Re: Kouzlo VANOC
No, víš, Ivule, to je prostě něco, co já od svého dítěte neznám. On neumí (ani teď, natož před pěti lety) prostě "jen tak" blbnout, smát se a "nějak" komunikovat s úplně cizími dětmi - ani s těmi, co mluví stejnou řečí jako on. Taky Líza psala něco skoro podobného jako Ty: nedovedu si představit, jak anglická učitelka domlouvá s českým dítětem bez společné řeči asi toto: Pročpak pláčeš, chlapečku? Mně se stejská po mamince. Bojím se, že už nepřijde. To se vůbec nemusíš bát, maminka přijde. Ne, nepřijde! Ale to víš, že přijde. Má tě ráda, přece by tě tu nenechala... Lízo, já vím, že existují i různé neslovní druhy podpory. Jenže ty jsou víceméně tělesné, třeba přitulení, pohlazení a tak, a na to je syn háklivej i od nás - nikdy se moc netulil (až na výjimky), natož že by si nechal líbit takové důvěrnosti od cizích lidí - to si vůbec neumím představit...
V zahraničí jsem byla jen jednou, co mladá holka, a to jsem měla hlavu úplně jinde než u dětí:o))) Nemám to kde pozorovat. Fakt mi chybí zkušenosti.
Jo, je možný, že být důvěrně obeznámená se styky mezi dětmi různých národů, a taky - mít syna, který je statečnější a odvážnější - tak bych se toho tolik nebála.
Jinak je pro mě novinka, že v anglické školce učí české učitelky. Já myslela, že rodilé Angličanky... No potom by to asi bylo trochu jednodušší. Ale... byla by to ještě anglická školka, kdyby se tam dělaly výjimky a na některé děti se mluvilo česky?...
Ještě psala Sylvie, že se tu jednalo i o anglické kroužky. Jasně, tam ta situace určitě není tak vypjatá, jako v angl. školce. Ale fakt, tehdy jsem neměla zkušenosti žádný. Kdyby byly klukovi čtyři roky, a dostala jsem se k naší současné diskuzi, tak bych se třeba nechala ukecat a vyzkoušela bych to stejně jako jsem u něj zkoušela výtvarku nebo hudebku. Ale... já neměla žádný informace:-(
M.
Odpovědět