) Odpovědět

Cita
	Re: známe (8.5.2008 13:18:02) Marsi, ono to bude tím, že dneska nejsou maminky ochotné s dětmi vysedávat doma (ani já ne)jako dřív, takže jsou taky víc vidět.. Odpovědět

ZuziP
	Re: známe (10.5.2008 6:26:05) Marci, asi si len mala deti "nehadzajuce sa o zem". Dodnes si pamatam o rok mladsieho bratranca ako sa o zem hadzal... tiez je dnes normalny. Odpovědět

Radka, Natálka 21 měsíců
•	Re: známe (11.5.2008 20:44:08) No vidíte, Marci, před 20ti lety jsme neviděli postižené děti nebo "bezdomovce" a přece existovaly:-/ Odpovědět

janna

•

Re: známe

(9.5.2008 16:25:04)
znááááááááááááááme,naše princezna má necelch 2,5 roku.od půl roku ji NIKDO nesveze autem.ječí tak že byste nabourali.v roce a půl to risknul deda.táta radsi dokud nekdo neumírá tak s ní taky nejede.
ječí v kočáru,hlavně v MHD.nedejbože,aby někde musela cekat.treba čekárna-já už ustupuju,nemá to smysl(po desátem naplácání uz i lidi říkají ji nechte a pak letí na ušní).já myslim že stačí malililinko,aby se z anděla stál dabel se vším všudy.

do předvčera byl docela klid a pohoda,nic moc řev,klíííídek.
ale vyhodili sme starej gauč a nemáme v obyvaku zatimnic.a přesunuli stěnu.a ejhle,dračice je zpět v este horší formě.ona byla zvyklá se válet po gaučí,televizi sledovat na jih místo na sever,tak jí vzali nervy,soupe židlema,leze po nabytku,vydavá nože z linky a kldyz ji to jdubrát ječí a kouše.
jo,este kdyz nemá plínu tak má nervy,nočník totiž ona ne to mi hned nadava MAZEEEEEEEEEEEEEJ.
doktor uz to také vzdal,říká jí malej pošuk.
no co,az bude gauč,bude anděl.

•

Re: známe

(12.5.2008 13:17:18)
A co vůbec k postýlce nejít? Tedy aspoň tobě by mohlo

. Když víš, že potřebuje jen obecenstvo, zkus mu to nedopřát.

Občas jsou naše dětičky fakt na zabití, přeju pevné nervy. Plácnutí je dle mého jen můj vztek bez výchovného efektu, nepraktikujeme to. Počítám do tří. No, někdy do desíti

.

U nás je problém všechno, delší chůze za ruku, oblečení bez obrázku, cesta autem..

Lusika

Eva,půlroční klučina

•

pulroční vzteklounek

(30.6.2009 17:04:20)
Dobrý den,
máme půlročního chlapečka a někdy mi připidá,že období vzdoru začlo už teď...Dost se vzteká,kňourá,řve..většinou si tím vynucuje,aby se mu někdo věnoval...vždycky jsme se mu věnovali dost,blbnem s ním,ale taky ho necháváme hrát si samotnýho...baví ho to většinou jen chvíli..už delší dobu se překuluje na bříško a jakoby se zkouší lézt,což zatím nejde,a pak začne vzteky brečet..někdy máme vyloženě prořvaný den...v kočárku se mu taky moc nelíbí,v šátku taky ne...občas mi někdo řekne,že je rozmazlený...ale může být takhle malé dítě rozmazlené?

Radka-Míša-Káča

•

Re: známe

(9.5.2008 10:35:37)
Ahoj mluvíte mi z duše Míšovi je 8 a i dnes má stále i když vyjímečně záchvaty. Nejhorší je že vždy když jsem s ním sama. Jednou cca ve 3,5 letech předvedl velice slabý odvárek toho co umí u mojí mámi, byla z toho pořádně v šoku, ale poradila mi kinezioložku a světe div se po cca 1,5 roce byl u nás doma klídek pomáhá mi jestliže má záchvat donutit ho vipít naráz sklenici ledové vody. Dříve záchvaty cca 2x tádně teď probíhají cca 1x za 2 měsíce. Držív Vám všem palce Pohodová holčička mi vše vynahrazuje.

ZuziP
	Re: známe (10.5.2008 6:28:46) "donutit ho vipít naráz sklenici ledové vody" To sa ako robi, ked to dieta nechce? Odpovědět

Re: známe

(10.5.2008 8:10:58)
Ahoj také tohle moc dobře znám.Mám také dvouletého chlapce a je to vztekloun jako blázen.Dokáže dostat takový záchvat breku,že si někdy říkám,že to ani není možné.Snaží se všechno vybrečet.Já jsem se proti tomu už obrnila takže to na mě moc nezkouší,ale zkouší to na tátu.Ten nedokáže vydržet tu vzteklost a raději mu ustoupí.Syn když má tyhle záchvaty tak si sice nelehá na zem,ale se vším začne házet a do všho mlátit.Jediná výhoda je,že mu to nevydrží moc dlouho a za chvilku přestane,protože ví že stejně neuspěje.Někdy je to hodně traumatizující to vydržet,ale bohužel nedá s nic dělat.

Míša
•	Re: známe (10.5.2008 20:49:37) Jediné co vás může utěšit je, že z toho vyroste. Čím bude větší, tím víc se s ním bude dát domluvit. Neteř byla taky taková, a už je to v pohodě, dokonce je to velmi pohodová puberŤačka, asi si to vybrala do těch 4 let Odpovědět

Eva

•

měla jsem kliku

(12.5.2008 12:22:13)
Ahoj, přečetla jsem všechny příspěvky a ... měla jsem kliku. Mám tři děti, dva už dospělé a malou osmiletou a ani u jednoho jsem neviděla takový vztek, jaký tady popisujete. Možná jsem to, tehdy asi nevědomě, prostě ignorovala a neřešila to a nevšímala si prvopočátečního vzteku. Nejstarší občas byl plácnut rukou, druhorozená méně a malá osmiletá pocítila moji ruku na své prdelce zatím 3x a dost ji ta představa děsí

Dokonce si nepamatuju ani žádné brečení, ječení a škemrání v obchodě. Možná i proto, že pokud jsem s dětmi šla, věděly dopředu, co si přejí dobrého a pokud peněženka zela prázdnotou, prostě jsem chodila nakupovat bez nich. Nenaučila jsem si je na to, že denně musí mít čokoládičku, bonbónky, nanučky ... a zůstalo jim to dodnes. Nemlsají, ale nic jim není odpíráno. Nemají přehnané nároky, nestrádají a ví, že věci nejsou hned. Nejsou dokonalé, testují nás spolu s tatínky moc a moc, ale hranice jsou a budou, jen je občas posuneme, podle toho, jak jde život. A protože mám tři a protože jsou od sebe starší dva a malá deset let, vím, že nejvíc záleží na mně, jestli jsem v klidu a co všechno mi vadí a co všechno nevadí. A možná jsem hodně benevolentní a možná někdy zařvu hodně nahlas, ale kdyby všechno bylo O.K., byla by děsná nuda a život by byl stereotypní.

Irenea

•

Hezký článek!

(7.5.2008 10:59:31)
Dětskému vztekání se asi nikdo nevyhne. U nás už to začíná taky, a to je dcerce teprve 15 měsíců. Autorka článku píše hezky, kéž by byl člověk toho nadhledu vždy schopen. Já jsem celkem klidný typ zatím jsem se na Vendulku snad ani jednou nedokázala zlobit "doopravdy", ale, přesně jak píše autorka - i já už mám zase bříško a někdy je docela náročné chovat vzpouzející se řvoucí batole a potom přemýšlet, jestli tahle bolest břicha je ještě normální.. No na každé dítě platí něco jiného. Moje mamka vypráví, že když jsem byla malá, jednou jsem něco moc chtěla v obchodě a když mi to nechtěla koupit, začala jsem strašně křičet, švihla jsem sebou na zem a kopala jsem kolem sebe. Ostatní se na mě vyděšeně koukali a mamka jenom řekla:"No fuj, ty sis tady lehla na zem? Tady do té špíny, kde chodí lidé v zablácených botech? To já bych si sem teda nelehla ani za nic." No a já jsem si zřejmě nějak uvědomila, že na té zemi asi opravdu nejsem za dámu, hned jsem vstala a přestala řvát a už jsem to prý nikdy neudělala

)

Re: Hezký článek!

(7.5.2008 11:08:35)
Přesně napsáno.Jedna puberta u nás doznívá,jedna je v plném proudu a jedna nás ještě čeká.Já jsem se už obrnila.Něco jsem řekla tak to uděláš a basta.Nechceš jídlo- dobře,ale budeš mít hlad nic jiného nedostaneš.Je třeba chovat se striktně.Něco jsem řekla a to platí.Jinak fakt ty děti přerostou přes hlavu a pak je těžké napravovat chyby.
Na toto téma existuje knížka,ale bohužel se asi už nedá sehnat a já si mimontálně nevzpomenu na název.Ale napsala jí maminky 13dětí.A ta to tam radila.Říkat jasně ANO X NE.

Veverka16
	Re: Hezký článek! (7.5.2008 11:42:10) lidko,prosím,vzpomeň si.dík. Odpovědět

Novotňásci
	Re: Hezký článek! (7.5.2008 11:44:46) Až mi sousedka přiveze kluka ze školky tak se jí zeptám jak se ta knížka jmenovala.měla jsem jí půjčenou od ní. Odpovědět

Novotňásci
	Re: Hezký článek! (8.5.2008 17:27:43) Ta knížka se jmenuje:"Jenom klid,maminko".Pokud by se někomu podařilo jí sehnat tak bych si také jednu chtěla. Odpovědět

Brambram,Gábi12/04,Marek10/06

Re: Hezký článek!

(9.5.2008 13:36:22)
Tak jen pro upřesnění, vygooglovala jsem název knihy - Jen klid maminko! autor Claudia Muhlanová (přehlasované u), nakladatelství Advent-Orion. Vydáno v roce 1994. Jako volně prodejnou jsem jí nenašla,ale ptejte se po prodejnách křestanské literatury (nakladatelství spadá pod adventistickou církev) případně v knihovnách. U nás jí mají, tak se tam pro ní chystám. Jinak jsem zjistila, že paní má s manželem 13 dětí, z toho 6 osvojených a manžel je rodinný terapeut, vydali několik knih, at spolu nebo každý zvlášt a např v Německu jsou velmi uznávaní.

Re: Hezký článek!

(10.5.2008 9:46:54)
Já ji před 4roky sháněla přes známého,který má knihkupectví.Od něho vím,že v tu dobu nebyla ani se nepočítalo s jejím znovuvydáním.Vzhledem k tomu,že křesťanské knihkupectví je v Budějicích jediné a nově otevřené tak jí tam asi těžkobudou mít.Kdyby se někomu porařilo jí sehnat.Tak mi prosím dejte vědět.Ráda si jí koupím.Já zkusím ještě jednou toho svého známého a uvidím zda přeci je nějakou někde nevyštrachá.

Ssilvie, Kubík, Domi a Maty

Re: Hezký článek!

(8.5.2008 13:51:56)
Iren,
maminka

, hold pohoda, je vidět, že se to dá řešit i jinak:o)
To s ei fakt líbí, tu větu si enhcám pěkně uloženou, až s emi bude válet dítko v obchodě, zatím k tomu ještě nikdy nedošlo, naštěstí! Ale mám třetího kluka, právě, že 2letého, který dělá vše, co bráškové nikdy nedělali. Tak nás to určitě nemine.

JInak pevné sepětí u nás zabíralo u prostředního! Bez něj bych byla asi v blázinci!

Andy, Kuba 2 roky + brisko

•

muj nevychovny pristup

(7.5.2008 13:10:18)
Mile damy, co rikate nazoru, ze v blbostech je lepsi ustoupit a schovat si energii na dulezitejsi veci. Sice si obcas pripadam jak blazen, kdyz znovu otviram dvere, ktere nas drobecek chce zavrit "sam", nebo znovu zametam, protoze tentyz chtel vysypat lopatku a nejak to nezvladl. Striktne vzato takhle se mnou manipuluje, protoze by jinak zacal vrestet a on vi, ze ja to vim. Na druhe strane mam pocit, ze dvoulete dite proste neni maly dospely a ma pravo na svoje zvlastnustky. S timto pristupem se nam celkem dari omezovat hystericke zachvaty na minimum, coz je pro me ted v 8. mesici docela dulezite.

Sabi + 2

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 13:16:48)
Andy, s tímto přístupem vcelku souhlasím a taky ho občas používám - když jde o Tebou zmíněné "blbosti". Malému je 2,5 roku a pořád chce občas sám zavřít dveře od bytu, zavřít ledničku, spláchnout záchod a mnoho dalších věcí. S tím nemám probém, klidně spláchneme 2x, pokud jsem předtím byla moc rychlá a předběhla ho. Mám ale občas problém s tím, abych "zachovala tvář" a byla důsledná v situaci, kdy jsem natvrdo řekla NE - to jsou situace z pohledu dospělého důležitější či nebezpečnější a tak povolit není možné. Vytrvat je někdy naopak celkem obtížné, zvlášť na veřejnosti

andy, Kuba 2 roky + brisko

•

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 13:44:43)
Sabi, to mas uplnou pravdu, ze je tezke dusledne trvat na svem ne. Ja jsem asi spis mekka matka, casto se necham premluvit ke kompromisu. To byvaji situace typu "ja chci rohlik", "ne, bude obed", "no tak dobre, ale jen kousicek", a je pokoj. Nebo, kdyz nejde vymyslet zadny kompromis, tak se snazim odvest pozornost, ale to uz v posledni dobe tak nefunguje, protoze Kuba ma cim dal lepsi pamet. Snazim se do konfliktu moc nechodit, protoze ted na to proste nemam energii. Uvidime, jestli se mi to vymsti nebo ne, kdyz tak s druhym ditetem budu chytrejsi.

Máří2

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 15:17:59)
Jojo, v blbostech se ustoupit dá. Zavírání záchodu nebo dveří by mi fakt nevadilo, ale narazili jsme na jiné věci, např. extrémní záliba v klíčích všeho druhu - synek (19 měs.)je schopen je ukořistit v zádveří a trvá na tom, vláčet je celou vycházku, případně zkoušet zámky od branek po cestě... (ale pozor, pokud narazíme na zajímavější kytičku, je schopen je položit na zem a odejít od nich...). Přežilo by se to také, pokud by pak nedocházelo k situacím, kdy hledám klíče od auta po celém domě... a to nemluvím o hygienickém aspektu věci

. Náhlé zabavení klíče vede k ukrutnému zoufalému nářku, samozřejmě s nezbytným prásknutím na zem

.
Takže chystáme přemontování věšáku na klíče do vyšších sfér... teď se na ně poměrně slušně vyškrábe přes botník

.

