Re: gympl a my

Tak nevím, neustále slyším, že na osmiletém gymplu mají děti zkažené dětství. Když jsme se s dcerou rozhodli, že to zkusí - ona sama chtěla, dost lidí mně to rozmlouvalo a když se tam bez problémů dostala, všichni se děsili(hlavně moji i manželovi rodiče). Byla jsem docela naštvaná, všichni říkali - chudinka, nebude mít žádné dětství.
Primu máme za sebou , jsme v sekundě. V pololetí primy měla dcera osm dvojek, na konci jednu trojku, ale to proto, že zjistila, že to není zas až tak hrozný, a že se může trochu flákat. O zkaženém dětství nemůže být ani řeč, celý školní rok se věnovala svým zálibám - skaut, kytara. Školní příprava jí zabrala v průměru hodinu denně, někdy víc, někdy míň. Je mi jasné, že kdyby se učila víc, nemusela třeba ta trojka být, ale myslím, že to nebylo zas tak hrozné, abych jí zakazovala její záliby.
Jisté je, že hodně záleží na profesorech a jejich přístupu k dětem, v tomto ohledu jsme myslím "natrefili" na slušnou školu. Taky je můj názor, že není vše o známkách, k čemu vlastně mít samé jedničky, podstatné je, co má dítě v hlavě a to se oznámkovat nedá. Dcera má třeba jedničky z cizích jazyků a z češtiny, a to je hlavní. Že jí nejde matika a fyzika (no nejde - ona dvojka asi není moc o tom, že to nejde), no tak prostě je to ženská a těm tyhle věci moc nejdou.
Také rodiče by to měli brát trochu z nadhledem, a pokud nejsou vážnější problémy a prospěch vyloženě špatný, neměli by dítě moc stresovat.