| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Z bříška, nebo z domečku?

 Celkem 57 názorů.
 Jenifer+skřítek leden 04 


Adopce 

(28.7.2006 1:09:09)
Uplne me ten clanek pohladil :o) Osobne znam rodinu, co maji jiz 22let adoptovanou holcicku a ta nic nevi, ani netusi, nebyl na to cas, byl velky strach,...
Jeste ze je zdrava, stacila by nemoc, uraz - co vyzaduje rozbor i u rodicu, na vse by se prislo a ji by se zhroutil svet. Kez by kazdy, kdo ma adoptovane dite, umel tak hezky povidat o brisku a domecku.
 Pavlína 
  • 

Re: Adopce 

(30.7.2006 20:06:44)
hezký článek,velmi milé,ale vysvětlete mi někdo, proč chlapi , někteří samozřejmě,ale myslím,že je jich většina, proč nechtějí do péče cizí , adoptované dítě? je to ješitností nebo čím? vždyt je to jedno,čí dítě vychovám,když ho mám odmalička...nebo ne? nebo na tom fakt tak záleží? nebo mám smůlu na chlapa?
 Petra 
  • 

Re: Re: Adopce 

(31.7.2006 11:15:33)
Obávám se, že to bude souviset s přírodou. Muž, samec, potřebuje předat dál svoje potomky, aby pokračovaly jeho geny. Vlastně podle sociobiologie není jiný důvod existence člověka než reprodukovat genetickou výbavu (docela drsný, co?). Znám spoustu kluků, který se staraj o cizí děti (ne teda adoptovaný, ale z předchozích vztahů partnerek) a po určitym čase se u nich projevila stejně touha po vlastních dětech, což je od těch partnerek vlastně odehnalo, protože si uvědomili, že ke kupř. čtyřem dětem asi ještě jedno chtít nebudou. No a pak je tady problém, že u adoptovaného dítěte jde vždy o krok do neznáma. A oni se možná bojí, že to jednou neustojí. Mnoho otců má problémy se vztahem k vlastním synům (kohouti na smetišti:-)), a když není jeho, je toasi nepřekonatelná obtíž...
 Soňa, 2 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Adopce 

(5.8.2006 18:21:28)
Také si myslím, že je to tím, že mateřský pud je prostě silnější, než pud otcovský. Tím, že je žena citovější, snadněji přijme myšlenku, že bude vychovávat dítě, které neporodila - hlavně, že nějaké má. U mužů ve všem převažují rozumové důvody....
 Radka 
  • 

Re: Re: Adopce 

(9.8.2006 16:59:29)
Pavlí, myslím, že proto, že je dost těch, kteří nechtějí ani vlastní děti, z lásky ke své ženě ještě ustoupí a stvoří jedno, max. dvě a do smrti litují, že to udělali. Pak už vůbec netuší, proč by měli vychovávat cizí.
 Lenka 
  • 

Jen víc takových maminek 

(28.7.2006 7:17:16)
Krásné! Přála bych více dětem takové štěstí, jako měla Anička, a taky rychlejší a jednodušší adopce. Znám dvě rodiny s adoptovanými dětmi. Obě to od malička vědí. A je to dobře. Možná bychom ale my všichni ostatní měli zavést před usnutím vyprávění o "dobří kamarádi", co v dětské školní hádce necitlivým způsobem sdělí takovou pravdu nebo se kvůli domečku dovedou dost drsně posmívat.
 Pavlína 
  • 

Re: Jen víc takových maminek 

(28.7.2006 10:20:34)
Víc a víc a víc :-)
Mám příklad v těch nejbližších - v rodičích. Má o čtyři roky starší sestra je adoptovaná. Maminka dlouho nemohla otěhotnět, řada bolestivých, nepříjemných vyšetření a zákroků, vyšetření táty... Když bylo nejhůř (myslím mámě u srdíčka), jeli se podívat do domova kousek od nás. A dvouletá holčička, která neuměla ani mluvit, jim přirostla okamžitě k srdci. Takže když jsem se po dvou letech narodila já, měla jsem prostě starší sestřičku.
Hrozně moc bych si přála, abychom s manželem měli sílu a odhodlali se adoptovat si dítě. Máme rok a půl starého chlapečka, a o adopci mluvíme, často a hodně. Adoptujeme buď druhé nebo třetí dítě. Kdyby tak učinil každý, byly by domovy prázdné... a děti šťastnější :-)
 Hana + 2K+EDOUŠEK+VIKTORKA 


Super!!!! 

