Re: Jsi náš/naše
Ahojte,máme dvě adoptované děti, obě jsme s příchodem do naší rodiny seznamovali zhruba od třetího roku. Dcera, která je starší, s námi absolvovala celé převzetí mladšího bratra, bylo ji 9 let ....návštěvy v kojeneckém ústavu,rozhovory s lékařkou atd. Myslím, že jí to hodně pomohlo,stala se z toho reálná šťastná rodinná událost, celé si to mohla znovu prožít.Rozhovory na téma biologická matka měla dost intenzivní, obzvlášť kolem 5 - 6 roku, teď už naprosto přestaly.Trápilo ji proč?Snažila jsem se ji to podat slušně, nehanět ani neidealizovat, zdůrazňovala jsem ji, že jsem ráda, že ji dala život a ne vzala a zdravou donosila a porodila.Syn je jiný,ví to, ale nemá potřebu to dál řešit, snad, že ví, že setra to měla taky tak a že to tak u nás chodí.Slovo maminka mi v souvislosti s biologickou matkou nějak nejde, říkám paní....vysvětlovala jsem ji oběma, že jsou paní co můžou nosit miminka v bříšku a porodit je, ale pak se o ně neumí, nebo nemůžou postarat a pak jsou paní co mají to bříško nemocné jako já..... ale umím se o to miminko postarat.U nás to takhle fungovalo, dcera je teď v intenzivní pubertě a vůbec si nedovedu představit, že by neznala pravdu, dozvěděr se to teď, by byla hodně složitá situace.
Odpovědět