Pavla, 2 kluci
•	Re: muj nevychovny pristup (12.5.2008 12:48:34) klíče jsem vyřešila tak že jsem posbírala po rodině staré a on si je nosil hezky sám na šňůrce a mohl si odemykat co chtěl a já byla v klidu když je někde ztratíme, tak vlastně o nic nejde... Odpovědět

Sabi + 2

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 15:21:18)
Snažila jsem se o podobné metody u staršího syna (nyní 9,5). Vcelku to asi funguje, i když každé dítě je naprostý originál. Ten mladší je mnohem svéhlavější a vzteklejší a taky vydrží déle vzdorovat i za cenu větších bojů. Občas, když už fakt nemůžu, se nechám unést a na staršího zařvu třeba "Jestli si neuklidíš ten binec v pokoji, tak se nebudeš koukat na film, nepůjdeš s klukama ven atd." Pak me to mrzí a ráda bych ho nechala, navíc z mého pohledu nejde o život a radši bych, aby šel odpoledne ven a uklidil si až večer, ale couvnout nemůžu, neb bych projevila nedůsledný přístup. Důslednost není mojí silnou stránkou

Linda

•

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 15:08:01)
Andy, dělám to taky tak. Je sice hezké tvrdit, že sebou nemá člověk nechat manipulovat, ale i mně se v praxi potvrdilo, že drobné ústupky jsou lepší než lámání dítěte. Přesně jako ty, nandavám zpátky kalhotky, aby si je mohla sundat sama, zavírám dveře, aby je mohla otevřít sama, občas se i vracím, aby tam byla dřív než já

. Myslím ale, že tak moc nevýchovné to není, člověk je pak mnohem efektivnější, když skutečně něco od dítěte potřebuje. Asi jako nemá cenu na všechno říkat "NE", ale radši si to schovat na situace, kdy to opravdu potřebuju.

pet & nany 9/05 & maxik 9/07

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 19:15:45)
jj, tak to taky zname. sama si musi sundat ponozky, sama musi zazvonit, sama otvira garazova vrata ovladacem, sama privolava vytah...samozrejme ji prubezne porad opakuji, ze nektere veci dela obcas i nekdo jiny, takze jsme to vypracovaly tak, ze dokonce muzu nekdy otevrit vrata od garaze i ja

.
jinak si myslim, ze tyto drobne ustupky nevadi, vlastne proc by si ve 2,5 letech nemohla sama privolavat vytah apod., ze?
ale kdyz ji amok chytne, tak je to nekdy taaaaak narocne, ze fakt nevim, co s tim. pevne objeti mi neslo, odlakat pozornost take ne, zakricela jsem, septala, i na placnuti na zadek doslo, nic...tak jsme sly domu tak, ze ja vezla svuj kocar, jeji kocarek a ona se stridave valela po zemi, vrestela a chvilemi sla (jen kdyz jsem se nekoukala, kdyz jsem se na ni otocila, tak byla hned zase na zemi)...no tyjatr vydareny.

Maruška Z.

Re: muj nevychovny pristup

(7.5.2008 20:25:23)
Jo, tak přesně tyhle problémy denně řeším - jestli je horší ustoupit, nebo za každou cenu dítě "lámat". Tak nějak mám pocit, že to lámání je horší a může dítěti víc ublížit než nějaká ta nedůslednost. Jsem sice rodič, ale to neznamená, že mám patent na rozum a že všechny moje nápady jsou ty nejlepší. Např. když se rozhodnu, že dám malé mikinu a ona se začne vztekat, tak jí ji klidně zase sundám, protože se zřejmě líp cítila v tričku (teda, pokud není zrovna pod nulou

).
Naší malé jsou dva a už mám taky bříško, takže jsem teď asi ještě měkčí, než bych byla normálně. Navíc některé věci teď prostě nemůžu - např. vzít malou a někam ji odnést, měla jsem nějaké problémy a musím fakt dávat bacha. Takže se snažím řešit všechno po dobrém, ale pak mám občas výčitky, že ji rozmazluju.

Hlavně bez kvílení!

(8.5.2008 7:50:58)
také spoustu takových ústupků dělám, ale snažím se dodržovat, že dceři vyhovím jen v případě, že přestane kvílet, aby si zvykla, že buleníma vztekáním si nic nevymůže. A kupodivu se i z té největší hysterie (která jí chytá každou chvíli) dokáže celkem obstojně zklidnit a říc si o tov (relativním) klidu.

Re: muj nevychovny pristup

(9.5.2008 10:10:00)
Jsem ráda, když čtu, že nejsem sama padlá na hlavu, že všechno děláme 2krát, když se ještě náhodou spletu a udělám něco rychlejc než můj 2letý syn

Ale už jsem se docela poučila a většinou už se ptám, chceš sám nebo to mám udělat já? Taky se takhle snažím předcházet záchvatům, které začínají nabírat na intenzitě. Když jde o zásadní věci, snažím se být nekompromisní - ovšem to "snažím se" je podstatné

Třeba když chce řídit auto, tak to je jasné NE, to je jasné, ale když chce rohlík před obědem? jak to tady někdo psal - chci rohlík, ne bude oběd, prosím rohlík, ne, ROHLÍK, tak jo, ale jenom kousek...

Někdy je to veselý, někdy je mi z toho už šíleně. Párkrát jsem na něj už taky fakt dost hodně zařvala, párkrát ho i plácla - i když vím, že to k ničemu! nevede, tak to bylo silnější, pak mi to je líto a říkám si už nikdy (jo a pevné objetí mi taky nefunguje, nevím jak to ale já ho fakt neudržím), ale kdo ví, jak to bude příště... Výchova je neustálý experiment s mnoha nepoznanými proměnnými, ale i tak je to snad v pořádku, že?

•

Re: muj nevychovny pristup

(12.5.2008 23:11:14)
Na rohlík/sladkost před obědem u nás funguje:

Až po jídle, rohlíček bude koukat, jak to hezky všechno sníš. Připravíš si to ho tam? Nakonec si sama naaranžuje rohlík, aby na ni viděl a po jídle volá "už už rohlíček".

Jinak nepovažuji za rozmazlování/ustupování, že dvouleté dítě např. přivolá samo výtah, rozepne si zip apod. Připadá mi to úplně normální

. Lucka dělá sama vše, co je bezpečné, sama si i např. vybírá oblečení, co si dá na chleba apod.. Jasně, že je to občas na bednu a všechno déle trvá, ale je to vlastně zábava a učení v jednom.

Lusika

•

Re: muj nevychovny pristup

(11.5.2008 18:10:24)
Ahoj.
Mě se osvědčilo nezakazovat, co není nutné. Prostě používám striktní NE, co nejméně. Asi to taky zavání nevýchovou, ale používám ne, jen když vím, že nemůžu ustoupit - přecházení za ruku, horká trouba apod..

U ostatního používám volnější výrazy nejlépe s mírnou motivací v můj prospěch "když půjdeme tudy, nemůžeme koupit svačinu", "můžeš si sundat klobouček, když budeš ve stínu". Někdy přímo řeknu, že by bych radši, kdyby to udělala takhle.
Musím ale počítat s tím, že může chtít tu druhou variantu, takže to dělám, jen když je to opravdu možno

.

Důležité je ne nepoužívat ze své pohodlnosti, např. zakázat prolézačku, protože se my nechce tam lézt s ní a jistit ji. To je veliká pravděpodobnost, že při velkém vzteku ustoupím.

Na ukončení oblíbené činnosti se mi osvědčilo slíbit něco jiného

, zainteresovat ji do rozhodnutí "až dojdeme k vodotrysku, řekni už a půjdeme ven z kočáru", "ještě jednou se sklouzni a půjdeme", "až zazvoní mobil, jdeme na tramvaj".

Taky máme "vztekací místo", to používáme při akutním problému. Tady se vyvztekej a pak si můžeme jít zase hrát. Občas tam jde i sama..

.

Vzteku se nevyhneme stejně, ale bojujeme

.

Lusika

Ifka

•

Terapie pevného objetí

(7.5.2008 13:15:17)
Už to tu někdo zmiňoval - pevné objetí. Jeho propagátorkou je dr.Jiřina Prekopová. Myslím, že by mělo probíhat následovně: dítě si posadit na klín čelem k sobě, ruce mu složit na své břicho a držet a vydržet. Nedávno si jedni rodiče v televizním pořadu (myslím že 2.5. na čt1 Čas pro rodinu) tuto metodu pochvalovali na hyperaktivní dítě. Nedovedu si to představit např. v obchodě apod. Nemáte s tím někdo zkušenosti?

*Niki*

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 13:25:00)
Já to zkoušela se starším synkem a nezvládla jsem to, takže jsem raději potom hledala jiné způsoby, jak na dětskou pubertu. Ono totiž to objetí musí trvat do úplného zklidnění maminky i dítěte, což prý může být i několik hodin. Ne, nevydržela jsem to tak dlouho, maximálně 20 minut a i to jsem byla vyřízená. Tohle není přístup pro každého apto mě nebyl. Já se vždy zastavila, dřepla si, abychom byli ve stejné úrovni očí a důrazně (nebo mile, dle nebezpečnosti situace) zopakovala, co chci. U staršího to fungovalo, nikdy jsem ho ani na zadek nemusela plácnout. Mladší se do období vzdoru teprve dostává (má 19 měsíců) a je jiný, tohle na něj nefunguje. Ale je mnohem méně plačtivý a co u staršího trvalo 10 minut, u něj 2 minuty, pak se zklidňuje sám - nebo odvedu pozornost.
O té terapii si myslím, že je dobrá, pokud máš čas dostatek vnitřní síly. Já bohužel nemám ani jednoho na rozdávání - navíc s břichem v 8. měsíci

Ifka

•

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 13:35:58)
Děkuji za odpověď. V tom pořadu říkal tatínek, že první objetí trvalo přes dvě hodiny, to musel být záhul i pro chlapa. Myslím si, že lze dítěti vysvětlovat, odvést pozornost,atd. (když pominu úplatek, ustoupení, plácnutí, samotka apod.), ale jsou určitě situace, kdy by se to objetí dalo použít. Nevíte někdo o nějaké publikaci dr. Jiřiny Prekopové o této terapii?
Jinak zdravím a přeju maminkám vzteklounů pevné nervy, vím, o co jde.

Markéta

•

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 14:52:23)
Ta knížka Jiřiny Prekopové se jmenuje "Malý tyran". Ale nevím, jestli se to dá praktikovat i na dvouleté prcky v "pubertě" - pokud si vzpomínám, v té knížce se metoda popisuje ve vztahu ke starším dětem se specifickými výchovnými problémy. Já to zkoušela od těch dvou let, a začíná mi fungovat až teď, když malému jsou 4 roky a vzteká se přece jen trochu "racionálněji" než batole. Teď se mi osvědčuje, že ho držím (a chce to velkou sílu a zvládnutou techniku) a pořád dokola mu vysvětluju, proč to nejde, a nakonec, když se utaháme (oba), tak pomalu přejdeme k mazlení. Fakt je, že to pomáhá spíš mamince než dítěti - pokud si chcete udržet řvoucího bojovníka na klíně, potřebujete obě ruce, a nemůžete mu tí pádem nařezat. A jak jsem psala, utahám se tím taky, vyplavím adrenalín a pak už nemám potřebu ho splácat. Ale taky to není univerzální metoda, na jeho staršího bráchu to nefungovalo, spíš se ještě víc rozzuřil.

Pruhovaná

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 15:39:48)
Je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla a je rozhodně užitečná i pro rodiče dvouletých a menších. Na malého tyrana je totož zaděláno už od nejmenšího miminkovata a Prekopová píše, pokud si pamatuji, že rozhodující období je cca kolem 7 měsíců. Já se domnívám, že pevné objetí použít u malinkých lze.

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 13:48:43)
Ifko, už jsem psala výše. Nemám šanci syna udržet a to jsou mu dva roky. A to ani v sedě. Když je vteklý, má neuvěřitelnou sílu. Navíc mi dokáže dát tzv. "hlavičku" a to jak do hlavy, tak do prsou. Oboje velmi bolí. Nebo i štípe nebo kouše, protože se mu to "omezení" prostě nelíbí. Nejlepší je, nechat ho být. Což ovšem nejde vždy, zvláště, když je to venku.

Pippilotta
	Re: Terapie pevného objetí (7.5.2008 14:07:03) Jo par hlavicek jsme take dostali. Nejhorsi je to podle me do nosu. Nebo kdyz se prohnul tzv. do luku to se nedalo delat nic.Bylo mi ho hrozne lito, protoze evidentne sam nevedel, nebo zapomnel proc se tak vzteka. Odpovědět

Ifka

•

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 14:10:27)
Dítě by prý mělo mít ruce složené na břiše, takže by ke štípání nemělo dojít a pokud je objetí pevné, nemělo by ani moc manipulovat hlavou. Představuju si, že kopání nohama by držícího ohrožovat nemělo. Píšu jen teoreticky, nezkoušela jsem to, takže si ani nedovedu pořádně představit, jaká je to síla, jak dlouho to může trvat a jak je to efektní.

Insula
	Re: Terapie pevného objetí (7.5.2008 19:00:02) Ale jak ho udržet??? Má hroznou sílu. A to já rozhodně nejsem žádné tiňtítko. Odpovědět

GLT

Re: Terapie pevného objetí

(11.5.2008 22:29:47)
Úplně chápu. Také bych chtěla vidět, jak by někdo udržel mojí dceru, které je 2 a půl. Mně se nejvíc vyplatilo ignorovat. Vztekala se? Válela se po zemi? Šla jsem třeba skládat prádlo se slovy: ,,Až se vyvztekáš, tak přijď". A šla jsem dělat cokoli jiného ve stejné místnosti, ve které jsme byly. Odcházení pryč taky nepomáhalo, nestihla jsem ani zavřít dveře a běžela za mnou. Ale na každé dítě platí něco jiného, není žádný univerzální návod...

simiki+koťátko 03/07

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 21:10:37)
dcerka se vzteká strašně od cca 10-11měsíců, dostane se do varu, a to i tak, že se celým tělíčkem zatne a začne se třepat, nemusím popisovat zde všechny stavy u vztekání, je to náročné. metoda pevnho objetí u nás nefunguje, malá je jako živé stříbro, vzteká se i přes hodinu. koupím přečtu cokoliv, co by pomohlo.

