| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přechod na víceleté gymnázium není snadný

 Celkem 34 názorů.
 Sára64 


Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 12:43:04)
I já měla dítě v páté třídě, které se velmi dobře učilo a o kterém paní učitelka prohlásila: "On na to má". A tak jsme někdy v březnu podali přihlášku na osmileté gymnázium. Zkoušky se skládaly z matematiky a psycho testu.
Zkoušky udělal na výbornou a tak v září nastoupil do primy. Paní profesorka nás upozornila, že to nebude jednoduché, že je to změna, ale do pololetí se to vše srovná.

Hned v září jsem si uvědomila, že musím zrušit veškeré kroužky - počítačový a tenisový, jelikož domácí příprava zabírala mnoho času.
První rozdíl byl ve výkladu učiva. Nepsalo se na tabuli, nic se neříkalo 2x a domácí úlohy byly typu, prostudujte si látku od strany x do strany y.

V pololetí se na vysvědčení objevily dvě 4. Se synem jsme se učili, sehnali jsme slečnu na doučování z angličtiny.... Nemělo to žádnou odezvu. V sekundě byly na vysvědčení čtyři 4.

Byla jsem nešťastná. Mezitím 3 spolužáci odešli, protože to rovněž nestíhali. Syn nechtěl. Několikrát jsem mu nabízela, že se může vrátit na ZŠ, ale on nechtěl, prý by to byla potupa.

V tercii nastoupila nová paní profesorka na chemii, která dřív učila na VŠ. Pravděpodobně si spletla matematické gymnázium s vysokou chemickou. Týdny jsme se učili chemii, opět doučování..... Dala písemku, kde bylo 30 vzorců, které vznikají chemickým slučením a při dvou chybách už byla 3, při třech 4. Vypadalo to, že syn bude dělat reparát. Chtěla jsem si s ní promluvit, ale bylo velmi obtížné si sjednat schůzku. Když k tomu došlo, řekla, že když syn nezvládá základní látku, tak tam nemá co dělat.

Zkrátím to. V kvartě, v období přijímacích zkoušek na střední školy, dělal syn přijímačky na Obchodní akademii - zaměření zahraniční obchod.
Udělal a odešel na novou školu.

V prvním i druhém ročníku měl vyznamenání.
Byl jediný ve třídě. Třídní profesor mi řekl, že je vidět, že přišel z osmiletého gymnázia a ne ze základní školy. Umí samostatně pracovat, má větší zodpovědnost ......

Myslím si, že rodič nemůže přesně odhadnout, jestli jeho dítě je vhodné na osmileté gymnázium. Syn měl v páté třídě 2 dvojky a sama třídní mi doporučila gymnázium.

Dcera je letos v páté třídě a třídní se mě taky ptala, jestli nechci..... Nechci..... Syn ztratil dětství, nemohl si hrát, musel číst 3 díly F.L.Věka .....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 14:51:23)
Zrovna jsem sem chtěla vložit něco podobného - no když už jsem to napsala:

Možná by stálo za zmínku, že někteří žáci po čtyřech letech na osmiletém gymnáziu utíkají na jinou střední školu, kde bude míň stresu. Znám takové čtyři a mají pocit, že byli zbytečně brzo nuceni do náročného studia. Kdyby na gymnázium nastoupili po základní škole, mohl to pro ně být ten pravý čas a mohlo to být i víc jejich vlastní rozhodnutí. Takže bych jen chtěla poprosit rodiče, aby byli soudní a brali v úvahu přání a potřeby svých dětí.
 Sára64 


Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 15:16:20)
Syna jsem se ptala, jestli chce jít. Chtěl jít, do ničeho jsem ho nenutila.

Po základní škole jsou psychicky vyspělejší, v té páte jsou to pořád ještě děti.

Krom jiného jsem viděla nedostatky i z řad profesorů. Oni učí na střední škole, při volbě povolání se rozhodli, že budou učit polodospěláky a ne děti na ZŠ, pak najednou přišla novinka - osmiletá gymnázia a profesoři nevěděli co a jak.

A právě tam byl problém, že se někteří chovali stejně k dětem v primě a dospělým lidem v oktávě. Někteří profesoři nepochopili, že ty děti přišly z prvního stupně, přeskočily druhý a hup na střední. A očekávali, že seminární práci napíše stejně primán, jako oktaván.
S.