(28.7.2006 9:59:48)
Moc hezký článek i příběh!!! K oběma gratuluju a přeju hodně štěstí do budoucna a třeba i toho správného taťku.
 zuzek 


Re: Super!!!! 

(28.7.2006 12:30:07)
taky se pripojuji ke gratulaci, lide musi mit velkou silu na to, kazdeho obdivuji, a je pravda, ze by se deti mely uz od raneho detstvi dozvedet pravdu, je lepsi,kdyz se s tim zziji odmalicka, nez kdyz jim pravdu nekdo takrikajic vlepi do obliceje. Je to potom moc smutne a dite se muze citit podvedene. Ja znam taky jednu rodinu, nemohli mit deti, tak si vzali dve, myslim, holku a maleho kluka, a dokonce postizeneho. Ani nebyli sourozenci myslim. Taky je obdivuju. No sice se mi zda, ze adopce jsou v teto dobe hodne v "mode" jak vidim vsechny ty hollywoodske herecky, ale snad to nedelaji jen pro prestiz,ale pro to,aby detem pomohli. Ja sama, pokud bych nemohla mit deti, tak bych si urcita vzala mimco z domova. Deti proste miluju:-)
 MIlka 
  • 

Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 15:18:36)
Zuzek???????Je vidět že opravdu nevíš o čem mluvíš. Pro prestiž? Možná americké"stars",ale tady???? My se snažíme o dítě 3 roky. O adopci uvažujeme,ale uvědomujeme si že to není snadné. Navíc u nás (JM) se čeká cca 5let. A taky víme že to nebude lehké ani až se dočkáme.
Dokud jsem nevěděla že budeme mít problémy,taky jsem měla pocit,že je to vlastně jedno,jestli dítě porodím nebo adoptuju. Ale když se do takové situace dostaneš,pochopíš že všechno je jinak. A vzít si dítě postižené je ještě těžší. Takže říct,že by to ti lidi mohli dělat pro prestiž je naprosto šílené a ubohé!!!!
 Haluška 


Re: Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 16:44:59)
Tady zase někdo nepochopil příspěvek, na který reaguje, že? Věc zde pravda celkem běžná...
 Helena 
  • 

pro Milku 

(28.7.2006 20:33:37)
Milko,

chci tě podpořit, neboj se ničeho, až budeš mít adoptované dětátko, bude jako tvoje vlastní. Já jsem adoptivní teta synovce. Jen teta, ale kdyt jsme za nim poprve sli, odnesla bych si ho hned jako mama misto sestry, to mi věr. A dostal se do rodiny, půl roku potom co jsem já o dítě přišla.
Vzdycky jsme s manželem uvažovali (stejně jako sestra se svým manželem), že jedno z našich dětí bude adoptovné (nebo jiná forma NRP), ale když mi diagnostikovali mimoděložní těhotenství, nic mi to nepomohlo. V nemocnici jsem to zvládla myslím psych. dobře (samozřejmě jsem brečela), ale doma jsem pěkně vylítla, když mi babička začala vykládat o paní co si adoptovala dcerušku (tu historku jsem od ní přitom slyšela několikrát). Chtěla mě asi podpořit. O NRP jsme jak už jsem psala uvažovali a stejně mě tím vůbec nepotěšila. Jak jsem psala udělala jsem scénu, že mě nikdo nechápe.
Takže chci tím říct, že v době kdy jsem prožívala smutek nad ztrátou dítěte (tedy nenarozeného) představa adopce mě nepomohla (a to jsem o ní dopředu uvažovali). Ale ted, po čase a po zkusenosti sestřiny adopce je to zcela pryč a opravdu ti mohu napsat, že adoptovat dětátko je snad jeste hezci nez mit vlastni. Ty okamžiky, kdy jsem se to dozvedela, kdy jsem ho prvne videla nikdy v zivote nezapomenu. A tohle vsechno vas ceka. Treba za delsi cas, ale neboj, ceka. A uzijete si to. U nas to prozivala stejne krasne cela rodina. Pro sestru i svagra je maly jako vlastni, pro nas pro vsechny. A jak jsem psala, mozna ze se ti to bude zdat, ze prehanim, ale je to snad jeste lepsi nez "vlastni krev". Uz ted mame hromadu roztomilych rodin. historek, ktere by bez adopce nebyly. Vidime se v nem vsichni, i kdyt to objektivne nejde. Krive zoubky ma po me, zvedavy je po mame... Bratranec maleho by chtel sestricku z domecku, stejne starou, aby s nim sedela v lavici - brachu už ma vlastniho. No mohla bych psat dal a dal.
Sorry, ze jsem to napsala tak neucesane, napreskacku, snad to pochopis.
Mej se moc hezky
 zuzek 