Pippilotta

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 14:00:55)
Take mam 2,5 letaka. Nejhorsi obdobi mel asi tak kolem vanoc. To sebou dokazal seknout na zem a mlatit hlavou o zem nebo do cehokoliv. Mel uplne modre celo. Uz jsme se bali, ze na nas poslou socialku. Zkouseli jsme metodu pevneho obeti ale nemyslim si ze u nas to bylo to prave orechove. Nedokazal se uklidnit ani po deseti minutach a pak to zacalo byt fyzicky narocne(pro me) take jsem pak z toho omezovani osobni svobody nemela dobry pocit. Urcite je to dobra metoda ale ne pro vsechny deti a myslim ze se ma projit i nejakym zaskolovanim nez se zacne praktikovat. My jsme byli zoufali a zasli jsme s nim i k detskemu psychologovi. Shledal pouze vetsi temperament, jinak nic. Poradil nam, ze takovym situacim kdy se dostane do rause a uz vubecc nevnima mame predejit. Kdyz uz vidime, ze jde do tuheho tak rozptylit. Naucila jsem se trpelivosti, kdyz po nem neco chci tak musim byt hodne vynalezava aby udelal to co zrovna potrebuji. Trva to sice trikrat tak dele, ale pak to zato stoji.

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 22:20:17)
Já to používala právě u svého hyperaktivního synka. Dělalo mu to dobře a obykle usnul nebo se sklidnil velmi rychle. Neměla jsem ho na klíně, ale objala jsem ho na zemi a zalehla...neměl šanci

U mladší dcerky se mi to nedaří, není hyperaktivní, ale mnohem vzeklejší (jsou jí právě 2 roky, před tím byla úplně úžasná ) a pevné objetí ani jakékoliv jiné jí v amoku prostě ještě víc rozběsní. Radši ji pošlu na chodbu¨ať se vrátí, až to bude dobrý. Většinou se také sklidní velice rychle. Hold každý je originál

majdaleenka +07+11

Re: Terapie pevného objetí

(7.5.2008 22:44:00)
Mám jednu malou připomínku: pokud se k tomuto kroku rozhodnete, chce to nejen pevné svaly, ale taky notnou dávku ostražitosti, já tak od asistovaného chlapečka dostala dvakrát pořádnou dělovku přímo na kořen nosu. Vypadal, že už dobrý, tak jsem povolila a on se najednou zprudka napřímil. Jinak je skvělý a mám ho fakt ráda dodnes, i tehdy jsem to vyčítala spíš sama sobě

Linda

•

Re: Terapie pevného objetí

(8.5.2008 9:20:08)
Nám se to neosvědčilo. Taky jsem to vyzkoušela, ale dcera byla rozzuřená ještě víc. Když jí nechám být, po chvíli se uklidní sama. Ovšem to samé platí třeba když upadne, bouchne se, atd. - některé děti chtějí pohladit a utišit od maminky, pofoukat bebíčko - naše Terka se naopak pěkně rozzuří, když mám snahu ji konejšit či litovat...Radši si to zpracuje sama...

Repulsion

Re: Terapie pevného objetí

(8.5.2008 16:07:23)
Všechno se dnes "teoretizuje". My jsme o ničem takovém nečetli, a přesto nám přišlo jako naprosto přirozené dítě v prvé řadě obejmout. A nějak s ním dvě hodiny sedět zpravidla ani nebylo potřeba. Důležitá je komunikace - verbální, neverbální i "telepatická" nebo na úrovni "vibrací" - jak kdo chce. Zkrátka a dobře - dítě moc dobře vnímá všechno, co vyzařuje z vás samotných.

Akorát jednou se nám stalo, že se dcera vztekala opravdu přes celé město - ovšem to proto, že nebyl čas to nějak řešit. Bylo pozdě a potřebovali jsme dojít domů. Ona chtěla, aby ji nesla žena. Když jsem si ji dal na záda já, začala ječet a kroutit se a vydržela opravdu až domů. Kdo nás potkal, určitě nevěřil svým očím :o)

Myslím si, že pokud nemá dítě nějaký skutečný problém, netřeba nic nějak zvlášť řešit. Stačí otevřený, vstřícný přístup. Ve většině případů poznáte, kdy se dítě vzteká proto, že ho opravdu něco trápí, nebo je jen unavené, nebo se skutečně snaží si něco vyvztekat. V tom třetím případě ho podle mého názoru klidně můžete nechat "vyvztekat" - bez objímání. Nebo i strčit pod studenou vodu. Alespoň bude otužilé. Taky se osvěží a přijde na jiné myšlenky.

Repulsion

Re: Terapie pevného objetí

(8.5.2008 16:54:56)
Proč by mělo mít doživotní trauma?
Ono když se mluví i třeba o nějakém tom výprasku apod., tak se dost často zapomíná na to, že dítě nevnímá ani tak to, "CO" se děje, ale "JAK" se to děje. (Koneckonců, jsem to už naťukl v tom předešlém příspěvku - když dítě v tom "pevném objetí" jenom mechanicky držím, tak to vnímá spíš jako omezování svobody).

Stručně řečeno - i když dítě plácnu, nesmí mít pocit, že ho v tu chvíli nemám rád, nebo mu chci ublížit.

Takže s tou vodou je postup jednoduchý - prostě nejde dítě strčit do vany a pustit na ně ledovou sprchu. Nikoliv. Vezmu dítě do náruče, vodu nastavím tak studenou, jak je dítě zvyklé, a takto v náručí, zatímco s ním pořád mluvím o tom, že si "dáme vodičku" ho pomaloučku vystavím vodě.
Následně pak dítě zabalím do měkké osušky, župánku nebo peřinky.
Taková procedura je pro dítě velmi příjemná, protože se nejrpve osvěží, a následně se v "pelíšku" dostaví teplo a pocit bezpečí.

Repulsion
	Re: Terapie pevného objetí (8.5.2008 17:08:44) Tak já předpokládám jistou přirozenou inteligenci případných čtenářů(ek) :o) Odpovědět

Repulsion
	V čom je problém? (8.5.2008 17:33:34) Jestliže jsem v úvodu toho příspěvku hovořil o tom, že je důležité to, jak k dítěti přistupujeme a o jeho vnímavosti, tak snad bylo jasné, že nejsem zastáncem žádných drastických "výchovných" metod... Odpovědět

Míša
•	Re: V čom je problém? (10.5.2008 21:05:38) A to tam strkáte mládě v oblečení? Nebo jak ho svéknete? Nedokážu si představit ani jednu variantu, protože svléknout malou když je v akci, tak to je nereálné, a varianta nechat jí oblečenou a pak jí svlékat z mokrého mi taky přijde divná. Odpovědět

GLT
	Re: Terapie pevného objetí (11.5.2008 22:48:30) Hmmm, tak to by u nás úspěch nemělo. Sice by dcera ve vodě brečet přestala, ale vzhledem k tomu, že vodu miluje, by brzo přišla na to, že když se začně vztekat, následuje koupání. Hurá!!! Odpovědět

Pavla

•

Re: Terapie pevného objetí

(12.5.2008 13:00:51)
nebude, jednou vztekloun dostal studenou sprchu a už se záchvat nikdy neopakoval... stačilo to připomenout, ale chce ho to chytit a šupnout do vany tak jak je - oblečený, bačkory a na nic nečekat... samozřejmě když jste zrovna doma, u nás to pomohlo a záchvat byl poslední - terapie obětím, plácnutí, domlouvání všechno jsme zkoušeli a na nic.

Petr1a1jsou4

Re: Terapie pevného objetí

(26.5.2008 23:30:49)
Tož ba. Nejlepší je na nic nečekat a šup pod vodu. U nás to byla jediná metoda k úspěchu. Plácnutí přes zadek-ani o tom neví, domluva-přes vlastní řev neslyší, ani nechce slyšet, odchod do jiné místnosti-začala bušit hlavou do země, do dveří, do zdi. Akorát tak na soud o zanedbání péče. Mírnější metoda, taky celkem úspěšná, umýt jenom obličej.

10.5Libik12
	Re: Terapie pevného objetí (26.5.2008 23:33:12) Mimořádně odporná forma rodičovské neschopnosti a týrání dětí Odpovědět

Petr1a1jsou4
	Re: Terapie pevného objetí (26.5.2008 23:37:59) Co se v ústavu naučíš, u nových rodičů použiješ. Odpovědět

Kamila B+ Honzík10/04
	Re: Terapie pevného objetí (8.5.2008 23:11:29) nám se to neosvědčilo ani doma,ani venku,začne vyvádět ještě víc,pere se se mnou a řve,že ho to bolí,ať ho pustim,že mu ubližuju Odpovědět

Repulsion

Re: Terapie pevného objetí

(8.5.2008 23:47:42)
Zkus tu moji "vodní kůru" - překopíruju Ti to sem, ať to nemusíš hledat:

Takže s tou vodou je postup jednoduchý - prostě nejde dítě strčit do vany a pustit na ně ledovou sprchu. Nikoliv. Vezmu dítě do náruče, vodu nastavím tak studenou, jak je dítě zvyklé, a takto v náručí, zatímco s ním pořád mluvím o tom, že si "dáme vodičku" ho pomaloučku vystavím vodě.
Následně pak dítě zabalím do měkké osušky, župánku nebo peřinky.
Taková procedura je pro dítě velmi příjemná, protože se nejrpve osvěží, a následně se v "pelíšku" dostaví teplo a pocit bezpečí.

A i to obětí - jestli se dítě pere a říká, že ho to bolí, tak to - promiň - asi děláš špatně. Dítě to nesmí vnímat jako omezování svobody. S dítětem je třeba neustále komunikovat, nenechat se vyvést z míry.

A ještě mám jednu fintu, která se mi tu a tam osvědčuje - na nějaké velké vztekání to už není, ale když děcka trucují nebo urputně "ňamčí", začnu se po nich "opičit", přičemž to přeháním, dělám grimasy apod. Takže je většinou rozesměju... no, ale každý asi není takový šašek jako já...

Linda

•

Re: Terapie pevného objetí

(9.5.2008 6:52:24)
Když ono se vztekajícím se dítětem se komunikuje dost špatně

.
Ty opičky a šaškárny nám někdy zabírají.
S tou sprchou by mě zajímalo, JAK tam to vztekající se dítě dostanete - zřejmě coby muž máte více síly. Já na vztekající se dceru radši vůbec nesahám (pokud to není nutné vzhledem k místu, kde se vzteká - minule jsem ji musela dotáhnout řvoucí přes přechod, i s nákupem a motorkou

.

Repulsion
	Re: Terapie pevného objetí (9.5.2008 8:49:14) Tož nějakou sílu mám, to je pravda :o) Jinak pokud jde o komunikaci - jasně, že se člověk nedočká hned odezvy, ale je třeba nepřestávat. A nenechat se "vytočit" (což uznávám, že není vždy lehké - ale je to základ). Což nejspíš víte, to jenom tak pro pořádek . Odpovědět

Bumbi&05,08,10

Re: Terapie pevného objetí

(11.5.2008 13:48:44)
pokoušla jsem se, ale po půlhodině pokračujícího jekotu jsem se zcela zpocená vzdala a dítě ze svého pevného objetí pusila...

s tím mým dítětem je v tomhle něco špatně, už od narození nesnášel pevné zavinutí, neusnul, dokud nedostal alespoň jednu ruku ven - a to už hned po prvním zavinutí po porodu

Ale nošení v šátku i krosně a ergu následně miloval (a respektoval, že ne vždy ho nosím jen pro jeho potěšení, ale častěji spíše pro svoji potřebu - něco udělat, někam se dostat atp.), ovšem většinou měl alespoň tu jednu ruku venku.

•

Re: Terapie pevného objetí

(11.5.2008 15:19:24)
Taky se nám to osvědčilo, u dvou dětí. Co je ale opravdu důležité, ono to může trvat i hodiny. U nás tedy tak hodinu. A vyžaduje to sílu. Pokud máma nemůže, musí táta, spíš bych řekl že je to tak lepší rovnou. Co je výhoda, tohle řešení pomáhá dlouhodobě. Není většinou potřeba dělat ho pořád dál, dítě si to jednak velmi dobře pamatuje, jednak to tak i terapeuticky působí. Objetí musí být naprosto pevné, jedna ruka drží záda, druhá hlavu. Řev bývá strašný, někdy i vyhrožování, můžou se dít neuvěřitelné věci, ale důležité je nepusit. Prakticky si troufám napsat, že pokud nepustíte, výsledek je zaručený. Konec poznáte vždycky - protože je to naprostá změna. I když malé dítě asi spíš usne.

Re: Terapie pevného objetí

(12.5.2008 11:54:58)
Dobrá metoda, ovšem u naší malé ďáblice ( 3 roky ) málo funkční - pouze pomáhá, když je vzteklá jen trochu - spíš na oko. Ta když dostane ten svůj záchvat, tak se k ní nemohu ani přiblížit, jak kope, fackuje atd. V tomto stavu jaksi nemám šanci si jí dát na klín a složit jí ruce do klína a obejmout - prostě nemožné.Kromě vzteklosti máme také problém s kňouráním, které zkouší jen na mě. Snažím se být důsledná, ale prostě někdy to na 100% nejde. U manžela ani babiček a dědů toto nepraktikuje. Jak je se mnou, je prostě problém se vším....počínaje čištěním zubů, oblékáním...jsem z toho docela unavená a bohužel se taky někdy nevyhneme křičení a plácnutí přes zadek - což je až opravdu na posledním místě....je mi to líto, ale někdy opravdu zabere jen to.

Homeopatie

(7.5.2008 20:22:00)
Tak já mám úžasné výsledky s homeopatiky.Moje 11-ti měsíční dcera se najednou začala vztekat a úpěnlivě plakat kdykoli jsem jí posadila do postýlky nebo na zem mezi hračky.Lehla si na bříško,čelíčko na zem a buď plakala vzteky nebo nešťastně.Podotýkám,že více času už jsem jí snad ani nemohla dát.Nejsem zastáncem fyzických trestů,ale když už to trvalo pár dní,měla jsem strach sama ze sebe,aby mi neujela ruka...Zavolala jsem svému homeopatovi,vysvětlil mi příčinu jejího chování,poradil homeopatika a dnes po pár dnech mám nejštastnější a nejspokojenější miminko v širokém okolí.

