28.2.2011 10:06:44 Hilly.
Jako kdybych to psala sama
Momentálně se přesně v této fázi "vyhoření" nacházím. Jsem podrážděná, unavená, na nic se netěším. Nezvládám být dobrou matkou. Dokonce i v tom "přivření prstů do pračky" se poznávám. Včera jsem přivřela dceři hlavu do postele. Manžel na mě promluvil(zase něco "nutného"), já se otočila a postel mi vyklouzla a zavřela se...dítě šlo kolem a přesně v ten moment pod ni strčilo hlavu. Naštěstí je ta vrchní část lehká, tak se jí nic nestalo, ale já si to v první chvíli neuvědomila, hystericky jsem řvala, myslela jsem, že jsem dceru snad zabila.
Všem jsem vynadala, i momentálně přítomné babičce s dědou. Nadala jsem jim, že mi pořád vyčítají, že jim neberu telefony, neposlouchám je, nesoustředím se na ně...ale copak to jde..když dítě mi mezitím vlítne pod auto, strčí prsty, hlavu do míst, kde by to nikdo nečekal. No včera jsem se zase předvedla..Naši se soucitně dívali na manžela
Platí u mě i to s tím bytem..Máme "úžasný byt" ve čtvrtém patře a čumím do zdi druhé bytovky. Źiji na maloměstě, kde skoro nic není. Po večerech se snažím vzdělávat, ale častokrát nevyzbyde čas.
Nejhorší je, že až začnu chodit do práce, tak se z toho "teprve" osypu.Budu muset zvládat co teď a ještě pracovat.
Předevčírem jsem jedno dítě nechala u babičky, druhé si vzala do nosítka na břicho, kde bylo úžasně hodné a krásně jsem si s kamarádkou zanakupovala, zašla do cukrárny, na frapé...Další den jsem se vrátili domů k nám do maloměsta a už jsem v "tom" zase až po uši.
Odpovědět