Ach jo 

(29.7.2006 10:54:41)
aha, takze jen proto jakou mam prezdivku uz nevim,o cem mluvim jo, to je teda bezva, tak jen do me vsichni, vyuzivejte vseho co se da. Ja jsem mluvila o americkych hvezdach,a ne o lidech, kteri se snazi hrozne dlouho, ja tim nemyslela,ze by to delali pro prestiz,ale proto,ze tito lide, uz jsou zoufali, z toho, ze cekaji tak dlouho. Ale mnohdy herecky mohou mit i sve vlastni deti a adoptuji si i cizi,ale ja proti tomu nic nemam, ja jsem jen rada,ze to tak jde, a je fakt,ze jdou prikladem, a bylo by urcite supr, kdyby v domovech zadne deti nebyly. Takze jsi me nepochopila.normalka tady na Rodine
 Milka 
  • 

Re: Ach jo 

(29.7.2006 13:58:36)
Nechápu proč do toho taháš přezdívku. Ta s tím neměla nic společného. ty otazníky byly k Tvému názoru a ne jménu. Ale jak je vidět,s některými lidmi je naprosto zbytečné diskutovat.
Jinak děkuji všem co mě podpořily a pochopily.
Milka
 zuzek 


Re: Re: Ach jo 

(29.7.2006 19:59:54)
jo, tak proc to pises tak - Zuzek??? ze to tak vyznelo. No jsem asi fakt natvrdla a uplne blba, a k tomu jeste blondynka, co ma blbe nazory, ze.No jo no, jsem fakt clovek, s kterym se neda mluvit.Tak proc se mnou vlastne komunikujes? Mam na starost dulezitejsi veci nez se tady ospravedlnovat pred nekym v diskuzi.A ty bys to mohla udelat taky, radsi venovat cas detem nez se tady pitome hadat! Mejte se "pani dokonala"
 zuzek 


Re: Re: Ach jo 

(29.7.2006 20:00:37)
jo, tak proc to pises tak - Zuzek??? ze to tak vyznelo. No jsem asi fakt natvrdla a uplne blba, a k tomu jeste blondynka, co ma blbe nazory, ze.No jo no, jsem fakt clovek, s kterym se neda mluvit.Tak proc se mnou vlastne komunikujes? Mam na starost dulezitejsi veci nez se tady ospravedlnovat pred nekym v diskuzi.A ty bys to mohla udelat taky, radsi venovat cas detem nez se tady pitome hadat! Mejte se "pani dokonala"
 Helena 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo 

(31.7.2006 9:55:37)
Ahoj Zuzku,

hele nikdo na tebe neútočí, chtěla jsem podpořit Milku, možná, že tě dobře nepochopila, ale podle všeho, to teď nemá v životě nejrůžovější. Jestli píšeš, že by se měla spíš věnovat dětem, tak to je od tebe jako pár facek.

 zuzek 


Omluva 

(31.7.2006 19:59:55)
Jeva, to jsem to vyvedla, vubec jsem si to neuvedomila, Moc se omlouvam, zapomnela jsem na to. Prominte :-( Z.
 pavlína,syn 14 měsíců 
  • 

Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 19:05:02)
I kdyby to měla být móda, hlavně, že to pomůže dětem,ne? Možná ty hollywoodské hvězdy inspirují taky spoustu "obyčejných" lidí. Ať už budeš mít vlastní nebo adoptované, přeju hodně radosti a štěstí. A toho je s dětmi vždycky spousta. Hezký den!
 Dag-mar 


Re: Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 19:15:15)
Přesně pro tu inspiraci a zrušení jakéhosi tabu to nemůžu odsuzovat!!!
Já sama jsem díky tomu silnější v kramflecích:-). Kdyby se adopce pořád tajily tak, jak tomu bylo dříve, bylo by to špatné hlavně pro adoptované děti. Mohly by se cítit méněcenně. Myslím, že je dobré o adopcích mluvit a adopce dětí, které adoptují "celebrity"(toto slovo nemám ráda, ale sem se mi hodí), jsou tou nejlepší propagací.
 Květa13 


Re: Re: Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 19:17:26)
Vidím, že to cítíme stejně :-)))))tak, tak...
 zuzek 


Re: Re: Re: Super!!!! 

(29.7.2006 10:57:26)
jo, dekuju moc, tobe taky hezky den:-)
 pavlína,syn 14 měsíců 
  • 

Re: Re: Super!!!! 