 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 16:00:33)
A nemyslis, ze kdyby syn prisel z normalni ZS na stredni skolu tak by tam treba mel prospechove problemy podobne tem, ktere si zazil na osmiletem gymnaziu a ted uz je nema protoze je zvykly se ucit a samostatne pracovat ? Ja myslim, ze znamky jsou druhorada vec, to ze se ve skole naucil jak se ucit je to hlavni !!!
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 18:12:02)
Problém vidím v tom, že samostatně se učit a pracovat je něco, co se taky musí člověk naučit, a co se dá naučit až na určitém stupni rozvoje nervové soustavy, což je dle odborníků tak kolem 11 -12 let. A když ty děti přijdou ze základky kde se to nenaučily (to se vážně učí až na druhém stupni, dřív jen tak trochu, děti na to nejsou zralé) a pak se najede přímo na styl "máte to umět", tak to není nic dobrého.
Ti, co si absolvují druhý stupeň se s tím jednak už setkávají, něco si samostatně zpracovat nebo nastudovat, a navíc jsou zralejší, takže je to o něčem jiném.
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(18.9.2003 16:17:49)
Mám syna v sekundě na reálném gymnáziu.Celý minulý rok jsem čekala,kdy nastane ta změna.Kdy se učivo stane náročnějším...
Děti zde mají více volnosti v tom jak a z čeho studovat,příprava synovi zabírá trochu více času,ale není to nijak závratné.(Třikrát týdně sportuje,o víkendu zápasy.)Žádné výrazné zhoršení nebylo ani na vysvědčení(vyznamenání).A to syn není žádný premiant.
Přístup pedagogů je opravdu skvělý.Věkový průměr je dost pod 40 let,což samozřejmě žáci jen vítají.Ve třídách je kolem 20ti dětí,což umožňuje individuální přístup.
Syn sám chtěl na gymnázium a já jsem o prospěšnosti tohoto rozhodnutí nebyla přesvědčena.Ale dnes nelituji.
A v tercii se může znovu rozhodnot,zda půjde na střední školu,či bude pokračovat.A když zvolí první variantu,bude na středškolské učivo lépe připraven než ze ZŠ.

 Sára64 


Všechno zlé k něčemu dobré - pro Kateřinu 

(19.9.2003 8:05:58)
Ahoj,
píšeš, že se syn může v tercii rozhodnout, takže chodí na šestileté gymnázium. Což si myslím, že je zase o krůček lepší volba, než osmileté.

Reálné gymnázium - v ČR jsou 4 reálná gymnázia, z toho 3 soukromá a jedno státní. Tím, že jich je ve třídě 20 a profesorům pod 40 let, usuzuji, že chodí na sokromou školu. Je jasné, že výuka musí probíhat v jiném duchu. Je rozdíl 50ti letá profesorka s 33ti žáky a 35ti letá s 20ti žáky.

Jak jsem psala, syn přešel na jinou školu - také soukromou, kde jich je rovněž ve třídě cca 22 a profesoři též pod 40.
S.
 Eva 10letý syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(5.11.2003 13:22:12)
Můžete prozradit, které je to gymnázium?
Díky Eva
 Sára64 


Re: Re: Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(5.11.2003 13:47:38)
Matematicko-fyzikalni gymnazium Ch. Dopplera - Praha 5
a.
 Eliška 
  • 

Re: Re: Re: Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(8.10.2004 10:26:42)
Prosím,pokud je váš syn na reálném gymnaziu v Praze,můžete mi napsat o které gymnazium se jedná? Děkuji.
 Fin 


Re: Všechno zlé k něčemu dobré 

(23.9.2003 8:13:00)
Ahoj,
ja mam syna ted v pate tride a take bude zkouset osmilete gymnazium....tak jen doufam,zeto vsechno dopadne dobre.
Nemate nekdo prcka na gymplu v Celakovicich nebo Pocernicich ? Reference,klady a zapory uvitam :-)
 JaninaH 


A co Brandýs? 

