Re: Příspěvek státu...
Jo, ještě, Gábino.
Tátu mám už dávno po smrti. Ale když jsem postupem času jako dospělá poznala, jakých negativních vlivů se na mně moje matka se svojí výchovou dopustila (jakože se snažím se s tím smířit a jí odpustit, pochopit, zapomenout), tak dneska navýsost lituju, že s námi (se mnou) táta netrávil víc času. Byl tak hodný a tak jemný. Dodnes si pamatuju jeho laskavý oči. Nechápu, že takový dar, jako je tátova náruč, někteří lidé ani neocení.
M.
Odpovědět