29.7.2006 9:10:36 Ida
Re: Pochybnost
Četla jsem všechny reakce, ale nenašla v nich (snad jsem to nepřehlédla) zmínku, co čeká děti "z domečků" (dětských domovů), když oslaví 18. narozeniny a "domečky" musí opustit. Jen malokteré dítě zvládne život "za zdí", většina se za tou "zdí" ztratí. Statistiky jsou nemilosrdně smutné - život na ulici, drogy, krádeže... Proto se tolik v poslední době mluví o domovech na půl cesty, aby se děti z dětských domovů (nebo alespoň některé z nich) naučily žít svůj život. Trauma, že byly hozeny do něčeho, v čem neumí plavat, je mnohonásobně větší než trauma z neúplné rodiny. Lepší neúplná rodina než žádná. Jsem na straně všech žen, které byť jsou samy se k takovému kroku rozhodnou a dají dítěti šanci na život. Sama jsem stála před těžkou volbou: ponechat malého chlapečka jeho osudu, tedy kojeneckému ústavu a pak dětskému domovu, nebo se ujmout. Už jsme přes rok spolu a já ho učím žít život. Je šťastný a já také. Nedávno jsem se musela smát. Kdysi jsem našla pejska a ujala se ho, krátce na to kočku, taky skončila u mě doma, a známým jsem říkala, že snad do třetice najdu koně - kůň to nebyl, ale byl to chlapeček. Tihle tři nalezenci mi hodně dávají a věřím, že i já jim to ze všech svých sil oplácím.
ida
Odpovědět