3.11.2006 12:18:20 Anna Červenková
Prosím neroďte doma
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat svůj příběh, resp. příběh mé dcery, je to pro mě moc bolestné. Ale když vidím, že několik zfanatizovaných lidí, může naprosto zblbnout ostatní ženy, stejně jako se jim to povedlo s mojí dcerou, do takové míry, že se rozhodnout pro domácí porod, musím je alespoň varovat. Nikoho nechci přesvědčovat, opravdu jen varovat.
Když moje dcera otěhotněla, byla jsem nejdříve v šoku, říkala jsem si, že je jí teprve 25 let, že mohli ještě počkat. Ale během pár měsíců, jsem se začala strašně tešit na vnoučátko. S nadšením jsme kupovali výbavičku, mladí předělávali byt, chystali hnízdečko pro miminko.
Dcera měla naprosto bezproblémově těhotenství, minimální nevolnosti jen v prvních třech měsících. Všechny testy dopadli dobře a mladí mi oznámili, když byla asi ve 24 tt, že čekají chlapečka. Byla jsem šťastná. Pak mě dorazili větou, že budou rodit doma. Snažila jsem se jim to rozmluvit a do konce života si budu vyčítat, že málo, protože mě nakonec oba přesvědčili o tom, že domácí porod s dobře vyškolenou PA je absolutně bezrizikový. Dokonce mi svojí PA představili. Byla to moc fajn paní. Dostala mě. Uvěřila jsem. Řekla mi, že dcera je mladá, zdravá, chlapeček v pořádku, kdyby se cokoliv dělo jinak než má, mají 20 minut od domu porodnici a stihnou dojet včas.
Nechci tu osudnou sobotu popisovat do detailů, zatím to nedokážu, možná časem, až to přebolí.
Porod začal normálně. PA byla na místě. Vše probíhalo podle plánu. Až do chvíle, kdy vyhřezl pupečník a jedna ručka. To se stalo v 16.50, zeť zavolal sanitku, přijeli během pár minut, během chvíle byla dcera na sále a císařským řezem se jí narodil chlapeček, bez srdeční akce, nedýchal. Agpar skóre 1-1-3. Rozdýchali ho, převezli na JIPku, napojili na přístroje. Řekli nám, že jestli přežije, bude mít těžce poškozený mozek. Nebudu to protahovat, zemřel 4 dny po narození. Přišli jsme o naprosto zdravého chlapečka. Dcera se zhroutila je v péči lékařů. Jestli se z toho psychicky dostane a zkusí mít další dítě, rozhodně bude rodit v nemocnici. Protože kdyby v nemocni rodila, Jaroušek by žil. Má obrovský pocit viny. Na celý život. To mi prosím nikdo nevymlouvejte. Jaroušek se dusil moc dlouho.. Lékaři byli rychlý pohotový, ze sanitky se šlo rovnou na sál, nikde nebyla žádná prodleva, žádné čekání, všechno šlo opravdu hodně rychle.
Děkuju za trpělivost při čtení mého příběhu. Nikoho nebudu přemlouvat, kde chce přivést na svět své dítě, je to rozhodnutí každého z vás. Jen prosím o zamyšlení. Ještě jednou díky.
Anna
Odpovědět