Re: mám to doma

Hanko,
nečetla jsem úvodní článek a neznám problémy dětí s uváděnou "diagnózou". Ty ale chceš jakýkoliv nestranný názor.
Můj je takový - určitě chápu tvou touhu si to s paní ředitelkou a celou školkou vyřídit a ukázat jim, že vyhraješ. Jenže obětuješ Kubu.
Nikdy ho tam mít rádi nebudou a ty nevíš, jak se k němu budou chovat v době, když bude ve školce.
Já bych se přimlouvala za změnu školky.
Zažila jsem kdysi něco podobného. Syn, zdravý, hodný, chytrý, školku přijímal velmi těžko. Bohužel situace jinou možnost nedávala. Takže poplakával, dělal problémy, nezapojoval se do her, svou inteligenci si vynahrazoval nešikovností např. při oblékání a stal se tedy neoblíbeným mezi učitelkami, až na jednu vyjímku.
Občas jsem ráno zůstávala v šatně za dveřmi a to, jak zejména jedna z učitelek jednala s dětmi, se mi vůbec nelíbilo.
Po roce se stal zázrak, získali jsme místo v jiné školce a i když se do ní syn vyloženě netěšil, obrat k lepšímu byl kolosální. A ta školka neměla super vybavení, ani super zahradu atd. Byla to jednotřídka s dvěma moc milými učitelkami, které učily starší děti ohledům k mladším, vzájemně si pomáhat a tak podobně. Ráda na tu dobu vzpomínám, i když je to už pár let. Synovi je 12.
K té odborné psychologické přípravě :-).
V naší první školce jsem jednou syna přivedla později s tím, že jsme se zdrželi při vyšetření na foniatrii. Tehdy mu bylo asi tři a půl.
Paní učitelka se do mě vyloženě pustila, co mám co s ním chodit na speciální vyšetření, že ona má na to kurz a podle jejího mínění syn na logopedii nepatří. Moje argumenty - že nás tam poslal dětský lékař na základě tříleté prohlídky (a na foniatrii mu dali za pravdu) vůbec nebrala vážně a jen mi dokola opakovala, že oná má speciání kurz. A že dětské vady řeči se napravují až po čtvrtém roce dítěte, že jsme se měla nejprve poradit s ní a tak dokola.