(23.9.2003 14:57:58)
Ahoj Illy,
ptáš se na Čelákovice a Počernice. Gymnázium v Čelákovicích bylo založené až po roce 1990, nemá tedy dlouhou tradici, o Počernicích nevím nic. Co ale mohu rozhodně doporučit, je gymnázium v Brandýse nad Labem. Tuto neděli oslavilo 90 let své existence a jako absolventka jsem se tam byla podívat. Navíc tam nyní studuje moje neteř (a studoval tam můj manžel, sestra, švagrové). Byla jsem mile překvapená, jak je to tam pěkné. Mají teď zbrusu nový sportovní areál a zrekonstruované WC (ty byly za našich časů hrozné). I profesorský sbor je "omlazený", ředitelku i zástupkyni znám, jsou to moje vrstevnice (40-45), také někdejší absolventky. Působilo to tam na mě moc příjemným dojmem. Sama nyní žiju v Praze, obě děti studují na osmiletém gymnáziu a vím, jak je nesmírně důležité vybrat správnou školu. Ostatně tato diskuse je toho důkazem. Než dát děcko za každou cenu na osmileté gymnázium, kde se bude trápit a nebude prospívat, je lepší snad ho nechat na ZŠ, má-li nějakou slušnou úroveň. Přeji hodně štěstí při rozhodování.
Ještě malá rada: Je moc dobré zajít se podívat na Den otevřených dveří do více škol s dítětem. Takto si obě moje děti svou školu vybraly, každé ovšem jinou, což je malinko nepraktické, s nadsázkou se dá říct, že to byla "láska na první pohled".A zatím jsme spokojení.
 Janka 
  • 

gympl a my 

(18.9.2003 15:59:13)
Ač obvykle s chutí pročítám různé diskuse a názory, ještě jsem se nikdy nezapojila osobně. Ale téma přechodu ze základky na víceleté gymnázium mě oslovuje natolik, že jsem se odhodlala taky se s vámi podělit o svou zkušenost.

Můj synek chodil do školy rád, učil se na jedničky, aniž věnoval přípravě do školy mimořádnou pozornost. Taky nám na rodičáku paní učitelka doporučila zkusit z páté třídy gymnázium. Nezastírám,že jsem měla velké obavy a hodně jsme zvažovali pro a proti. Nakonec jsme do toho šli a dnes - po dvou letech - vím, že jsme udělali moc dobře. Na gymnáziu je úplně jiné prostředí než na základní škole. Velmi přátelské, velmi podnětné. Pedagogové jsou většinou nadšenci ve svém oboru. A hlavně mají čas věnovat se probíranému učivu, protože většina dětí se zapojuje a sleduje se zájmem. Ve třídě se utvořil báječný kolektiv, syn, kterému na základce bylo trochu nepříjemné, že vyčníval, tu našel kamarády s podobným zaměřením. Svých mimoškolních aktivit (sport, hudebka) se také vzdát nemusel.

Jsme s gymnáziem naprosto spokojeni.

Jana
 Iva 
  • 

Re: gympl a my 

(18.9.2003 18:01:18)
Učila jsem na základní škole a moji páťáčci se hlásili na gymnázium. Znala jsem je, jací jsou, a překvapilo mě, když se děvčata i chlapci, co byli ve škole tak bystří že přirozený talent byl jasný (žádné vydřené jedničky na prvním stupni - tak talentovaných dětí jsem učila skutečně málo) ještě po roce i dvou svěřovali, že se musí celé odpoledne i víkendy připravovat. Zajímala jsem se o to víc, a skutečně jsem zjistila, že učitelé, kteří hodiny vedou, s nimi jednají jako by byli už dospělí. To snad nebyl ani středoškolský, ale vysokoškolský přístup, a taky by se to dalo označit za nezájem o ty děti. Hodiny byly zkrádka odpřednášené, ne odučené.A šesťáčci jsou skutečně ještě děti, přišlo mi to velmi necitelné,a to rozhodlo, když se můj syn dostal do páté třídy. Na přijímačky šel (chtěl si je vyzkoušet)a měl skutečně dobré výsledky, skončil těsně pod čarou, a to měl hendikep v bodech za vysvědčení, kdy nemíval samé jedničky(dala jsme jako matka a učitelka přednost tomu naučit ho samostatnosti před známkami, protože vím, že známky nemusí o ničem vypovídat). Neodvolávali jsem se, upřímně řečeno byla jsem skutečně ráda, že se na zmíněné gymnázium nedostal. Bohužel v městě, kde jsme bydleli bylo jediné. Jeho spolužáci, co se dostali, měli zkažené dětství, a ti, co se nedostali spolu s ním, neměli nejmenší problémy dostat se v deváté třídě na nejrůznější typy škol, a už jsou úspěšně ve druhém ročníku. Ty děti, co na gympl chodily, tam spíš zkazili, vládla tam atmosféra dost neradostná...asi je to jak kde, jako se vším.