(28.7.2006 19:05:06)
I kdyby to měla být móda, hlavně, že to pomůže dětem,ne? Možná ty hollywoodské hvězdy inspirují taky spoustu "obyčejných" lidí. Ať už budeš mít vlastní nebo adoptované, přeju hodně radosti a štěstí. A toho je s dětmi vždycky spousta. Hezký den!
 Květa13 


Naše děti 

(28.7.2006 18:05:47)
mají vysvětleno, že se narodily z bříška jiné maminky,ta se o ně nemohla starat,proto je odvezli do domečku plného miminek,kde jsme je pak našli a vybrali si je,protože byly nejkrásnější a my věděli ,že patří k nám.Nemají s tím problém( 10 a 4 roky),vyprávějí to od mala, takže ostatní děti ani ve školce nikdy nenapadlo se jim vysmívat, braly to jako normální věc....
 Marcela, Péťa 6 
  • 

Re: Naše děti 

(14.8.2006 9:22:03)
mám tu zkušenost, že když na první otázky typu "já jsemtaky pil mlíčko z prsíčka?" začnete vyprávět, že ne protože ... atd. (taky jsme nakonec skončili u domečku, odkud jsme si přivezli nejkrásnějšího kluka na světě), tak věci plynou úplně přirozeně. Neumím si vůbec představit, že bychom žili v utajení celý život.
Považovala bych to za hrozně nefér vůči dítěti, má přece právo o sobě všechno vědět,
tak to prostě je, každý máme nějakej osud. Věřím, že tím naopak posílím naši vzájemnou důvěru, protože od malička ví, že mu nelžeme. Kdyby se to měl dozvědět náhodou a ještě nějak nešetrně, tak jsem předvědčená, že by to vzájemné vztahy hodně nabouralo nebo úplně zrušilo, tak hodně štěstí všem, kdo do toho jdou taky, stojí to za to !!
 Květa13 


Naše děti 

(28.7.2006 18:06:08)
mají vysvětleno, že se narodily z bříška jiné maminky,ta se o ně nemohla starat,proto je odvezli do domečku plného miminek,kde jsme je pak našli a vybrali si je,protože byly nejkrásnější a my věděli ,že patří k nám.Nemají s tím problém( 10 a 4 roky),vyprávějí to od mala, takže ostatní děti ani ve školce nikdy nenapadlo se jim vysmívat, braly to jako normální věc....
 Dag-mar 


Re: Naše děti 

(28.7.2006 19:03:13)
Je opravdu moc důležité, aby děti z domečku věděly, že odtamtud jsou. Máme taky syna z domečku a ze srdíčka:-). Dnes je mu 6 let a půjde do školy, svůj původ bere naprosto přirozeně... snad to tak bude i nadále!

Já beru adopci tak, že jsme to udělali pro oboustranné potěšení a pomoc. Měli jsme 3. rok problém s otěhotněním, když jsme se rozhodli. Za další necelé 2 roky jsme dostali dvouměsíční poklad a dodnes to beru jako nejšŤastnější nápad v životě.
Nechtěla jsem zůstat bez dětí, to bych nezvládla. Starat se o miminko z domečku mi naopak přišlo jako nejpřirozenější věc na světě.

Je možné, že známé osobnosti adoptují děti kvůli následnému většímu zájmu veřejnosti, ale to nic neubírá na zásluze na tom, že pomohli pár dětem, které by bez této "prestižní" adopce byly bůhví kde.
No je taky možné, že by si je adoptovali jiní nezištní lidé, ale to je v důsledku fuk!
 Květa13 


Móda hvězd 

(28.7.2006 19:14:42)
Osobně si myslím, že to nedělají pro popularitu, často si berou i děti jiné barvy pleti a to oceňuji.A pokud to JE módní záležitost a věc prestiže, pak kéž by se na to vrhly i naše české hvězdy :-))).Možná by to pak přišlo jako přirozená věc více lidem a bylo by méně dětí bez rodičů.
 Dag-mar 


Re: Móda hvězd 

(28.7.2006 19:16:23)
Myslím, že máme stejné myšlení:-))).
 Lucka 
  • 

Re: Móda hvězd 

(31.7.2006 13:31:00)
Je fakt, že to ty hvězdy možná nedělají zas až tak úplně z lásky k dětem, ale pokud jsou ochotní "utrhnout" ze svého majetku pro děti (a jak bylo řečeno, i pro děti postižené či jiné pleti) tak je to hezké a hlavně to těm dětem pomůže.
 Hana R. 
  • 