Stáňa
•	Re: Homeopatie (7.5.2008 21:18:05) Pulsatilla? Odpovědět

Vilma, mimi 8m

•

Re: Homeopatie

(7.5.2008 21:43:53)
Tak tu homeopatii budu muset vyzkoušet taky. Je pravda, že u psa ( na uklidnění )zabrala 100% a u mimise mě to vůbec nenapadlo...malému je teprve 8 měsíců, ale když se mu něco nelíbí (třeba je pokakaný a uprostřed přebalování mu nedovolím pást koníky, nebo mu očistím hadříkem ručičky, nebo umyju hlavu ), tak dostane neuvěřitelný hysterák....prohýbá se, šíleně řve, snaží se vysmeknout)...no spíš vždycky, když není po jeho...neuroložka mi jen řekla, že bych se mu měla méně věnovat(prý mě má omotanou kolem prstu :),...a že to s ním budu mít těžké, protože je hyperaktivní a "maminko, on je bystrý, ale takový vzteklejší" :) Minule už jsem mu řekla, že kdybych věděla, že když ho plesknu přes zadek, tak se uklidní, tak to udělám, ale že vím, že to nepomůže, tak ho neplesknu...jsem zvědavá, jestli mi ten přístup vydrží, až bude větší :) Jo a jsem ráda, že tu nejsem jediná maminka, které se vzteká už mimi a ne 2 leté dítě :)

Atislava, dcera 4 roky, syn1rok

•

Re: Homeopatie

(7.5.2008 22:30:12)
Oj, Oj. Máme problém(ek), šup za doktorem, šup tam tabletka, na všechno máme lék, léčíme a potlačujeme vzdorovitost už u 11-měsíčních dítek. Pojedeme dlouho autobesem, no nevím nechtělo by nějakou tabletku, nejlépe homeopatika, aby to dítě celé proklimablo.
NO nevím, ten přístup se mi nelíbí. Dítě přeci musí poznávat jaké jsou vaše reakce, ono si vás testuje, zkouší kam až může zajít. A vy ho prostě nadopujete homeopatiky ( velmi módní,že) aniž by jste ho nechali rozvinout.
Řekla bych (podotýkám, že jsem laik) že se tím zbytečně učí věci a problémy řešit polykáním tablet, sirupů atd. No nevím jestli se to v dospělosti neobrátí proti němu.
Opravdu jde o můj názor, nemám nic proti alternativní medicíně, homeopatikům ani klas. medicíně. Jenom mi přijde, že je třeba trochu střídmosti a vlastního ROZUMU.

Vilma

•

Re: Homeopatie

(8.5.2008 8:27:14)
Jsem také laik. Ale nemyslím si, že by homeopatie fungovala na základě toho, že dáme dítěti nějaký lektvar a on ho uspí :) To při teorii že čím slabší roztok, tím větší účinnost snad ani nejde. Já předpokládám, že jde o jakousi harmonizaci, např. uvolnění něčeho zablokovaného v těle, alespoň si to tak představuji. Ostatní maminky to určitě také myslí dobře. Protože chtějí dítku ulevit a né se ho zbavit. Ono něco jiného jsou ty klasické záchvaty u větších dětí, ale právě třeba u mého miminka hrozí, že si tím řevem a pohybem vyvalí kýlu (má něco slabšího u pupíčku ) a při jeho dalších zdravotních problémech způsobených předčasným porodem bych byla velmi nerada,kdyby ještě měl jít na operaci. To by ho zbrzdilo úplně.

Re: Homeopatie

(8.5.2008 9:13:11)
Atislavo,homeopatie funguje na zcela jiném základu než klasické léky.Ona totiž odbourává příčinu toho problému.Takže pokud moje dítě má v podvědomí,že nás jeho otec opustil ještě než se narodila a teď se bojí,že ho opustí i maminka(nikdo nevíme,proč mají děti takové dedukce),tak ho nenechám trápit,ale vysvětlím mu,že maminka ho neopustí a podán homeopatika,které ho téhle zcestné teorie zbaví.Nejsou to léky na deprese.takže nesuď něco,o čem nic nevíš.Promiň.
Stáňo,ano Pulsatilla

Atislava

•

Re: Homeopatie

(8.5.2008 19:25:19)
Ráda se nechám poučit. Nicméně to nevyvrací můj názor, že se zbytečně učí dítě něco polykat (forma tabletek, kuliček, sirupů atd). Konkrétně jedna ze záporů podávání fluoridových tablet, je právě ten návyk na pravidelný příjem tablet (což jsem trošku odbočila - nicméně je to velmi podobné). Nevím jak jste došla k názoru, že se vaše velmi malé dítě bojí, že ho opustíte?? Přeci jsou i jiné způsoby jak dávat dítěti najevo, že jste tady pro něj a né si do tak intimního vztahu jakým je určitě matka-dítě pouštět další třetí osoby a řešit to léky.

Re: Homeopatie

(8.5.2008 20:54:17)
Homeopatika u kojenců se ředí do mateřského mléka nebo vody,takže rozhodně neučím polykat tabletky,kuličky apod.to,jak jsem přišla k tomu,že se moje dcerka bojí,že jí opustím mi stačí mateřský instinkt a vlastní zkušenost.Také jsem byla miminko a byla jsem sice v trochu jiné situaci,nicméně se stejným výsledkem.Až jako dospělá jsem hledala příčiny mého chování,mých pocitů atd.Takže vím,co to s maličkým tvorečkem dělá,a jak na to násleovně reaguje.

Re: Homeopatie

(10.5.2008 6:37:44)
"Atislavo,homeopatie funguje na zcela jiném základu než klasické léky.Ona totiž odbourává příčinu toho problému.Takže pokud moje dítě má v podvědomí,že nás jeho otec opustil ještě než se narodila a teď se bojí,že ho opustí i maminka(nikdo nevíme,proč mají děti takové dedukce),tak ho nenechám trápit,ale vysvětlím mu,že maminka ho neopustí a podán homeopatika,které ho téhle zcestné teorie zbaví."

A co ak place uplne kvoli niecomu inemu?

madlenka07
	Re: Homeopatie (10.5.2008 13:50:14) Pak by to bývalo nezabralo.Jenže zabralo.A myslím,že každá mamina pozná důvod pláče svého dítěte.na to stačí mateřská intuice. Odpovědět

ZuziP
	Re: Homeopatie (10.5.2008 15:38:37) Madlenka, hm.. tak to si dokonala matka. Dovod placu mojho dietata som casto len odhadovala a niekedy neodhadla. Dodnes. A nebude to tym, ze zabrali lieky bez ohladu na pricinu? Odpovědět

madlenka07
	Re: Homeopatie (10.5.2008 18:48:26) Já vím,že jsem dokonalá matka.Kdyby byla příčina jinde,ale byla podobná,hlavní je,že to zabralo.Kdyby to nezabralo,tak to na rozdíl od chemických léků neublíží. Odpovědět

Repulsion
	Pánbůh s námi a zlé pryč! (8.5.2008 19:33:02) Nic proti homeopatikům, ale také si myslím, že je blbost dítě něčím ládovat jenom proto, že se vzteká. Takovým obdobím projde obvykle každé dítě. Tento způsob řešení problémů mi připadá opravdu naprosto zcestný. Odpovědět

madlenka07
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (8.5.2008 20:56:46) Nebudu se obhajovat,nevíte nic o mé situaci ani o tom,jak se cítí a chová moje dítě a jaké ho k tomu vedou důvody.Pravděpodobně nevíte nic ani o homeopatii,takže nesuďte,nikdo vás k ničemu takovému nenutí. Odpovědět

Repulsion
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (8.5.2008 22:21:36) Je pravda, že o vaší (když teda vykání) situaci nic nevím, ovšem úvodní příspěvek vyzněl v tom duchu, že homeopatika jsou to jediné pravé ořechové proti dětskému vztekání. Odpovědět

Re: Pánbůh s námi a zlé pryč!

(9.5.2008 7:59:55)
Ani jsem si neuvědomila,že vykám

.Můj příspěvek nebyl o tom,že homeopatie je jediné možné řešení pro vzteklé dítě,jen jsem se podělila o svoji diskusi tak jako všichni ostatní.Nikomu nic nenutím,je to každého věc,jak to řeší či neřeší.Mojí dcerky mi bylo hodně líto,když jsem viděla jak moc je neš´tastná,uvědomuji si i okamžik,kdy se to poprvé začalo objevovat.No a když jsem si dala dohromady souvislosti,napadl mne homeopat.No a výsledek byl vícenež pozitivní,už mám doma zase usměvavé sluníčko.Neznamená,že když se to někomu nezdá,někomu jinému to nemůže pomoci.

Já znám homeopatika z vlastní zkušenosti a vím,jak moc mi v těžkých situacích pomohly.Mohla jsem si vybrat:uplakat se a tím ohrozit svoje nenarozené dítě,začít brát antidepresiva nebo zkusit homeopatii.Vybrala jsem si homeopatii a za pár dní už jsem se cítila mnohem lépe a zažehnala jsem si předčasný porod z stresu.A dokonce jsem se s tehdejší situací vyrovnala mnohem lépe než kdy předtím.

Takž ode mne to byla jen zmínka pro ty,které jsou k podobným věcem nakloněny.

madlenka07
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (9.5.2008 8:01:33) A také záleží,jestli je to u dítěte klasické období vzdoru(s tím bych také asi nic nedělala),či je příčinou třeba nějaká rodinná situace. Odpovědět

Repulsion
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (9.5.2008 8:41:21) OK. Jak už jsem napsal, reagoval jsem na ten první příspěvek, který mi nepřišel úplně "košer". Odpovědět

Lusika
•	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (12.5.2008 23:27:53) A navštívila jsi nějakého psychologa? Já osobně nic proti homeopatikům nemám, ale myslím si, že obvodní lékaři jsou je síto, napíšou paralen, nebo vás pošlou ke specialistovi. Třeba by stačilo posedět s psychologem, poradil by pár triků. Z léků se snadno stane berlička. l. Odpovědět

madlenka07
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (13.5.2008 7:57:14) Obvodní lékař mi řekl že je to normální,že prostě některé děti jsou vzteklé.A jak mám jít k psychologovi s dítětem,které ani nemluví...to není narážka,jen by mi to nešlo do hlavy.A homeopatie prostě odbourala příčinu a jsme šťastné obě Odpovědět

madlenka07
	Re: Pánbůh s námi a zlé pryč! (13.5.2008 8:18:00) Jéé,ne.K tomu,aby mi neplakala Odpovědět

•

Re: Pánbůh s námi a zlé pryč!

(14.5.2008 15:48:47)
No, ale ty mluvit umíš, takže bys to mohla zkusit za dítě.

Jasně, chápu, že se takhle to bylo jednodušší a navíc, ty tento způsob vyrovnání se z problémem praktikuješ úspěšně taky. Já to na mladou zkoušet nebudu, období vzdoru považuji za potřebnou součást dospívání. Vlastně je to pro mě důkaz její vzrůstající osobnosti. Někdy mi přijde, že je to i o tom, že si člověk zvykl, že dítě poslouchá, dělá jen, co chceme my a pak najednou chce všechno po svém.

Tak ti přeji, aby to byla opravdu ta správná cesta.

Lusika

Qenda
	Re: Homeopatie (9.7.2008 13:41:15) A jaké byly příčiny? Jak to vysvětlil homeopat? Odpovědět

Qenda
	Re: Homeopatie (9.7.2008 13:41:40) A jaké byly příčiny? Jak to vysvětlil homeopat? Odpovědět

dahu

•

Ještě bych autorku doplnila...

(7.5.2008 20:46:19)
Text autorky velmi věrně vystihuje občasné situace i u nás doma. Snad bych to jen doplnila o roztomilé situace typu:
JÁ: Pojď, obleču tě.
ON: Ondra se neobleče.
JÁ: Tak budeš chodit s holým zadkem.
ON: Mami obleč mě.
JÁ: Tak pojď obleču tě.
ON: Ondra se neobleče.
JÁ: Tak budeš chodit s holým zadkem.
ON: Mami obleč mě.
JÁ: Tak pojď obleču tě.
ON: Ondra se neobleče.
...opakuje se podle situace několikrát. Skončí to buď řevem a nebo příchodem třetí osoby, kterou Ondra slušně a v klidu požádá, aby ji oblekla s oddůvodněním, že maminka to neumí. Místo oblékání je možno si podle fantazie doplnit jakoukoliv jinou obvyklou činnost.
Někdy je to opravdu náročné na nervovou soustavu vychovatele, ale už se mi i stalo, že jsem se v koncích prostě začala smát.
Jinak naprosto souhlasím s názorem, že v nepodstatných záležitostech je potřeba nechat prostor pro svobodnou vůli dětského tvora, v zásadních věcech je však potřeba dát najevo, kde jsou hranice, a to třeba i za cenu jednoho zuřivého výstupu. A především pak brát to tak, že každý věk si nese své - to pozitivní a občas i negativní.

P.S. S radami na metodu pevného objetí jsem se též setkala, ale z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že pro matku o váze cca 55 kg a dvouapůlletého mužského o váze cca 15 kg v zuřivém stavu je to nadlidský výkon - nezdařilo se mi vydržet tak dlouho, abych mohla konstatovat, že to funguje

Mája, 2letá Amálka

•

Můj tip

(7.5.2008 21:01:32)
Z vlastní zkušenosti vím, o čem autorka píše. Naše dcerka se vzteká zhruba od 1,5 roku. Netušila jsem, jak to zvládnout, ale hodně mi pomohla knížka amerického pediatra Harvey Karpa. Název mi teď vypadl, ale pokud byste měla některá zájem, zkusím popřemýšlet. Jeho rady se mi osvědčily víc než pevné objetí, které jsem používala když ještě dcerka neměla tolik síly.

Mili+2
	Nemam pravo si zoufat (7.5.2008 22:02:37) Dcera se vzteka snad od narozeni,je ji dva a pul. Pokud mam ale byt uprimna, tak ja si pamatuji jak jsem se jeste v druhe tride vztekala kdyz jsem prohrala v pexesu. Kdosi pravil ze deti jsou trest za to co my jsme delavali svym rodicum. Odpovědět

nepochopeni lidi

(7.5.2008 22:34:35)
Ahojky, tak ja jsem maminkou ditka se syndromem ADHD a musim rict, ze je neskutecne tezke zvladnout spise reakce okoli, lidi soudi aniz by me dite znali. Dcerce je skoro 4 a pul roku, chodi do specialni skolky, kde ji pomaha jeste osobni asistentka. U dcery uz samozrejme nejde o obdobi vzdoru, ale prave o hyperaktivitu, neni schopna ovladat sve emoce a "vztekaci" sceny jsou na dennim poradku nekolikrat. Bohuzel je dnes i hyperaktivita povazovana a nekterymi rodici i zneuzivana jako omluva pro nevychovanost, ale opravdovy vyznam tem lidem unika. Ten kdo ma takove dite doma velmi dobre vi o cem mluvim..