Možná je projekt osmiletých gymnázií dobrý, ale určitě to chce speciální přístup pedagogů, a ne neustálé vyhrožování, že když nestačí, tak z té školy půjdou a hotovo.

Ještě doplňuji, že jsem učila na prvním stupni výjímečně, jinak na druhém (učila jsem jazyky a neměli na 1. stupni jazykáře, tak mi to přidali, proto jsem měla spíš sklon jednat s nimi jako by byli starší, a zvládali to dokonale a s lehkostí, byly to skutečné studijní typy, právě proto mě to tak překvapilo.)
 Poh 


Re: Re: gympl a my 

(18.9.2003 21:31:45)
To je sice fajn, ale vztahuje se to spise ke konkretni skole a nikoliv konceptu viceletych gymnazii. Gymnazia jako takova maji jiny pristup k vyuce, coz je dano i vyberem zaku (dostanou se tam jen ti, kdo pro to maji predpoklady). Toto vyselektovane prostredi je podnetne a motivujici. Ja osobne jsem se nesetkala s tim, ze by nekdo vyhrozoval, ze "bud se budou ucit nebo ze skoly vypadnou". Myslim, ze je to volba kazdeho z nas a nasich deti - osobne preferuji prostredi, kde vsechny deti se pohybuji na podobne urovni a psychicke vyspelosti nez zarucuje zakladni skola v ulici, kde se v jedne tride setkava budouci vysokoskolak s budoucim kopacem. Nic proti kopacum, ale jisty rozdil tu je :). Navic mi pripadaji pritazene za vlasy vyrazy typu "zkazene detstvi" apod.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: gympl a my 

(18.9.2003 21:47:18)
Jen poznamka - to prostredi je jiste motivujici pro ty uspesne, ale kolik deti ze tridy to je? Muze byt pro nekoho motivujici trvaly neuspech a srovnavani s ostatnimi, ktere je velmi caste? Ja sice nechodila na osmiletej gympl, ale na ZŠ s rozsirenou vyukou matematiky pouzivali argument "kdo nestiha, nema tu co delat" taky velmi casto. Poradnik uspesnosti v matematicke soutezi - tzv. Pythagoriade, ktera se psala kazde pondeli visel u dveri a neustale se na nej poukazovalo. Samozrejme, ze stejni lide se umistovali stale na stejnych mistech...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: gympl a my 

(18.9.2003 21:51:47)
Jeste neco. Prostredi, kde jsou vsichni na podobne urovni je umele - sklenik. V realu je treba umet jednat s kymkoli - pokud jsem schopnejsi, stejne musim byt dobry v jednani napr. s podrizenymi. Po letech travenych na zminovane skole, pak na gymplu a pak na VŠ si obcas tenhle svuj handicap uvědomuji. Nechovam se nadrazene, to ne (i kdyz nekdy to o nas deti z beznych trid rikali).
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(19.9.2003 8:51:53)
Tak nevím, neustále slyším, že na osmiletém gymplu mají děti zkažené dětství. Když jsme se s dcerou rozhodli, že to zkusí - ona sama chtěla, dost lidí mně to rozmlouvalo a když se tam bez problémů dostala, všichni se děsili(hlavně moji i manželovi rodiče). Byla jsem docela naštvaná, všichni říkali - chudinka, nebude mít žádné dětství.
Primu máme za sebou , jsme v sekundě. V pololetí primy měla dcera osm dvojek, na konci jednu trojku, ale to proto, že zjistila, že to není zas až tak hrozný, a že se může trochu flákat. O zkaženém dětství nemůže být ani řeč, celý školní rok se věnovala svým zálibám - skaut, kytara. Školní příprava jí zabrala v průměru hodinu denně, někdy víc, někdy míň. Je mi jasné, že kdyby se učila víc, nemusela třeba ta trojka být, ale myslím, že to nebylo zas tak hrozné, abych jí zakazovala její záliby.
Jisté je, že hodně záleží na profesorech a jejich přístupu k dětem, v tomto ohledu jsme myslím "natrefili" na slušnou školu. Taky je můj názor, že není vše o známkách, k čemu vlastně mít samé jedničky, podstatné je, co má dítě v hlavě a to se oznámkovat nedá. Dcera má třeba jedničky z cizích jazyků a z češtiny, a to je hlavní. Že jí nejde matika a fyzika (no nejde - ona dvojka asi není moc o tom, že to nejde), no tak prostě je to ženská a těm tyhle věci moc nejdou.
Také rodiče by to měli brát trochu z nadhledem, a pokud nejsou vážnější problémy a prospěch vyloženě špatný, neměli by dítě moc stresovat.
 Káča  
  • 