Pochybnost 

(29.7.2006 0:09:18)
S vědomím, že na sebe svolám hromy blesky, se musím pozastavit nad situací, kdy se matka rozhodla přijmout dítě, aniž by pro něho měla tatínka. Zdá se mi, že adoptované děti mají to mají těžké svým začátkem života, vyrovnáním se s tím, že jsou "z domečku" a nevím jestli je zodpovědné k tomu přidávat ještě trauma dítěte z neúplné rodiny, případně trauma s přijetí nového tatínka.
Argument, že všechno je lepší než DD, neobstojí. Tříměsíční miminko by jistě bylo lehce umístitelné do úplné rodiny. Pisatelka článku by jistě časem našla partnera, jemuž by adopce dávala hezký pocit a mohli adoptovat dítě společně. takto se mi zdá, že řešila především svoji potřebu mít dítě, děj se co děj.
 Kristýna+Robík 


Re: Pochybnost 

(29.7.2006 1:27:33)
Tak, aby nedošlo k mýlce. Příběh, který paní Frantíková napsala není autobiografický. Paní Frantíková je zasloužilá několikanásobná pěstounka, nikoliv osamělá adoptivní matka.
Nebudu argumentovat, že všechno je lepší než DD, i když si to myslím. Ale spíš by mě zajímalo to trauma z neúplné rodiny? Dnes, kdy se rodí třetina dětí mimo manželství, už není neúplná rodina v dětském kolektivu společenským stigmatem. Také se uvažuje o změně terminologie, lepší možná je rodina s jedním rodičem nebo tak něco, než termín vyjadřující deficit.
A s tím nacházením vhodných partnerů pro ženy, které nemohou mít vlastní dítě to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
 Marta 
  • 

Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 1:32:05)
Kristýno, myslím že trauma z neúplné rodiny je. Pro dítě je přirozené a potřebné mít oba rodiče.
A o traumatech z neúplné rodiny se popsalo mnoho literatury. To že se třetina dětí narodí mimo manželství s tím nesouvisí. Ani tolik nesouvisí co tomu později řeknou děti ve škole. Nejhorší věci se dějí v dítěti uvnitř, když mu někdo z rodičů chybí.
 Dag-mar 


Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 1:35:42)
Já jsem taky přesvědčená, že je lepší mít aspoň jednoho člověka, který dítě miluje a je tu jen pro něj, než žít v KÚ, kde na jednu "tetu" připadá 8 drobečků, kteří vyžadují a potřebují celodenní pozornost a lásku.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 1:47:33)
Mám na mysli míru traumatu. Domnívám se, že, když jsem byla malá já v osmdesátých letech a někdo měl rozvedené rodiče nebo byl nedejbože adoptovaný, byli jsme z toho jako děti docela vyjukaní, protože se o tom mluvilo jen šeptem. Ten počet dětí mimo manželství jsem tam napsala jako ilustraci změn pojetí rodiny ke kterým objektivně dochází. Dnes v těchto věcech panuje větší otevřenost a pluralita, takže se mi to zdá snáze překonatelné. Já sama jsem single matka vlastního dítěte, kterému bude brzy šest let a zatím to ve školce nepotřeboval řešit. A to už jsme řešili, že některé děti jsou z domečku, některé mají jinou barvu pleti nebo mluví jinou řečí, některé jsou tělesně postižené a těm všem, že je třeba ve školce pomáhat, aby jim nikdo neubližoval. To, že žijeme bez tatínka chápe hlavně jako důvod, proč mu nepořídím sourozence a hned navrhl, že bychom si mohli vzít nějakého z domečku, že už by byl aspoň větší a nebrečel by.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 1:55:18)
Tu míru traumatu posoudí spíše psycholog, nebo možná i kritická a otevřená matka.Nerozumím přesně co tě trápí.
V té školce moc traumat nepobere, horší je pro něj to JEHO vnitřní "proč nejsem s tátou" A do jaké míry to má, víš ty. Mluvíte s ním o tom? Rozumíte si? Umí se otevřít a přijímat? Jestli ano je to na dobré cestě, ale pořád na začátku.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 2:16:01)
Marto, mě nic zvláštního netrápí. To chci právě říct. Protože malého taky ne, akorát by chtěl toho sourozence. V hlavičce se mu honí ledacos, ale otázka, "Proč nejsem s tátou?" opravdu není prioritní. Mluvíme spolu otevřeně o všem, co ho zajímá, jak jsem snad výše naznačila. Svého otce zná a nemá o něm nikterak idealizované představy. Názor si udělal sám, dala jsem si pozor, abych otce před ním neshazovala. Nevím jak se to vyvine v pubertě, neumím předjímat, ale zatím to zvládá dobře a velkým vzorem a vrchní autoritou je mu můj otec, tedy děda, jako hlava rodiny. Jsem osamělá matka s jedináčkem, ale doma je nás pět.
 Květa13 