Re: nepochopeni lidi

(7.5.2008 22:44:25)
jeste bych chtela dodat, ze metod jak zvladnout vztek je vice, jak je zminovano, metoda pevneho objeti muze pomoci, ale nemusi, nebo muze pomoci jen nekdy a pak zase ne... nebo jak se rika, terapie sokem, zadna ledova sprcha, to urcite ne, jen to bude mit opacny efekt - dite se muze zacit bat vody, staci trocha studene vody ve sklenicce a bez predchoziho upozorneni a ukazani proste polit, muze se to zdat drasticke, ale take to funguje... nebo odvadeni pozornosti, ale to take funguje proste podle nalady ditete.. u deti hyperaktivnich to pomaha velmi zridka...

DENISA

•

Re: nepochopeni lidi

(8.5.2008 16:04:24)
Svata pravda, znam nekolik rodicu nevychovanych deti, kteri rikaji ze jsou hyperaktivni. Nikdy s nimi u odbornika nebyli, tzn. ze to neni pravda, ale je to jednodussi se na to vymlouvat, nez se detem venovat ze? To same jsou rodice deti, kterym to ve skole moc nejde, nikdo si preci neprizna, ze jejich dite neni genius, ale v tu ranu je jejich dite dislektik, disgrafik apod. Je to velice nefer vuci lidem s detmi jako jsi ty.

•

Re: nepochopeni lidi

(12.5.2008 13:22:30)
Ahoj,
souhlasím s tím, že hodně rodičů říká o svých dětech, že jsou hyperaktivní. Zejména u chlapců. Samozřejmě nejsem žádný expert, ale pokud si já porovnám dotyčné děti s jinými, jsou to správně živý kluci. Pokud je ovšem porovnám se sebou či jejich rodiči, jsou hyperaktivní

).
Připadá mi celkem normální, že dvouleté dítě po dvouhodinové procházce doma dál řádí, kdežto rodič "padne na gauč".
Lusika

Re: nepochopeni lidi

(12.5.2008 21:05:16)
Také mám 4letou holčičku s ADHD, kvůli záchvatům vzteku nechodí do školky, speciální v okolí není, tak čekáme, jestli kraj uvolní peníze na asistenta. Vztekala se bez jakékoliv příčiny, sama z toho byla nešťastná a odcházela se uklidnit do jiné místnosti. Byli jsme z toho všichni zoufalí do doby, než jí dětská psychiatrička předepsala sklidňující kapičky. Záchvaty se omezily na minimum, daleko lépe zvládá své emoce. Důležité je stále projevovat dítěti lásku, za dobré chování chválit a chválit a dodržovat hranice.

kathyalp
	Re: nepochopeni lidi (13.5.2008 15:33:13) tak tak, temhle detem spis biti ublizi, okoli dokaze byt take hrozne zle... my nastesti jsme ve spec. skolce ale musime mit i asistentku... jinak mrkni se na http://kathyalp.blog.cz mozna te to bude zajimat... a pozdravuj berusku Odpovědět

Liška s banem :)

Také nám malá začíná divočet

(8.5.2008 8:33:10)
Také nám malá začíná divočet (1,5 roku). Jsem těhotná a nemám na ni tolik času a energie jako dřív. Občas jsem už musela i plácnout přes prdelku, když hrozilo, že by se mohla zranit (např. nechtěla jít po chodníku za ručičku, ale sama). Dříve pomáhalo zavřít ji tak na 10 minut v pokojíčku, ale tuto fázi máme již za sebou. Nejhorší je to, když ji hlídají babičky - malá pak opět a opět zkouší posunout limity. Musíme prostě vydržet a požadavky neslevit. Radši ji plácnu přes zadeček, než abych ji viděla vběhnout pod auto.

Winky

•

Re: Také nám malá začíná divočet

(8.5.2008 11:55:37)
jojo, taky máme puberťačku - 2 roky a 9 měsíců. Je ohromně samostatná (já sama.... tj. x-krát delší doba na všechno atp.), ukecaná (takže na moje argumenty a vysvětlování je mi schopná sdělit například "ále prd"

a taky dost sebestředná (jakýkoli rozhovor o čemkoli si vztahuje na sebe, hlasitě protestuje proti řečenému a nedá si vymluvit že se jí to netýká).... Už mám pár dní do porodu

a moc se "těším" jak budeme řešit situaci s miminkem. Sice vše co mohlo být vysvětleno skutečně vysvětleno bylo, zopakováno natisíckrát, odsouhlaseno.... ale znáte to, realita je realita.
Tak hodně zdaru a pevné (nebo žádné?) nervy.

Lizzie
	To je pravda (8.5.2008 12:59:12) Jako vzteklé děcko a holka vůbec ten pocit znám...vztekala jsem se zpravidla v ,,lítosti nad sebou samou" Odpovědět

A může být i hůř...

(9.5.2008 0:06:03)
Tak jsem právě dočetla všechny příspěvky k úvodnímu článku a nedá mi to nepodělit se s vlastními zkušenostmi.
Pokud se vzteká batole od 18cti měsíců do cca 3 let, spousta lidí už to chápe tak, jako že to k tomu věku zkrátka patří.
Ale my máme doma čerstvě šestiletého předškoláka a záchvaty vzteku si užíváme občas doteď. Syn byl "řvoun" už od miminka a taky odmala nesnáší nějaké přehnané tulení (musela jsem to pořád dokola vysvětlovat hlavně všem tetičkám natěšeným na to, jak si pochovají miminko). Takže metoda pevného objetí u nás byla jen přiléváním oleje do ohně. Vyzkoušeli jsme postupně všechno možné, zvažovali jsme i konzultaci u psychologa (ale nikdy jsme tam nešli, protože pokud by "TO" neviděl na vlastní oči, tak nevím, jak bychom vyjádřili intenzitu synkových záchvatů). Nakonec jsme došli k tomu, že nejlepší je nic neřešit a počkat, až to přejde samo. Peťa ví, že ho máme rádi i s jeho MRČKAMI (jak záchvatům říkáme) a teď, když je starší tak často sám přijde a řekne, že vlastně neví, proč se vztekal, ale, že to prostě překonat nedokázal. A tak si vždycky řekneme, že se budeme snažit dál a že těch mrček snad bude ubývat.
Musím říct, že dřív mě jeho vzteky vyčerpávaly, pořád jsem řešila, co děláme špatně a měla jsem strach, aby to na něm nezanechalo nějaké následky, ale teď už jsem dospěla do takového klidového stavu mysli, že se občas dokonce začnu smát, což Peťku tak překvapí, že je rázem po mrčce.
Jinak máme taky tříletou princeznu a ta se umí vzteknout včetně slziček téměř na požádání (ale spíš takovým divadelním způsobem), ale zase se umí během vteřiny uklidnit (vezme si kapesník, utře oči a nos a prohlásí, že už je to dobrý). Takže opravdu, co dítě to originál.
Přeji pevné nervy, tolerantní okolí a hlavně spoustu krásných chvil s vašimi drobečky.

Hanka

•

tip na odborníka?

(9.5.2008 10:17:57)
Ráda bych Vás požádala o radu.
Když byly synovi 3 roky navštívili jsme psychologa a neurologa - ADHD, hyperaktivita - nechci popisovat nesmyslné rady, které jsme obdrželi od obou - od té doby jsme nikam nešli, snažíme se mít citlivý a klidný přístup, a synovo chování se zlepšilo. Ráda bych ale před nástupem do školy navštívila psychologa, který se zajímá aktivně o tyto děti. Budu vděčná za informace.
Děkuji Hanka.

Repulsion

Re: tip na odborníka?

(9.5.2008 10:33:46)
Možná alespoň nějaké ty nesmyslné rady pro ilustraci?

Zkušenosti s ADHD a hyperaktivitou mám vlastní - ovšem za mého dětství se to nikterak neřešilo. Byl jsem prostě "neposedné, roztěkané dítě".

Hyperaktivita v podstatě souvisí s ADHD.

Na základě oné vlastní zkušenosti vím, že ADHD nemusí samo o sobě představovat až tak velký problém (záleží na dalších faktorech). Já jsem třeba ve škole prakticky vůbec nevěnoval pozornost tomu, co říkala učitelka. Ale naštěstí mám dobrou paměť a rychle jsem se naučil číst. Takže ve škole jsem měl výsledky vždy dobré.

Tudíž řešit to nějak preventivně možná není třeba. Spíš vybrat dobrou školu a pedagoga, se kterým se dá mluvit, a který to bude respektovat.

Jedna finta, na kterou jsem přišel sám, a nedávno něco podobného vydumali údajně i ve Švédsku: Já, když potřebuji pracovat, musím nějak "odrušit" vedlejší vlivy. Takže si k práci pouštím muziku - konkrétně heavy-metal. V tom Švédsku zase zjistili, že funguje i "neurčitý šum". Ale hlavně ne ticho. To pak má mysl tendenci těkat všude možně.
Druhá věc, ale to už nejspíš víte, je střídat činnosti. Nenutit ho, ať nad něčím sedí, dokud to "není hotové". Já třeba mám tahle fóra jako rodina apod. právě k tomuto účelu - pracovat na "jeden zátah" dokážu tak maximálně 15 minut. Takže vždycky překliknu do prohlížeče, zkouknu nějaké téma, eventuálně něco připíšu a pak zas pokračuji v práci.

Míša
•	Re: tip na odborníka? (10.5.2008 21:19:39) prosím, co znamená zkratka ADHD? Jinak s tím "šumem" okolo je to pravda, když máme puštěné rádio, je s malou snadnější "manipulace" a i já jsem si pořád musela pouštět muziku, abych dokázala soustředěně pracovat na něčem jiném. Odpovědět

kathyalp
	Re: tip na odborníka? (13.5.2008 17:01:54) Ahoj jen bych te trochu opravila, pises, ze hyperaktivita v podstate souvisi s ADHD, ale ono je to trosku jinak. Hyperaktivita je ADHD - tedy ADHD - attention deficit hyperactivity disorder - porucha pozornosti s hyperaktivitou ADD - ADD - attention deficit disorder - porucha pozornosti Odpovědět

katka+katka

•

Re: tip na odborníka?

(9.5.2008 11:12:34)
Hanko, nedám ti tip na konkrétního člověka. Ale píšeš, že chceš někam jít před tím, než syn nastoupí do školy - nepíšeš kolik mu je teď. Ale z okolí si hodně maminky stěžují, že čekací doby k těmto specialistům jsou dlouhé, tak abyste to stihli. Lepší se objednat třeba zbytečně brzo než pozdě. Držím palce

kathyalp
	Re: tip na odborníka? (13.5.2008 16:59:16) Ahojky mrkni se na http://kathyalp.blog.cz najdes tam zajimave a potrebne info Odpovědět

Ajanika
	Re: A může být i hůř...lenacek (9.5.2008 18:05:05) Mrčky se mi moc líbí,my máme psinku,jelikož mám šestiletá dvojčata,někdy z těch psinek ani nevycházíme,ale beru to z nadhledem,hlavně,že jsou zdraví Odpovědět

nadi, dvě děvčátka
•	oni za to ani nemohou (10.5.2008 8:19:55) Doporučuji knihu Malý tyran a řídit se zásadou prof. Matějčka...dětičky za to nemohou, jde to mimo ně, je to nával vzteku, který je sám přepadne. To, co mi malá předvedla, bylo šílené, ale nyní je z ní zásadové děvče, tvrdohlavé a našim úkolem je vést její osobnost správným směrem... , Odpovědět

•

Re: oni za to ani nemohou

(17.5.2008 13:57:20)
Taky Proč jsou šťastné děti štastné a jiné knihy jsou dobré. Dost toho dělá Portál. Taky Respektovat a být respektován. Člověka to povzbudí a některé věci fungují. Ale musí se to zkoušet

.
U nás taky hodně funguje: hodné dítě - zaměstnané/vybité dítě. I když to přímo ze vtekem nesouvisí.

Třeba kamarádka má chlapečka, na kterého vůbec nefunguje nějaké vysvětlování, pevné obětí, 2x denně procházky a hřiště, nic. Co u nás zabírá fantasticky, tam jakobyste ani nevyslovil. Já bych si z něj hodila mašli

.

Lusika

Monika, 2 děti

•

Jde to i jinak

(10.5.2008 20:31:20)
A věřila byste, že moje dítě tohle dělalo ve 2 letech také? A vážně věříte, že s tím nejde nic dělat? Zkuste mu 3x po takovém záchvatu pořádně naplácat na zadek a uvidíte, že ho to rychle přejde, tak jako to přešlo moje děti. Nevěřte všemu, co píšou, že by je to nějak poznamenalo. Dneska se ze všeho dělá příliš velká věda, ale nic složitého v tom nehledejte, prostě zkouší stát se v tomto věku dominantním (podobně jako u psů v určitém věku), zkouší kam až může zajít. Hodně zdaru!

ZuziP
	Re: Jde to i jinak (10.5.2008 21:07:19) Moniko, jasne, navod jak hrom.. a ak by revalo viac, tak mu narezete tak, az bude modre... boze. Odpovědět

Dadulka,02/06,06/07

Re: Jde to i jinak

(10.5.2008 21:58:59)
A kdo řekl, že ho budu tlouct, až zmodrá?! Nejsem zastánce nějakých tvrdých trestů, ale sama si moc dobře pamatuji, že coby školou povinná bych raději přivítala facku, než nějaké věty typu"zase jsi mě zklamala"významné mlčení a tichou domácnost. Plácnutí přes zadek, v mnoha případech ještě přes plínu, nevidím až tak tragicky.Jasně že nebudu mlátit celý den hlava nehlava, ale radši dám jednu výchovnou, než aby mi dítě skočilo pod auto, opařilo se vodou apod. Párkrát řeknu nesmíš, ne,zkusím odvést pozornost,vyzkouším kde co a když ani tohle nezafunguje,tak prostě ve výjimečných situacích jedna přilítne

Re: Jde to i jinak

(10.5.2008 22:03:30)
Dadulko, reagujem na Moniku, ktora tu spomina "pořádně naplácat na zadek" ako vsemocnu metodu, po ktorej sa uz ditko nikdy vztekat nebude. Ja len reagujem, ze co ak ano, ci mu nareze este viac.. pretoze vsemocna metoda to nie je a reagovat na dieta, s ktorym si rodic nevie dat rady, ze jedine, co potrebuje, ja naplacat na zadok a potom bude vsetko ok, je velmi kratkozrake.

