Re: Pochybnost
Mám na mysli míru traumatu. Domnívám se, že, když jsem byla malá já v osmdesátých letech a někdo měl rozvedené rodiče nebo byl nedejbože adoptovaný, byli jsme z toho jako děti docela vyjukaní, protože se o tom mluvilo jen šeptem. Ten počet dětí mimo manželství jsem tam napsala jako ilustraci změn pojetí rodiny ke kterým objektivně dochází. Dnes v těchto věcech panuje větší otevřenost a pluralita, takže se mi to zdá snáze překonatelné. Já sama jsem single matka vlastního dítěte, kterému bude brzy šest let a zatím to ve školce nepotřeboval řešit. A to už jsme řešili, že některé děti jsou z domečku, některé mají jinou barvu pleti nebo mluví jinou řečí, některé jsou tělesně postižené a těm všem, že je třeba ve školce pomáhat, aby jim nikdo neubližoval. To, že žijeme bez tatínka chápe hlavně jako důvod, proč mu nepořídím sourozence a hned navrhl, že bychom si mohli vzít nějakého z domečku, že už by byl aspoň větší a nebrečel by.
Odpovědět