vlastní zkušenost 

(19.9.2003 10:00:49)
Nedá mi to se nepřidat. Na vlastní kůži jsem víceletý gympl nezažila, protože v té době neexistovaly, ale zkušenost mám. Byla jsem jedničkářka, co doma na učení nesáhla. Nebylo proč. Takže ve druhé třídě rodiče usoudili, že mě umístí na jazykovou školu, abych nedopadla jako má sestra, která se na střední škole nedokázala nic sama naučit, protože na základce jí stačilo, co slyšela ve škole...Stalo se. Bez problémů jsem odchodila jazykovku a to podotýkám na jazyky moc talentu nemám, jsem spíš na matematiku. Známky jsem měla docela dobré - nikdy žádná trojka na vysvědčení...Příprava denně mě stála tak max. hodinu...Bez problémů jsem odchodila i gympl a to dokonce v jiné zemi a vysokou školu u nás...Na to vše mě jazykovka, kde se zdaleka nešlo do hloubky jen v jazycích, velmi dobře připravila. Ale druhá stránka bylo to "zkažené dětství". Opravdu bylo. Do školy jsem dojížděla přes půl Prahy, jako většina spolužáků, takže místo odpoledního programu s kamarády ze školy jsem chodila na gymnastiku ( kroužky se tolik jako dnes nepěstovaly)a ostatní kamarády jsem měla jen o víkendu na chalupě, protože Ti kolem v Praze, se kterými jsem chodila do první a druhé třídy na mě koukali skrz prsty jako na šprta, kterému normální škola není dost dobrá. Trápilo mě to dost a dodnes je mi to líto, i když vím, že nejvíc z mého vzdělání mi dala právě ta jazykovka. Myslím, že tohle by měl každý rodič vzít v úvahu, zda to za to stojí...
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(19.9.2003 10:04:49)
Každý mluví o životních zkušenostech jaké má. Já jsem je bohužel měla špatné a domnívám se, že to bylo učitelským (nebo profesorským) sborem na konkrétním gymnázium. Profesoři mi tam připadali nepříjemní, zapšklí, většinou postarší (tím myslím tak kolem padesátky. Jejich odbornost hodnotit nemůžu, ale lidsky a zejména vztahem k dětem většina nic moc (to hodnotit můžu, absolvovali jsme společnou akci. Možná je to s tím, že na základce jsme zvyklí se s dětma moc "mazat", ale oni na té akci se svými studenty zkrátka vůbec nekomunikovali, takoví přísní a nabručení studení čumáci. Jako by je ty děti prostě nezajímaly, a v hodinách je podle slov bývalých žáčků taky nic víc nez správná odpověď nezajímala. To mi moc motivující a podnětné nepřipadá.

Pokud by gymnázium vypadalo tak, jak to někteří popisují, byla bych moc ráda, kdyby tam moje děti chodily, a jestli to opravdu někde je realita, pak je dobře, že jsou.

Poznámka o zkaženém dětství je možná trochu nadsazená, chtěla jsem tím jen vyjádřit, že nakonec to "vyhráli" ti, co se tam nedostali, každopádně byli osobně spokojenější, a v pohodě se na školu dostali po devítce, kdy už byli tak soběstační, že si mohli vybrat školu i s dojížděním.
 Sára64 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(19.9.2003 10:46:19)
Ahoj Ivo,
líbí se mi tvůj příspěvek, protože s tebou velice souhlasím. Někdy jsem měla pocit, že syn studuje gymnázium "dálkově". ..... prostudujte si stránky a doma si udělejte výpisky..... nejsem proti samostatne práci, ale všeho moc škodí.

Chápu, že při 33 žácích nemůže být osobní přístup, což je zase chyba Školského zákona, ale to sem teď nepatří.

Někdo se tu pohoršoval nad výrokem "zkažené dětství". Když jsem se na toto téma bavila se synem, řekl, že vlastně si na něj nepamatuje, že ho nějak přeskočil.

Je jasné, že jsou gymnázia, kde jdou dobří profesoří, kde je přátelská atmosféra a kde jsou děti spokojené.
Ale bohuzel to takhle není všude.