Kristýně :-))) 

(29.7.2006 17:34:06)
Držím palce,z vlastní zkušenosti vím, že děti "jen"s maminkou mohou být štastné......Já mojí první dceři vždy říkala, že tatínek třeba jednou bude,ale že musíme být trpělivé, abychom našly toho správného,který nás bude mít opravdu rád a bude na nás hodný. A dočkaly jsme se :-)))))Má li to tak být, dočkáte se taky, hlavně, že máte dědu, mužský vzor je důležitý :-)))Tak hodně štěstí a třeba i toho brášku z domečku.K.
 10.5Libik12 


Re: Kristýně :-))) 

(29.7.2006 18:47:01)
Já bych se neodvažovala napsat, že tradiční rodina poskytne komlexnější zázemí už z důvodu, že v případě autorky článku jisté vztahy existují, takže jaké"něměla si samoživitelka brát dítě".
Nemohu ale souhlasit s tím, že neúplná rodina není trauma a teď mě asi nikdo nepochopí, ale myslím si, že je to dokonce dobře. Já nenavádím nikoho k šikaně dětí z rozvedených rodin(mí rodiče se rozvedli a moje první manželsví také ztroskotalo), ale myslím si, že rodina je velká hodnota a že by mělo být zřejmé, že mám-li tátu i mámu, je to cosi, co převyšuje fakt, že Pepíčkův táta bydlí jinde a on má tímpádem svůj pokoj a víc dárků k Vánocům. Samozřejmě, že bych kompenzovala dětem absenci rodiče všemi silami(mnoho let to dělám), ale zároveň si přeju, aby se jejich životy jednou odvíjely v harmonických rodinách, proto asi mé děti vědí, že jistou smůlu prodělaly a že normální to není.
Také žiji s tolerantním, skvělým chlapem, ale nelžu si do kapsy, protože táta to prostě není.
Tohle bylo spíš k rozvodům, NRP je mimo mou zkušenost a obdivuji ji v jakékoliv formě.
 simona 
  • 

neli 

(29.7.2006 19:46:45)
a přesně o tom to je, já si nemohu nic připlatit, připojistit se , ale doktor mi bude uřčovat, za co zapaltím a zač ne. To je bordel Doktor se stane i osobním bankéřem a bůhvíčím ještě...:-(
 Líza 


Re: neli 

(29.7.2006 19:49:25)
No, tuhle povinnost na něj delegovala pojišťovna a ministr - to aby to nemuseli dělat sami. Takže doktor to prostě dělat bude. Dokud se to nezmění.
 vitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pochybnost 

(30.7.2006 13:19:12)
Naši se rozvedli, když jsme byli malí, nepamatuju si to. Bylo to v době, kdy to byla raritka, v malém městě skoro zločin co ulpěl i na dětech. Nevím proč s tím dospělí měli takový problém. Jako dítě jsem to že jsme jen s mámou považovala za přirozenou věc. jak to bylo být i s tátou na to mám pouze mlhavé vzpomínky. Rozvod na mě ani na sourozence neměl žádný neblahý vliv. Děcka sice měly občas poznámky, ale za čas se jim to omlelo a byl klid. Dítěti je tisíckrát líp s mámou co ho má ráda byť bez táty, než někde v DD.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 2:02:37)
A ještě k té "přirozenosti". Mmj. studuju antropologii a to by se člověk divil, jaké všechny formy rodinného uspořádání na světě existují. Každá kultura považuje tu svoji formu za přirozenou a správnou a ostatní za divné, které přeci nemohou fungovat. Mohou. (Např. existuje kultura, kde dítě vůbec nevychovává otec, ale bratři matky, nebo jiná, kde sebou opovrhuje pokrevní linie manžela s linií manželky.) Jeden rodič a priori neznamená, že dítě prožívá peklo. Zvlášť, když jsou nablízku prarodiče, strýcové a tety, bratranci... Naopak pravidelně si peklo prožívají děti vláčené v nefunkčích manželstvích.
Nechci, aby to zase vyznělo, že propaguji "single-mothering". Jenom chci říci, že se nedá nějaká forma rodiny odsoudit předem jenom proto, že statisticky vykazuje častější potíže. Děti se samozřejmě těžce vyrovnávají s odchodem druhého rodiče. Ale pokud tam ten druhý od začátku není nebo figuruje jen velmi okrajově, je to pro ně stálá situace a jinou nepoznaly.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 2:08:01)
No ale v těchhle komunitách vychovává žena dítě společensky, vychovává jej celá komunita. A dítě má úplnou rodinu, hodně vazeb. Není jen samo s matkou, vlivy jdou ode všech.
Zde je na něj často sama, kolikrát odejde z rodného města a je někdy i mimo původní vazby. A dítě trpí nekompletní rodinou, protože mu toho tátu, babičku nikdo nenahradí. Jestli nahradí i částečně, i to je lepší než nic.
Záleží co se děje přímo v ném, o tom nejde moc teoretizovat, podstatné je to konkretní dítě.
 Ida  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pochybnost 

