Re: gympl a my

Učila jsem na základní škole a moji páťáčci se hlásili na gymnázium. Znala jsem je, jací jsou, a překvapilo mě, když se děvčata i chlapci, co byli ve škole tak bystří že přirozený talent byl jasný (žádné vydřené jedničky na prvním stupni - tak talentovaných dětí jsem učila skutečně málo) ještě po roce i dvou svěřovali, že se musí celé odpoledne i víkendy připravovat. Zajímala jsem se o to víc, a skutečně jsem zjistila, že učitelé, kteří hodiny vedou, s nimi jednají jako by byli už dospělí. To snad nebyl ani středoškolský, ale vysokoškolský přístup, a taky by se to dalo označit za nezájem o ty děti. Hodiny byly zkrádka odpřednášené, ne odučené.A šesťáčci jsou skutečně ještě děti, přišlo mi to velmi necitelné,a to rozhodlo, když se můj syn dostal do páté třídy. Na přijímačky šel (chtěl si je vyzkoušet)a měl skutečně dobré výsledky, skončil těsně pod čarou, a to měl hendikep v bodech za vysvědčení, kdy nemíval samé jedničky(dala jsme jako matka a učitelka přednost tomu naučit ho samostatnosti před známkami, protože vím, že známky nemusí o ničem vypovídat). Neodvolávali jsem se, upřímně řečeno byla jsem skutečně ráda, že se na zmíněné gymnázium nedostal. Bohužel v městě, kde jsme bydleli bylo jediné. Jeho spolužáci, co se dostali, měli zkažené dětství, a ti, co se nedostali spolu s ním, neměli nejmenší problémy dostat se v deváté třídě na nejrůznější typy škol, a už jsou úspěšně ve druhém ročníku. Ty děti, co na gympl chodily, tam spíš zkazili, vládla tam atmosféra dost neradostná...asi je to jak kde, jako se vším.

Možná je projekt osmiletých gymnázií dobrý, ale určitě to chce speciální přístup pedagogů, a ne neustálé vyhrožování, že když nestačí, tak z té školy půjdou a hotovo.

Ještě doplňuji, že jsem učila na prvním stupni výjímečně, jinak na druhém (učila jsem jazyky a neměli na 1. stupni jazykáře, tak mi to přidali, proto jsem měla spíš sklon jednat s nimi jako by byli starší, a zvládali to dokonale a s lehkostí, byly to skutečné studijní typy, právě proto mě to tak překvapilo.)