Dobrý den
Dlouhá diskuse, nedočetla jsem, omlouvám se.
Mám pocit, že realita a "představa o porodu" jsou, mimimálně v Česku, dvě různé věci. Povědomí lidí je hodně formováno tím, co se dovědí např. v TV. V současnosti se např. vysílá seriál Ordanace v růžové zahradě (nebo tak nějak). Tak tam vyslechnete jednu perlu za druhou (bohužel znám pouze doslechu, ale stačilo mi to). Nebo jak začíná a vypadá porod ve filmu? Matka se chytne za břicho, zaúpí, okamžitě dostane nesnesitelné bolesti, již neujde ani krok a pak je někým zachráněna, odnesena, odvedena.
Přitom většina z nás po začátku bolestí nebo odtoku vody ještě balila tašku, odvedla starší dítě k babičce a infomovala manžela, na co nemá zapomenout. Znám mnoho takových, které pak sedly za volant a do porodnice se odvezly. (Samozřejmě, jsou i porody překotné, aby se tu na mě nesesypaly matky, které od nástupu bolestí porodily za 30 minut.)
Tak nějak to bude i s těmi porody. U nás je totiž mezi lidmi rozšířena představa, že na porod se umírá, že je to šílená krvavá záležitost, u které je lépe nebýt nebo být pod prášky a epidurálem. Pak se tedy nemůžeme divit té dlouhé řadě hysterických reakcí. Řada žen s touto představou se totiž bojí být " v této chvíli" bez lékaře.
Odpovědět