25.9.2003 16:37:27 babi_
Sosanovi
Nedá mi to a i když nestíhám, píšu na Vaše na první pohled zdravé názory vysvětlování svých podivných životních způsobů pořád dokola na různých místech této diskuze. Šedá rezignovaná žena bych já asi nebyla, to jsem mluvila o TÉ Marii, která to možná nemá doma tak fajn, jako já. Jinak chápu, že mě nechápete, hned v první reakci na otcovský fejeton jsem psala, že mi to samotné nedává moc smysl. Ale přeci jen se pokusím to trochu osvětlit nějakým přirovnáním, které ovšem, jak mi patrně okamžitě vrátíte, bude nutně kulhat. Řekněme, že součástí Vašeho života bude někdo z původní rodiny (třeba bratr), s kým jste zvyklý se občas stýkat, probírat věci, máte k němu hluboký vztah. Z nějakého důvodu Vám bude v tomto vztahu bráněno, ačkoli ta blízká osoba žije, a to poblíž. Budete sice žít spokojeně i bez naplňování tohoto vztahu, není pro Vás životně důležitý, ale stále Vám budu chybět, stále jej budete postrádat. Na pohodě Vám to nepřidá. Lze si to představit? Můj přítel-milenec byl mi velmi blízkou osobou ještě předtím, než jsme začali chodit s mým tehdy budoucím mužem, a prostě jsem se z toho nikdy nedostala. Neříkám, že je to dobře, neříkám, že je to bůhvíjak čestné, prostě to tak je.
Odpovědět