Z bříška, nebo z domečku?

Andulka

Hned tentýž den zašla Marie na sociální odbor a vyzvedla si žádost o zařazení do evidence vhodných žadatelů o náhradní rodinnou péči. Věděla, že jako samožadatelka bude mít asi větší problémy dostat dítě, než kdyby byla vdaná, a proto měla celkem širokou toleranci na to, jaké by dítě mělo být. Počítala také s tím, že dostane spíš dítě starší. Když jí na magistrátu na podzim 2001 ukázali fotografii tříměsíční holčičky, moc se jí líbila.

Pro Aničku si přijela v pátek - strávila tam celé odpoledne a učila se o Andulku starat. V sobotu si ji mohla vyvézt v kočárku na procházku, v neděli se o ni celý den starala a v pondělí si ji slavnostně přivezla domů. Prožila obrovskou podporu od lidí kolem sebe. V práci otevřeli šampus a před odchodem na mateřskou dovolenou dostala darem tašku s dětskou kosmetikou. Přátelé jí poslali gratulace k miminku. Moc ji potěšila teta, která viděla Aničku hned první den a když přišla na návštěvu za týden, obdivovala, že má Andulka už jiný výraz v obličejíčku.

Marie se manželství neodříká, ale teď nehledá jen manžela, musel by to být i správný tatínek.

Dva rovnocenné způsoby

Andulka už chodí do školky, učí se anglicky a chodí na tanečky. Je milá, veselá, empatická, hodná k mladším a slabším. Marii baví objevovat, na co je její dcera šikovná. Když se jí při podávání žádosti ptali, jakou má představu o dítěti, odpovídala "žádnou". Opravdu si nedělala žádnou představu. Chtěla mít ráda takové dítě, které ji bude potřebovat.

Přestože Marie nevypráví na potkání, že má holčičku v adopci, s Andulkou o tom mluvívá. Mají doma fotografie, jak Andulku nesli domů, vyprávějí si spolu příběh, jak Andulku maminka zabalila do peřinky a šup... už byla Anička maminčina. Andulka ví, že se děti dostávají k maminkám dvěma rovnocennými způsoby. Buďto se narodí z bříška, anebo se přinesou z domečku. Andulka přece sama zná několik dětí, které se ke svým maminkám také dostaly z domečku, a mají se všichni spolu rádi.