Pippilotta
	Mne by zajimalo (11.5.2008 13:25:09) co by jste delala kdyby po narezu zacalo dite placat vas. Asi by jste mu pak pridala ze. Vy jako silnejsi jedinec by jste mela mit vic rozumu. Fyzicka prevaha to nevyresi. Pokud chcee sve deti zlomit aby vas bezmezne poslouchali tak pokracujte ale respekt si u nich nevyslouzite. Pouze strach.Dosti smutny pristup Odpovědět

Myss
	Re: Mne by zajimalo (11.5.2008 15:20:48) presne tak,timto ukazujeme detem,ze nesouhlas se resi "bacanim".zacnou to tak resit nejdrive ve skolce u svych kamaradu,v puberte mozna streli i vam.Clovek ulevi sam sobe,ale situaci to neprospeje a do budoucna neresi. Odpovědět

•

Re: Mne by zajimalo

(12.5.2008 13:53:15)
Nářezem ulevíte sobě a dítě se naučí vztek potlačovat, nikoliv ho zvládnout. Jak je vám, když se rozčílíte, ale nesmíte nijak reagovat?

Potlačování vzteku přináší sebou různá psychosomatická onemocnění - krevní tlak či poruchy imunity. Ale tomu samozřejmě nemusíte věřit

.

Kámoška taky holku nebije, jen ji "plácá". Když jí to holčička začala oplácet, dostala pořádně "protože to si přece nebude dovolovat".
Moji dceru ani neplácáme a dítě na hřišti strčila jen jednou, den po tom, co jiné dítě strčilo ji. Dle mého ji ani nenapadne, že by mohla nějakou situaci takto řešit.

Tak hodně zdaru a hlavně z toho nedělejte vědu.

Lusika

Pippilotta
	Take (12.5.2008 15:09:03) mi to prijde docela komicke jak lide rikaji deti nebijeme ale kdyz si to zaslouzi tak jich par dostanou. Neni to snad to same. Odpovědět

•

Re: Take

(12.5.2008 22:39:45)
Nikdo ti neřekne, že své dítě bije. Oni ho jen "vyjímečně plácnou", žádné bití

. V mém okolí "plácání" praktikuje 95% mamin.

Většina přizná, že to vlastně nepomáhá. Ani jsem nezpozorovala větší kázeň u těchto dětí.
Dvě maminky se mi přiznaly, že jde vlastně o jejich úlevu. Hodně jsem to sledovala, čerpala jsem motivaci.

Ze své zkušenosti vím, že je to i o zvyku, od jednoho roku mě taky při různých příležitost "svědila ruka", teď už ne. Mý rodiče mě taky plácali, velmi vyjímečně i rákoskou.. Mě to všechno směřuje k tomu, že jediným plod násilí i malilinkatého, je další násilí.

Lusika

Repulsion

Tresty

(12.5.2008 23:26:15)
Už jsem tu o tom na různých místech psal, takže se pro někoho možná budu opakovat. Já se snažím aplikovat následující přístup:

Zásada č. 1: Neexistuje žádný univerzální recept na výchovu dítěte. Každé dítě je jinak citlivé, vnímá věci jinak apod. Takže především je třeba dítě pozorovat a naslouchat mu a snažit se pochopit, proč "udělalo lumpárnu". A trest (nejen fyzický, ty se opravdu snažím nepoužívat) je vždy za úmysl, neuposlechnutí výslovného zákazu apod.

Ze života: Osobně si třeba pamatuji ze svého dětství na výprask, když jsme mámě rozbili starožitnou broušenou mísu. Sice to bylo proto, že jsme blbli, ale ta mísa byla na špatném místě...

Takže když mi děcka při velmi podobně příležitosti rozflákali kytaru (a ne zrovna levnou), tak jsem se sice zlobil strašně, ale ani mě nenapadlo je uhodit. Dokonce jsem je ani neseřval, protože jsem byl tak vytočený, že jsem chvíli ani nebyl schopen mluvit.

Zásada č. 2: Není tak důležité CO, ale JAK. Takže za prvé v klidu, za druhé si vždy vysvětlíme, za co trest je a ještě se nám nestalo, že by děti namítaly, že jsou trestány neprávem. A za třetí - trest maže vinu a po jeho vykonání jsme zase nejlepší kamarádi.

Pokud některému z rodičů ujedou nervy a dítě plácne nebo zmydlí, protože se nedokáže ovládnout, tak je to samozřejmě vždy špatně. Ale taky to nemusí být zákonitě kdovíjaká katastrofa. Děti nebudou žít v nějakém ideálním prostředí, tudíž skleníková výchova není žádoucí. Ať se učí, že lidé bývají unavení, mají své emoce apod. Je akorát třeba dávat si bacha, aby ty nervy neujížděly moc často, a pokud jo, nějak to řešit - třeba návštěvou psychiatra, když má někdo pocit, že to opravdu nezvládá.

Na druhé straně jsou situace, kdy člověk dítě potrestat musí v jeho vlastním zájmu - protože by si kvůli neposlušnosti mohlo např. ublížit. Nebo ubližuje ostatním. A u malých dětí ještě příliš nefungují tresty ve formě různých "zarachů" apod.

Ze života: Máme tři děti, takže možnost pozorovat rozdíly je docela slušná. Například naše nejstarší měla počátku ve zvyku mladší sestřičku kousat. A to opravdu hodně. Že zůstávaly modřiny. Chápali jsme, že je to žárlivost prvorozeného dítěte, tudíž jsme se to snažili nejprve řešit po dobrém, vysvětlováním, že ji máme pořád stejně rádi apod. No nepomáhalo to. Takže přišla pohrůžka fyzického trestu. A sice jsem řekl, že dostane proutkem. Nejdřív si z toho nic nedělala, protože jsme jí to říkali naprosto klidně bez nějakého rozčilování. Pak hryzla. Tak povídám - nedá se nic dělat, dostaneš proutkem. Nejdřív z toho měla legraci. Klidně si lehla a vystrčila zadeček. Když to štíplo, následoval okamžik překvapení, že to tím proutkem opravdu bolí. Slzičky nějaké byly, ale ne moc - dělala pořád hrdinku. Potom naskočilo "jelito", a to se ukázalo být jako největší problém - to měla strach, že jí to zůstane a bude jí to hyzdit. No a kousání přestalo. Zkušenost s proutkem a jelitem také, takže vícekrát nebylo nutné k této drastické metodě sahat.

Dnes už je jí 8, tak nějaké bití nepřipadá v úvahu - funguje zabavení něčeho apod., přičemž ona se nezřídka snaží vyjednávat stylem: "Dejte mi radši na zadek, ale nic mi neberte..."

Jiný příklad: Zjistili jsme, že nám mladší dcerka lže. A docela kreativně a zatrvrzele. No co s tím? Kdybych ji jakkoliv potrestal, bude se příště akorát snažit lhát lépe. Takže jsme to řešili opravdu důrazným promlouváním do duše na téma, jak je pro ni samotnou důležité, abychom jí mohli kdykoliv a ve všem věřit. No, nevím, jestli máme úplně vyhráno, ale od toho pohovoru už se několikrát stalo, že dcerka přišla a sama hlásila, že někde něco provedla. Tak snad to zabralo...

•

Re: Tresty

(14.5.2008 15:30:23)
Inspirativní a výstižné.

U kamarádky zabíralo na lhaní sáhnutí na nos. Ale jde to aplikovat jen při přesvědčení, že opravdu lže a párkrát vědět, že lže, aby tomu triku uvěřila

. I když vaše dcera je už možná moc veliká na takový trik

.

Moje dvouletá dcera taky "lže", třeba když řeknu, že něco bude večer, klidně mi řekne, že už je večer. Ale připadá mi, že spíš doufá, že slova změní fakta

. Nijak to neřešíme, jen ji upozorníme, že večer není, ať se koukne z okna a že šidí. Tak snad jí to nezůstane...

Lusika

ZuziP
	Re: Take (15.5.2008 2:44:59) Deti si asi potlacanie hnevu dovolit mozu... oni to proste musia zvladat a nesmu nikoho placat.. Odpovědět

Re: Jde to i jinak

(13.5.2008 17:06:43)
Tebe bych chtela mit za matku... jj, dite te zacne poslouchat kdyz ho serezes, ale jenom proto, ze se te bude bat... tomu rikas prirozeny respekt? Promin, ja bych to videla spis jako tvoji mirnou labilitu, neber to jako urazku, je to proste muj nazor, kdybys mela doma hyperaktivni dite, tak by uz asi bylo chudak umlacene... Jsem zvedava jak budou v budoucnu tve deti resit problemy jak s vrstevniky tak sve vlastni...

Alena + 1 kluk co vyda za tri

•

Re: Jde to i jinak

(23.5.2008 15:00:31)
Nařezat? Zkoušeli jsme mnohokrát, ale bylo to ještě horší. Teď, když nám záchvaty slábnou a přecházejí jsem se to teprve naučila...Opravdu je nejlepší záchvat brát jako "jiný stav", v této chvíli je dítě hluché a je marné cokoli vysvětlovat, ale i trestat, křičet. Nám zabírá prostě odvést dítě do ústraní (pokud je to na veřejnosti) a vyčkat až záchvat přejde. Jediné co stále opakuji je, uklidni se, bude to dobré, pojď ke mně. Musíte mít ale klidný hlas (což je těžké). Po chvíli se nám stane, že dítě náruč přijme, a pomalu se v náručí uklidňuje. Za tu dobu je dobré vymyslet něco na odvedení pozornosti dítěte jinam. Neříkám, že to u vás bude fungovat, ale můžete vyzkoušet.

Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet

(11.5.2008 10:31:20)
Ahoj,
u nás to začalo stejně, jako píše autorka článku, okolo 2. narozenin. Záchvaty trvaly od začátku 45-50 minut! Vyzkoušela jsem:
1. kompromisy - úplně nanic, od začátku to fungovalo podáš prst a ani celá ruka nestačí. Navíc ve stavu hysteráku je stejně úplně jedno, jestli o něco šlo, nebo se vzteká jen tak.
2. homeopatika - od Boironu ty směsy na zklidnění, později Ignatia Amara 9 CH, pak ještě něco od homeopatů, nevím co. Bez výsledků.
3. Studené sprchy, výprasky - nemá to cenu.
4. Pevné objetí - ještě víc jí rozčílilo. Celková doba trvání stejná... Navíc v člověku ta zlost ještě pak roste.
5. Izolace, např. do určité místnosti. Nejlepší a pro všechny nejbezpečnější řešení. Ale taky nepomáhá. Navíc venku nelze provést, a mě už vynadali v autobuse, v hypermarketu... Mám totiž (možná blbou) zásadu, že např. jestliže jsem přišla nakoupit, tak kvůli ní prostě neodejdu, protože nakoupit musím...

Máme výkyvy, horší období, lepší období. Teď jsme v tom horším, ale podle psycholožky jsou 4 roky období, kdy by se situace měla lepšit. Nám se cca před měsícem naopak úplně vyhrotila, kdy už i manžel, který si problémy dlouho nepřipouštel, byl úplně vyřízený.
Neurologicky je dcera v pořádku, i to jsme zkoušeli, jelikož měla svého času hysterické záchvaty (ne noční děsy, byla plně při vědomí) i v noci. Ani Diazepam jako dočasné řešení nepomohl, prostě na něj nereagovala. (Zvládla v "nejlepším období" i 2 záchvaty za noc, z nichž jeden trval min. těch 45 minut, druhý méně).

Kdykoliv nám něco funguje, je to jen dočasné... Po pár týdnech začneme nanovo. Pokud jsme dřívější záchvaty přerušili, za chvíli bylo pokračování, jakoby musela vyčerpat tu negativní energii. Mluvíme o tom, už ve 2 letech jsme měli zlou Táju a hodnou Táju a zlou ta hodná neměla vůbec ráda

S panenkama si na podobné situace občas hraje a imituje naše postoje. Jenže občas člověk fakt má co dělat, aby jí neublížil, je to vážně hrozné!!! Navíc teď je to často na úkor našeho ročního syna, který je naštěstí alespoň zatím usměvavý pohodář.

Nemáte to někdo doma? Prosím, poraďte? Už se nad tím pozastavují i kamarádky se stejně starými dětmi, začínám se i trochu stydět, je mi do breku a je mi jí i líto... Nevíme, jak dál.

Táňulka
	Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet (11.5.2008 10:34:06) Ještě dodám, že tenhle víkend je poprvé lepší, ale ještě před pár dny zvládla vztekat se a fňukat jen tak (pak i přidává a vztekat se začne) několikrát denně, já nevím, klidně 5x... Zrovna v tu dobu trochu pomáhalo to objetí, ale pak třeba za 5 minut to bylo nanovo... Odpovědět

huhu
•	Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet (11.5.2008 14:34:10) tanulko, a jak dcera zvlada skolku? Jsou ji 4, predpokladam, ze do skolky chodi. Tam take ma zachvaty vzteku? Nebo si je "schovava" pro tebe? Odpovědět

Táňulka
	Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet (15.5.2008 22:18:16) Ne, tam je nemá. Dlouho bývala spíš stranou, čím je tam dýl, tím lepší. Odpovědět

Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet

(16.5.2008 10:16:45)
Nevím, nechci soudit, jen si říkám, proč ve školce ne a doma jo; nevěnujete těm záchvatům příliš velkou pozornost? Já vím, že těžko nevěnovat, když to přijde; ale co třeba pořídit si kryt na uši a prostě se snažit za každou cenu to ignorovat? Třeba to časem bude slábnout, až to odejde. Taky to možná může zhoršovat rozlišení na "hodnou" a "zlou" holčičku. Možná potřebuje cítit, že ji milujete, i když se vzteká, že ji ani přes to nepovažujete za "zlou". Jedna známá mi jednou poradila, že když s dítětem není opravdu k vydržení, je dobré mu říct, že ho milujete, že byste ho chtěla třeba obejmout (což nejde, protože to v tu chvíli odmítá), dát mu obrázek, na kterém ho držíte na klíně (nebo něco vašeho osobního) a říct, že jste tady s ním, i když teď odejdete vedle. Myslím, že i vztekající se dítě (a možná právě vztekající se dítě) potřebuje cítit bezpodmínečné přijetí rodičů. Já vím, že je to hrozně těžké, ale vyplatí se dlouhodobě vydržet, výsledky se dostaví možná pomalu, ale věřím, že dostaví. Přeju vám hodně síly a držím palce!!!

