Běžná situace
Docela Vaši situaci chápu.
Otec pocházel ze tří dětí. Jeho bratr po dědově smrti od babičky vylákal zahradu v chatové kolonii. Po dostavbě domu (dvoubytovky - totožné co máme my, navíc spolu sousedí)si babičku k sobě nastěhoval a uvolnil se domek v kterém bydlela. Několik let chátral a pustnul, než otěhotněla dcera otcovy sestry, tak domek dostala. Teta a strýc se od té doby nenávidějí, ač každý něco dostal - jeden zahradu, druhý domek. A otec? Po smrti babičky dostal 20 000 Kč z její vkladní knížky. Zastává ale názor, že se kvůli "pár korunám" nebude hádat se sourozenci. Se svým bratrem se teď přitom sotva pozdraví, sestra mu zase až přespříliš matle med kolem huby kecama - kdybych věřila v nebe, tak by Fanoušek musel mít svatozář... Hnus.
Nebo jiná věc.
Já se před dvěmi roky oženil a bydlíme si zatím v tý dvoubytovce nahoře (dřív tam bydlela matčina matka)a máme k dispozici 3+1. Je to ale v Třebíči a jelikož jsme s manželkou oba VŠ, nechce se nám do Kauflandu doplňovat zboží a tak musíme utéct do Prahy. Tchán naštěstí podniká a tak nám poskytl 1,5 milionu na pozemek 7 km od Prahy, na něhož bychom mohli dostat hypotéku na stavbu RD. Ale...moje matka v roce 1999 tragicky zahynula a mě patří 1/8 domu. Komunikace s otcem se omezuje na pozdrav, jeho reakce na to, když jsem mu řekl, že jsem udělal státnice bylo : mm. Nic víc. Když to řeknu, že chci vyplatit (odhaduju to na 250 - 300 tisíc), tak budu za sviňu. On přece se na tom álem udřel. Už vidím tu hádku. Nebo mám taky mlčet, zamčít si cca 2 strategický místnosti (kuchyň+obyvák)? Taky dilema. Už se vidí, jak tam všechno nechám a vše připadne bráchovi - jeho "klonu", z ktrrýho je celej pos....j.Jak se tedy zachovat. Mě i matku týral, bráchy se ani nedotkl - mám k nim bejt nějak moc ohleduplnej, nebo si jít za svým? Faktem je, že jak to jednou pustím, už se toho nikdy nedohrabu.
Odpovědět