Re: Chápu vás
Bohužel mám kolem sebe lidi (kamarádky a podobně), kteří z nějakého důvodu dostali od rodičů nejen méně lásky, ale také méně všeho ostatního. "Nepovedli se". Ne že by přímo fetovali, ale třeba mají pár kilo navíc, šilhají, narozdíl od rodičů studují vysokou školu („na co potřebuje ženská vysokou školu??“), bojují až moc... Za odměnu se jim dostává málo lásky. Rodiče si často oblíbí jedno dítě víc (zpravidla to, které považují za slabší) a jedno méně. Neoblíbené dítě za to ale často nemůže. Alespoň při rozdělování majetku by se proto rodiče měli oprostit od svých osobních nálad a hledat vyšší principy. Dětem se často nejedná tak moc o peníze jako takové, ale dědictví se vnímá jako projev lásky a zájmu. Neoblíbené dítě pak dostane další ťafku...
Jiný případ je takový, že jedno dítě "přece potřebuje dům, protože má rodinu..." nebo něco podobného. To se stalo u nás. Brácha je starší, dřív měl děti, babička a máma do něj nasypaly všechny svoje peníze. ("On přece potřebuje vilu, protože má rodinu...“). Brácha se dvakrát rozvedl, já jsem se provdala nyní mám rodinu já. Babička je ale po smrti a máma už jaksi na rozdávání nemá. Rodiče nikdy nemohou vědět, co se komu přihodí, kdy bude co "potřebovat“. Proto si myslím, že jediným řešením je snaha o spravedlivé dělení majetku.
A co se týče feťáků a kriminálníků, představ si, že i tady bych dělila spravedlivě (možná bych to ošetřila jen právně a datum platnosti bych odložila o několik let nebo bych z těchto prostředků zaplatila léčení apod.). Za prvé mám na jejich situaci jako rodič možná svůj podíl viny a za druhé nevím, jestli se mi feťák nevyléčí a nebude najednou potřebovat mnohem větší pomoc...
To prostě člověk nikdy neví. Rodiče by měli přestat prosazovat své subjektivní představy o tom, co kdo potřebuje, a dělit napůl. Jinak je téměř jisté, že rozeštvou rodinu (to snad ani nemůže dopadnout jinak) a možná budou svého rozhodnutí i litovat.
Z.
Odpovědět