Re: Co nejdříve

Ahoj Margito,
to zní hezky. Osobně můžu říct, že obě se sestrou trpíme pocitem, že nejsme dost dobré pro své rodiče. Jaksi nikdy neděláme přesně to, co si rodiče představovali. Celý život vlastně dokola dokazujeme, že si tady to místo zasloužíme. Adoptované nejsme. Jako úča se s tím setkávám u řady dalších dětí. Jako by některým biologickým rodičům bylo líto, že si vybrat nemohli. To, čemu jsme jako děti se sestrou věřily, že jsme pro rodiče ty nejlepší, se postupně vytratilo. Přijmout ve svém dítěti cizího člověka, který má jiné touhy a potřeby než já, je asi strašně těžké. Doufám, že to jako máma dokážu.