(29.7.2006 9:10:36)
Četla jsem všechny reakce, ale nenašla v nich (snad jsem to nepřehlédla) zmínku, co čeká děti "z domečků" (dětských domovů), když oslaví 18. narozeniny a "domečky" musí opustit. Jen malokteré dítě zvládne život "za zdí", většina se za tou "zdí" ztratí. Statistiky jsou nemilosrdně smutné - život na ulici, drogy, krádeže... Proto se tolik v poslední době mluví o domovech na půl cesty, aby se děti z dětských domovů (nebo alespoň některé z nich) naučily žít svůj život. Trauma, že byly hozeny do něčeho, v čem neumí plavat, je mnohonásobně větší než trauma z neúplné rodiny. Lepší neúplná rodina než žádná. Jsem na straně všech žen, které byť jsou samy se k takovému kroku rozhodnou a dají dítěti šanci na život. Sama jsem stála před těžkou volbou: ponechat malého chlapečka jeho osudu, tedy kojeneckému ústavu a pak dětskému domovu, nebo se ujmout. Už jsme přes rok spolu a já ho učím žít život. Je šťastný a já také. Nedávno jsem se musela smát. Kdysi jsem našla pejska a ujala se ho, krátce na to kočku, taky skončila u mě doma, a známým jsem říkala, že snad do třetice najdu koně - kůň to nebyl, ale byl to chlapeček. Tihle tři nalezenci mi hodně dávají a věřím, že i já jim to ze všech svých sil oplácím.
ida
 Jana 
  • 

Re: Pochybnost 

(29.7.2006 10:25:58)
Hano, přijde hrozně nespravedlivé odsoudit někoho podle zprávy na internetu. Myslím, že Marie udělala moc dobře a Andulka se má určitě mnohem lépe než v DD. Navíc děti znamenají i starosti a nejen "řešení své situace" a radosti. Jana
 Květa13 


Re: matka samoživitelka 

(29.7.2006 16:50:52)
Naši prostřední dcerku jsem adoptovala jako samoživitelka,v té době už matka 7mi leté dcery.Dcerka byla roční miminko,od narození právně volné,ale cikánské!!!!!Kdepak byly,všechny ty úplné rodiny,které by ji poskytly úplnou rodinu???Byla prohlášena za neumístitelného kojence,už se začínající retardací a nebýt FOD a toho, že jsem jí díky nim objevila,zřejmě skončila v ústavu soc.péče.Dnes chodí do normální ZŠ,na vysvědčení ve 4.třídě měla pouze 1 trojku, nádherně hraje na kytaru,sportuje...Rok po adopci jsem se vdala za skvělého muže,který obě mé dcery adoptoval a dnes máme dalšího adoptivního chlapečka(mimochodem,opět byl právně volný od miminka,ale my ho našli až v roce,neb ho nikdo nechtěl,coby poloroma)Kdyby o přidělování dětí matkám samoživitelkám rozhodovaly ženy jako Vy, naše holčička by neměla ani mámu,ani skvělého tátu a báječné sourozence.Možná by podle Vás byla bez traumatu??????????
 Helena 
  • 

Re: Pochybnost 

(31.7.2006 10:00:31)
Neúplná rodina přece automaticky neznamená trauma a partnera nemusí najít jistě, ne ?
 Marcela 
  • 

Re: Pochybnost 

(31.7.2006 11:34:41)
Přemýšlela jste někdy nad tím, kolik vdaných žen je vlastně samovychovatelkami a někdy i živitelkami celé rodiny, když "tatímek" chodí domů jako do hotelu, vyspat se, nechat se obsloužit a pryč, a to z jakého koliv důvodu? Ne všude funguje úplná rodina jako "úplná". Věřím, že Marie všechno zvážila a ačkoliv nemá představu, co to znamená starat se o dítě, věřím, že to zvládne.
 Jiřina, 4 děti 
  • 