Učitelé jsou nespokojeni se svými platy a pak možná podle toho vypadá i výuka. Slyšela jsm názor: "Proč bych se měla s těma parchantama zlobit, za tak málo peněz. Těch pár let do důchodu to tu přežiju".
S.

 lucy138 


Re: gympl a my 

(13.3.2010 7:42:02)
Dobrý den, plně souhlasím s paní. Také si nemyslím, že by tím že dítě jde na víceleté gymnásium nějak ztratit dětství. Já jsem také zvažovala pro a proti jestli ho dát na gymnásium a musím říct, že jsme udělali dobře. Můj syn má čas jak na kamarády, tak na svoje záliby. Je samozřejmostí, že se musí připravovat do školy, ale s tím se musí počítat. Ale když na něj nemáte nesmyslné nároky, tak se to dá zvládnout aniž by musel obětovat svoje koníčky. Také záleží na přístupu rodičů. Já jsem věděla, že to bude těžké a také jsem věděla, že i když měl na základní škole jednu dvojku, tak se může stát, že tady se prospěch zhorší. Což se také stalo. Můj syn má i poruchu učení a s pomocí mojí to zvládáme ( ve škole nemá žádné úlevy kvůli poruše učení). Musím říct, že se občas stane, že donese 4, ale to přece není tragédi, když si to opraví. Ruku na srdce: Copak i kdejaký dospěý neměl den blbec kdy se mu nedaří vůbec nic? A s dětmi je to stejné. Rodič to musí brát s nadhledem.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(19.9.2003 8:51:58)
Tak nevím, neustále slyším, že na osmiletém gymplu mají děti zkažené dětství. Když jsme se s dcerou rozhodli, že to zkusí - ona sama chtěla, dost lidí mně to rozmlouvalo a když se tam bez problémů dostala, všichni se děsili(hlavně moji i manželovi rodiče). Byla jsem docela naštvaná, všichni říkali - chudinka, nebude mít žádné dětství.
Primu máme za sebou , jsme v sekundě. V pololetí primy měla dcera osm dvojek, na konci jednu trojku, ale to proto, že zjistila, že to není zas až tak hrozný, a že se může trochu flákat. O zkaženém dětství nemůže být ani řeč, celý školní rok se věnovala svým zálibám - skaut, kytara. Školní příprava jí zabrala v průměru hodinu denně, někdy víc, někdy míň. Je mi jasné, že kdyby se učila víc, nemusela třeba ta trojka být, ale myslím, že to nebylo zas tak hrozné, abych jí zakazovala její záliby.
Jisté je, že hodně záleží na profesorech a jejich přístupu k dětem, v tomto ohledu jsme myslím "natrefili" na slušnou školu. Taky je můj názor, že není vše o známkách, k čemu vlastně mít samé jedničky, podstatné je, co má dítě v hlavě a to se oznámkovat nedá. Dcera má třeba jedničky z cizích jazyků a z češtiny, a to je hlavní. Že jí nejde matika a fyzika (no nejde - ona dvojka asi není moc o tom, že to nejde), no tak prostě je to ženská a těm tyhle věci moc nejdou.
Také rodiče by to měli brát trochu z nadhledem, a pokud nejsou vážnější problémy a prospěch vyloženě špatný, neměli by dítě moc stresovat.
 Janka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(19.9.2003 13:54:24)
Rozhodně bude záležet na konkrétní škole. Jak to tak čtu, měli jsme štěstí. Na naší škole je přístup k dětem jako k dětem. Výuka je mnohem zajímavější než na základce. Třeba angličtina: Místo učení slovíček zpaměti a čtení furt stejnejch článků byly děti rozděleny do skupinek po čtyřech a vždycky na dané téma si samy vyráběly číslo časopisu. Samozřejmě v angličtině. Ale vyblbli se s grafickou úpravou a naučili se, že jeden musí s prací spoléhat na druhého a být zodpovědný vůči ostatním. Kluci měli časopis plný vesmíru a honby za vrahy... mohli si nebetyčně vymýšlet a paní učitelka to ohodnotila smajlíkem :-) . Z matiky měly taky bezva učitelku, která prohlásila, že je nechce zbytečně zatěžovat a domácí úkoly bude dávat jen tehdy, kdyby měli problémy s prací v hodině. Úkol z matiky byl snad za celý rok dvakrát. Jako největší zátěž mi přišla biologie, kde po nich paní učitelka opravdu chtěla dost velké kvantum faktů - no tak nebude mít jedničku, no a. Ovšem z týdenního "ekologického" kursu v primě přijel nadšený a znal jménem kdekterou rostlinku.

