Re: Pochybnost
Marto, mě nic zvláštního netrápí. To chci právě říct. Protože malého taky ne, akorát by chtěl toho sourozence. V hlavičce se mu honí ledacos, ale otázka, "Proč nejsem s tátou?" opravdu není prioritní. Mluvíme spolu otevřeně o všem, co ho zajímá, jak jsem snad výše naznačila. Svého otce zná a nemá o něm nikterak idealizované představy. Názor si udělal sám, dala jsem si pozor, abych otce před ním neshazovala. Nevím jak se to vyvine v pubertě, neumím předjímat, ale zatím to zvládá dobře a velkým vzorem a vrchní autoritou je mu můj otec, tedy děda, jako hlava rodiny. Jsem osamělá matka s jedináčkem, ale doma je nás pět.
Odpovědět