Někdy je mi z vás smutno

Ahoj, jen jsem chtěla vyjádřit své vlastní pocity. Skoro denně chodím na rodinu, ale někdy - a to třeba zrovna teď, je mi z vás smutno. Jakoby jste neměli v sobě trochu empatie, porozumění i pro jiné lidi než jste vy a váš životní styl. Tady jen slyším, ať se každý stará sám, ať je to jak v USA, kdo je sám k sobě zodpovědný, ten něčeho dosáhne, jiní ať nic nežádají. Vám by třeba nevadila ta masa nejchudších lidí na amerických předměstích? To by jste si přáli také u nás? Já nejsem pro to, aby stát podporoval vše, ale z té neustálé sílící liberalizace je mi smutno a všechno ve mě vře. Nechci komunismus, nechci ani liberalismus. Solidarita s jinými než jsem já, s těmi co potřebují podat pomocnou ruku. Ve společnosti nemáme stejné šance. Je rozdíl jestli se děcko narodí rodičům s minimální mzdou a ve špatném sociálním prostředí nebo někomu jako jste vy? Vy víte koho dítě bude zodpovědnější ke svému životu. Ale ptáte se taky proč? Možná že jo, to já nevím. Jen vím, že silné dítě se může vyhrabat i z ne ideálního prostředí, ale co ty děti, které zkrátka nejsou tak silné, které třeba nemají tak vysoké IQ, které mají slabší CNS, které... Proto si myslím, že chtít aby se každý staral jen o sebe a byl každý zodpovědný sám k sobě je stejná hloupost jako to, aby stát platil vše za nás.
Třeba Vladan měl na mysli jen to, aby se ze sumy sociálních dávek vyčlenila poukázka, která by byla na boty - z obchodu.
Zkrátka dle mě má každé dítě právo na zdravé nohy, přestože má rodiče, kteří si to nechcou či nemohou uvědomit. I takoví rodiče jsou lidé.