Takže doporučuju - vědět předem co nejvíc informací o škole, pokud možno od lidí, kteří tam mají ratolesti.

Jana
 Eva 10letý syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(5.11.2003 13:40:57)
Můžete prozradit, které je to gymnázium?
Díky Eva
 Eva 10letý syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(5.11.2003 13:41:15)
Můžete prozradit, které je to gymnázium?
Díky Eva
 Eva syn 10let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: gympl a my 

(5.11.2003 13:38:15)
Můžete prozradit, které je to gymnázium?
Díky Eva
 Psycholog 
  • 

Sebechvala? 

(4.11.2003 19:04:14)
Nechovam se nadrazene, to ne.
Myslite si, ze nekdy o sobe nekdo rekl, ze se chova nadrazene? ;-)
Jen pro zajimavost - malokdo ma zaludek na to, hodnotit sama sebe kladne...
(A u vas to rozhodne neni prvne)
 jana 
  • 

Re: gympl a my 

(24.9.2003 12:07:42)
Nedá mi to, abych se také nepřipojila se svými zkušemostmi.
Všechno je to o lidech. I na té nejlepší škole se najde kantor, který dětem z života udělá peklo.
Mám dvě děti - obě na osmiletém gymnáziu. Obě děti na gymnázium moc chtěly, dostaly se bez jekékoliv přípravy bez problémů. Oba na gymnázium přecházeli z jazykové školy, měli tedy již jisté zkušenosti s výběrovou školou. Už na základní škole si mnozí rodiče stěžovali, že výuka je vedena nepřiměřeně věku, děti byly zvyklé už ve 4.,5. třídě damostatně pracovat s literaturou, hledat si data na internetu, spolupracovat... Přechod proto pro ně nebyl vůbec žádným stresem. Přesto je mezi mými dětmi podstatný rozdíl.

Starší kluk je v kvintě a je maximálně spokojený. O zkaženém dětství nemůže být řeč. Školní příprava ho stojí tak 2-3 hodiny týdně (opravdu, málokdo mi to věří), kdyby se učil jen o trochu víc, měl by bez problémů vyznamenání, takhle občas přinese nějakou to trojku na vysvědčení, ale nenutíme ho, dokud je to únosné, je to jeho volba. Život opravdu není o známkách.
Soustu času tráví se svými spolužáky, založili si dramatický kroužek, sami si píší hry, naposledy si připravili adaptaci muzikálu Pomáda - sami si nahráli a nazpívali CD. Češtinářka "si vzala na triko" prodloužený víkend, kdy s nimi z vlastní vůle o ve vlastním volnu jela vystupovat po vlastech českých. Chodí společně do kina, na výstavy, do divadla, teď i do tanečních. Užívají si svého mládí, jak jen to jde. V současné době společnými silami připravují zcela původní muzikál, skládají a nahrávají hudbu, píší texty. Někdo přispívá víc, někdo se jen veze, ale jsou spolu, mají co dělat a nemají čas na lotroviny.
Když byl syn nemocný, chodily za ním téměř denně delegace spolužáků a nosily mu zápisky učiva psané přes kopírák, případně sešity, aby si je mohl doma oscanovat a zameškal co nejméně.
Když jejich třídní utrpěla úraz, stejné delegace vtrhly do nemocnice s obrovskou kytkou a "obšťastňovaly" ji pak i doma.
Ve škole jim od primy vtloukají do hlavy pocit jisté vyjímečnosti každého lidského jedince a hlavně vlastní ceny. Razí myšlenku, že mladý člověk, který má co ztratit, není tak náchylný k různým závislostem.
Na začátku primy odjede celá třída ma "seznamovací kurz", kam s nimi jede přídní profesorka, školní psycholožka a pomocí psychohrátek a společně sdíleného času a důvěry se od začátku snaží stmelit kolektiv, ve kterém děti prožijí podstatnou část svého dětství a raného mládí. Každý rok jezdí na jednu školní akci : lyžák, zážitkový kurz, vodu, jazykový kurz v Anglii... Řada tříd jezdí na další společné akce se svými profesory i ve svém volném čase.

