Re: gympl a my

Nedá mi to, abych se také nepřipojila se svými zkušemostmi.
Všechno je to o lidech. I na té nejlepší škole se najde kantor, který dětem z života udělá peklo.
Mám dvě děti - obě na osmiletém gymnáziu. Obě děti na gymnázium moc chtěly, dostaly se bez jekékoliv přípravy bez problémů. Oba na gymnázium přecházeli z jazykové školy, měli tedy již jisté zkušenosti s výběrovou školou. Už na základní škole si mnozí rodiče stěžovali, že výuka je vedena nepřiměřeně věku, děti byly zvyklé už ve 4.,5. třídě damostatně pracovat s literaturou, hledat si data na internetu, spolupracovat... Přechod proto pro ně nebyl vůbec žádným stresem. Přesto je mezi mými dětmi podstatný rozdíl.

Starší kluk je v kvintě a je maximálně spokojený. O zkaženém dětství nemůže být řeč. Školní příprava ho stojí tak 2-3 hodiny týdně (opravdu, málokdo mi to věří), kdyby se učil jen o trochu víc, měl by bez problémů vyznamenání, takhle občas přinese nějakou to trojku na vysvědčení, ale nenutíme ho, dokud je to únosné, je to jeho volba. Život opravdu není o známkách.
Soustu času tráví se svými spolužáky, založili si dramatický kroužek, sami si píší hry, naposledy si připravili adaptaci muzikálu Pomáda - sami si nahráli a nazpívali CD. Češtinářka "si vzala na triko" prodloužený víkend, kdy s nimi z vlastní vůle o ve vlastním volnu jela vystupovat po vlastech českých. Chodí společně do kina, na výstavy, do divadla, teď i do tanečních. Užívají si svého mládí, jak jen to jde. V současné době společnými silami připravují zcela původní muzikál, skládají a nahrávají hudbu, píší texty. Někdo přispívá víc, někdo se jen veze, ale jsou spolu, mají co dělat a nemají čas na lotroviny.
Když byl syn nemocný, chodily za ním téměř denně delegace spolužáků a nosily mu zápisky učiva psané přes kopírák, případně sešity, aby si je mohl doma oscanovat a zameškal co nejméně.
Když jejich třídní utrpěla úraz, stejné delegace vtrhly do nemocnice s obrovskou kytkou a "obšťastňovaly" ji pak i doma.
Ve škole jim od primy vtloukají do hlavy pocit jisté vyjímečnosti každého lidského jedince a hlavně vlastní ceny. Razí myšlenku, že mladý člověk, který má co ztratit, není tak náchylný k různým závislostem.
Na začátku primy odjede celá třída ma "seznamovací kurz", kam s nimi jede přídní profesorka, školní psycholožka a pomocí psychohrátek a společně sdíleného času a důvěry se od začátku snaží stmelit kolektiv, ve kterém děti prožijí podstatnou část svého dětství a raného mládí. Každý rok jezdí na jednu školní akci : lyžák, zážitkový kurz, vodu, jazykový kurz v Anglii... Řada tříd jezdí na další společné akce se svými profesory i ve svém volném čase.

Byli jsme školou nadšeni, a tak jsme uvítali dceřino rozhodnutí jít tam také. Byla natěšená, přijímačky udělala, přechod byl také bez problémů, měla vyznamenání.
Ale spokojená není. Chodí na stejnou školu, má řadu stejných profesorů jako kluk a přesto je v prožívání mezi nimi tak výrazný rozdíl. Dcera nesnesla pocit, že z hvězdy třídy se rázem stala jednou z mnoha stejně úspěšných. Škola ji obtěžuje, má pocit, že ji zdržuje od jejích zálib (upozorňuji, že myslí výuku, nikoliv domácí přípravu - stejně jako kluk se doma neučí, jen udělá nejnutnější úkoly a projekty). Třídní kolektiv se tolik nevyvedl, je tam 3/4 převaha dívek a jsou to (včetně naší dcery) takové slepice, že si víc ubližují než pomáhají. Že něco není v pořádku, si všimli i profesoři. Momentálně jsou celá třída na kurzu, tak se tam budou společně snažit najít nápravu.
Dceřiny problémy nepramení z přechodu na gymnázium jako takové, ale z její psychiky a typu osobnosti. A také trochu ze smůly na lidi.

Takže co dodat? Psychicky odolnému, nadanému dítěti přechod na gymnázium určitě jenom prospěje. Je potřeba dokonale se seznámit nejen s prostředím, metodami a vztahy na vybrané škole, ale také se svým vlastním dítětem. A pak jen doufat, že bude mít štěstí na kantory i spolužáky.