26.7.2005 0:52:04 Šáry
Podle mě
je asi problém taky v tom, že podle toho, co Hanko píšeš, v rodině nekomunikujete na rovinu. To nemyslím jako urážku, ono to u hodně lidí na úplnou rovinu fakt nejde, ale takhle mi to skoro připadá, že vy si něco myslíte, ale švagrovi se z toho možná donese jen část.
Neodsuzuji Tě a chápu, že si chceš postěžovat, ale za pravdu Ti taky nedám. Švagr se nezachoval velkoryse, to je fakt, ale taky bych neřekla, že se zachoval jako svině. Tak bych ho označila, kdyby odmítl pomoct v nějaké nenadálé a akutní situaci (když to přeženu, třeba by nechtěl odvézt zraněné dítě do nemocnice, aby si neumazal potahy). Ale ta vaše záležitost není náhlá ani akutní, a v podstatě se mohl cítit vašimi požadavky tlačen do kouta. Je možné a i pravděpodobné, že dostal od maminky víc než jeho sourozenci, to je jistě nespravedlivé, ale vy byste to od něj chtěli odkoupit za podmínek pro něj nevýhodných, které byste si sami nadiktovali. Já vím, že jsi to tak asi nemyslela, ale on to tak mohl pochopit a zcela pochopitelně se mu to nelíbilo.
Podle zkušeností, které vidím okolo sebe a nebo čtu tady, mi skoro přijde jako nejméně nervující řešení od nikoho nic nečekat a s ničím nepočítat co do darů nebo dědictví. Pokud je to jen trochu možné a nemáte tchánovce nebo rodiče světce, tak k nim nejít bydlet, a pokud už to uděláte a chystáte se do jejich domu investovat, tak si nechat zdokumentovat všechno, co jste zaplatili, popřípadě nechat na sebe přepsat část domu. Je to možná drsné, ale následné spory jsou ještě drsnější. Kamarád se takhle zadlužil asi na 30 let, aby investoval do opravy tchánovic baráku, který by jim jinak spadl na hlavu, ale zcela logicky chtěl, aby na něj část přepsali, než si vezme hypotéku a zadluží se v podstatě na celý aktivní život. Navíc je tam taky víc sourozenců a kdyby se pak o dům měli dělit i ti, kteří do něj nic nevložili, rovným dílem s tím kamarádem, tak by to byla do nebe volající nespravedlnost.
A to, že si v rodině mají všichni pomáhat, je taky relativní. Určitě bych poskytla i čekala pomoc v nějaké nenadálé, náhlé a svízelné situaci, ale pokud jde o tu pomoc, které by se dostalo mně, tak bych byla vděčná za to, kdyby mi ji poskytli jen na dobu nezbytně nutnou a jen v nezbytné míře. A to bych byla vděčná moc. Kdyby toho ale mělo být víc, tak bych si připadala, že nemístně otravuju a narušuju jim chod jejich vlastního života, a z toho bych se asi osypala. Ale neumím si představit, že bych po měkom chtěla něco takhle velikého laciněji jen proto, že je můj příbuzný a mám pocit, že má zrovna peněz nazbyt, takže si to může dovolit.
Odpovědět