Celý život jsem se těšila na mateřskou dovolenou...
a když jsem na ní konečně byla, stala se mou nejhorší noční můrou,všechny pocity, která jsou v tomto pravdivém článku jsem si zažila a myslím, že se z toho budu léčit minimálně dalších 10 let...co nechápu, když si tuhle hrůzu zažijete ( a pro mě to byla opravdu hrůza-pozitivních věcí na mateřství shledávám, tak možná 5 %), jakto že jste ochotné mít dobrovolně třeba ještě další dítě nebo třeba i víc dalších dětí???Pro mě by to bylo něco jako sebevražda.
Když měla dcera asi tak rok, lidé se mě na ulici ptali jestli nemám rakovinu nebo nějakou jinou smrtelnou nemoc, jak jsem byla pohublá s černými kruhy pod očima, bez energie a bez úsměvu.
Teď je jí 3,5, spát celou noc začala asi tak před půl rokem, je ve školce a pořád se vzteká,řve,je protivná, odmlouvá atd atd...naštěstí se se mnou o tuto "radost" dělí už i učitelky v MŠ a já se regeneruji v mé skvělé práci.
Odpovědět