Janka

•

Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet

(27.5.2008 22:28:45)
Ahoj, moc mi to připomíná trápení s naší starší holčičkou. Vím úplně přesně, že nepomáhá vůbec nic. Vyzkoušeli jsme všechno. V rodině máme dětského psychiatra a ten nám řekl, že pokud porucha chování je socializovaná (tj. dítě se podobného chování nedopouští např. v MŠ a nejméně přijatelně se chová doma, mezi blízkými), neřeší se to. Časem se to upraví samo, či přesněji, změní tyto afekty podobu. Cca do čtyř let nás Barunka bila, za cokoliv, třeba zato, že nemohla najít panenku. Ptáte se, jak jsme si to mohli nechat líbit? Mohu Vám po těch letech odpovědět jen tak, že nezmůžete nic. Ona prostě taková je. Mimochodem je velmi inteligentní, IQ 138. Dnes, je jí 6, si již uvědomuje, že občas šlápne vedle (ataky jsou nyní výlučně slovní, nicméně stejně hrubé a bezdůvodné jako dřív), omluví se a slíbí, že se to již nikdy nestane. "Nikdy" se opakuje většinou ještě tentýž den. V MŠ, na kroužcích - všude ji obdivují, jak je snaživá, přizpůsobivá, prostě vybíjí se doma, na nás. Jsem si jistá, že ani ve škole nevzniknou problémy. A my? Nějak jsme otupěli... Je to smutný. A těžký. A Vám ostatním přeji, aby Vaše dítě nad sebou zvítězilo. Protože to prvé řadě není Váš boj, ale jeho.

Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet

(27.5.2008 22:58:48)
Ano tohle znám Vojtík i Filip mají také návaly vzteku.Uhodili jen jednou a dostali na pamětnou a už to víckrát neudělali.Když to na ně přijde tak pomůže studená sprcha.Zkus to na svoji slečnu až začne vyvádět.Uvidíš jaký to bude mít efekt.A hlavně se nerozpakuj.Tohle si vůči rodičům nesmí dovolit.Máš přece mít nějakou autoritu a ne,že s tebou bude mávat jak se jí zlíbí.

Míša

•

Re: Poraďte, už jí byly 4 a nedá se to vydržet

(27.5.2008 23:11:30)
Když ono to není tak jednoduché, znám osobně případ, kdy se na vztekajícího chlapečka pokoušeli uplatňovat metodu studené sprchy a dopadlo to tak, že mladík měl hned po prvním pokusu o spršku několik měsíců hysterák jen se s ním přiblížili ke koupelně, takže veškeré koupání, čistění zubů, čůrání a podobně se velmi komplikovalo. A ničemu to nepomohlo. A z druhé osobní zkušenosti vím, že na neteř to taky nezabíralo, naprosto ne, prostě se musela vyvztekat, a odeznělo to až věkem, když sama začala chápat že něco není v pořádku. Bylo to velmi stresující období, náročné, sestra z toho byla na dně, ale nakonec to dobře dopadlo, z nadam je velmi dobře se chovající puberťačka.

Myss

Jak jsme to delali u nas

(11.5.2008 15:09:06)
syn ma dnes 4,5roku.Je vic,nez zlaty:Nebyl takovy od narozeni.Byl spis nespici,zlobive a vztekle mimnko az do tech povestnych dvou let.Je zvladnuty.bylo to tezke,ale doporucuji trpelivost,duslednost a hodne lasky.Nic noveho,ze?Ted konkretneji.Dusledne dodrzovat vymezene hranice-nikdy neprekrocit-NIKDY je skutecne nikdy.Trpelivost v dodrzovani vymezenych hranic.Neustale dite ujistovat,jak ho mam rada.Ze nic z toho nefunguje?Tak dal.Kdyz jsem napr.malemu neco zakazala a on jednoduse a prirozene neposlechl,tak jsem mu to v 90pct pripadu nechala udelat,aby videl dusledky.Jasneze to byly pripady,kdy se nemohl zranit,vbehnout pod auto atd.na techto neskodnych pripadech-napr.spadl v lete do potoka(cca 30cm vody na vysku,venku teplo,u baraku),protoze neposlechl-nechod,spadnes.Pokud jsem vedela,ze rve v obchode protoze neco nekoupime,tak jsem tam proste chodila sama,nebo jsem se vyhybala regalum,kde to hrozilo.VZDYCKY jsem ho za spravne chovani odmenila-pochvalou a malickosti.Tou rozumim opravdu veci jako zvykacku-neberte me za slovo,jen pro predstavu.Matejcek psal-chvali,chvalit,chvalit.Za vsechno spravne.Dela to neuveritelne divy.A drobne odmeny.Za darek dite udela vsechno.Ale my darky davali az po te,co se syn zachoval spravne.Uci se tak i pejsci-dostanou napr.piskot.(nauci se vsichni.).Pokud me nejaky vystup potkal venku mezi lidmi,odvlekla jsem dite na bezpecne misto,kde se nemuze zranit a kde to snad vadi nejmin a nechala ho byt.

al,lezel,placal se,ja vydrzela a jen ho uklidnovala,ze chapu jeho zlost,ale neda se nic delat.Taky delaji divy-slova pochopeni.Jako:Chapu,ze se ti nechce....,ale musime ted...a pak zase maminka bude s Tebou....(DODRZET VZDY CO SLIBITE-ohromne funguje).Kolikrat jsem nesla rvouci dite,ktere me kopalo do bricha az do 2.patra,bylo to silene,ja vycerpana,pak jsem ho polozila v predsini na zem-nemohl nikde spadnout,uhodit se,utect,shodit na sebe neco-NEMOHL NIC.nechala jsem ho takhle a sama se sla uklidnit a vydychat do kuchyne.On po case prestal,ja se uklidnila a s usmevem prisla,ze se raduji,ze uz je to za nami-zadne vycitky,zadne vyhruzky,ze jestli se to bude priste opakovat...pak...(a stejne nedodrzite).Taky jsem ho vzdycky litovala,ze ho zase ovladl zly MOrdyfuk,ze to je carodej,ktery si takhle dovoluje na male deti,ktere jsou bezmocne(na velke ze to uz nefunguje)a takhle je zacaruje,aby takhle dovadely a on mu musi dokazat priste az to na nej zase prijde,ze uz se ho neboji a ze si s nim poradi.Ze zacatku jsem mu treba rikala-utikej,uz je tu zas(videla jsem ze prichazi vztek) a on fakt bezel a zapomnel,proc vlastne zacal silet.
Zkuste to holky,zarucene uspejete.Nic neni hned,ale neverim,ze to u nekoho nezabere.A chvalte a odmenujte za dobre udelane,davate diteti smer,jak chcete,aby se choval.Vetsinou jen rikame,jak chceme,aby se nechoval a dobre udelane nechavame bez povsimnuti,jako samozrejme.

ajka, syn 6-04

•

Re: Jak jsme to delali u nas

(11.5.2008 21:22:16)
Šli jsme na to asi hrozne podobně..u nás nechodil "mordyfuk" ale "protivka" nebo-li protivná nálada....také jsme si pak říkala, že je to hrozné, že si takhle přijde a pak dělá ty protivné věci....přesně tak jsme také odměňovali a motivovali řekla bych každou blbůstku...v obchodě jsme ho nechali si vybrat si "odměnu" třeba jogurt, ale i ovoce noa samozřejemě i dobrůtku, vždy se zdůvodněním, že když je takový šikovný a "velký"a zvládá vyhodit protivku, když přijde může už jako velký kluk i nakupovat, samozřejmě byly tisíce situací, kdy to nezabralo, několikrát mi i ruply nervy a brečela jsem zoufalstvím, jednou jsem mu i lupla facku, ale po roce se to začalo lepšit a nyní je to naprosto super, sám si hledá i ode mne zpětnou vazbu, ptá se, zda ho můžu pochválit třeba večer, vcelku i sám pozná, za co ne a za co ano....a nyní řešíme, jak rozeznat, co udělal schválně např. hodil hračku vztekle na zem a kdy mu spadne něco nechtěně např. sklenička....zpočátku s tím měl problémy, že to nepoznal ale lepší se to....takže já osobně mohu také doporučit cestu odměn a motivace, protože ta vedla ke zlepšení, narozdíl od trestů a zákazů....no a hlavn to chce pevné nervy

Pavla a vzteklounek

•

Re: Jak jsme to delali u nas

(12.5.2008 10:46:41)
Ach jo.Mám také 2,5 letého prcka a co ten vyvádí!!! Není chvilka, aby něco neprováděl. Jak se zmocní jakýchkoliv klíčů, letí okamžitě do kanálu, do oběda mi nahází jíšku či koření, kterých se mu podaří zmocnit, vyhrává tedy olej.Jak muý nepovolím jeho oblíbenou činnost, nastává 1.fáze řvaní jak na lesy, Poté zuřivým pohledem vysonduje, co půjde nejrychleji zničit a začíná druhá fáze. Nejvíce to odnášejí žaluzie,vysklené okno,dvd,cd přehrávač a samozřejmě mobily. Pak je třetí fáze, kdy ho chytím a snažím se mu zabránit v ničení.A to znamená vyrvané vlasy, podrápaný,poštípaný obličej a sem tam nějaký monokl.
Nikdy jsem ho jako malýho nemlátila, vždy jsem myslela, že když budu dokola klidným hlasem vysvětlovat, časem se zlepší. Z iluzí už jsem vyrostla a teď už jenom doufám, že přežiju buď já, nebo on!

Jája

•

Re: Jak jsme to delali u nas

(12.5.2008 11:54:23)
Mám tři děti, dneska už dospělé, ale pořád budu tvrdit, že pokud dítě dostane právem na zadek, tak ono na beton ví, proč dostalo. Normální člověk dítě bezdůvodně netluče. Ale odsud až podsud. To by se mohlo stát, že jednou ono udeří mne a bez výčitek.
Ve školce jsem byla svědkem toho, jak dítě, kterému je pouze domlouváno, nakopne matku pod koleno jenom proto, že na něm chce, aby se oblékalo.
Musela jsem odejít. Co z těchto dětí asi vyroste? Nebo že by z nich vyrostl člověk, který bude vědět, že existuje nějaký respekt, úcta, vděčnost a tak dál?

Pippilotta
	Neprijde (12.5.2008 15:13:59) Ti to tedy docela na hlavu . Ty dite bit muzes, ale ono tebe ne. Neni to tak trochu zbabele bit slabsiho tvora. Deti se daji zvladnout i rozumem, ne jen fyzickou silou. Neni trochu smutne ocekavat, od sveho ditete, ze te zacne bit. Odpovědět

Re: Jak jsme to delali u nas

(12.5.2008 20:55:34)
Ted promin ale potkala jsem se v obchode s jednou takovou podobnou damou jako jsi ty... moje dcera rvala jako tur na celou samosku a tato dama u vedlejsi pokladny platila a u toho mela sve velmi inteligentni reci, ze by mala potrebovala poradne pres hubu, presne takto to rekla... pak pry ze vychovala uz tri deti a ze si to nikdy nedovolily...
bezvadny je, kdyz takhle soudi dite, ktere vubec nezna... ona totiz moje dcera za takovehle vylevy vzteku nemuze, ma ADHD ... urcite je pro takove dite nejlepsim resenim striskat ho.. jezisi vzdyt dite ktere je bito posloucha (pokud vubec) jen proto, ze se boji, to neni prirozeny respekt.. .navic ja jsem byla bita drevenou lati, vareckou, paskem... a ponizovalo me to, to nemluvim o tom, jak jsem mela sileny jelita, ktera sla videt jeste mesic po tom!!!!
Promin ale zmlatit dite a ulevit tak vlastne svemu osobnimu vzteku je ubohost a srabactvi...
ty decka potrebuji vedet, ze vztek je neco, co je v zivote muze ovladnout, ale musime je naucit jak se s nim vyporadat, to je skola hlavne do dalsiho zivota, jak pak budou resit sve problemy az budou starsi.. od nas se uci.. pokud jim ukazeme agresi, muzeme pak ocekavat ze i ony pak budou sve problemy resit nejak podobne
ja kdyz jsem dostala vyprask, tak jsem rozhodne respekt necitila, pouze strach...

Re: Jak jsme to delali u nas

(12.5.2008 22:44:47)
Taky jsem proti tělesným trestům. A taky jsem byla jako dítě bita. Mé jediné pocity přitom vždy byly vztek a bezmoc. Navíc přestože jsem byla bita v předškolním věku (pohlavek, vařečka) relativně dost často, vůbec už nevím, za co to bylo, a v některých případech jsem to nechápala myslím ani v daném okamžiku. Jediné, co si pamatuju, že když jsem kvůli něčemu brečela (nebylo po mém), tak mi naši řekli: "Přestaň brečet, nebo Ti nasekám, ať máš proč brečet." A já nepřestala, protože mi brek nešlo vůlí zastavit, tak mi nasekali a brečela jsem ještě víc, až je to asi přestalo bavit a nechali mě vybrečet. Takže výchovný efekt výprasku se u mě rovná nule.
Mám 2 a tři čtvrtě roku starého kloučka, mám dojem, že jsem ho někdy kolem jeho jednoho roku jednou nebo dvakrát lehce plácla přes ručičku (jen symbolicky), jinak jsem na něj ruku nevztáhla. Dokonce ani doma nepoužíváme výrazy "zlobit" a "být hodný". Celkem v pohodě se s ním domluvím. Naschvály mi zatím vůbec nedělá. Už dvakrát se mi stalo, že když jsem ho nachytala při něčem, co měl zakázáno dělat bez dozoru (zapojovat vysavač do zásuvky, lézt na prolejzačku na zahradě), a já jsem mu to naprosto klidným hlasem lehce vytkla, hrozně se rozbrečel. Samozřejmě, že je s ním taky někdy k nevydržení, ale téměř vždycky za tím je hlad nebo únava, většinou obojí. Pokud ne, jedná se o podobný "problém", jako se špatně tvarovanou buchtou v úvodním článku - např. přímotop v koupelně je zapojený do jiné zásuvky...). A někdy (obzvlášť navečer - taky totiž bývám hladová a unavená) mi pak ujedou nervy a zbytečně na něj vyjedu, zrovna dnes...
Jinak taky používám "nevýchovný postup", jak zaznělo výše v diskusi - v blbostech se snažím vyhovět, a když to nejde nebo prostě nechci, tak nevyhovím, ale vždycky vysvětluju proč. Pamatuju si, jak mě jako dítě štvalo: "Proč to nejde? Protože jsem to řekla." Vysvětlování je sice náročné, ale většinou se dohodneme k oboustranné spokojenosti. Válení po zemi jsem s ním naštěstí nezažila. Jen jsem zvědavá, jestli mi to bude takhle fungovat i s druhým dítětem...

Re: Jak jsme to delali u nas

(15.5.2008 22:26:03)
Ajko, tak to Ti závidím. Dcera měla 4 už v březnu, povídat o tom umí taky, snažíme se odměňovat, nevím, možná málo...
Jenže já mám vždycky pocit, že kdykoliv udělám něco navíc, tak jakoby se mi (nevědomky) za to mstila. Počínaje bonbonkama, konče výletem do ZOO jen samy 2 bez bráchy a táty, návštěvou u kamarádů, se kterými si ráda hraje...
Když např. slíbíme odměnu v supermarketu, vybere si jí, a pak vyjednává o dalších. Pokud pro ni jdeme na konci nákupu, cestou vyjednává, že by ještě chtěla to a to, třeba místo tamtoho, ale potom chce i tamto a zase je zle...