Byli jsme školou nadšeni, a tak jsme uvítali dceřino rozhodnutí jít tam také. Byla natěšená, přijímačky udělala, přechod byl také bez problémů, měla vyznamenání.
Ale spokojená není. Chodí na stejnou školu, má řadu stejných profesorů jako kluk a přesto je v prožívání mezi nimi tak výrazný rozdíl. Dcera nesnesla pocit, že z hvězdy třídy se rázem stala jednou z mnoha stejně úspěšných. Škola ji obtěžuje, má pocit, že ji zdržuje od jejích zálib (upozorňuji, že myslí výuku, nikoliv domácí přípravu - stejně jako kluk se doma neučí, jen udělá nejnutnější úkoly a projekty). Třídní kolektiv se tolik nevyvedl, je tam 3/4 převaha dívek a jsou to (včetně naší dcery) takové slepice, že si víc ubližují než pomáhají. Že něco není v pořádku, si všimli i profesoři. Momentálně jsou celá třída na kurzu, tak se tam budou společně snažit najít nápravu.
Dceřiny problémy nepramení z přechodu na gymnázium jako takové, ale z její psychiky a typu osobnosti. A také trochu ze smůly na lidi.

Takže co dodat? Psychicky odolnému, nadanému dítěti přechod na gymnázium určitě jenom prospěje. Je potřeba dokonale se seznámit nejen s prostředím, metodami a vztahy na vybrané škole, ale také se svým vlastním dítětem. A pak jen doufat, že bude mít štěstí na kantory i spolužáky.
 Vanilka,30 


Pohled z druhé strany... 

(24.9.2003 12:22:19)
...tak nevím, přiznám se, že jsem z většiny příspěvků měla dojem, že víceleté gymnázium krade dětství, stresuje děti, klade na ně nepřiměřené nároky...

Já sama jsem gymnázium (tehdy ještě sedmileté) vyzkoušela na vlastní kůži. Byli jsme první ročník, který v r. 1990 nastupoval, takže to bylo takové "zkoušení"-pro žáky i profesory, kteří běhali od maturantů k nám, dětem ze šesté třídy a mám pocit, že náročnější to bylo pro ně, než pro nás, vykládat jednu chvíli redoxní pochody v organizmu a za deset minut nato učit nás -ný, -natý...

Přesto nelituju a nesouhlasím s tvrzením, že tahat děti ze ZŠ na gympl v 11 letech je okrádání o dětství. V souladu s prvním příspěvkem musím přiznat, že to byl šok, já, jedničkářka a nejlepší ve třídě jsem se najednou nesrovnala s matikou a fyzikou a počítači a byly z toho dvě(!) čtyřky v pololetí a taky nebudu zapírat, že mě naši před kvartou radili, abych přešla na jinou školu. Nicméně jsem vydržela, odmaturovala na jednu dvojku a všechno bylo v pohodě. Za ty roky od nás nikdo neodešel, coby kolektiv jsme se stmelili taky rychle (a byly u nás děti ze soc. slabších rodin i tzv. střední třída, děti z vesnice i "domácí").

Myslím, že záleží (jako ostatně vždy) jen a jen na konkrétní škole a učitelích, že nejde až tolik o tu "ideu". U nás se na tabuli např. při češtině psalo ještě v maturitním ročníku, a naopak, biologie se "přednášela" jako na VŠ(tzn. stihneš zapsat? nestihneš?-Tvůj problém, opiš si od spolužáka) a dějepis se podobně jako na VŠ zkoušel jen v ucelených celcích, cca. po dvou měsících. Záleželo na pedagogovi, na jeho metodách. Přesto jsme se se vším tehdy srovnali a nepochybuju, že se s tím dobře srovnávají i "dnešní" děti. Ano, jsem pro víceletá gymnázia a pokud to pro mne bude za dejme tomu 15 let aktuální, rozhodně tam svému dítěti bránit nebudu.
 Eva syn 10 let 
  • 

Re: Re: gympl a my 

(5.11.2003 13:50:00)
...a zase bych ráda věděla, které je to gymnázium. Prozradíte?
Díky Eva
 Eva syn 10 let 
  • 

Re: Re: gympl a my 

(5.11.2003 13:50:20)
...a zase bych ráda věděla, které je to gymnázium. Prozradíte?
Díky Eva
 Klára 
  • 

omluva 

(19.9.2003 8:53:42)
omluva za dvojí kliknutí......
 l 
  • 

l 

(28.5.2005 12:57:47)
l

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.