Re: HanoR 

(31.7.2006 23:51:33)
Podle tohoto názoru by všechny rozvedené a ovdovělé ženy (nebo i muži) měly předat své děti -v jejich vlastním zájmu- do ústavů, protože tamější život bude pro ně menší trauma než žít v tzv.neúplné rodině.
Jinak v článku se nepíše, zda jde o děťátko bílé a zdravé. Osobně jsem přesvědčena, že jde spíš o dítě nějak znevýhodněné (etnikum, zdrav.stav, příp.obojí), jinak zdravá bílá miminka se opravdu dávají spíše manželským párům a jen když je předpoklad, že se takový pár nenajde, dastane jej samotná žena. Ze svého okolí osobně znám několik takových maminek a dětí a nic sobeckého na tom nevidím - tím, že naplněním své touhy po dítěti pomáhá taková žena sobě, zároveň přece pomáhá i tomu děťátku.
 zírající 
  • 

Re: Re: HanoR 

(1.8.2006 8:46:09)
Co to žvaníš za demagogie, Hana se tady velice slušně zamyslela nad tím, jestli není kapánek sebestředné chtít dítě za každou cenu, pokud si léčím ego po rozvodu a jestli platí vše pro dítě nebo vše pro frustrovanou snažilku.A zdůraznila, že všechno je lepší než ústav. Tomu miminu jsou 3 měsíce, čaply by po něm stovky párů.
 Jiřina, 4 děti 
  • 

Re: Re: Re: HanoR 

(1.8.2006 12:34:00)
Znovu opakuji, že velmi pravděpodobně nejde o bélé, zdravé dítě. Nevím, jestli je ti, milá Zírající, známo, že ři umisťování dítěte se hledá nejvhodnější rodina pro dítě, nikoli dítě pro rodinu!! Pokud by příslušné úřednice měly v zásobě "stovky manželských párů" (a možná i jen jeden), jistě by tu holčičku umístily raději tam.
 Květa13 


Re: Re: Re: HanoR 

(1.8.2006 18:11:29)
Opakuji!!!!!!!!!!Naše děti-obě!byly právně volné od narození.T.J.,žadatelé o adopci mohli mít čerstvě narozené miminko. Jenže nejsou bílé, takže po nich nechňapli !!!!!!!Kdyby chňapli, nenašli bychom je....Takže, stejný případ asi bude v článku. Nebo si jako Vy a paní Hana myslíte, že maminka z článku nějakým způsobem předběhla úplné páry a"ukradla" jim dítě, které oni chtěli ? To je nesmysl, vždy se vybírá nejvhodnější rodina, jaká je možná a manželé mají samozřejmě přednost. Ale když dítě nechtějí, z jakéhokoliv důvodu, hledá se imezi samoživitelkami. Za což úřadům díky.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: HanoR 

(2.8.2006 8:23:43)
Souhlasím s tím, bohužel jsou děti, které jsou neumístitelné a tak velké díky osamělým matkám, které si je vezmou a poskytnou jim domov!! Protože takové dítě v ústavní péči zakrní, neboť potřebuje, aby se mu někdo hodně věnoval - a pak se rozvíjí, jinak ne.V ústavní péči i přes velkou snahu nelze obvykle podchytit určitá nadání, není na to čas.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: HanoR 

(2.8.2006 8:23:58)
Souhlasím s tím, bohužel jsou děti, které jsou neumístitelné a tak velké díky osamělým matkám, které si je vezmou a poskytnou jim domov!! Protože takové dítě v ústavní péči zakrní, neboť potřebuje, aby se mu někdo hodně věnoval - a pak se rozvíjí, jinak ne.V ústavní péči i přes velkou snahu nelze obvykle podchytit určitá nadání, není na to čas.
 Toranoko 
  • 

Re: Pochybnost 

(2.8.2006 19:20:50)
Tvoje predstava "idealni rodiny", tzn klasicke, uplne mama/tata/deti, pripadne dite je realizovana u cca 30 procent rodin, ostatni rodiny jsou nejakym zpusobem neuplne ci jinak odlisne. Opravdu si myslis, ze 70 procent deti ma trauma?
A opravdu si myslis, ze tech necelych tricet procent po[pulace ma pravo vnucovat ostatnim svoje vize rodiny a diskriminovat je v techto pripadech? Pokud je rodina uplna a rodice si ziji kazdy po svem, je to pro dite casto jeste tezsi.
 Ája, 3 děti 
  • 

Re: Re: Pochybnost 

(6.8.2006 22:27:20)
K ostatním příspěvkům se nebudu vyjadřovat, protože v některých jsou již mé názory obsaženy, ale to, že 70% dětí může zažívá trauma, je klidně možné a nic na tom nemění fakt, že jde o většinu.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.