A jak dlouho ty Vaše záchvaty vzteku trvaly?

Lusika
•	Re: Jak jsme to delali u nas (12.5.2008 13:44:25) Ahoj, moc hezky jsi to napsala. Mě se v obchodě osvědčilo, že si může vybrat jednu věc. Mlsotu nebo něco zdravého. Jinak jak píšeš, trpělivost a důslednost. L. Odpovědět

jak já autorku článku chápu.......

(13.5.2008 23:41:51)
Tak myslím, že kdo nezažil vlastní vzteklé dítě, tak nemůže vůbec pochopit o čem se v článku psalo.
Někdy je to opravdu očistec, protože ty prťata jsou už od miminek dosti vyčůrané, vědí jak na nás...
O svém synovi regulérně říkám, že je hysterka. Záchvaty vzteku měl už cca od půl roku a bohužel stále trvají. Je fakt, že když se zadaří, tak je i pár dnů v pohodě, ale doted jsem nezjistila co na to má všechno vliv.
Jeho vzteklé nálady bohužel v jednom období ovlivnila i nemoc která se k nám plížila. Onemocněl cukrovkou I. typu a jak jsme dodatečně zjistili, tak jedním z mnoha plíživých příznaků je i změna chování a nálad. Člověk si to neuvědomoval, ale zpětně to mohu jedině potvrdit.
A co u nás pomáhá? v zásadě nic, bohužel. Ač je už od mala zvyklý, že jakmile začne hysterčit, tak že má odejít do svého pokoje, tak od jisté doby do něj odejde, ale vydrží tam třeba hodinu, hraje si, raději usne atd. ale rozhodně nepřizná že se vztekal. Hrozba vařečky z mé strany bohužel nepomáhá, jakžtakž na to reaguje jen od tatínka. Samozřejmě ji člověk nepoužívá často, ale ano už s ní také dostal. Nepomáhá ani otření studenou žinkou, nebo nedej bože studená sprcha, nepomáhá ani vlídné slovo a dotazy, proč vlastně řve a bulí, co se vlastně stalo atd. Prostě nepomáhá nic. Je to podle mě věčný boj s malými človíčky, kteří už by chtěli být mnohem větší. Jsou to prostě osobnosti, jak já ráda říkám "samostatné jednotky".
Mě osobně může nejvíc vytočit, když hold prcek má svůj záchvat vzteku někde na veřejnosti a nějaká starší babča to začne komentovat slovy "ale copak se nám stalo broučku atd." a nebo naopak nějaký rádoby vtipný obejda vysloví větu" jestli nepřestaneš, tak si tě odvedu domů!". Onehdy jsem jednomu takto vtipnému pánovi v obchodě řekla at se laskavě stará o sebe a co jsem si pak na svojí osobu vyslechla to byla tedy síla. Hlavně pasáž o tom, jak bych si měla svého syna vychovat byla velice výživná. Nikdo už ovšem neví jak je těžké občas čtyřletému prckovi v obchodě vysvětit, že nemůže obyčejnou borůvkouvou dětskou výživu, protože je prostě diabetik a že může maximálně jahodovu a nebo meruňkovou, protože jinou pro diabetiky nedělají...... No nic vylila jsem si trochu srdíčko a tak nezbývá než věřit, že puberta bude třeba už mnohem klidnější

. Ano, i tím se občas utěšuji, když už vážně nevím co s tím malým řvounem udělat, protože prostě nechápu proč má zase svoj hysterku.....

Pippilotta

Jak ja te chapu

(14.5.2008 10:01:52)
Kdyz jsem byla na navsteve v Cr tak se tam take muj synek parkrat predvedl na verejnosti a jak mne stvalo, ze ke mne zacali prichazet cizi lida a davat mi rady. Zejmena starsi obcane. Pak uz jsem take musela odpalkovat ruzne duchodkyne, ktere se snazily presvedcovat meho syna at s nimy jde domu.
Jedna pani mi dokonce rekla, ze ona mela take takoveho syna a ze ji je mne lito, protoze z jejiho syna se stal fetak. Tady u nas je to tak nejak normalni ze kdyz se syn vztekne v obchode tak ho tam proste necham lezet na zemi a jdu si dal nakupovat(samozrejme ho mam v dohledu) kolemjdouci se maximalne potutelne usmivaji nikoho by nenapadlo mi davat rady.Za par minut mu dojde ze tim nic nevyresi a vstane a jako by se nic nestalo. To se treba jeste dvakrat opakuje ale ja vim ze ho to samotneho prejde. Z nejhorsiho uz jsme venku uz si sam alespon neublizuje.Chce to trpelivost a obrnet se proti "dobre minenym radam"

ZuziP
	Re: Jak ja te chapu (15.5.2008 2:48:20) Pippilotto, to mne jedna pani chcela "pomoct" tym, ze zacala mojmu synovi dohovarat, ze ma prestat, lebo si ho vezme a u nich take zle deti zatvaraju do tmavej pivnice. To som jej uz povedala svoje a syna ukludnovala, ze aby sa nebal, ze pani hovori somariny. Odpovědět

Táňulka
	Re: jak já autorku článku chápu....... (15.5.2008 22:31:44) Tak to je dost přesný, jako ta moje... Jenže do pokoje většinou dobrovolně neodejde. Mimochodem, jak jste objevili tu cukrovku? Dá se to nějak vypozorovat? Taky mě to kdysi napadlo... Odpovědět

Marta, 2 dcerky, 4 a 28 měsíců

•

Znám

(14.5.2008 23:26:03)
Článek se mne také týká. Mám doma malou vzteklounku, měla v lednu 2 roky. Záchvaty začaly po narození mladší dcerky (také v lednu). A nutno říct že jsem také vyzkoušela kdeco. Většinou zabere ignorace a vykázání do pokoje, někdy stačí zmínit vařešku (plácnula jsem ji všehovšudy 4x), jindy říct že teda nebudeme dělat to co po ní chci ale potom prostě nejdeme ven (třeba když se nechce oblékat), někdy zařvu ale to nefunguje téměř nikdy zato mně se uleví, jednou jsem zkusila studenou sprchu a záchvat vzteku byl tak umocněn že malá skoro nemohla dýchat natožtak křičet, a většinou zabere to co tady nikdo nezmiňoval a sice "bubák". Vypracovali jsme s manželem povídačku o bubákovi který straší zlobivé holčičky a vždycky nejdřív zaťuká. Když je nejhůř tak jako zavolám na bubáka a manžel někde zaťuká. Nebo já potají třeba na nábytek, což malá někdy i vidí ale začne se mnou tu hru hrát. Aby jste si nemysleli že z toho má nějaké trauma, ona se většinou začne usmívat a volá na bubáka že už teda bude hodná a šaškuje u toho. Nutno ovšem říct že tohle funguje jen když klasicky zlobí ale pokud už je v rauši vzteku tak nepomůže ani Jožin z bažin ;-)

andruse

•

aha aha

(17.5.2008 10:22:07)
Tak mi povezte, kolik z vas bylo jako dite bito??? Urcite zadna....haha
Ja jsem teda, kdyz jsem neposlouchala, na zadek dostala a trauma z toho nemam, dnes nikoho nebiju, ani svoje rodice, pokud vim, jsem nebila...jo a respekt k nim mam porad...a taky je mam rada..

Takze odsuzovat nekoho, ze da svemu diteti na zadek je nesmysl, taky vas nedosuzuji za to, ze hodiny svemu diteti vysvetlujete...

•

Re: aha aha

(17.5.2008 13:52:49)
Já bita-pohlavkována byla. Teď mě svrbívá ruka, ale nebiju ani nepohlavkuji, ale musím se OPRAVDU ovládat. S bratrem jsme se řezali jak zvířata, pak přišel tatínek, každému dal "neškodný" pohlavek a bylo to.

Podotýkám, že jsme byli "normální" rodina, žádná jelita se nekonala, naši s námi trávili dost času a nezanedbávali nás. Máma dokonce byla na mateřské a dokonce kojila

.

S našima jsem 10 let (od puberty) nekomunikovala. Odešla jsem v 18 letech.

Narozením dcery se to začíná lepšit. Respekt k nim cítím, tedy když dělám něco jinak, než chtějí, cítím se OPRAVDU nepříjemně a donekonečna to obhajuji. Ale jinak pohoda.

Lusika

Pippilotta
	vis (17.5.2008 19:50:10) Tak nejak mi neprijde normalni, pouzivat fyzickou silu vuci malemu cloveku. Ja ten rozum mam a tak mam moznost tu svrbejici ruku ovladnout. Je to mozna rychlejsi seknout diteti par facek ale spravne to neni. Odpovědět

SmíšekMíša
	Moje mala nezbednice a andílek v jednom!!! (25.5.2008 18:31:58) Mala od mala žije jen semnou a je celkem hodna jen poslední dobou se začína vztekat vyřešila jsem to takže to přehližím a mala si toho všimla během chvile vždy přestane nejsem pro bití a pohlavky jsem raději pro klidné řešení jako si s ní rozumně třeba promluvit je to mnohem lepší:) Odpovědět

zuzka, syn Matyáš alias malý ďábel

•

|Nemám už sílu to řešit

(27.5.2008 17:00:50)
Mám 2,5 syna a je to děs.Od jeho 1,5 roku ho, jak říkáme s manželem, nevychováváme, ale krotíme. Zkusili jsme snad všechno (studená voda, pevné objetí, homeopatika, domluvy...). Jsem těhotná a je mi pořád zle, tak na něj nemám tolik síly, co dřív. Začal se počůrávat, vyžaduje lahev a místo mluvení kříčí, skučí, syčí. Dokud jsem mohla, tak jsem se snažila ho unavit aktivitami (ráno hned ven nebo na cvičení/plavání, pak oběd, spánek a zase ven). Jenže to chtělo sílu - umýt ho, donutit, aby něco snědl, přeprat ho a obléct, pak ho neustále sledovat, aby nevběhl pod auto (za ruku zásadně nechodí) a mezitím ho několikrát zpacifikovat při záchvatu vzteku, nebo jiné závadné aktivitě. Už mám z něho sociální fobii - vyhýbám se místům, kde je více lidí nebo možnosti napáchání škody, takže téměř nikam nechodím mimo park a hřiště. Psycholožka mě akorát zdeptala. Řekla že je hyperaktivní(diagnostikovala ho na základě toho, že v 1,5 roce měl plínku a v ordinaci hned všechno zkoušel) a naznačila, že je to vlastně naše chyba, nejsme důslední a musíme se mu více věnovat. Já s manželem (je pedagog) neděláme celé dny nic jiného, jenže jsme už šíleně unavení (v noci se budí a přes den nespí). Ráno to ještě jde, ale kolem 16 h už jsem apatická. Dnes to bylo obzvlášť výživné - po záchvatu vzteku (nabídla jsem mu oběd) se izoloval v ložnici, už je klidný, sláva! jenže si sundal trenky a počůral peřiny i matrace na manželské posteli.To jsem ještě vydýchala. Pak se přesunul do kuchyně, odkud jsem ho vykázala. Neposlechl a strčil do mě ve chvílu, kdy jsem držela rychlovarnou konvici. Opařila jsem si ruce a začala brečet, na což reagoval vítězným pokřikem s poskakováním na těch pro... matracích. Podle tchyně byl manžel to samé, což řešila ohrádkou do jeho 5 let (!!!), taky ho vozila ukšírovaného v kočárku a ven chodil zásadně jen s dědečkem, který na něj měl sílu. S argumentem, že si toho užila se synem, mi ho domítá pohlídat, takže návštěva zubaře či gynekologa se stává problémem. Beru ho tedy s sebou, občas mě vyhodí, někdy tam něco rozbije, vždycky řve. Nedejbože, když někde čekáme. Jo a nejvíc mi pomáhají dlouhé koupele, vždycky se po nic uklidním. A psycholožka (jiná) má pro nás termín 3. 4. 2009. Do té doby to musíme vydržet.

10.5Libik12
	Re: \|Nemám už sílu to řešit (27.5.2008 18:51:53) Ty se proti tomu děcku vymezuješ a snad mu dáváš vinu. Jaký začal počurávat, dítě v tomto věku se normálně počurává. Psycholožku určitě potřebuješ, ale nic ve zlým, hlavně ty. Odpovědět

Míša

•

Re: |Nemám už sílu to řešit

(27.5.2008 23:22:11)
Termín psycholožky až 3.4.2009? to je trochu hodně vzdálená budoucnost. Odkud jste? Jestli jste alepoň trochu blíž ku Praze, chodím s dcerou k jedné velmi milé a laskavé paní psycholožce, a ta má rozhodně lepší termíny, navíc se hned při objednávání ptá jedná-li se o akutní problém, nebo to chvíli počká.
Mladík je fakt ďáblík. U nás doma jsme právě museli odbourat to doporučované přemístění do jiné místnosti, protože žádnou bezpečnou resp polstrovanou bez jakéhokoliv výčnělku a vybavení nevlastníme. Všude by mohla něco rozebrat, rozházet, vyrabovat, všude jsou zásuvky s elektrikou byť ucpané záslepkou, ale v každé místnosti je alespoň jedna otevřená protože v ní je něco zastrčené, všude se dá s něčím vzteky mrsknou a rozbít to, prostě to není bezpečné. NEpomáhá nic, jen to, že jsem s ní v místnosti, nechám jí vztekat a koriguju aby si neublížila případně něco nezlikvidovala. Je to náročné, protože v tu chvíli se nedá dělat nic jiného. Ale vím, že takto zlobí jen doma, u babiček jsou záchvaty minimální (pokud jí hlídají) a ve školce je taky za vzorňáka.

Stáňa s Terkou (14 m)

•

Re: |Nemám už sílu to řešit

(12.9.2008 11:29:14)
Ahoj Zuzko,
jelikož se občas s vlastním dítkem se dostávám do podobných stavů (hlavně když se mnou před mentruací cvičí hormony) a období vzdoru v plné parádě násd teprv čeká plně rozumím tomu co píšete a posílám číslo o kterým se možná ví míň než je potřeba.

Rodičovská linka 840 111 234

pondělí, středa a pátek: 13 - 16 hod. úterý a čtvrtek : 16 - 19 hod.

píšou, že poradí co a jak, případně "dohodí" nějakého odborníka, ktarý se vám bude moci věnovat když to zrovna je potřeba.

Přeji v co nejbližší možné době pohodu a klid a radost ze společných chvil s našimi miláčky

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.